Sanační omítky procházejí v posledních letech vývojem a výrobci sanačních hmot přicházejí na trhy s novými produkty, které výrazně rozšiřují oblasti použití sanačních omítek a jejich další aplikace. V tomto článku si popíšeme některé typy vylepšených sanačních omítek, které naše firma často využívá při sanaci za složitých podmínek a při stále rostoucích požadavcích na povrchové úpravy zdiva.
Co je sanační omítka a kdy ji použít?
Při opravách starších domů se často vyskytují problémy s fasádami způsobené vlhkostí. Jde o nedostatky, které nejen zhoršují vzhled budovy, ale také ji pomalu ničí. Výraznou pomocí je v těchto situacích nenahraditelná součást sanačního systému: sanační omítka.
Sanační omítka je speciální druh omítky s nízkou nasákavostí a vysokou paropropustností. Od obyčejné omítky se liší také tím, že je mnohem poréznější. Právě díky vysoké poréznosti odvádí sanační omítka vlhkost z vnitřku zdiva na povrch, kde se může volně odpařovat. Jelikož musí sanační omítky rychle vyschnout a ztvrdnout, musí být jako pojivo použit hydraulický materiál: portlandský cement, hydraulické vápno. Pro zvýšení pórovitosti omítky se pak přidává lehčené plnivo, jako je pemza nebo perlit.
Sanační omítky mají tu skvělou vlastnost, že zabraňují rozpuštěným solím z vlhkého zdiva vytvářet na povrchu neestetické mapy. Po určité době však mohou póry sanační omítky ucpat úplně, a ta pak ztrácí své původní vlastnosti a je potřeba ji opět obnovit.
Sanační omítka je vytvořena tak, aby zajistila nejen esteticky kvalitní vzhled, ale také ochranu povrchu a zlepšení pevnosti omítky. Díky většímu množství pórů je sanační omítka efektivnější v odvádění vlhkosti z vnitřku zdiva než omítka klasická. Je tomu tak i přesto, že při průchodu vlhkosti se soli obsažené ve vodě ukládají vykrystalizované přímo ve struktuře omítky - to však nezabraňuje průchodu vodní páry zevnitř ven. Sanační omítka je zároveň velmi odolná: nasakuje méně vody zvenčí a některé druhy ji i odpuzují. Speciální protiplísňové sanační omítky jsou navíc vyrobeny tak, aby proti nim neměly šanci ani spory. Vzhledem k množství produktů s různými vlastnostmi dnes seženete sanační omítku pro interiér i pro exteriér.
Čtěte také: Omítání OSB desek venku: Tipy a triky
Problémy s vlhkostí a důležitost komplexního řešení
Při aplikaci klasických sanačních omítek ve vlhkém prostředí suterénů nebo prostor se špatnými možnostmi větrání, dochází často k problémům s povrchovou kondenzací vody. To vede k degradaci celého sanačního omítkového souvrství. Během aplikace je totiž, i přes všechny možné poučky a nařízení v podobě směrnic, velmi obtížné dodržet požadavky na relativní vlhkost vzduchu v průběhu aplikace a pak také během doby užívání prostor. Navíc rostou nároky na využívání prostor jako jsou suterény pod úrovní terénu. Jsou zde zřizovány konferenční místnosti, kanceláře a bytové prostory, restaurace a další. Pro takové účely nebyly tyto prostory navrhovány a následná vysoká vlhkost vzduchu má příčinu mimo jiné ve změně způsobu užívání těchto prostor. Klasická sanační omítka si s takovou nárazově nebo stále vysokou relativní vlhkostí okolního prostředí nedokáže poradit.
Navzdory rozšířenému přesvědčení není sanační omítka samospásným řešením vlhkých zdí. To neznamená, že by nefungovala. Jako první krok je však potřeba najít příčinu toho, proč zeď vlhne a zavolat si odborníky, aby provedli odborné posouzení stavu a vhodnou metodu sanace. Sanační omítky problém vlhkého zdiva nevyřeší, ale mohou k odvlhčení domu výrazně přispět.
K sanaci objektu je třeba přistoupit ve chvíli, kdy na domě zpozorujete odpadávající omítku. Nejčastější příčinou je kapilární vlhkost, která se do zdí dostává vzlínáním z oblasti základů a v místech, kde je zeď v kontaktu s mokrou zeminou. Ochránit spodní část stavby lze například injektáží zdiva. Dalším řešením jsou také rozsáhlejší stavební úpravy, např. podřezání a vložení hydroizolace nebo odvedení povrchové vody pryč od budovy. Protože vlhkost přichází od země, trpí jí nejčastěji sklepy, suterény a přízemí.
Typy sanačních omítek a jejich vlastnosti
Klasické sanační omítky
Základní princip fungování klasických sanačních omítek je schopnost odvádět zbytkovou vlhkost ve zdivu do okolního prostředí. Nutnou podmínkou je přitom udržení relativní vlhkosti v požadovaných mezích - ideálně pak mezi 50-55 %. Klasická sanační omítka má vnitřně hydrofobizované póry a kapiláry, aby se zbrzdil postup vzlínající vlhkosti. Voda, která zkondenzuje na jejich povrchu, se do omítky přirozeně nevsákne, ale stéká po povrchu a vytváří na ní vlhký film.
Hydrofilní sanační omítky
Princip hydrofilních omítek je opačný než u klasických sanačních omítek s vnitřní hydrofobizací. Hydrofilní sanační omítky mají povrch pórů a kapilár, který přitahuje vodu. Díky speciální geometrii pórů a jejich velkému objemu je vlhkost do omítky naopak vtahována a rozprostře se ve velké ploše omítky. Z této plochy se pak tato vlhkost lépe odpařuje do venkovního prostředí. Totéž platí pro kondenzovanou vodu na povrchu omítek. Pokud je vysoká relativní vlhkost vzduchu, pak na hydrofilních omítkách nevzniká kondenzát. Voda z povrchu je opět vstřebána do omítky a rozprostřena do její plochy. Pokud se následně sníží relativní vlhkost vzduchu např. větráním, nebo nuceným způsobem za přispění účinné vzduchotechniky, pak dochází k přirozenému rychlejšímu odparu vlhkosti v omítce z celé plochy omítnuté stěny. V hydrofilních omítkách se voda rozteče po povrchu kapilár, aniž by je zaplnila. Voda je rozprostřena na větší povrch a odpařuje se až 25x lépe, než u klasických omítek s vnitřní hydrofobizací.
Čtěte také: Typy a využití hrubé omítky
Malta se může nanášet ve struktuře kotvící podhoz, jádrová omítka, sanační štuk. Tloušťka jednotlivých vrstev by neměla překročit 40 mm. Omítka má vhodné deformační vlastnosti, nízkou plošnou hmotnost a zvyšuje svými tepelně-izolačními vlastnostmi povrchové teploty vnitřních stěn. Tím se snižuje relativní vlhkost ve vrstvách vzduchu při povrchu, a tím klíčení spor ve vlhkých oblastech nad rosným bodem. Omítka je odolná vůči vodě a má vysokou nasákavost. Pro aplikaci hydrofilních omítek platí stejná pravidla, jako pro klasické sanační omítky. Je třeba striktně dodržovat technické listy výrobců, doporučené technologické přestávky a okolní podmínky, za kterých se omítky aplikují.
Tepelně izolační sanační omítky
Výše popsané hydrofilní omítky byly dále vylepšeny o schopnost tepelné izolace stěn. Současným trendem v oblasti sanace vlhkého zdiva je tzv. energetická sanace vlhkého zdiva, tedy snaha o zlepšení tepelně izolačních vlastností sanovaného zdiva a rozšíření funkce povrchových úprav zdiva. V budoucnu již nebude stačit mít zdivo bez vlhkých skvrn a solných výkvětů, ale nové sanační omítky mají další přidanou hodnotu v podobě tepelně-izolačních vlastností. Jejich hlavní přidaná hodnota je v nízkém koeficientu tepelné vodivosti, který značíme λ.
Tento koeficient se u tepelně izolačních sanačních omítek pohybuje okolo hodnoty 0,07 W/mK - tato hodnota určuje celkovou výměnu tepla mezi prostory oddělenými stavební konstrukcí. Omítka snižuje tepelné ztráty a šetří náklady na vytápění. Jejich hlavní využití je ve složitých případech sanace vlhkého zdiva pod úrovní terénu, kde je vysoké riziko kondenzace vzdušné vlhkosti na ošetřených površích zdiva a je zde požadavek na zateplení objektu. Tyto omítky najdou též uplatnění u historických objektů, které slouží k obytným účelům a jejich majitelé nemohou zdivo zateplit z venkovní strany. Základem tepelně-izolační sanačních omítek jsou velmi lehká plniva, díky kterým mají omítky nízkou objemovou hmotnost. Omítka je dodávána jako hotová směs, která po smíchání s vodou vytváří velmi plastickou maltu, která slouží k zajištění nejen sanačních, ale také tepelně izolačních vlastností. Zvyšuje tak teplotu povrchu sanační omítky a přirozeným způsobem odolává riziku kondenzační vlhkosti. Omítka je vyrobena na bázi přírodních materiálů. Hotová omítka obsahuje vysoký podíl vápna a je tedy zásaditá. Tepelně izolační omítka se nanáší ve vrstvě o požadované tloušťce. Zatvrdnutá omítka propouští vodu, má dobrou kapilární vodivou schopnost a urychluje vysychání vlhkých ploch. Omítka má vhodné deformační vlastnosti, nízkou plošnou hmotnost a zvyšuje svými tepelně-izolačními vlastnostmi povrchové teploty vnitřních stěn. Tím se snižuje relativní vlhkost ve vrstvách vzduchu při povrchu, a tím klíčení spor ve vlhkých oblastech nad rosným bodem. Díky své kapilární vodivosti a schopnosti udržet vodu je omítka schopna i při nepříznivých externích a interních klimatických podmínkách, vyvolávajících kondenzační procesy, odvádět vodu, aby nebyla k dispozici mikroorganizmům.
AquaSan Porosity®
AquaSan Porosity® je prostředek pro namíchání vysoce paropropustné omítky, který nahrazuje vápno. Během míchání se vytváří v maltě síť velmi jemných vzduchových mikrobublinek, které dodávají maltě velmi dobrou zpracovatelnost. Malta je vysoce porézní, značně odlehčená a dobře přilnavá nejen k savému cihelnému podkladu, ale i k hladkým a méně savým povrchům jako je beton nebo kámen. Při vysychání nemá tendenci se smršťovat. Konečné fyzikální vlastnosti výsledného produktu mísení těchto připravených cementových směsí záleží na konkrétním dávkování přísady AquaSan Porosity®.
Princip přísady AquaSan Porosity® pro namíchání omítky na vlhká zdiva spočívá v množství vzniklých vzduchových pórů, které se vytvoří po rozmíchání ve vodě, cementu CEM I a písku. Vzniklé póry dokáží ze zdiva velice dobře odvádět vodní páry, díky čemuž má zdivo ideální podmínky pro snadné vysychání. Omítka pro vlhká zdiva, kterou si lze snadno vyrobit svépomocí, nesmíme považovat za finální řešení, ale může značnou mírou přispět k odvlhčení domu.
Čtěte také: Použití Sanacni Omítky Weber
AquaSan Porosity® se tedy liší od běžně dostupných omítek hned v několika faktorech, a to především v již zmíněné vysoké pórovitosti a prodyšnosti, která je zásadní pro odvod vlhkosti ze zdiva ale také vzniklá omítka je značně odlehčena.
Fáze aplikace sanačního systému
Kompletní sanační systém funguje pouze při dodržení správného postupu. Mějte na mysli to, že nejde o standardní omítku a že je při jejím nanášení třeba respektovat doporučenou tloušťku nanášené vrstvy, počet vrstev i dobu vyzrávání mezi natažením jednotlivých vrstev. Důležité je také dodržet správnou výšku, do které by měla být sanační omítka na zeď nahozena.
- Příprava povrchu: Původní korodovanou a zasolenou omítku je vždy nutné odstranit nad hranici viditelných škod aspoň 40 cm až 50 cm, případně minimálně 80 až 100 cm nad viditelnou hranici vlhkosti. Suť z okopané omítky je lepší ihned odstranit z pracovního prostoru, a tak si uvolnit místo u zdiva pro další postup prací. Spáry ve zdivu pak vyškrábejte do hloubky jednoho až dvou centimetrů, zdivo očistěte kartáčem nebo proudem tlakového vzduchu.
- Aplikace chemické bariéry (injektáž): Abyste zastavili vzlínající vlhkost, vsaďte na injektáž. Vytvoří hydroizolační membránu přímo uvnitř zdi a zabrání tak průchodu vlhkosti do konstrukce.
- Vyschnutí zdiva: Čas závisí na množství vlhkosti, vždy ale nechte zdi pořádně proschnout.
- Aplikace sanačního podstřiku: U nahazování sanační omítky vždy začínáme základní vrstvou, nanesením sanačního podhozu (postřiku), ten si lze vytvořit i z AquaSan Porosity®, postup je vždy stejný jako při míchání jádra, pouze přidáme větší podíl vody. Podstřik nanášejte v cca 3mm vrstvě. Postřik by měl být prováděn síťovitě cca z 50 - 70 % plochy omítaného zdiva. Podhoz zlepšuje přilnavost další vrstvy k podkladu zdiva.
- Nanesení sanační jádrové omítky: Hlavní vrstvou sanační omítky je jádrová vrstva, která se omítá ručně, ale i strojově v tloušťce vrstvy minimálně 20 mm. Pokud nahazujeme zdivo, kde potřebujeme nanést větší tloušťky sanační omítky, tak postupujeme po více vrstvách s technologickou pauzou. Nerovnosti můžeme také vyrovnat přidáním úlomků cihel a kamene. Sanační omítka se nahazuje na navlhčený povrch zpravidla v jedné nebo dvou vrstvách, strhává se latí a dohlazuje hladítkem.
- Volitelná aplikace sanačního štuku: Jemná stěrka o tloušťce cca 1-2 mm vytvoří hladký povrch.
- Nanesení základního nátěru: Primer zlepší přilnavost finálního nátěru k povrchu a zajistí jeho lepší fungování.
- Dokončení vrchním nátěrem: Na finální štukovou vrstvu sanační omítky je nutné pro celkovou kompatibilitu a funkčnost systému provést i výmalbu barvou, která je určená pro sanační omítky. Tyto nátěrové systémy by měli být na bázi silikonu či silikátu, popřípadě nátěry na vápenné bázi, ty ale nemají až tak dlouhou životnost jako nátěry předešlé. Platí pravidlo, které se ověřilo i v praxi, že vnitřní nebo venkovní nátěry by měl mít stejnou paropropustnost jako sanační omítka. Nevhodné jsou pak naopak parotěsné disperzní barvy. Ty mohou celkově znehodnotit sanační omítku a uzavřít její pórovitost. Tím pádem by již nemohlo docházet od difuzi vodní páry skrze sanační systém ze zdiva ven.
Životnost sanační omítky a na co si dát pozor
Omítka AquaSan Porosity® má skvělou vlastnost, že zabraňuje vodou rozpustným solím vytvářet na svém povrchu nevzhledné mapy, které jsou tvořeny ionty solí, jako např. chloridů, síranů a dusičnanů. Díky otevřené pórovitosti se v podstatě nestihnou dostat na povrch, kde by po nějakém čase začaly krystalizovat. Životnost sanační omítky může být v měsících, ale i letech v závislosti na stupni zasolení zdiva a procentuální vlhkosti. Proto nikdy nelze přesně určit, jak dlouho vydrží sanační omítka bez solných výkvětů a koroze.
Sanační omítky jsou méně odolné vůči vlhkosti a vodě z vnější strany. Pokud tedy bude na sanační omítku odstřikovat voda, např. z ulice, může dojít k velice rychlému zasolení a tím i ke ztrátě funkčnosti celého omítkového systému. Proto je dobré pro ochranu použít do výšky 30 cm soklovou omítku anebo jinou ochranou bariéru. V případech, kdy máme sanační omítku v přímém styku s terénem, tak jí takzvaně oddělíme od terénu.
Sanační omítky jsou účinné pouze v případě vlhkosti kapilární a hydroskopické, ne v případě vody působící hydrostatickým tlakem. Z tohoto důvodu se sanační omítky neaplikují pod vnější úrovní terénu. K provlhnutí omítky může dojít, jestliže dochází dlouhodobě v její vrstvě ke kondenzaci - vzniku rosného bodu. Pro rychlý vznik hydrofobní struktury sanačních omítek je nutné zajistit relativní vlhkost vzduchu okolí nižší než 65%. Pokud tato podmínka není zaručena, vzniká nebezpečí urychlení transportu solí v omítce a jejich prostupu až na povrch.
Naše rada na závěr zní: máte-li vlhké zdi, na kterých se začíná rozrůstat plíseň, nevyhazujte peníze za drahé nátěry ve snaze vyřešit problém svépomocí. Proces odpařování vody a krystalizace těchto solí pokračuje až do dosažení ustálené vlhkosti zdiva.
Srovnání vlastností omítek
| Typ omítky | Princip fungování | Vliv na vlhkost | Odolnost proti solím | Tepelně izolační vlastnosti | Vhodné použití |
|---|---|---|---|---|---|
| Klasická sanační omítka | Odvádí zbytkovou vlhkost do okolí, vnitřně hydrofobizované póry. | Pomalejší odpar, kondenzace na povrchu. | Zpomaluje postup vlhkosti, ale soli se ukládají. | Nízké. | Standardní sanace vlhkého zdiva. |
| Hydrofilní sanační omítka | Přitahuje vodu do pórů, rozprostírá ji a lépe odpařuje. | Až 25x lepší odpar, nevzniká kondenzát. | Zabraňuje usazování solí na povrchu. | Zvyšuje povrchové teploty stěn. | Vlhká prostředí, suterény, prostory se špatným větráním. |
| Tepelně izolační sanační omítka | Nízký koeficient tepelné vodivosti (λ ≈ 0,07 W/mK), zvýšení povrchové teploty. | Snižuje tepelné ztráty, odolává kondenzační vlhkosti. | Urychluje vysychání, odvádí vodu od mikroorganismů. | Vysoké (šetří náklady na vytápění). | Vlhké zdivo pod úrovní terénu, historické objekty bez vnější izolace. |
| AquaSan Porosity® omítka | Vysoká pórovitost a prodyšnost díky mikrobublinkám. | Velmi dobře odvádí vodní páru, odlehčená. | Zabraňuje tvorbě map solí na povrchu. | Zlepšuje tepelně izolační vlastnosti. | Svépomocná výroba vysoce paropropustné omítky. |
tags: #omitka #proti #trhlinam #informace