Než se pustíte do oprav omítek, je vhodné důkladně zhodnotit situaci a rozmyslet si, které všechny oblasti je nezbytně nutné opravit. Chystáte se po zimě na výmalbu bytu? Nebydlíte-li zrovna v novostavbě, může se stát, že zdi ve vašem domě či bytě budou obsahovat nerovnosti, praskliny, díry po hmoždinkách či hřebících nebo například odlupující se předchozí nátěr. Pokud byste se rozhodli tyto nerovnosti jednoduše přetřít, byly by tyto nedostatky vidět, a pak byste se je pokoušeli zakrýt již marně. Proto máte na výběr z několika možností. Oprava omítek je doménou zednického řemesla, jehož základní principy se pokusíme v následujících kapitolách popsat.
Příprava zdi před opravou omítky
Ještě než se pustíte do opravy vnitřní omítky, měli byste na podlahu rozložit malířskou netkanou textilii a správně připravit stěnu. Podklad musí být rovný, čistý a nosný. Pomocí sekery na sádrokarton odsekejte v případě větší plochy volné části omítky až na zdivo. Pro vyznačení místa, kde chcete omítku vyrovnat, si nakreslete tužkou rovnou čáru. Rovné hrany staré omítky jsou důležité, aby nově nanesená omítka přilnula. Pro dobrou přilnavost je nutný základní nátěr. Naneste ho před novou vnitřní omítkou. Pokud je podklad obzvlášť savý, použijte na příslušná místa penetraci. Doporučujeme zakrýt pracovní okolí fólií, která ochrání podlahu a nábytek před znečištěním.
Důležité je beze zbytku odstranit staré tapety a lepidla. Je třeba zkontrolovat, zda je podkladová omítka (například sádrová) dostatečně únosná. Hrany stěn v rozích se zpevňují rohovými lištami připevněnými rychle tvrdnoucí maltou. Slouží jako ochrana před nárazem. Ještě než se rozhodnete pro některý z výše zmíněných způsobů, je vhodné, abyste nerovnosti předtím očistili a tedy zbavili prachu a nečistot. Můžete na to použít roh špachtle a poté vlhký hadřík. Následně navlhčete okolí nerovností, aby tmel dobře přilnul.
Penetrace podkladu
Penetrační nátěr se krátce promíchá a v rovnoměrné vrstvě nanese na celý podklad.
Rohové lišty
Na dokonale pevnou a únosnou starou omítku se pomocí speciální rychle tvrdnoucí malty připevní rohové lišty jako ochrana hran stěn před nárazem.
Čtěte také: Postupy pro opravu betonu
Oprava omítky: malé plochy a trhliny
Chcete-li opravit pouze menší otvory nebo plochy, stačí stěrkový tmel nebo výplňová hmota obsahující sádru z tuby. Před nanesením odstraňte všechny drobivé zbytky kolem poškození. Pomocí špachtle vyplňte otvor nebo plochu výplňovou hmotou a uhlaďte ji. Postup klidně několikrát zopakujte a nespěchejte: čím čistěji nyní budete pracovat, tím méně budete muset později obrušovat. Nechte hmotu mezi cykly nanášení stěrky cca 24 hodin schnout. Aby byla stěna úplně rovná, musí se následně obrousit. Při tomto pracovním kroku používejte pracovní rukavice, ochranné brýle a ochranu dýchacích cest, abyste nevdechovali prach. K broušení použijte nejlépe brusný papír o zrnitosti 180.
Pro opravy děr, prasklin, drážek nebo jiných drobných defektů se nejlépe hodí sádrové omítky a stěrky. Sádrové směsi od Rigipsu, konkrétně Rimano UNI pro hrubší opravy stěn a Rimano Glet XL, jemnou sádrovou stěrku pro perfektní finální úpravu. Opravu „nahrubo“ provádíme sádrovou vysprávkovou omítkou Rimano UNI. Podle návodu na obalu si namícháme dostatečně hustou směs a vmáčkneme do opravovaného místa. S vysprávkovou omítkou Rimano UNI máme jistotu, že se po čase v místě opravy neobjeví žádné trhliny.
Oprava omítky: větší plochy
Větší poškozená místa opravíte v několika pracovních krocích. Hmotu nanášejte vždy odspodu nahoru. Více vrstev je smysluplných, pokud má nová omítka mít tloušťku přes 15 mm. Pro spodní vrstvu omítky doporučujeme hrubou zrnitost 2-4 mm. Poslední vrstva omítky by měla mít zrnitost 1-2 mm. Vyrovnejte omítnutou plochu rovnou latí. Pokud chcete vytvořit povrch vhodný k tapetování, namočte houbovou stěrku do vody a krouživými pohyby omítku vyhlaďte. Na větší poškození vnitřní omítky potřebujete několik pracovních kroků.
Oprava vnitřní omítky: vytvoření rohu
Chcete-li při opravě vnitřní omítky vytvořit roh, přibijte nejprve svisle ke stěně hoblovanou desku. Přední hrana desky přitom musí lícovat se starou omítkovou plochou. Poté opravované plochy předem navlhčete a naneste hotovou omítku. Doporučujeme chránit choulostivé rohy omítky pomocí lišt z oceli nebo plastu. Lišty namontujte rovněž hotovou maltou. V tomto kroku byste měli maltu rozmíchat trochu hustší. Zeď opět navlhčete. Optimální je plocha matná/vlhká, ne lesklá. Nanášejte maltu hladítkem. Dobrou orientační hodnotou je malé množství malty na každých 30 cm. Nyní zatlačte profil do maltového lože a pomocí vodováhy ho ve svislé poloze vyrovnejte. Pomocí rovné latě zkontrolujte, zda profil lícuje se starou omítkou.
Typy omítek a jejich aplikace
Na stavbách stavěných tradičními zdicími postupy lze najít několik základních druhů omítek. Omítky mohou být jednovrstvé nebo dvojvrstvé (na jádrovou omítku se natáhne ještě tenká štuková vrstva omítky nebo stěrky), případně speciální (tepelněizolační, sanační). Povrch stěny může mít zároveň různé struktury - od hrubé (vápenné nebo vápenocementové omítky) přes zrnitou a jemnou až po hladkou gletovanou (např. na finální úpravu omítky a stěrky Rimano Glet XL, Rifino Top).
Čtěte také: Ucelený postup opravy betonu
Hrubá vápenná omítka
Mezi nejjednodušší z nich patří hrubá vápenná omítka. Tato omítka se používala především v podřadných prostorách, jako jsou sklady, sklepy nebo půdy. Nanese se základní jádrová omítka v jedné vrstvě tlusté do 2 cm. Povrch se pak pouze zatře hladítkem a po uzrání se natře jednoduchým vápenným nátěrem. Kvalita povrchu takovéto jednoduché omítky je odvislá od zrnitosti písku a od intenzity finálního vyhlazení buď dřevěným, nebo kovovým hladítkem. Pokud je jemná omítka kvalitně vyhlazena kovovým hladítkem, říká se jí omítka kletovaná.
Štuková vápenná omítka
Nejtradičnější omítkou užívanou pro obytné místnosti je štuková vápenná omítka, která se skládá ze dvou základních vrstev. První vrstvou je jádro z vápenné malty a druhou vrstvou je tzv. štuk. Jádro je naneseno do tloušťky 2 cm, na které se po zavadnutí nanáší vrstva štuku, která je již podstatně tenčí - okolo 2 až 3 milimetrů. Tradiční štuk je směs jemného prosetého písku a vápna. Štuk se vyhlazuje pomocí různě drsných hladítek až do finální hladké podoby. Chce-li zedník docílit opravdu hladkého povrchu, přidá do štuku sádru a jeho povrch vyhladí ocelovým hladítkem.
Cementové omítky
Dalším jevem v našich podmínkách jsou omítky cementové, které začaly být populární až ve 20. století. Vzhledem k hydrofobním vlastnostem cementu se však v dnešní době od omítek na cementové bázi ustupuje. Prodyšná zeď převážně z cihel, kamene a vápna se vrstvou cementu uzavře a má tendenci zadržovat vlhkost, což má neblahé účinky na vnitřní konstrukce.
Dekorativní omítka
Alternativou k tapetám nebo hrubovláknité omítce je dekorativní omítka. Můžete s ní vytvářet různorodé povrchy, které mají podle dopadu světla různý účinek v místnosti. Mnohé dekorativní omítky můžete nanášet válečkem a strukturovat podle svých představ. K dispozici jsou tenkovrstvé směsi, které mají sloužit jako vrchní omítka. Nejenže vytvoří na pohled a na dotyk specifický povrch, ale mají i vodoodpudivou úpravu. Jsou difuzně otevřené a použitelné v interiéru i exteriéru, protože po vytvrdnutí jsou odolné proti mrazu, UV záření a jiným klimatickým vlivům. Právě u rekonstrukcí interiérů se často můžeme setkat s tím, že stará podkladová omítka, na kterou se natáhne rýhovaná vrstva, bývá ukryta například pod tapetami.
Aplikace rýhované minerální omítky
Před aplikací šlechtěné minerální omítky je třeba podklad dobře připravit.
Čtěte také: Systémová řešení pro opravu betonu
Příprava omítky: V maltovníku se připraví omítka. Při ručním zpracování šlechtěné omítky v maltovníku je třeba na rozmíchání použít míchačku s nízkými otáčkami a z poměru přibližně 6 l čisté vody na 30 kg suché směsi vytvořit směs s „plastickou“ konzistencí bez hrudek.
Aplikace omítky: Na většinu plochy se omítka natahuje hladítkem na tloušťku 3 mm (největší zrnitost). Omítka se na plochu natáhne hladítkem na tloušťku největšího zrna (3 mm). V oblasti rohů, dveřních a okenních otvorů se omítka nanáší a upravuje zednickou lžící, aby se předešlo trhlinám v místech styku různých materiálů.
Rýhovaná struktura: Aby vznikla typická rýhovaná struktura, když zaschne (přibližně deset až patnáct minut), vytvoří se plastovým hladítkem samotná rýhovaná struktura. V závislosti na podkladu a teplotě v místnosti omítka zaschne po přibližně deseti až patnácti minutách.
Schnutí omítky: Šlechtěná omítka schne přibližně tři až čtyři dny.
POZOR! Rýhovanou minerální omítku je třeba vždy nanášet na ucelené plochy a přizpůsobit tomu i počet pracovníků.
Sanační omítka
Vlhké stěny jsou poměrně častou chorobou starých domů. Prvořadé je tedy najít a odstranit příčinu vlhnutí, jinak se problémy s tím spojené objeví znovu. I po této nápravě je optimální povrchovou úpravou stěn sanační omítka, resp. sanační omítkový systém. Sanační omítkový systém pomáhá rychlejšímu odpařování vody a umožňuje ukládání solí do omítky, která je na to uzpůsobená. Její povrch přitom zůstává suchý. Sanační omítky mohou být jednovrstvé (používají se při nízkém až středním zasolení a střední vlhkosti) nebo vícevrstvé, které se dají nadimenzovat na prostředí s různou úrovní zasolení a vlhkosti. Samotný sanační omítkový systém neřeší příčiny vlhnutí a zasolování zdiva a jejich důsledky odstraňuje jen částečně. Odvlhčovací sanační omítkový systém Cemix je založený na speciálním rozložení pórů, které jsou propojené jemnými kapilárami. To podstatně zvětšuje povrch stěny, díky čemuž se vlhkost z ní odpařuje mnohem rychleji. Omítka přitom zůstává suchá a bez solných výkvětů. Základním prvkem systému, který je vhodný na všechny stupně vlhkého a zasoleného zdiva, je omítková směs SUPERSAN.
Vlastnosti a materiály pro opravu omítky
Práci si můžete usnadnit použitím hotové omítky v práškové formě. Pozorně si přečtěte pokyny výrobce na obalu. Dávejte pozor, abyste přidávali prášek do vody a ne naopak. Nejprve si maltu namíchejte trochu hustší. V případě potřeby ji můžete později ještě zředit vodou. Pro opravy vnitřních omítek se používají sádrové, jílové či vápenné omítky. Pro dobré rozmíchání hmoty s vodou doporučujeme použít vrtačku s míchadlem. Hmota může při míchání klást velký odpor. Ujistěte se proto, že máte dostatečně silný přístroj. Aby malta nezaschla, namíchejte jí pouze tolik, abyste byli schopni připravené množství okamžitě zpracovat.
Sádra je přírodní produkt, který působí jako přirozený regulátor vlhkosti v interiéru. Renomované značky mají pro usnadnění výběru materiálů na povrchovou úpravu vypracované různé pomůcky či přehledné tabulky.
Použití tmelů
Kromě sádry můžete na vyrovnání nerovností a vyhlazení zdí použít speciální tmely. Jedná se o práškové vnitřní vyrovnávací hmoty s rychlým tuhnutím. Aplikace je pomocí pistole ještě jednodušší než v případě rozmíchávání sádry. Povrch vyrovnáte špachtlí stejným způsobem jako se sádrou. Tmely jsou oproti sádře navíc hladké. To znamená, že v případě, že se vám podaří tmel šetrně aplikovat pomocí špachtle, nebude třeba další práce s brusným papírem.
Tepelněizolační a vyrovnávací hmoty
Potřebujete vyrovnat staré stěny? V nabídce jsou v tomto směru i výrobky se zajímavými benefity. Například vnitřní vyrovnávací a zároveň izolační hmota JUBOLIN Thermo. Obsahuje speciální dutá plniva, která vytvářejí tepelnou zábranu, díky čemuž je povrch na dotyk teplejší a příjemnější. Tento účinek je ještě vyšší u kombinace s tepelněizolační vnitřní malířskou barvou. Dalším zajímavým tipem je univerzální vyrovnávací malta Baumit Baumacol Preciso, díky které můžete upravit nejen vnitřní, ale i venkovní stěny a podlahy. Je vhodná na plošné i lokální opravy v tloušťce od 2 do 30 mm a dají se s ní vytvořit též spádové vrstvy. V místnostech situovaných na sever nebo na stěny bez izolace, které chcete mít na dotyk teplé, můžete použít systém THERMO od značky JUB. Vyrovnávací hmota JUBOLIN Thermo a barva JUPOL Thermo obsahují dutá plniva, která snižují tepelnou vodivost. Díky jejich izolačním vlastnostem bude povrch stěn teplejší, ušetříte na vytápění a sníží se riziko kondenzace vodní páry na stěnách, a tím i růstu plísní. Výhodou je též vysoká propustnost vodní páry (stěny dýchají).
Řešení specifických problémů starých domů
Staré zdi mohou mít svoje mouchy, na které nová barva nemusí stačit. Než se pustíte do bílení stěn své chalupy, měli byste důkladně zhodnotit situaci - zjistit, zda jsou zdi suché a původní omítky v pořádku, to znamená, jestli dobře drží (při poklepání neznějí dutě) a neloupají se. Pokud jsou stěny vlhké, v první řadě je třeba zjistit a odstranit příčinu vlhnutí - může jí být chybějící hydroizolace, nedostatečné zateplení, špatné větrání či chybějící dešťové svody.
Vlhkost a plísně
Dalším problémem mohou být plísně nebo skvrny - i na jejich odstranění je potřeba použít správný postup a vhodné přípravky. Plíseň, které se ve vlhkém prostředí daří, je dalším z častých problémů starých domů. Samozřejmě, i zde platí, že nejdříve je třeba odstranit příčinu vlhnutí zdí, jinak se na nich plíseň objeví znovu. Ideální je tedy začít s likvidací plesnivých fleků až po této nápravě. Nejprve je potřeba napadené stěny vydezinfikovat. Povrch stěn umyjte mokrým hadrem a po vyschnutí natřete biocidním roztokem, například přípravkem JUB Algicid plus, který pronikne hluboko do podkladu a ničí široké spektrum řas a plísní. Prostředek nechte působit podle návodu (asi 8 až 12 h), potom postup ještě jednou zopakujte. Po vyschnutí naneste na stěnu interiérovou barvu s ochranou proti plísni (minimálně dvě vrstvy). Na stěny napadené plísní můžete po jejich ošetření biocidem použít některou z interiérových barev značky JUB, například JUPOL Citro nebo Jupol Bio vápenná, případně některou z malířských barev s přidáním přípravku Jubocid. V závislosti na větrání prostorů tak bude barva spolehlivě působit rok i více.
Skvrny a fleky
Zanechala historie domu na jeho stěnách stopy v podobě fleků a skvrn? Na překrytí fleků, které způsobila voda z prasklého potrubí, ale i stop po sazích nebo nikotinu, nestačí jen nanovo vymalovat. Staré skvrny totiž mohou pronikat skrz malbu. V dalším kroku ošetřete stěnu hloubkovou penetrací, která kromě jiného zamezí prostupování skvrn z podkladu do nátěru. Nyní můžete nanést finální interiérovou barvu. Na úplné překrytí budou stačit dvě vrstvy nátěru. Speciální nátěr s izolačními vlastnostmi Primalex Izoprim se na stěnu aplikuje ve dvou vrstvách (každou vrstvu je třeba nechat pořádně vyschnout). Pokud budou i po druhé vrstvě viditelné náznaky skvrn, nemusí to znamenat chybu, protože Izoprim je zejména izolační, a ne krycí nátěr. Dokonalého překrytí dosáhnete nátěrem interiérovou barvou.
Fasádní omítky
Fasádní omítky jsou prvním nárazníkem domu ve vztahu k povětrnostním podmínkám, tedy srážkám, slunečnímu záření a větru. Jejich stav se však nejvíce zhoršuje zanedbanou údržbou nebo špatně provedeným detailem. Největší zdroj vlhkosti pramení z oblasti soklu, dále nejvíce trpí oblast úžlabí a oblast kolem okapů obecně. Velký rozdíl je také v kvalitě použité malty.
Oprava tradiční omítky na cihelném zdivu
Způsob opravy tradiční omítky na cihelném zdivu je prostý. Máme-li před sebou omítku, která není historicky příliš zajímavá, postupujeme při opravě zhruba následovně. Poklepáním na plochy omítky zjistíme, kde je omítka již odchlíplá od zdiva. Následně tato místa otlučeme zednickým kladívkem až na zdravou omítku, která drží. Spáru mezi jednotlivými cihlami zhruba 1 cm proškrábneme, abychom získali kvalitní podklad pro nahození nové omítky. Při rozsáhlém poškození zdiva, například zatékáním, je možné, že jsou nevratně poškozené také lícové strany cihel. Tyto zvlhlé a měkké cihly otlučeme také a vzniklé prohlubně zaplentujeme drobnými úlomky například pálených tašek nebo cihel zpět do požadované roviny. Celou plochu následně důkladně očistíme koštětem a navlhčíme včetně krajů původní omítky, aby dobře přilnula k omítce nové. Nejdříve místo nahodíme řídkou vápenocementovou nebo kvalitní vápennou maltou, takzvaným „špricem“. Po zavadnutí této vrstvy již vyplníme maltou spravovaná místa klasickým způsobem pomocí latě a srovnáme s okolní omítkou. Následně celou plochu vyhladíme zednickým hladítkem. Poté postupujeme stejně jako u klasické štukové omítky. Na zavadlou jádrovou omítku natáhneme vrstvu štuku, který zahladíme kovovým nebo plastovým hladítkem.
Oprava rákosového podhledu
Vnitřní omítky nahozené na rákosový podhled mohou vydržet celá staletí, avšak při poměrně krátké době zatékání začne rákos hnít a celý podhled se začne bortit. Pak je nutné degradovanou část podhledu včetně rákosových roštů shodit a zhotovit novou. Okraje podlepíme lepicí pěnou a podepřeme přes prkénko o podlahu. Tím zpevníme okraje, a budeme tak moci navázat okrajem novým. Nosné trámy se očistí a ošetří biocidem. Nové rákosové rohože se k nim připevní pomocí vrutů s velkými podložkami. Snažíme se rohože nepřitloukat, aby nepadala další malta a omítka. U zcela nových rákosových podhledů lze použít tradiční rákosníky - speciálně tvarované hřeby. Přes jednotlivé vrstvy rákosových rohoží se mohou natáhnout ocelové dráty, které celou podhledovou konstrukci zpevní. Takto připravený rákosový podhled očistíme od přečnívajících částí a můžeme nahazovat jádrovou omítku, na kterou přijde vrstva štuková a nakonec výmalba. U rákosových podhledů se většinou setkáváme s fabionem, který tvoří čtvrtkruhový přechod mezi stropem a stěnou místnosti. Tento přechod bývá u styku se stěnou ukončen polokruhovým profilem (oblounem) po obvodu celé místnosti.
Malování opravených stěn
Jakmile je vnitřní omítka opravená, můžete začít s další úpravou stěn. Staré stěny obvykle vyžadují nátěry s vysokou paropropustností, která jim dovolí „dýchat“, tj. umožňují prostup vodných pár. Při malování nezapomeňte na penetraci, díky které se zpevní povrch a zvýší přilnavost zdi. Protiplísňová penetrace Socrait omezuje tvorbu plísní, zpevňuje a sjednocuje podklad a snižuje tvorbu mikrotrhlin na omítku. Přírodní bílá vnitřní barva JUPOL Bio vápenná je výbornou volbou do prostorů se stálou mírně zvýšenou vlhkostí i do památkově chráněných budov. Je vyrobená na bázi hašeného vápna, takže má silný přírodní dezinfekční, fungicidní a baktericidní účinek. Zároveň má vysokou paropropustnost, je proto ideální na podklady na bázi vápna (různé vápenné a vápenocementové omítky) a též na sanační omítky či stěny po záplavách.
Při nátěru stěn dávejte pozor, aby barva neutěsnila podklad. K tomu se hodí disperzní barvy do interiéru. Při výběru barev dbejte na kvalitu. Pokud jsou stěny silně savé, porézní nebo pískující, naneste před malováním penetrační nátěr, abyste docílili rovnoměrného výsledku malování.
tags: #oprava #omitky #na #starem #dome #jak