Opěrná zeď je spolehlivým podpůrcem, který každý den udržuje stabilitu svahu a brání jeho posunu. Opěrné zdi patří mezi nejdůležitější stavební prvky při úpravě terénu a zároveň mezi nejčastější zdroje problémů, pokud nejsou správně navrženy. Realizace vysoké opěrné zdi není jen otázkou výběru stavebního systému. Rozhodující roli hraje statický návrh, charakter podloží a správné vyztužení konstrukce. Izolace zdiva je velice častým jevem především u rekonstrukcí starších zděných budov. V následujícím článku se věnujeme několika základním možnostem řešení vlhkého zdiva.
Předizolační opatření a průzkum
První krok před stavbou opěrné zdi je provést hydrogeologický průzkum (HGP), abychom zjistili typ podloží, zatřídění zeminy a hladinu podzemní vody. Pro jednoduché stavby poslouží HGP formou kopaných sond. Pro složitější stavby je třeba sondáž pomocí kopaných či vrtaných sond a dále laboratorní rozbor zemin - zejména rozbor zrnitostního složení, stanovení úhlu vnitřního tření zeminy, koheze, objemové hmotnosti atd. Rozbor by měl být proveden pro základovou půdu (zemina, na které stěna bude stát) a zeminu, která bude působit na rub zdi tlakem. Součástí HGP by v každém případě mělo být ověření hladiny podzemní vody. Zvýšená hladina podzemní vody může vyvolat zvýšené nároky na konstrukci drenáže zdi, kterou lze pro specifické podmínky provádět pod stěnou (pokrývková drenáž) nebo za stěnou (komínová drenáž).
Před zasypáním opěrné zídky pod terasou je potřeba zhotovit svislou hydroizolaci od základu zídky (od základového pásu) do výšky budoucí navážky. Tím se zamezí případné dotaci vlhkosti do zídky z bočního směru. Před zhotovením svislé hydroizolace je nutné provést injektáž zdiva. Injektáž se provádí s pokrácením vrtů 20 mm a v osových vzdálenostech 60-70 mm max. a ve výšce nad základovým pásem ve vodorovném navrtání. Toto zkrácení roztečí je z důvodu, že se jedná o ztracené bednění s malou porézností své struktury. Důležité je zkontrolovat výšku terénu od souseda, abyste se výškou injektážní linie neocitli pod neodizolovaným terénem sousedního pozemku.
Dodatečné odvodnění opěrné zdi
Pokud zeď není viditelně odvodněna (otvory ve zdi nejsou a vzhledem ke "kvalitě" stavby domu se obávám, že zde není ani drenáž podél zdi), může dojít k jejímu naklonění. V takovém případě je potřeba řešit problém s odvodněním. Jednou z možností je vyvrtání otvorů skrz zeď ve spárách mezi tvárnicemi (např. průměr 15 mm s odstupy po metru ve výšce třeba metr nad zemí). Kopat shora drenáž za zdí je vzhledem k přítomnosti stromků a zahrady často nemožné. Nopová folie není vhodná jako samostatná hydroizolace, protože není v místě spojů vodotěsná. Neslouží ani jako větraná mezera, protože pod fólií vzduch neproudí. Nemá spodní nasávací otvor a vlhký vzduch uvnitř zůstává.
Systém opěrných zdí Stavoblock oproti běžným řešením minimalizuje rizika díky své suché montáži. Pohledové prvky jsou pevně spojeny statickými dvoutáhly, která se provazují s terénem, což zajišťuje stabilitu konstrukce. Systém opěrných zdí Stavoblock zajišťuje přirozenou drenáž díky specifické výplni mezi tvarovkami. Jednotlivé dutiny se zasypávají tříděným a vymývaným kamenivem frakce 16/32 mm, které umožňují volný průchod vody. Pro finální dosypání se používá kamenivo frakce 8/16 mm, čímž je zajištěna stabilita konstrukce a efektivní odvodnění bez nutnosti dalších složitých drenážních opatření.
Čtěte také: Realizace opěrné zídky z betonu
Drenážní systémy pro opěrné zdi
- Pro zajištění správného odtoku vody je nutné, aby terén za opěrnou zdí byl mírně vyspádovaný směrem od konstrukce. Dno výkopu pro štěrkový základ (300 mm) by mělo být vyspádováno v minimálním sklonu 1:12 (cca 5° nebo 8 %) směrem k zadnímu líci stěny. Tloušťka štěrkového polštáře se mění v závislosti na sklonu drenážní trubky, aby byl zajištěn její plynulý spád.
- Prohloubený výkop pro drenážní trubku - Alternativně lze drenážní trubku umístit do prohloubeného výkopu za nebo pod opěrnou zdí stavoblock. Toto řešení umožňuje zvýšit sklon trubky, čímž se urychlí gravitační odtok vody a minimalizuje riziko stagnace.
- Drenážní trubka - Na úrovni základové spáry se pokládá perforovaná drenážní trubka (ø100-150 mm se žlábkovaného nebo profilovaného HDPE nebo PVC), která je obsypána štěrkem a obalena geotextilií, aby se zabránilo jejímu zanášení jemnými částicemi. Trubka se uloží do nejnižšího místa štěrkového polštáře a zajišťuje odvod vody z celého drenážního systému stěny. Spád trubky je obvykle ke koncům stěny.
- Drenážní rigol se provádí těsně za korunou zdi a má za účel zamezit přetékání povrchové vody přes korunu zdi a prosakování povrchové vody do zdi. Přetékající voda způsobuje zašpinění zdi. Rigol se buduje v rámci pokládání poslední vrstvy zeminy. Odvádí vodu ke koncům stěny nebo do vpusti. Nejčastěji je proveden z asfaltu nebo nepropustného betonu. Může to být ale také vrstva málo propustné zeminy (např. jíl).
Metody sanace vlhkého zdiva
Největší pozornost se při sanaci vlhkosti zdí věnuje hlavně oddělení stěn od vlhkých základů, tedy vodorovnou izolaci. V případě, že se izoluje pod zemí, například nad podlahou suterénu je třeba zaizolovat i stěny přiléhající k zemině, aby vlhkost neprocházela ze strany. Po provedení hydroizolační vrstvy bude zdivo nad ní stále vlhké a voda se může vypařovat ještě několik let. Z tohoto důvodu je nutné ze zdiva odstranit původní zavlhčené a zasolené omítky a ze spár částečně i zdicí maltu. Ideální by bylo nahodit novou omítku až po úplném vyschnutí objektu, což by však znemožnilo jeho okamžité využívání.
1. Strojní podřezání zdiva
Technologie strojního podřezání zdiva patří mezi tradiční přímé sanační metody. Tato metoda poskytuje při odborném návrhu a provedení nejvyšší kvalitativní požadavky a je 100% účinná proti kapilární vzlínající vlhkosti. Vzlínající vlhkosti se do cesty vloží nepropustná bariéra tvořená některým typem polyethylénu, nebo skelného laminátu o šířce 1,5 - 2 mm. Vložení bariéry proti vzlínající vlhkosti je spojeno s mechanickým zásahem do konstrukcí - proříznutí nové průběžné spáry a vložení dodatečné hydroizolace. Před samotným zahájením izolačních prací na objektu vždy provádíme obhlídku kvalifikovaným technikem, který zhodnotí stav zdiva a možnosti provedení podřezání zdiva. Tato technologie se nejvíce hodí pro cihelné zdivo s oboustranným přístupem k podřezávané konstrukci a s průběžnou ložnou spárou mezi cihlami. Ideální je provádět toto podřezání zdiva při větších rekonstrukcích po provedení odstranění původních podlah. Nelze řezat zdivo kamenné a není vhodné vedení řezu ve zdivu z nepálených cihel (tzv. vepřovic).
V místě vkládání dodatečné izolace zdiva se otluče omítka. Podél zdiva musí být tvrdý a dostatečně rovný podklad v šíři cca 1,50 m pro pojezd podřezávacího stroje. Do proříznuté a pročištěné drážky se vloží některý z typů izolace z polyetylénu nebo skelného laminátu o tl. 1,5-2 mm. Pro upevnění izolace a plného zachování statiky objektu se vtloukají rozpěrové plastové klíny o potřebné tloušťce, které mají únosnost až 270 kg/cm2. Následuje vyplnění izolační spáry s již vloženou a zaklínovanou hydroizolací.
2. Chemická injektáž zdiva
Dalším řešením, podstatně snáze realizovatelným, je dodatečná hydroizolace na tmelové chemické bázi. Na trhu lze nalézt několik přípravků - tmelů, které při aplikaci do zdiva vytvoří hydrofobní souvislou vrstvu. Zdivo se navrtává do první vodorovné spáry nad podlahou v osových vzdálenostech cca 12 cm s tloušťkou vrtáku cca 12 mm. Do těchto děr se pak aplikuje již zmíněný speciální tmel, který se po několika dnech působení rozpustí do okolního materiálu a vytvoří tak požadovanou hydroizolaci. Pomocí chemické injektáže je možné buď vytvořit nepropustnou clonu přímo ve stěně, nebo provrtat celou zeď a natlačit chemickou suspenzi zevnitř na vnější stranu stěny.
3. Dodatečné izolační vrstvy na stěně
Na zeď se zvenčí navaří plastová fólie nebo asfaltová lepenka, slabým místem lepenky jsou spoje, slabým místem fóliových izolací pak prostupy vody nebo kanalizace. Nejúčinnější svislá izolace nepotřebuje úplně rovný podklad. Aby byla funkční, je třeba dodržet technologickou kázeň, kdy je nutné provést několik vrstev stěrky o celkové tloušťce 3-4 mm. Po obnažení nosné konstrukce opěrné zdi by bylo možné použít nátěr z LEPENKY V KÝBLU, která odolá 80 m vodního sloupce, při negativním i pozitivním působení vodního tlaku. Pokud by tomu nebylo, lze zvážit hydroizolační vrstvu z malty VODOTĚS v tloušťce cca 25 mm, přičemž její přídržnost je lepší zajistit pomocí mechanického kotvení do podkladu. Kotvy je možné uchytit na nesmrštivou maltu DRŽTOFEST TH, nebo na chemickou kotvu. K těmto kotvám je následně přivázána síť - nejvhodnější je s tenkým drátem (průměr 2 mm) v osnově ok sítě 40/40 mm.
Čtěte také: Konstrukční detaily betonové operní stěny
4. Sanační omítky
Sanační omítky mají odlišnou strukturu pórů v porovnání s běžnými omítkami. To umožňuje odvod vlhkosti ze zdiva formou difuze vodní páry a ke krystalizaci solí obsažených ve vodě dochází na rozhraní mezi zdivem a omítkou. Omítky slouží jako dodatečné sanační opatření k dosušení vlhké zdi, ale není možné je použít jako jediné a samostatné sanační opatření.
5. Izolace s Climatizer Plus®
Za pomoci aplikačních koncovek X-JET, které umožňují bezprašný odvod dopravního vzduchu, je možné izolovat příčky vytvořené pomocí sádrokartonových desek i obvodové konstrukce domů a stropů. Výhodou tohoto řešení je možnost aplikace pouze jedním otvorem, a to do úseků o šířce až 80 cm a výšce do 3,2 m. U vyšších konstrukcí je třeba vytvořit vodorovný předěl. Objemová hmotnost plnění se v těchto případech pohybuje v rozmezí od 50 až do 75 kg/m3 v závislosti na tloušťce a typu vyplňované konstrukce. To mimo tepelné pohody zajistí i výborný akustický komfort.
Climatizer Plus® je možné také plnit do prefabrikovaných konstrukcí přímo při jejich výrobě v továrně. Při tomto způsobu aplikace je však nutné užívat objemovou hmotnost 60-70 kg/m3, aby nedošlo v průběhu transportu k slehnutí, a tím ke vzniku tepelného mostu. Častěji dochází k plnění izolačního materiálu Climatizer Plus® do konstrukcí přímo na stavbě. To přináší z hlediska spotřeby materiálu velkou úsporu, protože je možné aplikovat materiál dle aktuální potřeby každé jednotlivé konstrukce a jejího sklonu. Navíc je možné izolovat i drobné detaily vzniklé při montáži. Izolační materiál se plní do konstrukcí až ve fázi oboustranného opláštění a provedení pojistných hydroizolací. U obvodových sendvičových konstrukcí je třeba dbát na to, aby byl zachován přirozený difuzní tok a nedocházelo k hromadění nežádoucí vlhkosti v konstrukci.
Následující tabulka sumarizuje některé možnosti řešení vlhkosti zdiva:
| Metoda izolace | Popis | Výhody | Nevýhody |
|---|---|---|---|
| Strojní podřezání zdiva | Vložení nepropustné bariéry do proříznuté spáry. | 100% účinnost proti vzlínající vlhkosti, dlouhá životnost. | Mechanický zásah do konstrukce, nutný oboustranný přístup, nevhodné pro kamenné zdivo. |
| Chemická injektáž | Vytvoření hydrofobní vrstvy pomocí tmelu aplikovaného do vrtů. | Snadnější realizace, minimální narušení zdiva. | Účinnost závisí na typu zdiva a vlhkosti, menší trvanlivost než podřezání. |
| Dodatečné izolační vrstvy | Navaření fólií nebo asfaltové lepenky, aplikace speciálních stěrek. | Relativně rychlá aplikace, ochrana proti boční vlhkosti. | Slabá místa ve spojích a prostupech, nutnost rovného podkladu pro některé stěrky. |
| Sanační omítky | Omítky s odlišnou strukturou pórů pro odvod vlhkosti a krystalizaci solí. | Pomáhají s dosoušením zdiva. | Nelze použít jako jediné sanační opatření, dočasné řešení. |
| Izolace Climatizer Plus® | Plnění celulózové izolace do dutin stěn a stropů. | Tepelný a akustický komfort, aplikace jedním otvorem, úspora materiálu. | Vyžaduje oboustranné opláštění, objemová hmotnost při výrobě prefabrikátů. |
Alternativní řešení a předstěny
Zdivo můžeme odizolovat příkopem, který vykopeme vně, ale jehož dno by mělo být tak vysoko, aby chránilo základy před promrzáním. Dno takového příkopu musí být vyspádováno jak podélně, tak i příčně. Doporučuje se samotné dno upravit tak, aby voda co nejsnáze odtékala. Můžeme ho vybetonovat či vytvořit cementovou slupku, která zajistí rychlý odtok vody od zdi Vašeho domu. Další způsob je obdobný, kdy se vykope příkop, stěna domu se očistí od degradovaného materiálu a znovu nahodí vápenocementovou omítkou nebo jinou k tomu speciálně určenou omítkou. Níže pod úrovní základové spáry se vykope rýha a do ní se umístí podélná průběžná drenáž. Drenáž obsypeme štěrkem. Jestliže je příkop pro vaši konkrétní situaci rekonstrukce nevhodný, můžeme si pomoci opěrnou zdí.
Čtěte také: Funkční opěrná zeď
Nejprve postupujeme stejně jako v prvním případě. Vykopeme příkop, očistíme zdivo, naneseme omítku a vytvoříme drenáž. V přiměřené vzdálenosti vyzdíme opěrnou zídku. Jestliže použijeme vhodný ložný kámen, nemusíme zdivo vyzdívat na maltu, ale postačí nám vazká hlína. U dalšího podobného způsobu se opět vykope příkop, nahodí zeď, umístí svislá asfaltová hydroizolace a u zdi se provede zához z kvalitního jílu, který má skvělé hydroizolační vlastnosti. Šířka tohoto záhozu může být od 20 až po 40 cm.
V oblastech se stísněnějšími podmínkami lze vytvořit svislou vzduchovou dutinu šířky cca 100-300 cm za pomoci vyzděné předstěny před vnějším lícem obvodových stěn. Tam, kde nám vnější situace nedovolí umístit předchozí řešení, můžeme problematické zdivo izolovat zevnitř pomocí vyzděné předstěny. U tohoto řešení vlhkou zeď neodvlhčíme, ale zabráníme přímému průniku vlhkosti do interiéru. Nejprve důkladně otlučeme vlhkou a degradovanou omítku a očistíme železným kartáčem, aby tato omítka později neucpala dutinu a nezpůsobila tak průnik vlhkosti do nové předstěny. Pod plánovanou předstěnou vybetonujeme malý základ 25 až 30 cm široký a stejně tak hluboký - v případě výšky předstěny do 2,5 m. Tuto předstěnu vyzdíme tak, aby vznikla odvětrávaná dutina tloušťky 4-6 cm. Pokud vyzdíváme pouze stěnu do 10 cm šířky, je nutné na několika místech ukotvit pomocí cihel stěnu s nosným obvodovým zdivem. Tyto kotvicí body rozmístíme tak, aby jejich vzdálenost byla cca 1 m. Tyto body je nutné kvalitně odizolovat od vlhké obvodové stěny, aby nedocházelo k pozdějšímu vlhnutí vytvořené předstěny. K tomu nám poslouží asfaltová lepenka. Abychom docílili kvalitního odvětrání, musíme u paty zídky vytvořit větrací otvory pro nasávání vzduchu a v horní části vytvořit průduch vedoucí do exteriéru. Výše popsanou předstěnu může tvořit i jiný materiál, jako například různé desky na bázi dřeva s ochrannou povrchovou úpravou. Vše záleží na rozsahu vlhkosti stěn a na typu využívání daného prostoru. Tyto desky fungují stejně dobře jako vyzděné předstěny, avšak nejsou tak odolné a mají formu dočasného provizorního řešení. Základem všeho je zdroj vlhkosti eliminovat, abychom nemuseli svádět nekončící boj s prosakovanou vodou. Pakliže to není možné, je nejlepší takové prostory využívat pouze jako sklad či nalézt jiné vhodné řešení, např. vinný sklípek.
tags: #operna #zed #salovky #dodatecna #izolace #možnosti