Bezpečnost lidí je parametr, který přitahuje pozornost designérů po celá léta a je prioritou číslo jedna každého stavebního projektu. V odborné terminologii a stavební legislativě se tato vlastnost nazývá reakce na oheň.
Reakce na oheň je klíčovým indikátorem bezpečnosti materiálu. Tento parametr přesně definuje, jak stavební výrobek přispívá k rozvoji požáru, jak rychle se po něm šíří plamen, kolik produkuje kouře a zda z něj odkapávají hořící částice. Není divu, že klasifikace reakce na oheň je jedním ze základních kritérií pro výběr materiálu použitého při návrhu a konstrukci odvětrávaných fasád z velkoformátových panelů. Tzv. „nehořlavé“ je běžný termín používaný v souvislosti s materiály, které nepřispívají k šíření požáru uvnitř ani vně budovy. V interiérech je nejdůležitějším faktorem čas, který umožňuje lidem bezpečně opustit budovu (díky použití vhodných materiálů). V případě fasád se zmíněná nehořlavost týká otázky, zda požár zaútočí svisle a obsadí další patra. Tato vlastnost produktu je určena třídou reakce na oheň, což se odráží v technických podmínkách, které musí budovy a jejich umístění splňovat. Pro majitele budov a investory je znalost tříd (A1, A2, B až F) nezbytná pro splnění zákona o požární ochraně.
Evropská klasifikace reakce na oheň a česká norma
Země Evropské unie určily klasifikaci reakce jednotlivých materiálů na oheň společně, a to na základě vypracované metodiky testování a vyhodnocování výsledků. V ČR jsou pravidla definována normou označenou ČSN EN 13501-1. Stavební výrobky se dělí do 7 hlavních tříd dle normy ČSN EN 13501-1.
Nejvyšší základní třídou reakce stavebních výrobků na oheň je A1, poté následují písmena abecedy A2, B, C, D, E a F označují materiály, které jsou stále více náchylné k ohni: nehořlavé, hořlavé, snadno hořlavé.
Zintenzívnění úsilí o jednotné evropské zkušebnictví a rozdělení stavebních výrobků do tříd z hlediska jejich reakce na oheň vyvolala naléhavá potřeba naplnění rozhodnutí komise Evropského společenství ke článku 20 směrnice rady 89/106/ EHS pro stavební výrobky, k jejíž realizaci scházel komplexní zatřiďovací systém a rovněž některé zkušební metody. Proto byla od r. 1995 navázána užší spolupráce mezi CEN a ISO, a to i ve sféře třídění stavebních výrobků podle reakce na oheň a výsledkem této spolupráce je nový, současně platný třídicí systém. Je součástí harmonizovaných evropských norem stavebních výrobků podle jejich reakce na oheň, se začleněním do tzv. eurotříd.
Čtěte také: Omítání OSB desek venku: Tipy a triky
Pro správnou funkci zatřiďovacího systému bylo nutné, aby byly dodrženy předem stanovené prioritní zásady:
- snadná identifikovatelnost tříd v informacích doplňujících označení CE i v protokolu o třídách
- shodné zkoušení a třídy výrobků v celé Evropě,
- výrobek musí být zkoušen tak, aby se třída vztahovala k ukazatelům jeho charakteristik v konečném použití; pokud je konečné použití s určitou jistotou známé, zkouší se výrobek podle něho, pokud známé není, musí se výrobek zkoušet v podmínkách určených normou,
- i když se možný příspěvek výrobku k požáru může jako funkce konečného použití měnit, jednotlivý výrobek může mít různé třídy odpovídající přijatému zkušebnímu uspořádání (např. zkoušený na hořlavých a nehořlavých podkladech).
Pro stálé dodržování těchto zásad je důležité, aby evropské normy a ostatní technické specifi kace podávaly výrobcům a zkušebním laboratořím jasné návody. Pro správnou klasifikaci tříd je nutné, aby se se třída vztahovala k ukazatelům materiálu v konečném použití. Nový systém tříd odstraňuje zásadní klasifikační rozdíly v národních systémech zemí EU jako závažnou překážku ve vzájemném obchodu. Právního rámce nabyl zveřejněním v Ústředním věstníku EU a byl ustanoven v EN 13501-1:2002. Nyní je primárním platným dokumentem systému tříd jako EN 13501-1:2007+A1:2009 Požární klasifikace stavebních výrobků a konstrukcí staveb - Část 1: Klasifikace podle výsledků zkoušek reakce na oheň. Do soustavy českých norem byl implementován jako ČSN EN 13501-1+A1 (se změnou A1 je v ČR účinná od r. 2010).
Klasifikační systém z hlediska reakce na oheň je založen na kritériích představovaných mezními hodnotami ukazatelů charakteristik pro jednotlivé třídy. U některých tříd se vedle toho uvádí doplňková klasifikace (tvorba kouře, plamenně hořící kapky/částice, případně další).
Porovnání staré a nové klasifikace
Starší česká norma (ČSN 73 0862) používala stupně A, B, C1, C2, C3. Dle požární bezpečnosti staveb v ČR jsou z hlediska hořlavosti hodnoceny stavební hmoty v pěti stupních hořlavosti. Nezáleží na tom, zda stavební hmotu tvoří výrobek nebo je jen jeho součástí.
Základní rozdíl mezi stupněm hořlavosti a třídou reakce na oheň spočívá v tom, že stupeň hořlavosti hodnotí samostatně jednotlivé hmoty, zatímco třída reakce na oheň hodnotí celý stavební výrobek v konečném provedení - například sendvičové stěny, zateplovací systémy apod.
Čtěte také: Typy a využití hrubé omítky
Až do 31. 12. 2007 byly hodnoceny a tříděny jednotlivé stavební hmoty podle ČSN 73 0862 "Stanovení stupně hořlavosti stavebních hmot". Platnost této normy byla ukončena ke dni 31.12.2003, avšak s ohledem na zajištění kontinuity v hodnocení materiálů v rámci projektových norem platily výsledky zkoušek podle této normy, jakož i hodnotová norma ČSN 73 0823, až do 31.12.2007. Podle této normy se stavební hmoty zařazovaly do výše uvedených stupňů.
S platností od 1.7.2003 platí na území ČR nový způsob klasifikace hořlavosti, označovaný jako "Reakce na oheň", shrnutý v klasifikační normě ČSN EN 13501-1.
Evropský klasifikační systém je platný i v ČR - např. podle § 6 vyhlášky 23/2008 Sb., o technických podmínkách požární ochrany staveb musí být stavební výrobky klasifikovány do tříd A až F podle ČSN EN 13501-1. Podle eurotříd je nutné hodnotit reakci na oheň veškerých stavebních výrobků ve všech situacích jejich konečného použití, kromě výrobků, patřících do tříd A1 a A2, tj. bez příspěvku k požáru, které jsou uvedené v Rozhodnutí Komise 96/603/ ES, respektive 2000/605/ES a 2003/424/ES.
Nezaměňujte pojem reakce na oheň (A1-F), která nám říká, zda materiál "přilévá olej do ohně", s požární odolností (EI/EW), která udává čas, po který konstrukce odolá plamenům.
Tabulka: Vztah mezi stupněm hořlavosti a třídami reakce na oheň dle ČSN 33 2312 ed. 2
Dle požární bezpečnosti staveb v ČR jsou z hlediska hořlavosti hodnoceny stavební hmoty v pěti stupních hořlavosti.
Čtěte také: Použití Sanacni Omítky Weber
| Stupeň hořlavosti | Třída reakce na oheň |
|---|---|
| A | A1 |
| A | A2 |
| B | B |
| B | C1 |
| C | C |
| C | C2 |
| D | D |
| C3 | E |
| E nebo F | F |
Specifikace jednotlivých tříd reakce na oheň
Stavební výrobky klasifikuje v jednotlivých třídách (A1, A2, B, C, D, E, F).
Třída reakce na oheň A1
Stavební výrobky této třídy nepřispívají k rozvoji požáru v žádném z jeho stadiu. Z tohoto důvodu jsou materiály a výrobky automaticky považovány za vyhovující pro ostatní skupiny a jsou brány jako nehořlavé. Výrobky z této třídy nepřispívají k požáru, včetně plně rozvinutého. Pro maximální bezpečnost na únikových cestách vyžaduje legislativa nehořlavé materiály třídy A1 a A2. Hledáte řešení pro archiv, sklad hořlavin nebo serverovnu? Nespoléhejte na kompromisy. Volte výhradně materiály třídy A1 (zcela nehořlavé). Naše ocelové dveře a zárubně do této kategorie spadají. Sklo je zařazeno do třídy A1 (nehořlavé).
Třída reakce na oheň A2
V této kategorii jsou výrobky a materiály, které nepřispívají k rozvoji a šíření požáru. Materiály vyhovují všem požadavkům nižších tříd a zároveň se považují za nehořlavé. Proto, aby materiál mohl být zařazen do této kategorie, musí vyhovět u těchto zkoušek: zkouška jednotlivým hořícím plamenem, stanovení spalného tepla, zkouška nehořlavosti. Třída A představuje materiály nepřispívající k intenzitě požáru a třída B materiály s velmi omezenou mírou přispění ke zvýšení intenzity požáru. Rozdělení do těchto tříd se provede na základě výsledků laboratorních testů.
Třída reakce na oheň B
V této třídě reakce na oheň mohou být pouze materiály, které významně nepřispívají k šíření požáru a zároveň jsou schopny odolávat působení malého plamene v delším časovém intervalu. Jsou zde celkově přísnější požadavky, než je tomu u třídy reakce na oheň C. Materiály v této třídě reakce na oheň musí splnit několik podmínek a to, že nesmí docházet k horizontálnímu šíření plamene po povrchu materiálu, musí projít zkouškou malého zdroje plamene a to tak, že nedojde k rozšíření plamene o více jak 150 mm do 60 s po ukončení působení malého plamene. Musí také splnit zkoušku jednotlivým hořícím předmětem (Single Burning Item - SBI), kde nesmí intenzita hoření překročit 120 W/s a celkové uvolněné teplo 7,5 MJ [17].
Třída reakce na oheň C
Do této třídy reakce na oheň patří materiály, které při hoření předmětu vykazují omezené rozšiřování plamene, ale zároveň jsou schopné mu odolávat v delším časovém intervalu. Hořlavé stavební materiály představuje třída C s omezeným přispěním k intenzitě požáru. Jako test této třídy je modifikovaný test dle DIN 4102-1 s malým hořákem. Sledovanými parametry jsou doba zapalování, uvolňování tepla, rychlost šíření čela plamene, vývin kouře a další.
Třída reakce na oheň D
Výrobky vyhovující kritériím pro třídu E a jsou schopné odolávat působení malého plamene po delší časový interval bez významného rozšíření plamene. Třída D zahrnuje materiály s akceptovatelným přínosem k rozvoji požáru.
Třída reakce na oheň E
Třída E s podstatným ovlivněním intenzity požáru.
Třída reakce na oheň F
Na třídu F nejsou kladeny žádné požadavky.
Klasifikace stavebních výrobků podle jejich reakce na oheň
Pro klasifikaci stavebních výrobků podle jejich reakce na oheň se zkouší podle následujícího postupu:
Třída E
Výrobek, který má být klasifikován do třídy E, se zkouší podle ČSN EN ISO 11925-2 pomocí plamene působícího po dobu 15 s.
Třídy D, C, B
Výrobek, který má být klasifikován do tříd D, C nebo B, se zkouší podle ČSN EN ISO 11925-2 pomocí plamene působícího po dobu 30 s. Výrobek, který vyhoví požadavkům stanoveným na výsledky zkoušky podle ČSN EN ISO 11925-2, se dále vyzkouší podle ČSN EN 13823, resp. podle ČSN EN ISO 9239-1- toto platí pro podlahové krytiny.
Třídy A1, A2
Stejnorodé výrobky
Výrobek, klasifikovaný do třídy A1, se zkouší podle ČSN EN ISO 1182 a podle ČSN EN ISO 1716. Výrobek klasifikovaný do třídy A2, se zkouší buď podle ČSN EN ISO 1182 nebo podle ČSN EN ISO 1716.
Nestejnorodé výrobky
Každá podstatná složka nestejnorodého výrobku, klasifikovaná do třídy A1, se zkouší samostatně podle ČSN EN ISO 1182 a podle ČSN EN ISO 1716. Navíc každý výrobek obsahující vnější nepodstatnou složku a vyhovující kriteriu PCS se zkouší podle ČSN EN 13823, resp. podle ČSN EN ISO 9239-1 -toto platí pro podlahové krytiny. Každá podstatná složka nestejnorodého výrobku, klasifikovaná do třídy A2, se musí zkoušet samostatně buď podle ČSN EN ISO 1182, nebo podle ČSN EN ISO 1716. Nepodstatné složky nestejnorodého výrobku se zkouší samostatně, a to pouze podle ČSN EN ISO 1716.
Další podmínka pro třídu A2
Všechny výrobky, které mají být klasifikovány do třídy A2, se musí zkoušet navíc podle ČSN EN 13823, resp. podle ČSN EN ISO 9239-1 u podlahových krytin.
Příklady z praxe a aplikace
Pro maximální bezpečnost na únikových cestách vyžaduje legislativa nehořlavé materiály třídy A1 a A2.
Ocel vs. dřevo
Představte si Chráněnou únikovou cestu (CHÚC) v bytovém domě. Projektanti zde často navrhují vchodové protipožární dveře. Pokud zvolíte ocelové, máte jistotu třídy A1 (nehořlavé). Pokud však investor trvá na dřevěných dveřích (reakce na oheň D), je to možné pouze tehdy, pokud mají certifikovanou požární odolnost (např. EI 30), která garantuje, že prohoří až za určitý čas.
Zateplovací systémy (ETICS)
Při zateplování polystyrenem (třída E) je nutné dodržovat požární pásy z minerální vaty (třída A1) nad okny a v určitých výškách budov.
Kompozitní materiály
Moderní obklady mohou vypadat jako beton, ale obsahují plasty. Fasádní desky Silbonit jsou z hlediska požární odolnosti zařazeny do třídy reakce na oheň A2. Fasádní desky Parklex jsou z hlediska požární odolnosti zařazeny do třídy reakce na oheň B1 nebo C1. Fasádní desky Kronoart jsou z hlediska požární odolnosti zařazeny do třídy reakce na oheň B1.
Tepelně izolační omítky
Tepelněizolační omítky se používají zvenku, především na vnější stranu obvodových stěn. Může se ale jednat i o stěny v interiérech. Nanáší se v 30 až 60 mm tloušťce. Po dostatečném ztvrdnutí se povrch omítky zdrsní a je potřeba nanést druhou vrstvu. Vysoké tepelně izolační vlastnosti většiny omítek tohoto druhu zajišťuje porézní struktura. Používají se jak pro hrubé práce - nivelace, tak pro dokončovací práce. Při správné a kvalitní aplikaci je zaručena dlouhá životnost.
Nejčastěji aplikujeme tepelněizolační omítku Maxit ip190SFL, která má podle nás nejlepší poměr cena/výkon na českém trhu. Jedná se o lehčenou vápenocementovou omítku vyztuženou vlákny.
Elektroinstalační materiály
Společnost KOPOS KOLÍN a.s. je výrobcem elektroinstalačního úložného materiálu (elektroinstalační lišty a parapetní kanály, elektroinstalační trubky, elektroinstalační krabice), který je posuzován podle NV 17/2003 Sb., NV 118/2016 Sb, kterými se stanovují technické požadavky na elektrická zařízení nízkého napětí. Z uvedeného vyplývá, že elektroinstalační úložný materiál není ve smyslu nařízení posuzován jako stavební materiál, není u něj tedy nutná zkouška třídy reakce na oheň. Údaje v katalozích společnosti KOPOS KOLÍN a.s. týkající se třídy reakce na oheň uvádějí pouze třídu reakce na oheň podkladového stavebního materiálu, nikoli elektroinstalačního materiálu jako takového.
Klasifikace není na dobrovolné bázi, ale je vyžadována zákonem. V technickém listu výrobku nebo v Prohlášení o vlastnostech (DoP) naleznete informace o třídě reakce na oheň.
Doplňkové informace k požární odolnosti
Kromě reakce na oheň je důležité znát také požární odolnost stavebních prvků. Tato evropská norma (účinnost od 1. 3. zkušební metody. aplikace. tzv. požárního scénáře (všeobecně dohodnutý průběh požáru). které jsou popsány v ČSN EN 13501-2:2010+A1 : normová křivka teplota/čas (požár po celkovém vzplanutí), křivka pomalého zahřívání (doutnající požár), experimentální požár, křivka působení vnějšího požáru, působení konstantní teploty.
Charakteristiky vlastností požární odolnosti Interpretační dokument č. charakteristiky nosnosti anebo celistvosti anebo izolace. podmínek stanovena pro urč ité prvky. platí pro daný prvek. zatížení, a to bez ztráty konstrukční stability. závislosti na druhu nosného prvku: ohýbané prvky (např. (rychlost průhybu) a mezní skutečná deformace (průhyb), osově zatížené prvky (např. (rychlost stlačení) a mezní skutečná deformace (stlačení). Celistvost se stanovuje na základě všech tří následujících kritérií: trhliny nebo otvory přesahující stanovené rozměry, vznícení bavlněného polštářku, souvislé hoření na neexponované straně. E. izolace (I). říve. prvků, mající některé části izolované a některé neizolované. ze strany exponované na neexponovanou. její blízkosti. maximálního nebo průměrného vzrůstu teploty v kterékoliv oddělené ploše. teplotu.
tags: #omitka #s #tridou #reakce #na #ohen