Historie a trvalý význam vápenných omítek
Vápenné omítky bývaly nejběžnějším typem omítek. I dnes však mají některé nezaměnitelné a nenahraditelné vlastnosti jak pro stavbu, tak i pro její obyvatele. Použití vápna jako stavebního pojiva sahá daleko do minulosti. Od nejstarších dob se vápno používalo pro přípravu malt na stavění, omítání, ale i pro interiérové a fasádní nátěry nebo dokonce pro maltu na úpravu podlah. Nejstarší písemné zmínky o pálení vápna pro stavební účely se na našem území datují již do 10. století.
Celé generace stavitelů i stavebníků tak měly možnost zdokonalovat umění stavět s vápennými maltami. O tom, že naši předkové toto umění přivedli k neobyčejné dokonalosti, svědčí dodnes bohatý soubor našich hradů, zámků, církevních staveb, ale i staveb lidového stavitelství. Ke ztrátě významu vápna jako stavebního pojiva, a tedy i upadání znalostí a dovedností, jak s vápennými materiály pracovat, docházelo na konci 19. století. Požadavkům na rychlejší stavění stále větších staveb více vyhovovala pojiva hydraulická, tedy nejprve hydraulická vápna a později cementy.
Přesto jsou vápenné materiály dodnes nenahraditelné, a to jak v oblasti údržby a obnovy staveb historických, tak i pro stavění staveb, které jsou šetrnější k přírodě. Právě díky skutečnosti, že se nám do současnosti dochoval poměrně velký soubor historických staveb s původními vápennými omítkami, máme možnost si opakovaně ověřit, že tyto historické stavby jsou hodnotné nejen pro svoji uměleckou výzdobu a architektonickou krásu, ale i proto, že život v nich je příjemnější a zdravější. A to do značné míry i díky vápenným omítkám.
Charakteristika a složení vápenné štukové omítky
Nejužívanější vnitřní omítkou je štuková vápenná omítka, která se skládá ze dvou vrstev. První vrstva, tzv. jádro, je z vápenné malty, nanesené v tloušťce asi 1,5 cm. Po jejím zavadnutí se nanáší vrstva druhá, tzv. štuk, v tl. 0,2 až 0,3 cm. Tradiční štuk je z vápna a jemně prosátého písku.
Vápenná omítka je jednoduše směs vápna, písku a vody. Pro její přípravu se používalo vápno ve formě vápenné kaše, suchého vápenného hydrátu (dnes nejdostupnější forma vápna), ale i vápna nehašeného, tedy kusového. Plnivem je v ní kopaný nebo říční písek, pojivem hašené vápno nebo namočený vápenný hydrát. Lze do ní přidávat i různé přísady pro zlepšení vlastností omítky. Štuk, používaný jak uvnitř, tak venku, se skládá z vápna, ale také z pískového prášku nebo cihelného prášku. Může být obarvena přírodními pigmenty. Je to minerální a pružný materiál, který lze aplikovat na mnoho povrchů, nových nebo starých. Štuk je přirozeně pískovaný a umožňuje dosáhnout mramorového vzhledu, který se často používá v koupelnách nebo u vchodů do domů.
Čtěte také: Omítání OSB desek venku: Tipy a triky
Míchání a poměry vápenných malt
Vápenná malta se míchá zpravidla v poměru 1 díl vápna a 3 díly písku. V každém případě by mělo být ve směsi dostatek pojiva, aby se směs dobře zpracovávala. Příliš vysoký podíl vápna však kvalitu omítky nezlepšuje, naopak sníží její pevnost a způsobuje po vyzrání vznik jemné sítě vlasových trhlin v omítce. Štuková malta je hustší vápenná malta, která je směsí vápna a jemného prosátého říčního nebo kopaného písku v poměru 1:3. Do směsi je možné přidat i cement, který by měl tvořit asi padesátinu celkového množství namíchané štukové omítky.
U vápenných omítek počítejte se spotřebou zhruba 140 až 210 kg vápna na jeden krychlový metr písku. Pro vnější štukové omítky nebo vnitřní omítky do vlhkého prostředí počítejte se spotřebou zhruba 250 kg vápenného hydrátu na jeden krychlový metr písku. Poměrně široké hmotnostní rozmezí spotřeby vápna je dáno různou kvalitou vápna. Je třeba si optimální množství vám dostupné značky vápna vyzkoušet.
Vápenocementová malta se míchá ze směsi vápna, cementu a písku. Je určena pro vnější i vnitřní omítání zdí ve vlhkém prostředí, případně k omítání stěn v místech, vystavených většímu opotřebení (např. schodiště). Na stropy a stěny se míchá v poměru 140 kg vápna a 60 kg cementu na krychlový metr písku. Orientační poměr dílů ve směsi je 1 lopata hašeného vápna, 1 lopata cementu a 3-5 lopat písku. Je třeba počítat s tím, že cement snižuje prodyšnost omítky a tím pádem i schopnost zdiva „dýchat,“ proto se například u rekonstrukcí starých domů s neizolovanými základy (případně izolovanými pouze jílovou mazaninou) striktně doporučuje použití vápenných omítek bez cementové složky.
Typy štukových omítek pro různé použití
- Přírodně bílá čistě vápenná štuková omítka: Vhodná pro interiér i exteriér, restaurování a renovaci jemných omítkových ploch historických budov a objektů památkové péče. Používá se jako sanační štuková omítka na všechny druhy sanačních omítek, na přestěrkování, renovace a opravy minerálních omítek a jako štuková omítka na čistě vápenné omítky.
- Přírodně bílá strojově i ručně zpracovatelná štuková omítka na vápenné bázi pro interiéry: Vyznačuje se vysokou paropropustností. Je určená jako vrchní vrstva vápenných a vápenocementových jádrových omítek. Vhodná i jako tenkovrstvá omítka na beton nebo sádrokartonové desky. Podporuje zdravé mikroklima.
- Jemná vápenná tenkovrstvá omítka (štuk) s obsahem NHL 5: Obsahuje přirozené hydraulické vápno pro povrchovou úpravu jádrových omítek. Pro použití ve vnitřním i vnějším prostředí.
- Jemná trasvápenná tenkovrstvá omítka (štuk): Určená pro povrchovou úpravu jádrových omítek. Použití ve vnitřním i vnějším prostředí.
- Jemná vápenná omítka (štuk): Určená pro povrchovou úpravu všech typů jádrových omítek ve vnitřních i vnějších prostorech. Konečná úprava filcováním. Max. tloušťka vrstvy 2 mm.
- Jemná vápenná omítka (štuk) se zvýšenou pevností: Určená pro povrchovou úpravu všech typů jádrových omítek ve vnitřních a zejména vnějších prostorech. Konečná úprava filcováním. Max. tloušťka vrstvy 2 mm.
- Vytuněná jemná vápenná omítka (štuk): Určená pro povrchovou úpravu všech typů jádrových omítek s vyšší odolností vůči prasklinám a mechanickou zatížitelností díky obsahu výztužných vláken. Použití ve vnitřním i vnějším prostředí s povrchovou úpravou filcováním. Max. tloušťka vrstvy 3 mm.
- Vápenná omítka Hasit 160 Fein - Kalkputz: S přírodní bílou barvou a jemnou zrnitostí 0-1 mm se používá jako jemná omítka (štuk) pro povrchovou úpravu všech druhů jádrových omítek v interiéru i exteriéru.
- Minerální jádrová bezcementová omítka: Vyrobena z přírodního hydraulického vápna. Obzvláště vhodná pro renovaci historických budov.
Vlastnosti a výhody vápenných omítek pro interiér
Vlastnosti vápenných omítek mají příznivý účinek na zdravé bydlení. Velká plocha omítky, která je schopná přijímat vodu v podobě páry i kapaliny (je porézní a nasákavá), se významně podílí na pohlcování vlhkosti vyprodukované v interiéru, a tedy na snižování vlhkosti prostředí při náhlé produkci vodní páry při vaření, sušení prádla, ale i při dýchání. Tato schopnost vápenných omítek souvisí s jejich vysokou nasákavostí. Nasákavé omítky mají schopnost v době poklesu vlhkosti v interiéru neabsorbovanou vodu zase uvolňovat - až do přirozené rovnováhy. Omezení výkyvů vlhkosti v interiéru je příznivé pro lidi nebo zvířata, ale třeba i pro historický nábytek, knihy nebo obrazy.
Není-li v místnosti vysoká vlhkost prostředí, vodní pára se nesráží na oknech či na jiných nenasákavých chladnějších plochách (např. na zdech), a proto na nich nemohou vznikat zdraví škodlivé plísně a bakterie. Na rozdíl od jiných omítek však omítky vápenné obsahují vápno, a to má samo o sobě ještě antibakteriální účinky. A tak bílení vápnem byla a dodnes je velmi účinná prevence vzniku plísní a bakterií.
Čtěte také: Typy a využití hrubé omítky
Nižší či nulový podíl cementu dělá vápenné omítky méně pevnými, ale zároveň zajišťuje jejich prodyšnost a schopnost přizpůsobit se pohybům konstrukce. Z našeho současného pohledu tato omítková malta nedosahuje vysoké pevnosti, současně právě to jí dovoluje reagovat na přirozené dilatační pohyby historických staveb, a tedy nemá sklon ke vzniku sítě dilatačních trhlinek, tak jak to často vidíme na fasádách historických staveb při použití omítek pevnějších. Tradiční omítka s vysokou elasticitou je daleko méně náchylná k praskání než cementovápenné omítky. Je prodyšná a přispívá k dobrému klimatu v místnosti.
Také na fasádách zdiva starých staveb mají vápenné omítky svoji nezastupitelnou roli. Chrání zdivo před mechanickým poškozováním, ale chrání jej velmi účinně také proti vzlínající vlhkosti a poškozením solemi. A opět to souvisí s jejich vysokou nasákavostí, tedy schopností přijímat kapalnou vodu. Když se omítka solemi nasytí, omítka se otluče a nahradí se novou vápennou omítkou. Vlastní zdivo se solemi nekontaminovalo, ochránila jej omítka.
Při rekonstrukcích či dostavbách historických domů a chalup jsou vápenné omítky jedním z nejlepších materiálů pro vnitřní omítání stěn. Právě na takových stavbách mají vápenné nasákavé omítky své místo. Mohou zdivo chránit před jeho kontaminací solemi až do vyřešení problému. A navíc, protože projevy vlhkosti jsou na nasákavých omítkách velmi dobře vidět, lze na rozsahu vlhkostních map sledovat, zda jsou odvlhčovací opatření úspěšná. Nasákavé omítky se v těchto případech přímo nazývají omítkami obětovanými. Jsou dočasnou vrstvou na povrchu zdiva, kterou lze poškodit a zasolit (na rozdíl od zdiva), a tedy obětovat do doby, než bude problém vyřešen.
Příprava podkladu a aplikace štukové omítky
Podkladní jádrové omítky musí být vyzrálé a objemově stálé. Musí být dostatečně pevné a soudržné, zbavené volných částí, především prachu, mastnot a nesmí být zmrzlé. Maltu nezpracovávejte za teplot vzduchu a zdících prvků pod +5°C. Čerstvé zdivo je třeba chránit proti předčasnému vysychání, vyloučením průvanu. Je zakázáno dodatečné přidávání cizích látek a prosévání směsi, nezpracovávat již tuhnoucí směs.
Malta se rozmíchá ve vhodné nádobě pomocí vrtačky s malými otáčkami za použití míchacího nástavce. Dobu míchání volíme tak, aby došlo k úplnému promíchání suché směsi a vody.
Čtěte také: Použití Sanacni Omítky Weber
Postup omítání - jádro a štuk
I když je omítání dosti namáhavé a obtížné, může neodborník při určité zručnosti provést některé jednodušší omítkářské práce sám. V první řadě se musí zdivo zvlhčit vodou (obvykle postříkat štětkou). Malta se nahazuje na stěny prudkým pohybem zednickou lžící. Malta musí mít správnou hustotu. Při nahazování hustší malty musíme vyvinout větší sílu k nahození, a proto je omítání hustší maltou namáhavější. Přilnavost hustší malty ke stěně je menší a kromě toho hustá malta vytváří na zdivu jakési kopečky. Je nutné, aby v maltě bylo předepsané množství pojiva, jinak malta při omítání špatně přilne a po zatvrdnutí není dost pevná a odolná. Proto se nesmí u omítek pojivem zbytečně šetřit.
Rovná plocha se při omítání zajišťuje maltovými omítníky. Jsou to svislé pruhy omítky, vzájemně vzdálené 1 až 1,5 m, nahazované po celé výšce místnosti, či fasády; široké jsou na jedno nahození malty. Jejich povrch se vyrovnává hranou latě, která se posouvá nahoru a dolů a tlačí se k jedné straně. Povrch všech pruhů se zkontroluje - pruhy musí být rovné a svislé a v jedné rovině. Potom se omítá mezi těmito pruhy a povrch omítky se srovnává latí, která se pohybuje po povrchu pruhů. Přitom se lať pohybuje střídavě doleva a doprava a současně se posunuje nahoru. Přebytečná malta se střásá do truhlíku. Prohlubeniny v omítce se uhladí dřevěným hladítkem. Takto se postupně omítají plochy mezi dalšími pruhy. Nanáší se tak první vrstva omítky, tzv. jádro.
Druhá vrstva, tj. vrchní, štuková, se zpravidla nanáší tzv. natahováním. Štuková malta bývá řidší než malta na jádro. Při natahování se nabere zednickou lžící na dřevěné nebo kovové hladítko, které se přiloží těsně ke stěně, mírně se skloní a v tomto sklonu se při mírnějším tlaku na stěnu nanese v tenké vrstvě na jádro. Standard pro tloušťku vrstvy je 3 mm. Po natažení větší plochy se štuková vrstva uhladí hladítkem s plstí. Jestliže některé místo zaschne rychleji, pokropí se mírně vodou, aby povrch omítky nepopraskal. Rozmíchaná směs se natahuje ručně hladítkem, kterým se zároveň roztírá. Po lehkém zavadnutí se omítka za současného zkrápění vodou zahladí filcovým nebo pěnovým hladítkem. Aplikace štuku je pomalejší a musíte se nejprve ujistit, že podklad (ať už dřevo, sádrokarton nebo nenatřená omítka) je hladká a bez trhlin, jinak nebude přilnavost optimální. Musí být provedeno ve dvou vrstvách s použitím nerezové hladítka, přičemž první vrstva umožňuje, aby nosič absorboval vápenné omítání, druhá vrstva mu dodala jeho konečný vzhled. Nejlepší je však nechat zedníka nebo stavební firmu, která je ve štukových omítkách zběhlá.
Řešení problémů a příprava podkladu pro malbu
Před každou výmalbou je nutné zajistit čistý hladký povrch. U staveb menších měřítek si vystačíme s hrubým brusným papírem, kterým vyhladíme omítku do požadované hrubosti. Smetákem očistíme povrch stěn, vyluxujeme, nebo zameteme prach a zbytky omítky. Poté můžeme nanášet základní nátěr, který nám povrch zpevní a dosáhneme jeho pomocí jednotného vizuálního působení povrchových úprav. V případě renovace se sádrou nebo štukem zahladí důlky po hřebících a ostatní nerovnosti, které by pak samotný barevný nátěr sám dostatečně nepřikryl.
Stejně jako v případě sádrokartonu, tak i u ostatních podkladů se doporučuje stěnu nejdříve penetrovat. Tím snížíme míru savosti stěny a malba tak bude moci nerušeně a bez povrchových defektů zaschnout. Používají se k tomu opět různé speciální penetrace, i když v minulosti bohatě stačila obyčejná mýdlová voda. Nátěry se aplikují ve více vrstvách. Každá další vrstva logicky způsobuje sytější odstín. Existuje několik základních postupů, jak lze barvu na stěny nanášet. Mezi základní patří různě široké malířské štětky, válečky, nebo postřik. Ať už si vyberete jakýkoliv postup, nedoporučuje se tyto techniky kombinovat. Každá zanechává na povrchu typickou texturu a různé textury na jednom místě nepůsobí dobře.
Oprava skvrn na omítce
Někdy se na omítce na komínu objevují hnědé skvrny, které jsou prostoupeny dehtovými zplodinami z vlhkých sazí v komíně. Pak se doporučuje tuto omítku otlouci, spáry v komínovém zdivu vyškrábat do hloubky asi 3 cm, potom zdivo očistit koštětem, pokropit a omítnout cementovou maltou v poměru 1:3,5. Dříve, než vrstva malty zcela ztuhne, přetáhne se štukovou maltou a uhladí. Vyskytují-li se na omítce skvrny od ohně, kouře, zatékání, apod., pak se malba na poškozených místech seškrábne, omítka se řádně vymyje čistou vodou a po zaschnutí se doplní připravenou omítkovou směsí.
tags: #omitka #vapenna #vnitrniho #osteni #stukova #informace