Klenby jsou náročné historické konstrukce, které bývají během své existence ohroženy různými vlivy a degradačními procesy, jež ovlivňují jejich životnost. Pokud podceníme signály a neřešíme jejich technický stav, vzniklé škody mohou být vysoké.
Vlivy ohrožující klenby
Mezi vlivy, které ohrožují klenby, patří například účinky vnějšího zatížení, nepřiměřené mechanické namáhání nebo vlivy klimatického charakteru. Klimatickými vlivy se rozumí působení sněhu, větru, zvýšení vlhkosti stavebního materiálu nebo její kolísání, dále zvýšené namáhání a degradace materiálů mrazovými cykly a patří sem i ohrožení stavby výskytem vegetace a jejím nekontrolovaným růstem.
Z mechanických příčin mohou ohrožovat klenby neuvážené zásahy do nosného systému klenby, které působí jejich pokles nebo posun, dále nepřiměřené zvýšení zatížení nebo jeho nepříznivé rozmístění na rubu klenby.
V případě, že některé namáhání přímého nebo nepřímého charakteru nebo jejich kombinace překročí určitou míru, kterou jsou klenby schopny snést, končí často jako propadlé či jinak deformované, s trhlinami, vypadanými cihlami a kameny. Pak již nesplňují podmínku spolehlivosti, mechanické odolnosti a technické bezpečnosti, kladené na stavební konstrukce.
Riziko zřícení
U takto narušených kleneb se zvyšuje riziko, že bez odborného zásahu dojde ke kolapsu konstrukce a jejímu zřícení. Při kolapsu klenby je bezprostředně ohrožena bezpečnost a zdraví osob a zvířat a také další konstrukce. Mohou to být jak konstrukce svislé, do nichž byly klenby uloženy, tak i vodorovné, které nemusejí snést přitížení nárazem padající klenby. Při deformaci svislých stěn vynášejících více zaklenutí navíc může dojít k narušení a ohrožení kleneb, které byly v blízkosti zřícené části.
Čtěte také: Postupy pro opravu betonu
Klenby jsou cennou součástí historických staveb, v mnoha případech kulturních památek.
Zabezpečovací fáze opravy klenby
Poškozené klenby se dosud opravovaly spíše nadbetonováním rubových skořepin. Takový zásah klenbu neopraví, ale naopak při něm dojde ke změně průběhu normálových napětí v novém spřáhnutém dílci, rubová skořepina převezme hlavní část z původní funkce a výhod zděné klenby. Klenba je tím pak jako historická konstrukce zbavena své autentičnosti.
V současné době lze ale opravit či rekonstruovat klenbu i jiným způsobem. K tomu je využíván technologický postup nového typu opravy, který má naše firma chráněn patentem PV 2015-184. Postup opravy je následující:
- Po zjištění a odstranění příčiny poškození (narušení vlivy povětrností a mrazovými cykly, narušení vegetací, poklesem opěr klenby či vybočením stěn, ve kterých je klenba zapřena atd.) se pod klenbu rozmístí soustava zvedacích zařízení, působících kolmo k její ploše.
- Ta prvotně stabilizují klenbu při zabezpečovací fázi opravy konstrukce, kdy je třeba určit a odstranit příčinu vzniklých vad a poruch na konstrukci.
Zabezpečovací fází se rozumí i zpevnění stěn nebo sepnutí objektu, v případě nestabilního stavu konstrukcí pod klenbou nebo po jejím obvodu.
Způsoby opravy
Ve chvíli, kdy jsou zabezpečovací práce hotovy, a je odstraněna příčina vzniku poruch, je možné začít klenbu přes soustavu propojených sítí přizvedávat, až dosáhne původního tvaru.
Čtěte také: Ucelený postup opravy betonu
Z rubu klenby se pak odstraní násyp (nejčastěji škvára, zbytky tašek ze stavby, půdovky, atd.). Rub klenby se následně zbaví uvolněných zbytků starého pojiva a spáry se vyplní novou maltou. Po vytvrdnutí malty se zvedací zařízení odstraní.
Tento způsob sanace lze uplatnit na porušené vyzdívané klenby libovolného tvaru, rozpětí i druhu deformace. Klenbě se takovým zásahem vrátí nejen původní tvar, ale obnoví se i její funkce a konstrukce neztrácí svou autentičnost.
Oprava povrchových defektů klenby
Cihlová klenba má svoje kouzlo. Pokud je poškozená a potřebuje opravit, nabízí se několik řešení. Jedno z nich si popíšeme v následujícím textu. Půjde o dozdění chybějících cihel. Ty nakonec přijdou omítnout. V případě, že byste chtěli nechat klenbu neomítnutou, postup by se lišil.
Nejprve je potřeba zhodnotit stav samotné klenby. V našem případě se jedná o klenbu nahrazující překlad nad dveřmi. Uvedený postup popisuje rekonstrukci povrchových defektů klenby.
Jde-li pouze o povrchové vady klenby (několik uvolněných cihel), můžeme se pustit do její opravy. Část uvolněné cihly vyndáme, místo začistíme od prachu a případně navlhčíme vodou. Očistěnou cihlu vlepíme zpátky, a to pomocí montážní pěny nebo malty.
Čtěte také: Systémová řešení pro opravu betonu
Uvedeným postupem můžete vlepit a zafixovat všechny uvolněné úlomky cihel. Na tvarově složitější místa jde použít také polystyren - stačí obyčejný fasádní. Polystyren na místo vlepíte montážní pěnou a necháte zaschnout. Poté, co pěna vytvrdne, můžete ostrým nožem seříznout polystyren do požadovaného tvaru. Takto dokážete snadno napodobit zakřivení klenby.
Uvedený postup předpokládá, že zdivo klenby nakonec omítnete jádrovou omítkou a nanesete štuk. V případě, že chcete nechat klenbu z cihel neomítnutou, pak se musíte samozřejmě vyhnout jak polystyrenu, tak i montážní pěně. V takovém případě se zdí na zdicí a spárovací maltu - cihly se na místě fixují klínky. Práce je to zdlouhavější, ale výsledek stojí zato. Cihly se dají na potřebný rozměr řezat úhlovou bruskou s nasazeným diamantovým kotoučem. Poté, co malta vytvrdne, musíte mezery mezi cihlami vyplnit spárovací maltou a zahladit.
Klenuté prvky v architektuře
Klenuté stropy dávají chalupě punc výjimečnosti, stejně jako klenuté doplňky zvenčí domu. Speciálně u stropů bylo někdy jednodušší postavit klenbu, proto ji i dnes často najdete v bývalých stájích či maštalích.
Takové klenby, stejně jako například původní oblouky nad okny a dveřmi, budované jako dekorativní prvek i jako opora tam, kam se dnes zazdí překlad, občas vyžadují opravu. Do těch lehčích se můžete pustit sami, složitější a rozsáhlejší rekonstrukce by však měla být spíše zakázkou pro zkušeného zedníka nebo firmu, která se na podobné práce specializuje. Neodborným zásahem lze specifický řád konstrukce kleneb narušit a poškodit, nehledě na to, že se vám dílo může sesypat na hlavu.
Jednoduchá logika konstrukce kleneb
Pro ty, které to baví, je jakákoli klenutá konstrukce zajímavým matematickým rébusem: pochopit, proč a jak to celé vlastně drží pohromadě, je určitě dobré, pokud chcete cihlový či kamenný oblouk vyklenout nebo opravit klasickým postupem. Princip konstrukce je geniálně jednoduchý a spočívá v rozložení zátěže mezi jednotlivé cihly vyzděné tak, aby si navzájem poskytovaly oporu.
Pro vybudování jakékoli klenby je stěžejní podpůrná konstrukce, která se dělá z tzv. ramenátů. To je vlastně dřevěné bednění, které si můžete představit jako na míru připravené skruže či šablony ve tvaru a velikosti vnitřního oblouku zamýšlené klenby. Na takových konstrukcích se v minulosti stavělo, používají se i dnes při opravách a zásadou je, že ramenáty musí být dostatečně pevné, aby při stavbě unesly váhu klenbové zdi, ale zároveň je nezbytné udělat oporu tak, aby ji šlo posléze snadno a bez otřesů odstranit.
Vložené výztuže
Opravy většího rozsahu, na které už nestačíte sami, řeší stavební firmy velmi často vložením stabilizujících prvků, tzv. helikální (šroubovité) výztuže. Jde o dodatečné vlepení nerezové výztuže do kotevní vysokopevnostní malty, do připravených vrtů a drážek v daném konstrukčním prvku.
Systém dodatečné helikální výztuže tak při přenášení zatížení využije ocelové profily, což umožňuje zesílit konstrukce v oblasti zatížení tahovými silami. Prvky lze podle potřeby tvarovat a polohovat na míru opravované konstrukci a k posílení funkčnosti systému se využívá i různých kotev, třmínků či spon. Oprava takového rozsahu se vyplatí tam, kde je žádoucí klenbu zachovat a zároveň vyřešit její případné narušení nebo zatížení, například v důsledku změny způsobu užívání domu, dostavby patra či zobytnění podkroví nad klenutými stropy.
Dílčí opravy kleneb
Dílčí opravy nebo „probuzení“ staré klenby do krásy nemusí být nijak náročné, a není-li vlhkostí nebo otřesy narušené zdivo do té míry, že by vypadávaly jednotlivé cihly a konstrukce vykazovala známky nestability, postačí opatrně oklepat omítku, mechanicky vyčistit spáry od nesoudržných zbytků původní malby, vše kvalitně přespárovat (spárovací malta je tady důležitým stabilizačním faktorem klenuté konstrukce) a včas se rozhodnout, zda například klenuté stropy budou ve finále omítnuté, nebo zvolíte efektní, ale ne vždy doporučované očištění zdiva tak, aby cihly vytvořily pohledový povrch stropu.
Pro spárování lze použít některou ze speciálních tzv. šedých malt dostupných na trhu. Spárování je tak trochu alchymie a zkušenosti majitelů chalup s klenutými stropy jsou různé, ale doporučuje se „mastná“ vápenná či (s opatrností) cementová malta, spárovací hmoty pro široké spáry, speciální spárovací „šedá“ malta (pod tímto názvem ji běžně seženete v nabídce spárovacích hmot) a před spárováním nátěr cihlového povrchu penetrací. Na to jsou názory různé, penetrace by každopádně neměla v cihlové klenbě uzavřít vlhkost. Pokud cihly praskají a zároveň jsou vlhké, vzdejte se raději vyspárované pohledové zdi a použijte na strop vhodnou omítku.
tags: #oprava #cihlové #klenby #postup