Také jste se pustili do stavby či rekonstrukce domu a rozhodujete se, jaké zvolit omítky? Myslete na to, že správně zvolená a kvalitně provedená omítka chrání stěny před mechanickým poškozením, zvyšuje jejich odolnost i životnost, a plní i funkci estetickou.
Druhy omítek a jakou zvolit
Omítky se dělí na vnitřní a venkovní a rozlišují se podle vlastností a způsobu aplikace. Na trhu je pestrý výběr namíchaných omítkových směsí, které obsahují speciální složky a mísí se už jen s vodou. Směsi se dělí podle typu pojiva na minerální a organické a podle počtu nanášených vrstev na jednovrstvé, dvouvrstvé, vícevrstvé nebo nástřiky.
Při výběru omítky je důležité zohlednit místo použití, stav podkladu i požadovaný výsled. Ne každá omítka se hodí všude - některé slouží jako základní vrstva, jiné jako finální úprava a další řeší specifické problémy, jako je vlhkost nebo tepelná izolace. Různé typy omítek vytvářejí odlišnou strukturu i finální vzhled stěny.
Vnitřní omítky
Vnitřní omítky a štuky přispívají ke zpevnění a ochraně stavby i k zateplení interiéru. Protože mají výrazný vliv na kvalitu prostředí, je důležité znát jejich složení. Na vnitřní omítání jsou vhodné omítky sádrové, vápenné, vápenocementové, hliněné nebo štukové, které se hodí pro všechny typy běžného zdiva.
Do místností se zvýšenou vlhkostí se používají sádrové omítky, aplikované v jedné vrstvě, které je možné použít i na keramické a porobetonové zdivo nebo na dřevotřískové tvárnice. Omítky umožňují vytvořit ideálně vyhlazený povrch s výbornou paropropustností. Mezi nejčastěji používané patří vápenocementová dvouvrstvá, jejíž součástí je štuková omítka, která je odolnější než sádrová.
Čtěte také: Omítání OSB desek venku: Tipy a triky
Prodávají se i namíchané omítkové směsi, rozlišené podle typu zdiva i účelu, kterému místnost bude sloužit. V nabídce jsou i hotové pastové směsi, namíchané ve správné konzistenci, určené k okamžitému použití, které se vyrábějí z ekologických surovin, ze směsí jemného křemenného písku, plaveného kaolínu, vápna a organického pojiva.
Na rekonstrukci starých objektů je vhodná omítka vápenná, odolná proti vlhkosti. Naopak sádrová omítka není vhodná do místností se zvýšenou vlhkostí. Podle konečné úpravy povrchu pak můžete vybírat mezi omítkou hladkou, škrábanou, leštěnou, jemnou, broušenou či stříkanou.
Fasádní omítky a barvy
Fasáda určuje konečný vzhled domu a omítka nebo obklad ovlivňuje jeho funkčnost i ekonomickou náročnost. Proto bychom měli omítky vybírat s ohledem na všechny tyto aspekty, včetně klimatických podmínek, ve kterých se stavba nachází. Fasádní barvu si lze vybrat podle vzorníku, i když dnes už se prodávají fasádní omítky strukturované a probarvené. Před jejich aplikací by měl být podklad kvůli vlhkosti opatřen základním penetračním nátěrem. Konečný nátěr barvou na omítku nebo na zateplení se pak provádí pomocí válečku nebo nástřikem. S ohledem na dobré vlastnosti se dnes hojně používají omítky vyrobené na bázi silikonu, které jsou paropropustné a odolné vůči nečistotám. Jejich výhodou je i nízká nasákavost.
Omítání akustických příček
Pro akustické příčky jsou kromě použitého materiálu důležité i správně zvolené a provedené omítky, které stěnu akusticky utěsní. Malta i omítky by měly být svými vlastnostmi blízké materiálu, který byl použit na stěnu. Na omítání akustických příček jsou vhodné těžké vápenocementové omítky s ideální tloušťkou 15 mm, které zajišťují dobrou vzduchovou neprůzvučnost. Optimální je i lehká sádrová omítka. Akustické stěny se omítají z obou stran, aby zvukově-izolační vlastnost stěny byla co nejlepší. Na omítání se používají zvukově absorpční akustické omítky nebo nástřiky.
Příprava na omítání
Omítání svépomocí může na první pohled působit složitě, ale s jasným postupem dává všechno smysl. Omítky svépomocí dávají smysl hlavně tehdy, když chcete mít práci pod kontrolou, neřešíte časový tlak a jde vám o běžné úpravy interiéru. Není nutné být profesionál - důležité je pochopit základní postup, připravit podklad a pracovat pečlivě. Omítání svépomocí se nejlépe hodí pro vnitřní omítky, kde nemáte extrémní nároky na rychlost ani dokonalost strojového provedení. Velmi častým případem je vnitřní omítka na cihlu, ať už jde o nové příčky, nebo staré zdivo po oklepání původní vrstvy. Ruční omítání je ideální pro menší plochy a postupné rekonstrukce.
Čtěte také: Typy a využití hrubé omítky
Než se pustíte do samotné práce, je dobré si celý postup krátce projít. Pokud řešíte, jak udělat omítku svépomocí, je důležité pochopit, že omítání má několik navazujících kroků. Každý z nich ovlivňuje výsledný vzhled i životnost omítky. Omítání stěn může být prováděno pouze při teplotě min. +5 °C a maximálně zpravidla +35 °C.
Nářadí pro omítání
Pro vlastní omítání je samozřejmě potřeba řada nářadí, které je nutné si předem nachystat. Jedná se především o zednickou lžíci, vodováhu, olovnici, zednické hladítko, zednickou naběračku (fanku), velkokapacitní vědro, zednickou stěrku, míchadlo, stahovací lať, zednickou skobu. Hodit se může i ruční omítačka, pokud se rozhodnete pro špricování zdí. Dále se může samozřejmě hodit klasická míchačka, zejména pokud omítáte větší plochy. Pro přepravu namíchané směsi se pak jistě hodí stavební kolečko. Nesmíte opomenout ani omítníky nebo fasádní špachtli, pokud chcete zhotovovat tenkovrstvé omítky.
Příprava podkladu
Správná příprava zdi je jeden z nejdůležitějších kroků při omítání zdí. Pokud se podklad podcení, omítka nemusí dobře držet, může praskat nebo se časem odlupovat. Správná příprava zdi rozhoduje o tom, jak bude omítka držet a jak dlouho vydrží bez prasklin. Stěna určená k omítání musí být suchá, čistá, zbavená prachu a mastnoty. Nové zdivo a dozdívané staré zdivo musíme nejprve nechat vyzrát, zdící malta potřebuje k vytvrdnutí přístup vzduchu a pokud bychom omítli čerstvě vyzděné zdivo, uzavřeli bychom vlhkost ze zdící malty ve zdivu.
Podklad je nejprve nutné opravit, konkrétně musíte věnovat pozornost výtlukům a trhlinám ve zdivu. Výtluky a trhliny je možné zaplnit různými materiály, v případě výtluků je vhodné dozdění nebo zaplnění maltou. U trhlin můžete dle velikost volit mezi maltou, tmelem, ale i polyuretanovou pěnou. Po opravě je potřeba materiály, zejména maltu, nechat zaschnout, abyste omítáním neuzavřeli vlhkost ve zdi. Zároveň je nutné zkontrolovat, zda jsou všechny spáry zcela vyplněny.
Příprava podkladu u starých objektů
U starých, rekonstruovaných objektů, kde je zvýšená vlhkost, je nutné nejprve odstranit původní omítku. Pokud je stěna čerstvě vyzděna, musí se nechat nějakou chvíli vyschnout. Stejně tak tomu je v případě, že omítáte starou stěnu, která je vlhká. Vlhkost stěny ve starých objektech je zpravidla zapříčiněna chybějící či porušenou hydroizolací. Nejprve je tedy nutné použít sanační metody k odstranění příčiny vzlínaní vlhkosti do stěny (podřezání stěn, tlaková chemická injektáž, …) a poté zdivo vysušit. Omítání staré cihelné stěny vyžaduje, aby byla ze styčných a ložných spár odstraněna původní omítka, a to do hloubky cca 20 mm.
Čtěte také: Použití Sanacni Omítky Weber
Staré zdivo vyžaduje jiný přístup než nové stěny. Staré zdi bývají zatížené vlhkostí, solemi nebo nestejnoměrnou savostí, což může výrazně ovlivnit přilnavost i životnost nové omítky. Před samotným omítáním je také nutné zhodnotit, zda se nejedná pouze o dočasné mapy po silném dešti. Pokud se u zdiva dlouhodobě objevuje vlhkost nebo solné výkvěty, běžná omítka často nestačí.
Po zaschnutí zdi je načase se rozhodnout, zda budete chtít zdi penetrovat nebo nahodit špric. Obojí má za úkol zvýšit přilnavost nahazované jádrové omítky, a to i když jsou značně rozdílné.
- Špric je zrnitá řídká hmota, konkrétně velmi řídká vápenná omítka, kterou nastříkáte na navlhčenou zeď nejlépe za pomoci ruční omítačky. Špric zdi jako by ušpiní a zdrsní, aby na nic lépe držela nahazovaná omítka. Než se však na stěnu nahodí cementový postřik, navlhčete ji. Celou stěnu navlhčete, aby nevysávala vodu z cementového postřiku.
- Penetrace je jednosložková nízkoviskózní kapalina, která se na očištěné stěny nanáší za pomoci štětce. Penetrace zvyšuje přilnavost, pokud je potřeba spojit dva rozdílné materiály. Kromě toho je pak vhodná na zdi, které jsou vlhké, protože sníží jejich nasákavost.
Hlavním rozdílem mezi špricem a penetrací tak je jejich struktura a funkce na vlhkých zdech, protože penetrace vlhkosti mnohem lépe odolává. Před další prací musí zejména špric plně zaschnout, což trvá zhruba 3 dny. I tento postřik je nutné nechat alespoň jeden až dva dny vyschnout. Aby byl povrch stěny sjednocen a vnitřní omítka na stěnu dobře přilnula, aplikuje se na stěnu špric, neboli cementový postřik. Jedná se o řídkou směs cementu, vody a písku frakce 0 - 4 mm. Cementový postřik na stěnu nahazujte zednickou lžící, lépe však zednickou naběračkou. Rychlým švihem se postřik rozprskne po stěně a vytvoří na ni hrubý podklad pro další krok omítání. Omítání starého zdiva vyžaduje, aby byla ze styčných a ložných spár odstraněna původní omítka, a to do hloubky cca 20 mm.
Při práci se sanační omítkou je důležité dodržet několik navazujících kroků, které zajistí její správnou funkci a dlouhou životnost. Dodržením tohoto postupu zůstane sanační omítka funkční, prodyšná a schopná dlouhodobě odvádět vlhkost ze zdiva.
Příprava omítníků
Ještě, než se pustíte do vlastního nahazování jádrové omítky je potřeba umístit omítníky. Omítníky slouží k tomu, aby nahozená stěna byla opravdu rovná. Omítníky mohou být z různých materiálů, dříve se nejčastěji používaly omítníky dřevěné, v současné době se však již jedná zejména o omítníky hliníkové. Omítníky se připevňují na zeď a musí být vyváženy vodováhou a olovnicí. Omítníky se připevňují v rozličných vzdálenostech, ale je potřeba pamatovat na to, že omítníky tvoří kolejnici pro stahovací lať a čím dál budou od sebe, tím těžší bude stahování omítky.
Před omítáním stěny je třeba připravit omítníky, podle kterých se bude omítka strhávat. Žádná stará a mnohdy i nová stěna není dokonale rovná a je potřeba ji omítkou vyrovnat. K tomu slouží omítníky, které se aplikují do nahozených „buchet“ omítky a vyrovnají do roviny pomocí vodováhy, olovnice a hliníkové latě. Na stěnu se nahodí „buchty“ omítky v rastru cca 1,2 x 1,2 m (příp. 1,5 x 1,5 m). Do těchto buchet se vloží omítníky tvořené dřevěnými latěmi či pevným ocelovým drátem o průměru cca 6 - 8 mm. Omítníky se umísťují přibližně 1,5 m od sebe v obou směrech. Jejich průměr je 20-30 cm.
Technologický postup omítání
Omítání vnitřních stěn lze rozdělit do třech základních kroků. Pokud se budete držet tohoto návodu na omítání, minimalizujete riziko, že se vám vnitřní omítka nepovede.
Míchání omítkové směsi
Omítky si můžete namíchat sami. Přesně zvolený poměr složek v omítkové směsi je vhodné ovlivnit zvláště při omítání starých chalup z kamene či smíšeného zdiva. Konzistence malty na omítání má velký vliv nejen na průběh omítání, ale i na výslednou kvalitu vnitřních omítek. Maltu na omítání namícháte z hašeného vápna, cementu, říčního či kopaného písku a příp. vody. Konzistence malty musí být taková, aby dobře lepila (malta je „mastná“) a aby držela na lžíci obrácené vzhůru nohama. Malta na omítání nesmí být ani moc řídká, ani hustá. Pokud bude malta hustá, nepřilne na stěnu a opadá.
| Typ malty | Složení | Poměr | Použití |
|---|---|---|---|
| Vápenná malta | Hašené vápno, kopaný/říční písek (příp. přísady) | 1 díl vápna : 3 díly písku | Vnitřní omítky stěn a stropů, na vlhké zdi pod štuk. Spotřeba: 140-210 kg vápna/m³ písku. |
| Štuková malta | Vápno, jemný prosátý říční/kopaný písek (příp. cement) | 1 díl vápna : 3 díly písku (příp. 1/50 cementu) | Finální vrstva, venkovní štukové omítky, vnitřní do vlhkého prostředí. Spotřeba: cca 250 kg vápenného hydrátu/m³ písku. |
| Vápenocementová malta | Vápno, cement, písek | 1 lopata vápna : 1 lopata cementu : 3-5 lopat písku | Vnější i vnitřní omítání zdí ve vlhkém prostředí, místa vystavená opotřebení (schodiště). Stropy a stěny: 140 kg vápna, 60 kg cementu na m³ písku. |
| Cementová malta | Písek, cement, voda | 1 díl cementu : 4 díly písku | Místnosti s trvalou vlhkostí (prádelny, sklepy) pro zatřené, hlazené či pálené omítky. |
Jádrová omítka patří k nejpoužívanějším typům a tvoří základní vrstvu omítkového systému. Jádrová omítka slouží pro vyrovnání nerovností na stěně. Jedná se o nejtlustší vrstvu ve skladbě omítky a může mít tloušťku až několik centimetrů. Na zdi je pak nejlepší použít pod štuk vápennou omítku. Následně jádrová omítka slouží jako podklad pro nanesení finální pohledové vrstvy - štuku. Jádrové omítky vyrovnávají povrch stěny a zakrývají veškerou instalaci. Jádrová omítka tvoří základ pod finální tenkovrstvou štukovou omítku.
Nahazování jádrové omítky
Jádrovou neboli hrubou omítku můžete na stěnu nahazovat ručně nebo strojově. Tradičně se omítka nanáší ve dvou vrstvách. První vrstvu tvoří takzvané jádro, což je základní, spodní vrstva z hrubé, vápenocementové nebo cementové malty. Před aplikací omítky musí být stěny suché, čisté, zbavené prachu, mastnoty a zbytků starých nátěrů. Podklad by měl být pevný, stabilní, dostatečně drsný a rovnoměrně nasákavý. Před samotným nahazováním omítky je potřeba zeď lehce navlhčit. Stačí jemné pokropení vodou, ideálně konví s kropicí hlavicí.
Při samotném nahazování omítky použijte zednickou naběračku (fanku) nebo zednickou lžíci. Naberte omítkovou směs a uvolněným pohybem zápěstí ji nahoďte na stěnu. Pokud si nejste jistí, jak nahodit na zeď omítku rovnoměrně, počítejte s tím, že chce chvíli cviku. Při omítání zdí je důležité dodržet správný směr práce. Jak nahodit zeď tak, aby omítka držela? Pro rovnoměrné stažení omítky a vytvoření pevného podkladu je důležité mít kvalitní nářadí. Správná technika při nahazování omítky rozhoduje o tom, jak dobře bude vrstva držet a jak snadno ji následně srovnáte do roviny. Omítka se nahodí mezi omítníky přibližně v půl metru širokém pásu a poté se pomocí hliníkové latě či dřevěné ohoblované desky strhne do roviny. Jádrová omítka se nanáší na tzv. špric (cementový podhoz). Tloušťka jádrové omítky může být až několik centimetrů.
Když omítka částečně zatuhne, povrch se seškrábne, stáhne a vyhladí jako při ručním omítání. Následně sejměte omítníky a zarovnejte vzniklé spáry a jiné nerovnosti za pomoci zednického hladítka. Jak omítka zatvrdne, prázdná místa po omítnících zamázněte maltou a srovnejte do roviny. Nyní máte hotovou jádrovou omítku, na kterou lze aplikovat poslední vrstvu - fajnovou štukovou omítku. Omítání rohů stěny tradičním způsobem se provádí pomocí dřevěné ohoblované desky, která se zednickými skobami upne z jedné strany stěny tak, aby přečnívala přes roh o takovou šířku, jakou má mít omítka. Tato deska musí být v jedné rovině s omítníky na omítané stěně - její hrana slouží pro strhávání nahozené jádrové omítky.
Technologické přestávky a schnutí
Mezi nahozením jádrové omítky a finální štukovou omítkou je nutné dodržet technologickou přestávku, protože před natažením tzv. fajnové omítky musí hrubá omítka nejprve zcela zaschnout. Jádrová omítka však musí vyzrát, doba zrání je závislá na tloušťce omítky. Někdy se doporučuje nechat zasychat jádrovou omítku až týden, záleží zejména na teplotě a vlhkosti v prostředí. V suchém teplém prostředí je možné si udělat technologickou přestávku třeba jen jeden den. 1 mm omítky schne přibližně 1 den. Když jsou stěny čerstvě vyzděné, je třeba je nechat vyschnout.
Po nanesení omítky přichází fáze, která je pro výsledný vzhled i životnost stejně důležitá jako samotné omítání. Pokud se v této části spěchá nebo se zvolí špatný postup, může omítka praskat, mapovat se nebo se odlupovat. Doba schnutí se liší podle typu omítky, tloušťky vrstvy i podmínek v místnosti. Správné podmínky během schnutí mají zásadní vliv na kvalitu omítky. Jakmile omítka dostatečně vyzraje a povrch je suchý a sjednocený, můžete přejít k dalšímu kroku - malování. Po vyzrání omítky se kromě malování často řeší i další dokončovací detaily. V koupelnách nebo technických místnostech jde typicky o utěsnění rohů, spár a napojení u sanity.
Natažení finální vrstvy - štuku
Konečně se dostáváte k poslední části, kterým je natažení fajnové omítky neboli štuku. Štuková omítka, lidově nazývaná fajnová omítka, se natahuje na navlhčenou jádrovou omítku. Štuk se natahuje o síle cca 2 mm kovovým či plastovým hladítkem a zahlazuje se plstěným anebo pěnovým hladítkem za pomoci krouživých pohybů. Při práci pak používané hladítko stále namáčíme do vody, nebo kropíme stěnu. Štuková omítka se dá koupit jako pytlovaná směs. Pro zhotovení finální štukové omítky je potřeba dobře připravit směs, která musí mít opět takovou konzistenci, která dobře drží na lžíci, nestéká, ale při natahování na stěnu se také nedrolí a neopadává. Štuková omítka se natahuje v tenké vrstvě (asi 2 - 4 mm), a to v několika směrech pomocí ocelového hladítka. Na hladítko se naberou dvě lžíce štukové omítky, hladítko se přiloží na stěnu pod úhlem cca 30° - 40° a tažením nahoru se štuková omítka aplikuje na stěnu v několika rovnoběžných pruzích. Poté se nechá omítka zavadnout zhruba 20 - 40 minut a následně přichází na řadu filcování. Filcování se provádí pěnovým nebo molitanovým hladítkem.
Zvláštní pozornost je nutné věnovat rohům místnosti, rohy a hrany tvarujte za pomoci prkna, které připevněte ke stěně zednickými skobami. Desku ukotvěte tak, aby přečnívala přesně o požadovanou tloušťku štukové omítky. Druhá vrstva neboli štuk se provádí z jemné vápenné malty, někdy se používá sádra, hlína nebo moderní dekorativní stěrky.
Strojní omítání
Omítání strojní omítačkou má řadu výhod. Umožňuje snadné, rychlé a kvalitní omítání vnitřních i venkovních stěn, zejména velkých ploch. Značnou výhodou strojního omítání je dosažení ideálně rovného a hladkého povrchu, hlavně před závěrečným malováním interiéru nebo nátěrem fasády. Do omítačky se používá namíchaná omítková, pytlovaná směs, která se mísí s vodou. Nástřik se provádí pomocí hadice napojené na omítačku. Při práci se strojní omítačkou lze snadno zakrýt nerovnosti zdiva, elektroinstalaci, vodovodní nebo odpadní přípojku. Výhodou je, že každou várku omítkové směsi namíchá omítačka vždy stejně a kvalitně ve správném poměru s vodou, což zaručuje vyšší životnost omítky než při ručním zpracování.
Chceme-li mít rychle a kvalitně provedené omítky, je dobré použít strojní omítačku. Do ní se sype speciální omítková směs, kterou si omítačka sama, automaticky, namíchá v daném poměru s vodou. Pomocí hadice se pak omítka aplikuje na stěny. Optimálně nastaveným průtokem se docílí rovnoměrného nástřiku, čímž je zajištěno i stejnoměrné vysychání omítky. Když omítka částečně zatuhne, povrch se seškrábne, stáhne a vyhladí jako při ručním omítání. Při strojním omítání se nepoužívají omítníky, jako při ručním omítání, kdy se na zeď upevňují omítací lišty z jeklů nebo dřevěných latí, pomocí nichž se vymezuje požadovaná tloušťka omítky před nahazováním. Lišty se vyrovnávají do roviny pomocí vodováhy, hliníkové latě a olovnice. Teprve pak se nahazuje omítka. Po zaschnutí první vrstvy se aplikuje druhá, štuková omítka, a až po jejím důkladném vyschnutí se mohou se stěny vymalovat.
Pokud se rozhodnete pro strojní aplikaci, vyplatí se zvolit odpovídající vybavení podle rozsahu prací a typu podkladu. Strojní omítky umožňují plynulou a rovnoměrnou aplikaci, ale zároveň vyžadují správné nastavení směsi, zkušenosti a cit pro práci s omítacím strojem nebo omítacím agregátem. Pro menší úpravy, jednu místnost nebo práci po etapách zůstává ruční omítání praktickou volbou.
tags: #omitka #starsich #domu #postup #druhy #materialy