Při renovaci bytu nebo domu se často setkáváme s nerovnostmi, prasklinami, dírami či odlupující se omítkou. Tyto nedostatky je důležité před jakoukoli další úpravou řešit, aby se předešlo budoucím problémům a zajistil se esteticky příjemný výsledek.
Příprava před opravou
Ještě než se pustíte do práce, je vhodné, abyste nerovnosti předtím očistili a tedy zbavili prachu a nečistot. Můžete na to použít roh špachtle a poté vlhký hadřík. Následně navlhčete okolí nerovností, aby tmel dobře přilnul. Podklad musí být rovný, čistý a nosný. Doporučujeme zakrýt pracovní okolí fólií, která ochrání podlahu a nábytek před znečištěním.
Zjištění stavu omítky
Prvním krokem by mělo být zjištění skutečného stavu omítky. Toto můžete zjistit poklepáním omítky, kdy zjistíme její soudržnost s podkladem. Pokud bude znít dutě, musíme omítku osekat až na cihlu, aby nedocházelo k dalšímu opadávání. Poškozenou omítku odstraňte a následně omeťte od prachu a zbytků omítky. Podklad musí být zpevněný, čistý, zbavený volných částí, nečistot, mastnoty a prachu.
Pokud je omítka poškozená pouze menšími prasklinami a jinak se jeví jako soudržná, není nutné ji osekávat. V tom případě pouze například ostrou hranou špachtle proškrábněte praskliny a vymeťte z nich prach a nečistoty.
Bezprostředně před nanesením musí být podklad dostatečně navlhčený, a je doporučeno nanést na vlhký podklad cementový můstek. Pro dobrou přilnavost je nutný základní nátěr. Naneste ho před novou vnitřní omítkou. Pokud je podklad obzvlášť savý, použijte na příslušná místa penetraci.
Čtěte také: Postupy pro opravu betonu
Oprava vnitřních omítek
Oprava omítek je doménou zednického řemesla, jehož základní principy se pokusíme v následujících kapitolách popsat. Čím staršího interiéru se opravy týkají, s tím větší opatrností bychom měli k omítkám přistupovat. U objektů postavených před rokem 1900 se vyskytují různé estetické povrchové úpravy, které mohou být historicky cenné.
Možnosti opravy menších ploch a trhlin
Chcete-li opravit pouze menší otvory nebo plochy, stačí stěrkový tmel nebo výplňová hmota obsahující sádru z tuby. Před nanesením odstraňte všechny drobivé zbytky kolem poškození. Pomocí špachtle vyplňte otvor nebo plochu výplňovou hmotou a uhlaďte ji. Postup klidně několikrát zopakujte a nespěchejte: čím čistěji nyní budete pracovat, tím méně budete muset později obrušovat. Nechte hmotu mezi cykly nanášení stěrky cca 24 hodin schnout. Aby byla stěna úplně rovná, musí se následně obrousit. Při tomto pracovním kroku používejte pracovní rukavice, ochranné brýle a ochranu dýchacích cest, abyste nevdechovali prach. K broušení použijte nejlépe brusný papír o zrnitosti 180.
Použití sádry
Můžete koupit sádru, rozmíchat s vodou a pomocí špachtle nerovnosti vyplnit. Jenže i stará dobrá sádra má svá úskalí. Musíte jí rozmíchat ve správném poměru a pracovat opravdu rychle. Proč? Protože sádra rychle tvrdne. Než stihnete oběhat celý byt, máte v kyblíku místo tekuté sádry kousky. Dalším problémem je, že to se sádrou musíte umět, jinak to nebude vypadat dobře. Pokud se vám podaří díry a spáry zasádrovat, po uschnutí můžete povrch ještě vyrovnat brusným papírem dohladka.
Použití tmelů
Kromě sádry můžete na vyrovnání nerovností a vyhlazení zdí použít speciální tmely. Jedná se o práškové vnitřní vyrovnávací hmoty s rychlým tuhnutím. Aplikace je pomocí pistole ještě jednodušší než v případě rozmíchávání sádry. Povrch vyrovnáte špachtlí stejným způsobem jako se sádrou. Tmely jsou oproti sádře navíc hladké. To znamená, že v případě, že se vám podaří tmel šetrně aplikovat pomocí špachtle, nebude třeba další práce s brusným papírem. Odloupnutá omítka - nejrůznější praskliny, nerovnosti a odfouklé části můžeme vyřešit díky šlehanému tmelu. Šlehaný tmel je jedinečný velmi jemný tmel v konzistenci šlehačky, určený k okamžitému použití bez nutnosti následného broušení. Je to jemná pastovitá hmota, která se velmi lehce a dobře tvaruje, superlehká, bílá, bez zápachu. Tmel se vám bude velmi snadno a dobře tvarovat. Je vodou ředitelný, při vysychání se nesmršťuje, a proto se nepropadá ani nepraská. Šlehaný tmel lze přetírat barvami, je určen pro použití v interiéru i exteriéru. Využívá se zvláště ve stavebnictví k opravám prasklin a hlubokých trhlin, ale třeba i v modelářství. Vyplatí se mít vždy doma po ruce kelímek tmelu na omítky. Tmel je použitelný na omítku, sádrokarton, zdivo, dřevo a štuk. Je ideální pro opravy prasklin v panelových zdech i stropech. Tmel není potřeba nijak předpřipravovat, stačí jen otevřít kelímek a nabrat tmel špachtlí.
Drobné praskliny v malbě nebo omítce zakryje opravný tmel. Hotový tmel naneste jednoduše přímo z tuby a hmotu pomocí špachtle rozetřete na poškozené místo.
Čtěte také: Ucelený postup opravy betonu
Oprava větších ploch
Větší poškozená místa opravíte v několika pracovních krocích. Hmotu nanášejte vždy odspodu nahoru. Více vrstev je smysluplných, pokud má nová omítka mít tloušťku přes 15 mm. Pro spodní vrstvu omítky doporučujeme hrubou zrnitost 2-4 mm. Poslední vrstva omítky by měla mít zrnitost 1-2 mm. Vyrovnejte omítnutou plochu rovnou latí. Pokud chcete vytvořit povrch vhodný k tapetování, namočte houbovou stěrku do vody a krouživými pohyby omítku vyhlaďte. Na větší poškození vnitřní omítky potřebujete několik pracovních kroků. Pro opravy vnitřních omítek se používají sádrové, jílové či vápenné omítky.
Míchání omítky
Práci si můžete usnadnit použitím hotové omítky v práškové formě. Pozorně si přečtěte pokyny výrobce na obalu. Dávejte pozor, abyste přidávali prášek do vody a ne naopak. Nejprve si maltu namíchejte trochu hustší. V případě potřeby ji můžete později ještě zředit vodou. Pro dobré rozmíchání hmoty s vodou doporučujeme použít vrtačku s míchadlem. Hmota může při míchání klást velký odpor. Ujistěte se proto, že máte dostatečně silný přístroj. Aby malta nezaschla, namíchejte jí pouze tolik, abyste byli schopni připravené množství okamžitě zpracovat.
Typy omítek
Na stavbách stavěných tradičními zdicími postupy lze najít několik základních druhů omítek. Mezi nejjednodušší z nich patří hrubá vápenná omítka. Tato omítka se používala především v podřadných prostorách, jako jsou sklady, sklepy nebo půdy. Nanese se základní jádrová omítka v jedné vrstvě tlusté do 2 cm. Povrch se pak pouze zatře hladítkem a po uzrání se natře jednoduchým vápenným nátěrem. Kvalita povrchu takovéto jednoduché omítky je odvislá od zrnitosti písku a od intenzity finálního vyhlazení buď dřevěným, nebo kovovým hladítkem. Pokud je jemná omítka kvalitně vyhlazena kovovým hladítkem, říká se jí omítka kletovaná.
Nejtradičnější omítkou užívanou pro obytné místnosti je štuková vápenná omítka, která se skládá ze dvou základních vrstev. První vrstvou je jádro z vápenné malty a druhou vrstvou je tzv. štuk. Jádro je naneseno do tloušťky 2 cm, na které se po zavadnutí nanáší vrstva štuku, která je již podstatně tenčí - okolo 2 až 3 milimetrů. Tradiční štuk je směs jemného prosetého písku a vápna. Štuk se vyhlazuje pomocí různě drsných hladítek až do finální hladké podoby. Chce-li zedník docílit opravdu hladkého povrchu, přidá do štuku sádru a jeho povrch vyhladí ocelovým hladítkem.
Dalším jevem v našich podmínkách jsou omítky cementové, které začaly být populární až ve 20. století. Vzhledem k hydrofobním vlastnostem cementu se však v dnešní době od omítek na cementové bázi ustupuje. Prodyšná zeď převážně z cihel, kamene a vápna se vrstvou cementu uzavře a má tendenci zadržovat vlhkost, což má neblahé účinky na vnitřní konstrukce.
Čtěte také: Systémová řešení pro opravu betonu
Nanesení omítky
Samotné omítání je odborná činnost, kterou si však do jisté míry lze na některé menší stavební zásahy docela dobře osvojit. Je třeba mít na paměti, že před jakoukoliv aplikací je nutné zdivo navlhčit, to je to typické ostříkávání zdiva malířskou štětkou. Pak můžeme nahazovat zednickou lžící maltu, na což je dobré si osvojit klasický zednický grif. Je potřeba vyvinout takovou sílu, aby malta ze zdiva nespadla nebo se naopak při větší síle neodrazila nazpět. Malta by také neměla být příliš hustá, protože je pak nahazování daleko namáhavější a nemá optimální přilnavost ke stěně.
Abychom měli omítanou plochu v rovině, je třeba nejdříve nanést maltové nebo dřevěné omítníky. Na stěnu se nahodí svislé pruhy ve vzdálenosti cca 1 až 1,5 m a ty se srovnají ideálně do jedné roviny. Samozřejmě to neplatí tam, kde je zeď stará a zakřivená. To se pak omítka stírá pomocí krátké latě a pouze tak, abychom dodržovali její jednotnou tloušťku. Následně se malta mezi omítníky nahází lžící či fankou a poté se strhává pomocí horizontálních pohybů latí směrem nahoru. Při tomto postupu odpadává přebytečná malta, která se již mezi omítníky nevejde, na zem. Různé nerovnosti na stěně se pak uhladí pomocí hladítka a tím máme první vrstvu omítky - tzv. jádro.
Pokud chceme mít omítku hladší, jak je v obytných prostorách obvyklé, následuje vrstva štuková. Štuková malta je řidší a jemnější a na stěnu se aplikuje tzv. natahováním. Na kovové, plastové nebo jiné hladítko naneseme štuk a přiložíme hranou těsně ke stěně. V mírném sklonu pak na stěnu tlakem natáhneme tenkou vrstvu štuku. Pakliže máme takto nataženou větší plochu, přijde na řadu hlazení plstěným hladítkem.
Oprava rohů
Chcete-li při opravě vnitřní omítky vytvořit roh, přibijte nejprve svisle ke stěně hoblovanou desku. Přední hrana desky přitom musí lícovat se starou omítkovou plochou. Poté opravované plochy předem navlhčete a naneste hotovou omítku. Doporučujeme chránit choulostivé rohy omítky pomocí lišt z oceli nebo plastu. Lišty namontujte rovněž hotovou maltou. V tomto kroku byste měli maltu rozmíchat trochu hustší. Zeď opět navlhčete. Optimální je plocha matná/vlhká, ne lesklá. Nanášejte maltu hladítkem. Dobrou orientační hodnotou je malé množství malty na každých 30 cm. Nyní zatlačte profil do maltového lože a pomocí vodováhy ho ve svislé poloze vyrovnejte. Pomocí rovné latě zkontrolujte, zda profil lícuje se starou omítkou.
Oprava rákosových podhledů
Vnitřní omítky nahozené na rákosový podhled mohou vydržet celá staletí, avšak při poměrně krátké době zatékání začne rákos hnít a celý podhled se začne bortit. Pak je nutné degradovanou část podhledu včetně rákosových roštů shodit a zhotovit novou. Okraje podlepíme lepicí pěnou a podepřeme přes prkénko o podlahu. Tím zpevníme okraje, a budeme tak moci navázat okrajem novým. Nosné trámy se očistí a ošetří biocidem. Nové rákosové rohože se k nim připevní pomocí vrutů s velkými podložkami. Snažíme se rohože nepřitloukat, aby nepadala další malta a omítka. U zcela nových rákosových podhledů lze použít tradiční rákosníky - speciálně tvarované hřeby. Přes jednotlivé vrstvy rákosových rohoží se mohou natáhnout ocelové dráty, které celou podhledovou konstrukci zpevní. Takto připravený rákosový podhled očistíme od přečnívajících částí a můžeme nahazovat jádrovou omítku, na kterou přijde vrstva štuková a nakonec výmalba. U rákosových podhledů se většinou setkáváme s fabionem, který tvoří čtvrtkruhový přechod mezi stropem a stěnou místnosti. Tento přechod bývá u styku se stěnou ukončen polokruhovým profilem (oblounem) po obvodu celé místnosti.
Oprava fasádních omítek
Nejčastějšími příčinami poruchy omítky na fasádě mohou být vlhkost a také statické poruchy. Tento problém bude trápit zejména starší stavby, a to především díky nedostatečné hydroizolaci v době jejich vzniku. Poškození fasády nemusí nutně přicházet jen zdola, ale také shora. Především děravé okapy, špatně svedená voda anebo špatná izolace hromosvodu, mohou fasádě škodit. Fasádní omítky jsou prvním nárazníkem domu ve vztahu k povětrnostním podmínkám, tedy srážkám, slunečnímu záření a větru. Jejich stav se však nejvíce zhoršuje zanedbanou údržbou nebo špatně provedeným detailem. Největší zdroj vlhkosti pramení z oblasti soklu, dále nejvíce trpí oblast úžlabí a oblast kolem okapů obecně. Velký rozdíl je také v kvalitě použité malty.
Opadaná omítka v místě soklu domu naznačuje poškozenou hydroizolaci spodní stavby. V takovém případě je nutné provést sanační práce a teprve potom přistoupit k opravě opadané omítky. Pokud vám opadává omítka v místě soklu domu, ujistěte se, že opadávání omítky nezpůsobuje vzlínající vlhkost ze základů domu.
Postup opravy fasádní omítky
Způsob opravy tradiční omítky na cihelném zdivu je prostý. Máme-li před sebou omítku, která není historicky příliš zajímavá, postupujeme při opravě zhruba následovně. Poklepáním na plochy omítky zjistíme, kde je omítka již odchlíplá od zdiva. Následně tato místa otlučeme zednickým kladívkem až na zdravou omítku, která drží. Spáru mezi jednotlivými cihlami zhruba 1 cm proškrábneme, abychom získali kvalitní podklad pro nahození nové omítky. Při rozsáhlém poškození zdiva, například zatékáním, je možné, že jsou nevratně poškozené také lícové strany cihel. Tyto zvlhlé a měkké cihly otlučeme také a vzniklé prohlubně zaplentujeme drobnými úlomky například pálených tašek nebo cihel zpět do požadované roviny. Celou plochu následně důkladně očistíme koštětem a navlhčíme včetně krajů původní omítky, aby dobře přilnula k omítce nové. Nejdříve místo nahodíme řídkou vápenocementovou nebo kvalitní vápennou maltou, takzvaným „špricem“. Po zavadnutí této vrstvy již vyplníme maltou spravovaná místa klasickým způsobem pomocí latě a srovnáme s okolní omítkou. Následně celou plochu vyhladíme zednickým hladítkem. Poté postupujeme stejně jako u klasické štukové omítky. Na zavadlou jádrovou omítku natáhneme vrstvu štuku, který zahladíme kovovým nebo plastovým hladítkem.
Na menší rozsah oprav je ideální použití hotových maltových směsí, které si snadno připravíte podle návodu a můžete si je koupit pouze v takovém množství, které vám bude pro opravu opadané omítky vyhovovat. Měli byste použít takovou směs, aby co nejvíce odpovídala stávající omítce. Pro opravu opadané omítky zvolte stejný typ omítky, jaký byl použit dříve. Pakliže se jedná o starší budovu, pravděpodobně si vystačíte s cementovým špricem, vápenocementovou jádrovou omítkou a vrchní štukovou (fajnovou) omítkou. Omítku aplikujte na opadané místo dle návodu uvedeném na výrobku. Další možností je použití stěrkových hmot. Práškové hmoty jsou vhodné pro použití ve vrstvě max. 50 mm, pastovité hmoty se používají k jemnému stěrkování povrchů. Po zaschnutí a zabroušení už je omítka připravena k výmalbě.
Na promíchání omítky je vhodné použít spádovou míchačku nebo ruční elektrický mixér. Voda se vždy přidává jako první, na 25 kg suché omítky IZONIL použijeme 4 - 4,7 litrů vody. Při míchání se nesmí do směsi přidávat žádný jiný materiál, aby neztratila své unikátní vlastnosti. Následně se omítka nechá na 5 minut odstát, a následně promíchat bezprostředně před nanesením.
Omítku je vhodné nanést dvěma způsoby, a to ručně (pomocí běžných nástrojů) anebo omítacím strojem. Přestože je omítka vyztužená PP vlákny, doporučujeme použít sklotextilní síťku (perlinka s oky 10x10mm) na místech, kde dochází k propojení dvou různých podkladů. Omítka se nanáší maximálně ve třech vrstvách v maximální tloušťce 45 mm. Při nanesení jedné vrstvy omítky je tloušťka v rozmezí 10 mm - 15 mm. Plochu každé vrstvy je potřeba před nanesením další vrstvy zdrsnit.
Po nanášení je třeba zajistit, aby omítka nevyschla příliš rychle. Přiměřená vlhkost umožňuje správnou hydrataci materiálů a minimalizuje možnost výskytu prasklin. Doporučujeme chránit povrch čerstvě nanesené omítky po dobu minimálně 48 hodin, za suchého a větrného počasí, anebo při vystavení přímému slunečnímu svitu. Finální povrch omítky může být natřen exteriérovou barvou.
K čištění nezatvrdlé omítky postačí čistá voda, zatvrdlé části musíme odstranit mechanicky.
Odlupující se nátěr
Pokud máte v bytě na zdech místa, kde se odlupuje omítka, dejte pozor. Může to být tím, že máte vlhké zdi. Mohlo by se vám pak stát, že se při výmalbě bude odlupovat stará barva a zachytávat se na malířském válečku. Tuto situaci můžete vyřešit dvěma způsoby: Buď můžete zkusit penetrační nátěr, kterým starý nátěr zakonzervujete a ten by se pak neměl odlupovat. Nebo jednoduše natřete celou zeď vodou a špachtli nátěr seškrábete. Je to sice práce navíc, ale věřte, že dříve nebo později byste to stejně museli udělat.
Konečná úprava
Jakmile je vnitřní omítka opravená, můžete začít s další úpravou stěn. Při nátěru stěn dávejte pozor, aby barva neutěsnila podklad. K tomu se hodí disperzní barvy do interiéru. Při výběru barev dbejte na kvalitu. Pokud jsou stěny silně savé, porézní nebo pískující, naneste před malováním penetrační nátěr, abyste docílili rovnoměrného výsledku malování.
Dekorativní omítky
Alternativou k tapetám nebo hrubovláknité omítce je dekorativní omítka. Můžete s ní vytvářet různorodé povrchy, které mají podle dopadu světla různý účinek v místnosti. Mnohé dekorativní omítky můžete nanášet válečkem a strukturovat podle svých představ.
Příklady řešení problematiky
Diskuze o postupu při výměně elektroinstalace
Při zapravení starších omítek po výměně elektroinstalace, kdy odpadly i větší kusy omítky, zedník nejdřív tvrdil, že to půjde zapravit bez nutnosti natáhnout jemnou omítku přes celou zeď (že zapraví pouze drážky a vyhladí to tak, že to po vymalování nebude vidět) a zvolil na to skladbu:
- penetrace,
- zaházet drážky a odpadené kusy hrubou omítkou,
- jemná stěrka a vybrousit.
Po dvou dnech práce ale řekl, že tímto postupem by po čase mohly opravené části odpadnout a navrhuje nový postup, kdy udělá kompletně nové finální omítky po celých stěnách, postup následující:
- penetrace,
- zaházet drážky a odpadené kusy hrubou omítkou,
- lepidlo po celých stěnách,
- finální omítka po celých stěnách.
Druhý postup je 3x dražší. Nicméně první způsob nemusí být trvalý, neboť se při něm nedosáhne dostatečné soudržnosti starých a nových materiálů, což může vést k opětovnému opadávání. Druhý, komplexnější postup, sice dražší, ale zajišťuje dlouhodobější a spolehlivější řešení.
Věříme, že se vám podaří před výmalbou úspěšně vyrovnat nerovnosti na vašich zdech, ať už se rozhodnete využít starou školu v podobě sádry nebo novou metodu rychle tuhnoucích práškových tmelů.
tags: #jak #opravit #odpadlou #omitku