Pálená cihla, obyčejný stavební materiál „uplácaný“ z hlíny, vysušený a vypálený, je velice prostý, jednoduchý a funkční. Málokdo z nás si uvědomí, že tento stavební materiál prošel tisíciletím vývojem a zatěžkávací zkouškou času, kterou se nemůže jen tak něco pochlubit. Památky stavěné z tohoto materiálu stojí po tisíce let a jsou důkazem jeho kvality.
Počátky cihlářství ve starověku
Objevení hlíny, rozvoj pecí pro její vypálení, představení glazování a způsoby tvarování cihel do forem sochařství, rozdělení profese mezi cihlářem a zedníkem a rozvoj komplikovaných vzorů vazby. To vše se odehrálo již ve starověku, který je tak pro cihlu jedním z nejdůležitějších období její historie. Vývoj cihly se však v tomto období rozhodně nezastavil. Naopak.
- 8300-7600 před naším letopočtem - Na březích řeky Jordan se objevují nejstarší typy cihel. Jejich rozměry jsou přibližně 260 × 100 × 100 mm. Jsou tvaru bochníku chleba, obsahují bláto a vodu a jsou ručně hněteny do přibližně obdélníkového tvaru. Každá cihla se vysouší teplým středovýchodním sluncem a po ztvrdnutí je pokládána tak, aby vytvořila silnou stěnu.
- 7300-6600 před naším letopočtem - V Jerichu se objevuje i druhý typ cihel, který je vyráběn podobnými postupy.
- 5900-5300 před naším letopočtem - V druhé periodě období Ubaidu se pro výrobu cihel začínají používat dřevěné formy.
- 5000-4500 před naším letopočtem - Starověká Mesopotamie začíná objevovat pálené cihly. Vzhledem k náročnosti výroby se však vyskytují velmi vzácně. Pro horké klima, které zde převládá, jsou adekvátní a ekonomicky přijatelnější cihly nepálené.
- 2111-2003 před naším letopočtem - Pro svoji sílu a zdánlivou trvalost se v období starověku stávají pálené cihly symbolem věčnosti. Jedná se o natolik hodnotný stavební materiál, že se používá pouze pro chrámy, paláce, domy bohů či králů. Během těchto let je možné za kus stříbra koupit 14 400 nepálených cihel nebo 504 cihel pálených.
- 604-562 před naším letopočtem - Během vlády krále Nebuchadnezzara II. dosahuje Babylon vysoké architektonické úrovně. V celé říši vzniká spousta zajímavých staveb. Jsou jimi nejen Visuté zahrady, jež jsou jedním ze sedmi divů světa, ale rovněž letní palác, na kterém byly použity umělecky tvarované a glazované pálené cihly. Cihly se k sobě skládají a dávají se mezi ně prkna nebo palmové listy, které simulují maltu a zabraňují jejich přilnutí. Poté se ručně vyřezává jejich tvar, probíhá sušení a následně vypalování.
Cihly ve starověkém Římě a středověku
Ovšem skutečně dochované pálené cihly pocházejí ze starověkého Říma zhruba 400 let před naším letopočtem. Na římskou tradici navázalo cihlářství ve středověku. Výroba cihel probíhala tam, kde byl dostatek zdrojů pro jejich výrobu a naopak také nedostatek stavebního kamene.
Od dob Říma až do průmyslové revoluce však probíhá postupné rozšiřování výroby cihel a v době středověku začala nahrazovat oblasti s nedostatkem stavebního kamene a většina staveb se tak začala realizovat z cihel. Přispěl k tomu i fakt, že dříve stavěné stavby v hustší zástavbě podléhaly rychle živlům a to především ohni.
Cihly v českých zemích
U nás začíná rozvoj cihlářství v 12. století. V 13. století se k nám z Francie a Flander dostává výroba masivních cihel, tzv. Buchet. V 14. století vzniká v Praze cech cihlářů. Od počátku 15. století se cihla stává běžně používanou stavebninou ve městech. Od 2. poloviny 18. století kvůli požárům přibývalo komínů z cihel a cihelných podlah na půdách.
Čtěte také: Vlastnosti střešních krytin
Průmyslová revoluce a moderní výroba cihel
Dalším významnějším obdobím z hlediska vývoje cihly se stává až průmyslová revoluce v 19. století. V 19. století se s velkým rozvojem průmyslu a rychlé výstavbě kladl i tlak na použití materiálu a vznikala různá forma lehčených cihel.
Jeden z prvních strojů, který se k výrobě cihel začíná používat, je tzv. „pug mill,” zařízení k přípravě jílu před hnětením a tvarováním. Skládá se z barelu a vertikální nápravy umístěné v jeho středu, ze které vyčnívá několik řezacích nožů. Nápravou otáčí kůň, což způsobuje otáčení nožů uvnitř barelu a tím rozmixování jílu. Díky tomuto stroji je možné lépe rozbíjet jíl, než když se to dělalo ručně.
Roku 1819 však vzniká ve Washingtonu D.C. zařízení, kterému se toto daří. Má osm forem a vyrábí 30 000 cihel za den. Ačkoliv se proces výroby cihel neustále zdokonaluje, vypalování dlouho probíhá tradičním způsobem - pecemi, ve kterých je odvod kouře zajištěn pomocí větracích otvorů umístěných ve stropě. Teprve v polovině 19. století se začínají objevovat patenty pro nové a více účinné typy pecí.
Jednou z nich je pec kruhová, která řeší výše uvedený problém vedením horkého vzduchu v horní části pece a odváděním odpadních plynů částí dolní skrz sérii mříží v podlaze. Od ostatních pecí se tyto pece vyznačují vysokým komínem, díky kterému efektivně odvádějí plyny a tím prakticky zamezují výskytům požárů. Velký vliv má v těchto pecích množství proudícího vzduchu, a tak musí cihlář opatrně regulovat plyn vycházející z komínu, množství paliva a vzduch, který udržuje správnou teplotu uvnitř pece.
Oválné Hoffmannovy pece jsou stále limitovány kapacitou. Proto se po roce 1870 prodlužují do oválného tvaru a tím umožňují výrobu obrovského množství cihel.
Čtěte také: Rozměry a váha tradiční pálené cihly
20. století a moderní trendy
Ačkoliv se změn ve výrobě cihel událo v 19. století opravdu hodně, ve 20. století jsou ještě pozoruhodnější. Na začátku 20. století se většina cihel v Evropě a Americe ještě stále vyrábí ručně, ale na konci tohoto století tomu tak již není. Velké změny zaznamenává již proces těžení jílu, ve kterém se stále více využívají stroje jako buldozery, dumpery či rypadla. Po vytěžení se většinou nechává jíl na hromadách a následně se poctivě mixuje. Pokud to je vyžadováno, přemísťuje se následně pomocí pásů a dopravníků do třídících a mlecích strojů.
Lisovací stroje zůstávají podobné strojům z 19. století, ale jsou obohaceny o spousty drobných vylepšení a funkcí pro zvýšení bezpečnosti provozu. Hlavní vylepšení vznikají po roce 1970, kdy elektronika umožňuje stále komplikovanější řídící zařízení. V posledních dekádách 20. století se rovněž zavádí počítačové kontrolní systémy, které mají velký dopad na skládání cihel v továrně.
Možná největší změny se ve 20. století odehrávají v samotných cihelnách. Zatímco na začátku století se cihelny typicky skládají z několika budov, kde v každé budově probíhá určitý provoz: třídění, lisování, vysušovací komory a konečně pece. Mění se i pece, kde kruhovou pec nahrazuje pec tunelová, umožňující ještě větší objem výroby. Novým palivem se stává plyn. Cihly touto pecí, ve které probíhá proces vypalování uprostřed, pomalu projíždí v jednotlivých vozících. Na začátku tunelu se postupně ohřívají a uprostřed se za pomocí žárů z plynových trysek vypalují. Následně pomalu chladnou a vyjíždějí ven.
Moderní trendy a budoucnost cihel
Po změnách, které zažila naše společnost počátkem 90. let minulého století, se začala dostávat do popředí individuální výstavba a cihelné bloky začaly prodělávat překotný vývoj i díky vstupu zahraničních technologií. Pod pojmem cihla si už málokdo představoval cihlu plnou pálenou, ale byl to již cihelný blok „moderního typu”, tedy cihla svisle děrovaná - voštinová dosahující až jedenáctinásobku původního obejmu klasické cihly.
Postupem doby se začala cihla specializovat. Požadavky na ni kladené moderní dobou jsou velice rozličné od tepla, akustiky, pevnosti a hlavně rychlosti výstavby. Rychlost výstavby zapříčinila růst velikosti tvárnic, který se kromě šířky téměř ustálil na konci devadesátých let minulého století.
Čtěte také: Více o pálených cihlách
Počátkem 21. století dochází k přelomu ve způsobu tradičního zdění. Již dříve tlak na rychlejší výstavbu odstranil maltování styčných spár a zavedl stykování tvarovek na pero a drážku. Nyní však poprvé dochází k odstranění klasického maltování v ložných spárách a je nahrazeno přesným zděním na tenkovrstvou maltu v tl. 1 mm. Jedná se o krok, který umožnil zrychlit výstavbu cihelného zdiva až o polovinu.
Z pohledu historie cihel, jenom okamžik poté, přišla na trh nová technologie zdění, která odstranila maltu úplně a byla nahrazena systémem Dryfix zdění na zdicí pěnu. To umožnilo opět zrychlit a zjednodušit výstavbu.
V oblasti tepelněizolačních vlastností cihelných tvárnic došlo také k radikálnímu vývoji, který je z pohledu historie nevídaný. Zdicí tvárnice již nejsou pouze samostatné bloky, ale jedná se o zdicí systém obsahující rozličné tvarovky pro řešení častých detailů staveb a zajišťující tak jejich vysokou výslednou kvalitu.
Dříve se dosahovalo vylepšených izolačních vlastností díky vylehčení samotného střepu nebo vytvořením dutin. Tato kombinace vylehčujících postupů je dnes již samozřejmostí a dnešní cihláři svým vylehčením tvarovek dosahují velice výborných tepelněizolačních vlastností, které jsou mnohdy daleko za požadavky norem.
Při ohlédnutí do historie cihel z pohledu současníka a porovnání toho, co se za tu dobu změnilo, se zdá, že je to až neuvěřitelné, že je možný takový vývoj „obyčejné” cihly. Stále se přizpůsobuje novým požadavkům a mnohdy již naráží na své technologické meze, ale díky lidskému důvtipu je vždy překoná a může pokračovat dále.
Druhy cihel
Kromě celých cihel se používají také v různých odvozených rozměrech. Jsou to:
- „devítka“ - 3/4 cihly = 9″ - také „tříčtvrtka“
- „půlka “ - 1/2 cihly
- „kvantlík“ - 1/4 cihly - také „čtvrtka“
- „pásek“ - 1/2 cihly rozpůlené po délce
Mezinárodně standardizované jednotky pro cihly:
- NF - Normalformat (250 x 120 x 65 mm)
- WF - Waalformat (210 x 100 x 50 mm)
Vlastnosti pálených cihel
Pálená cihla v současném stavebnictví má stále své využití - na chatách, chalupách, při rekonstrukcích apod. Mezi její vlastnosti patří:
- Modulový formát
- Estetický vzhled
- Dobrá akumulace tepla
- Dobrá pevnost
- Ekologické řešení - přírodní materiál
- Dobrá zvuková izolace
- Vysoká požární odolnost
tags: #pálená #cihla #historie