Pálené cihly zvonivky jsou jedním z nejstarších a nejtradičnějších stavebních materiálů, které se používají po celém světě. Tyto cihly mají výjimečné vlastnosti a vzhled, které přispívají k estetickému a funkčnímu hodnotě budov.
Historie a výroba
Pálené cihly zvonivky mají své kořeny ve starověkých civilizacích, jako je například Mezopotámie a starověký Egypt. Od těchto raných dob se používají pro výstavbu zdí, pevností a dalších stavebních konstrukcí. Tradičně jsou vyrobeny z jílovité hlíny, která je tvarována do požadovaného tvaru a následně vypálena ve vysokých teplotách.
Výroba pálených cihel zvonivek je složitý proces, který vyžaduje odbornost a trpělivost. Řemeslníci, kteří se tomuto řemeslu věnují, mají hluboké znalosti v oblasti materiálů, technik a tradičních postupů.
Lícové cihly se vyrábějí ze směsi hlín s příměsí písku a kovů. Jsou dvakrát pálené, přičemž druhý výpal, prováděný při teplotách 1100 °C, zvyšuje jejich odolnost vůči klimatickým vlivům.
Výroba se rozděluje na druhy tažené (lícová úprava je jen z jedné strany, zbytek je technologický) nebo ve formách (lícové strany jsou všechny). Stejně se vyrábí i takzvané lícové pásky, které na rozdíl od cihel jsou vlastně jen „obkladačkami“ s tloušťkou kolem 25 mm. Zde se nejčastěji využívá výroba řezáním.
Čtěte také: Použití pálených cihel
Vlastnosti pálených cihel zvonivek
Co dělá pálené cihly zvonivky tak jedinečnými, je jejich charakteristický zvuk. Když dvě pálené cihly zvonivky narazí na sebe, vydávají charakteristický zvonivý zvuk. U nás se jim říkalo zvonivky nebo klinkerky podle německého klinken (zvonit). Šlo totiž o přesné, ostře pálené cihly, které měly vyšší kvalitu než klasické stavební cihly, lepší technické parametry a hlavně lépe odolávaly vnějším vlivům.
Především u lidí, kteří oceňují její funkční vlastnosti, jako je pevnost a odolnost vůči rozmarům počasí, mají cihelné fasády velkou oblibu. A je jedno, jestli jde o skutečné lícové cihly, nebo jen o obkladové pásky.
Pálené cihly zvonivky mají také výhodu vysoké tepelné akumulace. To znamená, že jsou schopny absorbovat teplo a udržovat ho déle než jiné stavební materiály. Tato vlastnost je využívána v energeticky efektivních budovách, které snižují náklady na vytápění a chlazení.
Například jejich nasákavost je výrazně nižší, takže se používaly i jako konstrukční materiál do stok a čističek. Vysoké teploty pálení zajistí slinutí materiálu, tedy jeho vysokou kompaktnost a odolnost, lze je proto využívat jako fasádní materiál bez nutnosti omítání či dalších opatření.
U lícovek je třeba dbát především na nasákavost. Čím nižší, tím lepší. Některé lícovky vykazují nasákavost mezi 15-18 %, ty nejkvalitnější a vypalované na vyšší teploty pak mezi 4-6 %. Cihly jsou tvrdší, pevnější, mají lepší tepelně izolační vlastnosti, ale také jsou křehčí a hlavně dražší.
Čtěte také: Využití pálených cihel Ostrava
Další vlastnost, kterou je třeba sledovat v případě stavebních konstrukcí z lícovek, je pevnost v tlaku. Klasické zvonivky mají například nasákavost do 7 % a pevnost v tlaku minimálně 35 MPa. Ovšem jejich podskupinou je tzv. keramický klinker, vyráběný ze speciálních druhů hlín. Nasákavost tohoto typu je nejvýše 1,5 % a pevnost v tlaku až 75 MPa.
O to víc je třeba všímat si jedinečnosti, kterou se tento staletími prověřený materiál vyznačuje, a použít ho tam, kde je jen těžko nahraditelný. Existuje celá řada velikostí, tvarů a formátů pálených cihel či tvárnic.
Stejně jako každý jiný stavební materiál mají i klasické pálené cihly své výhody a nevýhody. Cihla je oproti pórobetonu sice pevnější, ale vzhledem k tuzemským seismologickým podmínkám to nemá až tak zásadní význam. Podstatnější jsou zejména pro majitele chalup příznivé schopnosti pálených cihel vyrovnávat se s vlhkostí. Cihelné zdivo si udržuje příjemné vlhkostní i teplotní mikroklima, vyznačuje se dobrou propustností vodných par i schopností dobře akumulovat teplo.
Nejvyšší pevností v tlaku a nejnižší nasákavostí se chlubí takzvané klinkerky, kterým se někdy říká také "zvonivky", to podle zvuku, který vydávají, když s nimi o sebe klepnete.
Podstatnou vlastností, která rozhodne, zda je cihla určena do náročných venkovních podmínek či nikoliv, je kromě jiného nasákavost. To znamená, že venkovní cihla nesmí mít strukturu, která bude nasávat vodu jako houba (aby pak popraskala při prvním mrazivém dni), ale naopak do sebe nesmí vodu pustit. Toto beze zbytku splňují ostře pálené cihly, které nazýváme cihly lícové, režné nebo klinkerové - z německého klinken (zvonit). Tyto cihly se vyrábějí ze směsi hlín a příměsí různých druhů písků a kovů. Díky druhému vypálení při teplotě 1 000-1 100 °C vzniká široký rejstřík barev a odstínů, které ani po letech neztrácejí na intenzitě. Druhým výpalem se zvyšuje také odolnost cihel vůči klimatickým a venkovním vlivům.
Čtěte také: Podlaha z pálených cihel
Použití pálených cihel zvonivek
Navzdory pokroku ve stavebnictví a používání moderních materiálů mají pálené cihly zvonivky stále své místo v architektuře. Jejich tradiční vzhled a charakteristický zvuk je vnímán jako atraktivní a hodnotný prvek v různých architektonických stylech.
Především u lidí, kteří oceňují její funkční vlastnosti, jako je pevnost a odolnost vůči rozmarům počasí, mají cihelné fasády velkou oblibu. S cihelnými fasádami se setkáváme především v zahraničí, ale i u nás mají velkou oblibu.
Při stavbě se z klasických zdicích materiálů postaví nosná konstrukce, následně se zateplí a lícové cihly se použijí jako pohledová vrstva. Pásky se lepí prakticky na jakýkoli povrch, tedy i například na kontaktní zateplení pomocí tenké vrstvy malty, tmelu či lepidla. Obě verze je třeba kvalitně vyspárovat.
V nabídce je ještě jedna varianta použití. Jde o jakýsi mezistupeň mezi cihlami a obkladovými páskami. Používají se jako předstěny s provětrávanou zateplenou fasádou (zavěšená fasáda) nebo jako stavební předstěna. Jde tedy o to, že do konstrukce nebo na sebe (u nižších konstrukcí, jako jsou podezdívky) se naskládají a sponami upevní lícové tvarovky. Mezi samotnou stěnou a lícovkami je pak mezera pro odvod vlhkosti a tepla z fasády.
Lícové cihly a cihelné pásky mohou mít hladký, nebo hrubší rustikální povrch a vyrábějí se v různých barevných provedeních. Na trhu objevíte i jejich betonové imitace, které mohou být levnější, ale jejich vlastnosti nebudou stejné jako v případě opravdových cihel.
Z páleného cihlového zdiva lze postavit až osmipatrové budovy, v dnešní době se však klasické plné cihly používají zejména ke stavbě obezdívek komínů, podezdívek plotů a dalších dekoračních prvků. Nacházejí využití i při rekonstrukcích některých historických budov a mohou posloužit i při rekonstrukcích či dostavbách venkovských domů včetně rekreačních chalup, kde byl tento materiál použit i v původní konstrukci stavby.
Vhodné jsou pro náročné aplikace ve stavebnictví, u vinných sklípků a při stavbách nosných neomítaných zdí běžných budov.
Vazba zdiva
Základem úspěšného zdění z cihel je dodržení některé ze základních typů vazeb. Zdění ve vazbě znamená, že cihly v druhé a dalších řadách je nutné klást tak, aby vždy celý kus překryl styčnou spáru cihel v předchozí řadě.
Pro budoucí pevnost a stabilitu zdí je nezbytné docílit toho, aby v jednotlivých řadách kladených na sebe nevznikala průběžná linie styčných spár. Princip správné vazby ostatně neplatí jen pro klasické cihly, ale uplatní se i při použití tvárnic či opracovaných kamenů.
Typy vazeb se vyvíjely víceméně od počátku používání cihel pro stavění zdí. Jejich dodržení velmi usnadňuje normovaná velikost: jsou-li cihly rozměrově shodné, není problém dodržet rytmus pravidelně se opakujících vzorců. A zvolíte-li cihly pro jejich specifickou krásu i jako pohledový materiál bez dalšího omítání, je dodržení vazby nezbytné, jinak by fasády či zídky působily disharmonicky. Popis jednotlivých vazeb může na laika působit na první pohled složitě, ale kombinace cihel v nich má poměrně jednoduchou logiku. Nejlépe si však jednotlivá schémata osvojíte podle obrázků. Volba toho či onoho typu vazby se odvíjí jednak od zamýšlené tloušťky zdi, ale také podle toho, jakého vzorce chcete docílit v případě, že má jít o zdivo pohledové.
Základní typy vazeb:
- Běhounová vazba je nejjednodušší cihelná vazba používaná především pro zdění příček. Nehodí se pro zdi, které mají nést další konstrukce. Tloušťka bývá při použití běžných cihel 15 cm. Cihly se převazují o polovinu nebo čtvrtinu své délky.
- Vazáková vazba se používá pro zdění stěny o tloušťce 30 cm. Takto vyzděná stěna má již vyšší nosnost a může být použita pro uložení například stropních konstrukcí. Cihly se převazují o polovinu své šířky.
- Polokřížová vazba připadá v úvahu pro zdění zdí tloušťky 45 cm. Zeď vyzděná polokřížovou vazbou může být použita jako nosná i obvodová stěna. V líci se v tomto případě střídají běhounové a vazákové vazby.
- Křížová vazba je určena pro vyzdívání zdí tloušťky 60 cm. Také takto vyzděná stěna může sloužit jako nosná nebo obvodová. Kombinují se u ní rovněž běhounové a vazákové vazby, ale oproti polokřížové jsou u této vazby běhouny v líci nad sebou a kryjí se jen ve vrstvě první, páté, deváté atd.
- Gotická vazba se rovněž nazývá polská a je založena na zděných hlavách ve sloupci, přičemž každá kratší strana je posunuta o polovinu délky cihel v řadě nad a pod ní. Je to pracná vazba, jejíž hlavní výhodou je možnost vytvoření atraktivního pohledového vzoru.
Údržba cihelných fasád
Je tedy nutné dobře vybírat spárovací hmotu, která je určená pro venkovní použití. Často se pak doporučuje, aby celá fasáda byla přetřena vodoodpudivým nátěrem. Jde o nátěry na bázi olejů, silikonu apod. Tyto hydrofobní prostředky se nanášejí nejlépe stříkáním a umožňují i čištění fasády proudem vody. Samozřejmě, že by se nátěr (nástřik) po několika letech obnovovat.
I u cihelných fasád se lze setkat s problémy. Bývají to například vápenné výkvěty minerálních látek z malty, odstraňují se třeba octovou vodou. Povrch lícovek se nechá co nejvíc namočit, aby nepřijímal vodu octovou, a následně se ohřátou octovou vodou výkvěty vyčistí.
Na obkladech a cihlách se může objevit i zčernání. Jde o chemickou reakci, při které vznikají síranové soli. Ty se čistí pomocí speciálních past a tlakové vody.
Pokud je fasáda opravdu znečištěná a tlaková voda a chemické prostředky selžou, lze fasádu otryskat. Musíme mít ale na paměti, že je třeba používat abraziva měkčí, než je samotný čištěný podklad. Používá se tak například fluorit, představitel čtvrté tvrdostní třídy, když pálené klinkerky jsou v tvrdostní třídě 6-7 Mohsovy stupnice.
Pálené cihly zvonivky jako kulturní a historický symbol
Pálené cihly zvonivky jsou nejen stavebním materiálem, ale také kulturním a historickým symbolem. Představují spojení mezi minulostí a přítomností, tradicí a inovací. Pálené cihly zvonivky si zaslouží naši pozornost a uznání jako unikátní a cenný stavební materiál.
Tabulka vlastností pálených cihel zvonivek
| Vlastnost | Hodnota |
|---|---|
| Nasákavost (klasické zvonivky) | Do 7 % |
| Pevnost v tlaku (klasické zvonivky) | Minimálně 35 MPa |
| Nasákavost (keramický klinker) | Max. 1,5 % |
| Pevnost v tlaku (keramický klinker) | Až 75 MPa |
| Teplota druhého výpalu | 1100 °C |
Jejich estetická hodnota, trvanlivost a akustické vlastnosti je dělají nenahraditelnými ve světě architektury.
tags: #pálené #cihly #zvonivky #vlastnosti