Dnešní doba klade důraz na snižování tepelných ztrát budov, ať již z důvodu ekologických, či ekonomických. U zateplených objektů a střešních konstrukcí je zpravidla nutností využívat kvalitní parozábranu. Ta zabraňuje pronikání vodních par z interiéru do skladby střechy, ze které nemá možnost přirozeně unikat. Proto zde vodní páry následně způsobují vlhnutí konstrukce.
Význam a funkce parozábrany
Parozábrana je neopomenutelnou součástí konstrukcí moderních střešních systémů. Jejím úkolem je oddělit interiér od exteriéru. Kromě střech se s ní setkáme též u stěn dřevostaveb. Parozábrana se umísťuje obvykle jako první vrstva na nosnou konstrukci, vždy před tepelnou izolaci směrem z interiéru. Zabraňuje poškozování střešních konstrukcí vlivem kondenzace vodních par.
V konstrukcích je zcela klíčové vyřešit jejich vlhkostní režim a to tak, abyste eliminovali možná rizika vzniku plísní. Dlouhá životnost zateplení spočívá ve dvou věcech - kvalitním provedení a dobrých materiálech.
Zásady správné instalace parozábrany
- Každá parozábrana musí být kontinuálně spojená, bez jakéhokoliv porušení.
- Jednotlivé části parozábrany se navzájem propojují parotěsnou lepicí páskou, která konstrukci dokonale utěsní. Bez toho neplní svůj účel.
- I malé netěsnosti mohou způsobit degradaci kovových i dřevěných částí střešní konstrukce. Kovové prvky korodují, dřevěné jsou náchylné na hnití a růst dřevokazných hub.
- Funkční parozábrana proto musí být provedena s naprostou pečlivostí, vždy z vhodných materiálů, které nelze nahrazovat.
- Na zalepení spojů parobrzdy Isover Vario® XtraSafe a také na spojení detailů poslouží systémová páska Isover Vario® XtraTape. Je to univerzální jednostranná lepicí páska, se kterou se lehce manipuluje, je voděodolná a odolná vůči UV záření.
- Kritickým bodem zateplování je také uchycení parobrzdy na stěnu. Na tuto část nepoužívejte izolační pásku, neboť její vlastnosti nejsou vhodné na utěsnění u stěn, na kterých by nemusela dobře držet. Na tento spoj je nejlepší použít speciální tmel. Ten vždy aplikujte v minimální tloušťce pěti milimetrů.
- Při práci se systémem Isover Vario Xtrasafe se můžete spolehnout na tmel Isover Vario® Xtrafit. Podklad musí být suchý, zbavený mastnoty a nečistot a dostatečně pevný. V případě podkladů s vysokou nasákavostí doporučujeme před aplikací tmelu samotného povrch natřít nátěrem z tmelu Isover Vario® Xtrafit zředěného s vodou.
- Pro dlouhou životnost a kvalitu zateplení je také třeba dbát o místa, kde parobrzdou prochází například kabel.
- Při práci je také vhodné využívat příslušenství a doplňky, které jsou doporučovány k dané parobrzdě.
Typy parozábran
- Parotěsné folie s hliníkovou vrstvou: Zvyšují neprostupnost pro vodní páry. Hodí se pro rodinné domy a další prostory s větší koncentrací lidí.
- Parozábrana z asfaltového pásu: Používá se pro profi izolace plochých střech. Je součástí skladby střechy a je umístěna na nosnou konstrukci jako první vrstva.
- Isover Vario® XtraSafe: Jedná se o parobrzdu, která mění své vlastnosti během roku v závislosti na relativní vlhkosti vzduchu uvnitř a vně budovy. V létě je většinou relativní vlhkost vzduchu v exteriéru vyšší a tlakem se tlačí dovnitř.
Penetrace pod asfaltové pásy: Důležitost a druhy
Penetrační nátěry pod asfaltové pásy byly vytvořeny jako spojovací můstky mezi podkladovými materiály a hydroizolační vrstvou. Umožňují spolehlivou přilnavost pásů k podkladu a správnou funkci hydroizolace. Aplikací penetrace se vytvoří spolehlivý spojovací můstek mezi jednotlivými vrstvami. V případě nesavých podkladů zároveň k eliminaci mastnot a zbytků použitých emulzí, např. u klempířských prvků.
Penetrační nátěry pod asfaltové pásy zajišťují spolehlivou přilnavost pásů k různým druhům podkladových povrchů: beton a zdivo (typicky v případě izolace základů), omítka, ocelové, plechové i plastové prvky, střešní lepenky, asfaltové pásy i podklady na bázi dřevní hmoty.
Čtěte také: Penetrace betonové podlahy: přehled
Kdy a proč penetrovat?
Podkladový materiál penetrujte vždy v případě celoplošného natavení asfaltových pásů na jiný než čistý asfaltový podklad, ať jde o novou nebo původní hydroizolaci stavby. Zejména savé podklady musí být penetrovány v dostatečné míře. Pokud to situace vyžaduje, může se jednat i o více nátěrů po sobě (vždy dle instrukcí výrobce, tedy s dostatečnou technologickou přestávkou k odvětrání mezi jednotlivými vrstvami nátěru).
Druhy penetračních nátěrů
Asfaltové penetrační laky
Asfaltové penetrační laky jsou ve své podstatě tvořeny asfaltem rozpuštěným v rozpouštědle, nejčastěji lakovým benzínem. Výsledná směs je obohacena dalšími přísadami pro zlepšení vlastností penetrace (přilnavost, pružnost aj.). Poměr mezi lakovým benzinem a asfaltem určuje viskozitu penetrace a její schopnost proniknout do podkladu. Čím více je v penetraci asfaltu, tím horší je jeho schopnost proniknout do podkladu. Pro více savé podklady je tedy lepší řidší lak, který penetruje více do hloubky. Naopak laky s vyšším poměrem asfaltu (od 50 % výše) plní už spíše izolační než penetrační funkci.
V případě potřeby penetrovat plastové podklady (např. odvětrávací komínky na střechách) je nutné sáhnout po výrobku se specifickým určením, který zajistí spolehlivou přilnavost asfaltového pásu k plastům.
Výhody a nevýhody:
- Při schnutí se tvoří uhlovodíkové páry - nutné pracovat v odvětraném prostoru.
- Pronikají do savých podkladů.
- Asfaltový film je nepropustný pro vodní páry.
- Jsou méně náročné na skladování.
Asfaltové penetrační emulze a suspenze
Jedná se o vodou ředitelné a ekologicky nezávadné penetrační nátěry. Jde v podstatě o asfalt ve formě vodní emulze s přidanými plnidly. Směs je podobně jako asfaltové laky obvykle obohacena o další přísady pro zlepšení vlastností. Výrobky na vodní bázi nepronikají do podkladového materiálu, ale spojovací můstek je tvořen filmem, který se na podklad přilepí. Jsou citlivé na správné skladování, kdy je třeba je chránit před mrazem. Oproti lakům totiž dochází v tekutém stavu vlivem mrazu k jejich trvalé degradaci.
Výhody a nevýhody:
- Jsou ekologicky nezávadné.
- Při schnutí se tvoří pouze vodní páry.
- Nevhodné pro penetraci nesoudržných materiálů.
- Na kvalitních podkladech se vyrovnají penetračním lakům.
- Asfaltový film je propustný pro vodní páry.
Penetrační nátěr horkým asfaltem
Penetraci horkým asfaltem zmiňujeme pouze pro úplnost. Penetrační nátěry pomocí horkého asfaltu jsou v dnešní době přežité. Vyžadovaly vysoké teploty a při velké spotřebě asfaltu nabízely velmi malý (spíše žádný) průnik do podkladního materiálu. Tento způsob penetrace se v podstatě dnes již nepoužívá (v malé míře se s ním můžete setkat v silničním stavitelství).
Čtěte také: Použití asfaltové penetrace na dřevo: Praktický průvodce
Aplikace asfaltových penetračních nátěrů
Povrch, na který bude asfaltový penetrační nátěr nanášen, musí být zbaven nečistot. Volný prach není přípustný, v případě potřeby je třeba podklad vysát. Obecně lze říci, že při práci s asfaltovými laky, emulzemi i suspenzemi je optimální teplota konstrukce a okolí v rozmezí 15-30° C. Penetrační nátěr nezapomeňte provést v dostatečném předstihu, aby stihl patřičně proschnout i odvětrat. Nanášet je lze formou nátěru, nebo i nástřiku (pokud jej pokyny výrobce penetrace uvádějí). Pro nátěr lze použít štětec, nebo váleček.
Vzduch, vodní pára a difuze ve střešní konstrukci
Vzduch je směs plynných látek obklopujících zemský povrch. Tvoří jej ze 78 % dusík, z 21 % kyslík a zbývající 1 % dohromady převážně argon, malé množství oxidu uhličitého, vodní pára a vzácné plyny. Z hlediska stavební fyziky lze atmosférický vzduch považovat za směs suchého vzduchu a vodní páry. Vodní pára se dostává do atmosférického vzduchu především odpařováním velkých vodních ploch, ev. srážek spadlých na zemský povrch. Vzduch jako směs plynů působí na své okolí atmosférickým tlakem, který je vzhledem k jeho stlačitelnosti nejvyšší u hladiny moře, kde má hodnotu asi 100 000 Pa, což reprezentuje tlak 10 metrů vodního sloupce (10 t/m2). Zjednodušeně lze říci, že celkový atmosférický tlak vzduchu jako směsi plynů je dán součtem částečných, tzv. parciálních, tlaků jednotlivých plynů, které jej tvoří.
Množství vodní páry, které je schopen vzduch pojmout, závisí na jeho teplotě. Teplý vzduch pojme více vodní páry než chladný vzduch. Když se teplý vzduch náhle ochladí, přebytečná vodní pára zkondenzuje. Teplota, při které je vzduch vodní párou právě nasycen a pára se začíná srážet, se nazývá rosný bod. Pro bytové objekty je uváděna v interiéru v zimě hodnota normové relativní vlhkosti j = 60 % při teplotě ti = +20 °C, zatímco normová teplota vzduchu v exteriéru v zimě je (pro I. tepelnou oblast) te = -15 °C s relativní vlhkostí 84 %.
Ve stavební konstrukci, která odděluje tato dvě prostředí s různým částečným tlakem vodní páry a s různou teplotou vzduchu, dochází zákonitě k difuzi vodní páry - difundující vodní pára se pohybuje z prostoru s vyšším částečným tlakem vodní páry do prostoru s nižším částečným tlakem. V podstatě dochází k pronikání molekul vodní páry skrz obvodový a střešní plášť budovy směrem do vnějšího prostředí.
V této souvislosti je třeba upozornit na málo známou skutečnost, že při stejné hodnotě relativní vlhkosti vzduchu a jeho různé teplotě je skutečné množství vody ve vzduchu významně jiné. V bytě s teplotou vzduchu +20 °C a relativní vlhkostí vzduchu 60 % je ve vzduchu ve skutečnosti 12krát více vody než ve venkovním vzduchu s teplotou -15 °C při stejné (tj. 60 %) relativní vlhkosti.
Čtěte také: Důležitost penetrace pro betonovou dlažbu
Tabulka: Parametry vybraných místností a částečný tlak vodní páry
| Místnost | Částečný tlak vodní páry p [Pa] |
|---|---|
| Haly administrativní | Nízký |
| Bytové objekty (standardní) | Střední |
| Koupelny, prádelny | Vyšší |
| Vlhká průmyslová výroba | Vysoký |
Difuze a kondenzace
Pokud není ve střešním plášti provedena parotěsná zábrana, proniká snadno vodní pára v zimě z interiéru budovy difuzí do souvrství střešního pláště až k vodotěsné izolaci střechy. Vodotěsná izolace, která má obvykle velký difuzní odpor (a tedy také velkou hodnotu ekvivalentní difuzní tloušťky), významně omezí únik difundující vodní páry do vnějšího prostředí. Proto dochází ve vrstvách pod vodotěsnou izolací k postupnému hromadění difundující vlhkosti ve střešním plášti a v místech s teplotou pod hodnotou rosného bodu ke kondenzaci této vlhkosti.
Takto nahromaděná vlhkost nepříznivě ovlivňuje fyzikální vlastnosti stavebních materiálů, ze kterých je vytvořen střešní plášť. Dochází ke zvyšování hodnoty součinitele tepelné vodivosti mokrých nebo vlhkých vrstev střešního pláště, zejména tepelné izolace, jejíž účinnost se tím významně sníží. V extrémních případech může dojít i k povrchové kondenzaci na spodním povrchu střechy (na stropě). Důsledkem tohoto stavu bývá i poškození některých vrstev střešního pláště jak vlhkostí jako takovou, tak mrazem. Průvodním jevem tohoto stavu může být také přetížení nosné konstrukce střechy provlhlými vrstvami střechy.
Parozábrana a normy
Aby se předešlo problémům s difundující vlhkostí v zimě, případně aby se tyto problémy minimalizovaly, měla by být na vhodném místě střešního pláště provedena parotěsná vrstva. Ta je v normě ČSN 73 0600:00 Hydroizolace staveb - základní ustanovení definována jako „hydroizolační vrstva podstatně omezující či téměř zamezující pronikání vodní páry do stavební konstrukce nebo do vnitřního či vnějšího prostředí“. S parotěsnou zábranou se setkáváme u většiny jednoplášťových plochých střech a někdy i u dvouplášťových střech. Dle článku 5.6 normy ČSN 73 1901:99 Navrhování střech by měla být parotěsná zábrana navrhována jen v odůvodněných případech s cílem potlačit difuzní tok vodní páry i transport vodní páry spárovou propustností do konstrukce střechy.
Je proto také nutné upozornit na skutečnost, že parotěsná zábrana sice pozitivně omezuje difuzní tok vlhkosti do střešního pláště v zimě, ale také negativně snižuje možnost vysychání vlhkosti v létě - vlhkosti, která se do střešního pláště nemusela dostat jen difuzí. V souvislosti s parotěsnou zábranou je třeba také upozornit na jedno ze závazných ustanovení normy ČSN 73 0540-2:94 Tepelná ochrana budov, které se v článku 4.1 zabývá zkondenzovaným množstvím vodní páry uvnitř konstrukce. V podstatě jde o to, že:
- Bez kondenzace vodní páry uvnitř konstrukce musí být navrženy stěny, stropy a střechy, u kterých zkondenzovaná vodní pára neohrozí jejich požadovanou funkci.
- S omezenou kondenzací vodní páry uvnitř konstrukce mohou být navrženy stěny, stropy a střechy, u kterých jsou splněny podmínky stanovené citovanou normou.
Požadavek na vytvoření parotěsné zábrany je vyvolán jednak fyzikálními parametry vnitřního prostředí v objektu (danými teplotou a relativní vlhkostí vzduchu v zimě), jednak materiálovým provedením obalové konstrukce objektu. U střešních plášťů ovlivňuje z tohoto pohledu nutnost provedení parotěsné zábrany především druh nosné konstrukce střechy (železobeton, trapézový plech, dřevěné bednění) a výběr materiálového provedení tepelné izolace (např. expandovaný polystyren nebo izolace z minerálních vláken). Často se zapomíná na ještě jeden důležitý faktor, který může významně ovlivnit požadavky na provedení kvalitní parotěsné zábrany - tím je případné provozní souvrství střešního pláště (zelená střecha, terasa, parkoviště na střeše).
V českých předpisech a normách však nejsou definovány vlastnosti parotěsné vrstvy. V ČSN 73 1901:99 je uvedeno, že „parotěsné vrstvy se zpravidla navrhují z pásových povlaků podle ČSN 73 0606“ (tato připravovaná norma se zabývá povlakovými izolacemi).
Co ovlivňuje parotěsnost
Obecně je mezi odbornou veřejností vžita představa, že čím větší hodnotu faktoru difuzního odporu μ má daný výrobek, tím je parotěsnější. Zapomíná se však na to, že kromě tohoto fyzikálního parametru má na parotěsnost také dominantní vliv tloušťka parotěsné vrstvy. Jiné vlastnosti bude mít z tohoto pohledu polyetylenová fólie s tloušťkou 0,4 mm a jiné asfaltový pás tloušťky 4 mm. Jedním z kritérií pro výběr vhodného výrobku, který by mohl tvořit ve střešním nebo obvodovém plášti parotěsnou vrstvu, by mohla být minimální hodnota jeho ekvivalentní difuzní tloušťky rd [m], která se vypočítá ze vztahu: rd = μ . d.
Skutečně parotěsnou vrstvu lze vytvořit ve střešním plášti pouze použitím tepelné izolace z pěnového skla položeného do horkého asfaltu, s důsledně slepenými spárami v tzv. kompaktní jednoplášťové skladbě. Pokud je pěnové sklo položeno v jedné vrstvě, je možno uvažovat hodnotu faktoru difuzního odporu μ = 70 000. Pokud však bude pěnové sklo položeno do horkého asfaltu ve dvou vrstvách se vzájemně vystřídanými a slepenými spárami, je možno uvažovat faktor difuzního odporu μ = 700 000.
Zásady pro navrhování a provádění parozábran
- Při realizaci střechy nesmí dojít k zabudování technologické nebo srážkové vlhkosti ve vrstvách mezi parozábranou a vlastní vodotěsnou izolací střechy.
- Parozábrana musí být parotěsně napojena na všechny prostupující a obvodové konstrukce a prvky. Ve svých důsledcích to znamená, že parozábrana musí být důsledně vyvedena na atiku, nadstřešní zdivo a na všechny trubní i jiné prostupy střešním pláštěm.
- Spolehlivou funkci parozábrany je proto nutné zajistit jak při návrhu, tak při následné realizaci jednotlivých detailů střešního pláště.
- Parozábrana musí být vždy vyvedena nad úroveň tepelné izolace, nejlépe až do úrovně vlastní vodotěsné izolace střechy.
- Parozábrana se obvykle umisťuje pod tepelněizolační vrstvu poblíž vnitřního povrchu střešní konstrukce.
- Parozábrana často tvoří po omezenou dobu provizorní krytinu, která chrání interiér před poškozením deštěm v průběhu stavby.
- Parozábrana by měla tvořit ve střešním plášti ploché střechy pojistnou hydroizolační vrstvu. Proto by měla být vyspádována k odvodňovacím prvkům a měla by být odvodněna. To lze zajistit například u klasické jednoplášťové střechy dvoudílnými odvodňovacími vtoky, které dnes dodává na náš trh několik výrobců. Ve většině případů však toto odvodnění parozábrany funguje pouze po dobu výstavby, tj. po tu dobu, kdy je parozábrana, která tvoří provizorní krytinu, odvodněna spodní částí dvoudílného vtoku. Po provedení tepelné izolace střechy a po položení první hydroizolační vrstvy střešního pláště se osazuje vrchní část dvoudílného vtoku s těsnicím kroužkem, který brání proniknutí vody do střešního pláště při vzdutí vody v odpadním potrubí a zároveň zabraňuje pronikání vlhkého vzduchu z tohoto odpadního potrubí do tepelné izolace ploché střechy.
- V některých případech může vhodně vybraný vícefunkční výrobek tvořit ve střešním plášti parozábranu i expanzní (mikroventilační) vrstvu.
- K parozábraně bývá obvykle (u jednoplášťových střech) přilepena tepelná izolace.
- Je nutno si uvědomit, že trapézový plech, tvořící nosnou konstrukci střešního pláště, není parotěsný. V souvislosti se spárovou difuzí, ke které dochází mezerami mezi jednotlivými tabulemi trapézového plechu, se totiž jeho hodnota faktoru difuzního odporu μ pohybuje orientačně kolem 770 u neutěsněného plechu a do 3200 u plechu s utěsněnými spárami (tomu odpovídá ekvivalentní difuzní tloušťka kolem 0,77 až 3,2 m pro plech tl.1 mm). Střecha s nosným trapézovým plechem by proto měla mít téměř vždy parozábranu.
- Ze stejných důvodů není parotěsné dřevěné bednění, které někdy tvoří nosnou konstrukci jednoplášťové ploché střechy. Jeho ekvivalentní difuzní tloušťka se vzhledem ke značné spárové provzdušnosti pohybuje dokonce kolem 0,27 m!
- Velmi nebezpečné z hlediska následných poruch je proražení parozábrany u trapézového plechu jejím prošlápnutím nad mezerou trapézového plechu. Při použití levnějších nevhodných výrobků k tomu často dochází při pokládce tepelné izolace, která takto poškozená místa spolehlivě opticky zakryje. Výsledkem je následné poškození tepelné izolace velkou kondenzací vlhkosti. Kondenzát potom úspěšně odkapává do interiéru. Oprava takto nekvalitně provedené střechy bývá obvykle dražší než původní střešní plášť, nehledě na následné škody vyplývající z odstavení výroby nebo provozu v objektu.
- U lehkých střešních plášťů, jejichž nosnou konstrukci tvoří dřevěné bednění nebo trapézový plech, může dojít k velmi razantnímu perforování parozábrany (a tím i ke vzniku závad střešního pláště) při dodatečném provádění rozvodů elektroinstalace a při osazování svítidel. V těchto případech by proto měly být tyto rozvody již koncepčně řešeny v projektu tak, aby průrazy parozábrany byly pokud možno vyloučeny.
- Při navrhování nových i při rekonstrukcích stávajících střešních plášťů občanských a průmyslových staveb je nutno přihlédnout k očekávané životnosti objektu jako celku a zvážit i případnou změnu v jeho využití.
Proražení parozábrany kotevními prvky
Pokud se jedná o proražení parozábrany kotevními prvky, je možné uvést, že při perforaci parozábrany nad 1 % její plochy nezáleží na materiálovém provedení parozábrany, a ekvivalentní difuzní tloušťka takto poškozené parozábrany klesá vždy pod hodnotu rd = 0,27 m. Měření ukázalo, že při stejném podílu plochy otvorů jsou u malých otvorů hodnoty rd nižší než u stejně velké plochy vytvořené z několika otvorů. Ve svých důsledcích to znamená, že velké množství malých perforací parozábrany je horší než několik velkých otvorů o stejné ploše.
U střech nad vlhkými provozy však může perforace parozábrany sehrát negativní roli, takže je spolehlivější se v těchto případech jakékoli perforaci parozábrany raději vyhnout. Pokud už je z jakýchkoliv důvodů nutné použít kotvení do trapézového plechu v prostorách s větší relativní vlhkostí vzduchu, je zde nutné zvážit nebezpečí kondenzace na hrotech kotevních šroubů.
Montáž asfaltových pasů na plochu střechy by měla probíhat v souladu s technologickými postupy jednotlivých výrobců a s ohledem na specifika dané střešní konstrukce. Cena za montáž asfaltových pasů na plochu střechy se obvykle uvádí za metr čtvereční práce a zahrnuje pouze práci bez materiálu. Cena za vyčištění povrchu a přípravu podkladu pro penetrace pod parozábranu ploché střešní plochy se obvykle uvádí jako cena za metr čtvereční (m2) bez materiálu. Tato cena se může lišit v závislosti na regionu a poskytovateli služeb, ale obecně se pohybuje v rozmezí 150 - 300 Kč/m2. Je však důležité si uvědomit, že tato cena může být ovlivněna dalšími faktory, jako je například stav povrchu, přístupnost pracoviště nebo nutnost využití speciálních technik či vybavení.
tags: #penetrace #pod #parozabranu #plocha #strecha