Stavění ze slámy, které bylo v dávných dobách běžnou praxí, je dnes považováno za alternativu. Slaměné domy s hliněnou omítkou vzbuzují spíše zvědavost než vážný zájem, ale ojedinělé už rozhodně nejsou. Pikantní na nich je, že je můžete omítnout holýma rukama. Stavění ze slámy často přitahuje zastánce přírodního stavění, stejně často se ovšem setkáváme s kritickým odmítáním z řad ortodoxních stavařů. Extrémní polohy obou táborů bohužel jen znepřehledňují prostředí pro nezatížené zkoumání otázky „proč, kde všude a jak má smysl slámu využívat, a co tomu brání?“. Faktem je, že jde o surovinu, kterou není třeba vyrábět, která vyroste pomocí energie ze slunce a která se ještě stále vnímá jako odpad.
Ekologické a energetické aspekty slaměných staveb
Stavění ze slámy (sláma = 100% lignin) je motivováno snížením ekologické stopy stavby a ta nejlépe odpovídá nárokům na hodnocení celého cyklu života stavby. Protože mnohem větší ekologickou stopu vytváří spotřeba energie při provozu, nemá smysl uvažovat o jiném slaměném domě než o více či méně pasivním. To, že se může jednat o cennou surovinu, lze vytušit z těch několika výrobků z ní profesionálně vyráběných. Už i v Česku se řadu let vyrábí lisované konstrukční panely. V rakouské administrativní budově S_HOUSE je ze slaměných desek vyroben nábytek, v Austrálii se vyrábí protipožární podhledové rohože.
Před několika lety Bjorn Kierulf prezentoval výpočty, které mi hluboko utkvěly v paměti: Běžný dům z obnovitelných materiálů (tedy s malou ekologickou stopou stavby) řeší cca 1/27 problému, což je zoufale málo, zatímco pasivní dům (PD) řeší 1/7 problému spotřeby celé ekologické stopy (ES) stavby za dobu její životnosti, a proto teprve u PD začíná tento přínos mít smysl. Mluvit o tzv. ekologickém stavění, byť ze slámy a jen z přírodních materiálů, ale s hýřivým komfortem 20. století (prostorovým, hygienickým i vytápěcím), je jen povrchní a naivní přístup. To, že to může být i cesta nebezpečná, si sám na sobě ověřil Michal Navrátil, když ve svém přírodním domě se špatnou vzduchotěsností večer důkladně provětraném otevřením oken, při zavřených dveřích do ložnice, se ráno probouzel v kvalitě prostředí koncentrace CO2 2500 ppm, a když nechal dveře do ložnice otevřené, tak „jen“ 2000 ppm.
Možnosti využití slámy jsou zatím na samém počátku. Napadlo mě, zda není škoda k výrobě foukané izolace používat jen papír, který je stále vzácnější surovinou. Poznamenal jsem, že by mě zajímalo, zdali by nebylo výhodné použít rozvlákněnou celulózu jen jako pojiva ve směsi s drcenými stébly slámy. Protože výrobní náměstek v Ciuru Ing. Mojmír Urbánek je tvořivý a otevřený člověk, nelenil a při dalším setkání už mě informoval, že umí vyrobit směs 50 % celulózy a 50 % slámy, kterou dokáží foukat stejně jako Klimatizér +, ale že tento základ doplněný o hnojiva a semena vyváží na Slovensko, kde s tím ošetřují protierozně čerstvě dokončené svahy terénu okolo dálnice. Tady je na místě další otázka, na co vše ještě slámu bude možné použít. Dnes umíme se slámou stavět z balíků, které jsou k dispozici, ale které původně byly vyvinuty pro méně prostorově náročné uskladňování slámy. Jaké by ale mohly být možnosti, pokud by se použily materiály speciálně vyvinuté pro stavění?
Historie a experimenty se slaměnými balíky
Na začátku stavění s balíky slámy byla zkušenost Američanů v Nebrasce. Zde chybělo dostatek stavebního materiálu, a tak před více než 150 lety někoho napadlo, že by na stavění stěn bylo možné místo drnů trávy vrstvených na sebe použít balíky slámy. Je s podivem, kdy už v Americe po vynálezu parního stroje používali v zemědělství balíkovače.
Čtěte také: Omítání OSB desek venku: Tipy a triky
Když jsem na různých místech po republice o možnosti stavění z balíků slámy seznamoval veřejnost, projevovali stejnou směs překvapení, zvědavosti i pokušení vyzkoušet si to v reálu, jako jsem měl i já. Pak už jen stačilo, že o tom uslyšel zemědělec z Židovic a tehdejší starosta v Libčevsi (bývalý poradce ministra zemědělství) Michal Pospíšil, nabídl prostor ve stodole i balíky ke zkoušce. Záměrem byl přednáškový sál, který by mohla využívat Škola obnovy venkova se sídlem v Libčevsi. Na první kurz stavění ze slámy se přijelo podílet více než třicet zájemců všech možných oborů i studentů architektury. Během jediného víkendu vznikla celá hrubá stavba zastřešená povalovými nosníky a slámovými panely věnovanými firmou StramitBohemia. Vše bylo pod střechou stodoly v patře nad mléčnicí, takže v suchu. Při vrstvení balíků napichovaných na ocelová táhla se stěna chovala trochu jako rosol, ale po zakončení stěny prkenným sbíjeným věncem ve výšce 3,6 m celá stěna náhle ztuhla ve skutečnou stěnu.
Během dalších kurzů byly stěny potaženy rabicovým pletivem a prošity vázacím drátem. Nakonec jsme z místní světlé jílovité hlíny zkoušeli namíchat různé hliněné omítky včetně těch s příměsí nejen slámy, ale i koňských a kravských exkrementů. Výsledkem experimentu bylo zjištění, že technicky použití slámy jako nosné konstrukce opravdu funguje, ale hned vyvstal problém, že nám chybí jakékoli podklady, které by umožnily v našem stavebním řádu takovou stavbu realizovat. Proto se další použití slámových balíků inspirovalo více ze zkušeností v Rakousku a v Německu, které mají blíže k naší legislativě a kde oproti Americe je mnohem více odpovědnosti kladeno na papíry atestů, než na osobní odpovědnost konkrétních realizátorů a investorů. Dokonce i evropská Anglie má možnost realizace, pokud stavební inspektor na místě posoudí, že stavba je bezpečná.
Technické aspekty a aplikace omítek
U všech nosných konstrukcí s výplní slámovými balíky je problém, jak nejjednodušším způsobem vytvořit prostor pro balíky. K tomu se vylehčené dřevěné „I“ nosníky přímo nabízejí, zvláště když mají prostor mezi pásnicemi dorovnaný hobrou. Co se po předchozích realizacích ukázalo jako klíčové, bylo dohutnění prostoru s balíky do potřebné hustoty. Zemědělské balíkovače zatím neumějí dělat přesně stejně dlouhé balíky a jsou více či méně se zaoblenými hranami. Délka i tvar závisí na řadě proměnlivých faktorů, hodně na kvalitě obilné slámy, hlavně délce stébel. Proto výsledná kvalita provedené izolace je přímo závislá na individuálním přístupu a pečlivosti. Protože pro pasivní dům je důležité, aby bylo dosaženo nejen teoretických vlastností, ale výsledku raději pojištěného ještě proti (jak to nazvat) „blbosti pracovníků“, opláštění dřevovláknitou fasádní deskou se závětrnou funkcí a vyplnění instalační mezery stříkanou celulózou znamená nejen odstranění tepelných vazeb, ale i zesílení potřebné izolace.
Nosná sláma pro Ekopark Odolena Voda
V roce 2008 přišel pan Pavel Komárek s projektem Ekopark Odolena Voda. Hlavními aktivitami zde mají být ukázky realizace staveb ve skutečné velikosti a v reálných podmínkách pro představu široké veřejnosti včetně bydlení na zkoušku, které je tím nejnázornějším způsobem představení principů PD v praxi. Zároveň stavby Ekoparku by měly sloužit k vývoji nových technologií. Náš ateliér byl osloven vyprojektovat jeden dům ze slámy. Pan Komárek už měl za sebou řadu exkurzí i na námi navrhovaných stavbách a všiml si, jak jsem také v předchozích kapitolách naznačil, že prolínání nestandardně velkých balíků slámy s konstrukcemi je pracné. A vyzval nás, zdali není ještě nějaká jednodušší cesta, třeba kde by se mohl uplatnit nějaký vývoj nebo doplnění norem. V tu chvíli mi bylo jasné, že dozrál čas na zavedení toho, co už v USA dávno vyzkoušeli a funguje, využít slámu jako nosného elementu, jak jsme to vyzkoušeli už během kurzů v Libčevsi.
Dům č. 05 pro Ekopark, který měl též v zadání od investora využití měkkých linií, které umožňuje nosná sláma. Projekt je dnes připraven, balíky slámy na tloušťku stěny 600 mm (tedy s izolačními vlastnostmi spolehlivě pro potřeby PD) už jsou složené z letošní sklizně ve stodole. Návrh počítá s tím, že nosné stěny spočívají na základovém roštovém platu (vyfoukaném směsí slámy a celulózy) na pilotkách nad terénem. Nosné stěny procházejí přes dvě patra se dvěma stahujícími věnci. Střecha je položena na obvodový věnec stěn a středovou stolici. Vlastní konstrukce patra není propojená do obvodové stěny, ale stojí na nezávislé vnitřní konstrukci opřené do základů. To umožňuje, aby hliněná omítka procházela nepřerušeně od podlahy ke stropu bez rizika prasklin. Strop a podlaha má ve skladbě plynotěsnou vrstvu z desek z recyklovaných tetrapakových obalů, se kterými bude plynotěsná omítka spojena propojovacími plynotěsnicími páskami na přechod z desek na omítku a těchto spojů bude minimum. Na omítky bude použita hliněná směs Picas ve třech vrstvách, se třemi přilnavostními jílovými nátěry, které posilují paro- a plynobrzdné funkce omítky. Tímto směrem nás navedl zkušený testovač těsností PD ing. Paleček, kterému se tento nátěr osvědčil i jinde na posílení plynotěsnicí funkce i u OSB desek.
Čtěte také: Typy a využití hrubé omítky
Zkoušky a certifikace
Přesně tuto skladbu se podařilo 30. 6. Díky spolupráci s ČVUT a díky úsilí prof. Tywoniaka se podařilo realizovat zkoušky v rámci projektu 122 142 0507: „Vybrané vlastnosti přírodních a dalších stavebních materiálů, stavebních prvků a budov“ z programu Efekt MPO ČR. Řešitelem projektu je Katedra konstrukcí pozemních staveb Fakulty stavební ČVUT v Praze. Byla zkoušená konstrukční stěna z nosné slámy stažená pěti ocelovými táhly M12 a omítnutá ze strany interiéru (ze strany zkoušky) 50mm hliněnou a vně 30mm vápennou omítkou.
Doc. Ing. Václav Kupilík, CSc. Příspěvek Akad. arch. Aleše Brotánka analyzuje využití slámy v obvodových pláštích dřevostaveb, která se zdá být v současné době diskutabilní. Obhajuje její ekologické přednosti, ale i výhodnou požární odolnost přes 120 minut díky oboustranné ochraně (vnější a vnitřní) nehořlavými vrstvami, a to z hlíny tloušťky 50 mm a vápenné omítky tloušťky 30 mm. Aplikace slámy je doprovázena i praktickými ukázkami včetně montáže. Přínos článku spatřuji ve využití materiálů z obnovitelných zdrojů, bez zdravotní a ekologické závadnosti a tepelně izolační schopnosti přispívající k minimálním tepelným ztrátám v pasivních domech bytové výstavby. Nehořlavé plášťové vrstvy pak umožňují i vyšší požární odolnost, o které by mohl kdokoli pochybovat. Z tohoto důvodu považuji příspěvek za aktuální a doporučuji jej k publikaci.
Praktické provedení hliněných omítek na slaměné stěny
Hliněné omítky slaměných stěn tvoří přirozenou protipožární ochranu slaměných balíků, určují výsledný tvar domu, zajišťují tepelnou i vlhkostní stabilitu vnitřního prostředí a příznivé elektroiontové mikroklima. Mohou zajistit i dostatečnou (pro nízkoenergetický standard) vzduchotěsnost vnitřní obálky vytápěného prostoru anebo větrotěsnost fasády. Při kladení balíků do stěn na plocho váže hliněná omítka s konci stébel o něco lépe než při kladení balíků "na hranku", ale rozdíl není nijak podstatný.
Příprava slaměných stěn
Výhodné je stavět stěnu ze slaměných balíků už od začátku co nejrovněji. Srovnávání se provádí dřevěnou palicí. Pokud se vám srovnání palicí úplně dobře nepodaří, můžete největší boule seříznout elektrickou protiběžnou pilou ocaskou. Povrch slaměných stěn je vhodné sestřihnout plotostřihem a oprášit od volných kousků stébel, aby byl podklad co nejrovnější, s co nejmenším měrným povrchem, což usnadňuje omítání.
První vrstva - hliněná kaše (špric)
Na řadu přichází první vrstva - hliněná kaše (o konzistenci hodně hustého jogurtu). Tvoří přilnavostní můstek mezi slámou a dalšími vrstvami omítky. Kaši si připravíte rozmícháním jílovité hlíny s vodou pomocí elektrického ručního míchadla s vřetenovou metlou. Stejná kaše potom slouží jako základ i pro všechny další vrstvy hliněné omítky. Můžete ji rovnou připravit do dvou nádrží o rozměrech cca 0,8x1,2x0,8m vyrobených např. z prken a pevné plachty. Hliněnou kaši můžete nanést velkým plastovým hladítkem (18x40cm) na slaměné stěny. Žádné vmasírovávání či vpichování omítky do hloubky balíků, jak se často traduje, není potřebné. Kaše má dostatečnou přilnavost, aby ji stačilo v první fázi nanést hladítkem mírným tlakem a ve fázi druhé rozmazat trochu větším tlakem třemi či čtyřmi prsty ruky tak, aby se odhalili všechny nerovnosti a případné dutiny. Někdy se této vrstvě říká "vrstva odhalovací", po její aplikaci stěna nepřibyde na tloušťce, opticky se spíše zúží, resp. ukáže, kde byla měkká nesoudržná místa. Hliněná kaše je vetřena těsně pod povrch slaměných stěn a lehce povrch slaměných stébel zakrývá. Dobrá strojní omítačka se šnekovým čerpadlem a tryskou hnanou kompresorem je dobrým pomocníkem, který práci s hliněnou kaší výrazně zrychlí, nemá ale tolik smysl ji pořizovat či shánět, pokud stavíte jen jeden dům. Ruční provedení nezabere při troše šikovnosti více než jednu hodinu na každých cca 10m2 plochy omítaných stěn. Někdy se namísto omazání hliněnou kaší provádí máčení balíků do kaše předem a staví se z balíků už namočených, i tento postup jsem několikrát vyzkoušel, ale nepovažuju jej za efektivní. Balíky jsou po namočení těžké a celkově je postup mnohem pomalejší. Zdánlivou výhodou může být vyšší kvalita: balíky se ochotněji nechají ve stěně srovnat - nepruží a silné vrstvy jádrové omítky nesjíždí před uschnutím vlastní tíhou tolik dolů čili u stropu nevzniká ve fázi schnutí jádrové omítky tak velká spára. Praktický význam to ale z mého pohledu nemá. Balíky lze dobře srovnat i za sucha a spáru v jádrové vrstvě u stropu snadno dodatečně zamáznout.
Čtěte také: Použití Sanacni Omítky Weber
Jádrová vrstva
Jádrová vrstva nejlépe přilne ještě k vlhkému špricu, není příliš výhodné dělat zde technologickou přestávku. I když i k suchému špricu přilne omítka dobře, nahazování na vlhký jde přeci jen o něco rychleji. Jádrovou vrstvu hliněné omítky je nejlépe připravit v talířové míchačce smícháním hliněné kaše s pískem a slaměnou řezankou nejčastěji v objemovém poměru cca 1:1:1. Záleží však kolik jílu, prachu a písku už v sobě má samotná místní hlína. Zkušený hlinař odhadne obvykle vhodný poměr tak, že si směs po namíchání promne v rukách a cítí co tam je. Pro méně zkušené je lepší si na stěnu provést několik vzorků aspoň 70 x 70 cm v různých poměrech. Pokud vám vzorek příliš praská, přidejte písek anebo řezanku. Pokud vzorek málo lepí, nesnadno přilne na stěnu anebo je málo soudržný, přidejte jílovitou hlínu. Hliněnou kaši (rozmíchání hrudek místní hlíny ve vodě) je mnohem rychlejší připravit ručním míchadlem s vřetenovou metlou předem v bazéně než v talířové míchačce. Nejčastěji dávám na 200l jádrové směsi asi 90l hliněné kaše, 40 lopat písku a 120l slaměné řezanky. Anebo lépe: řezanky co nejvíc, ale tak, aby směs pořád ještě dobře lepila a vody tolik, aby se se směsí dobře pracovalo. Někteří hlinaři dávají záměrně jen malé množství řezanky, aby jádrová vrstva vypraskala velkými spárami, které je možné snáze zaplnit. Z mého pohledu je jakékoli dodatečné zaplňování vypraskané omítky zbytečné. Jádrovou vrstvu hliněné omítky je nejsnažší provést hned po aplikaci první "odhalovací" vrstvy (přilnavostního můstku) dříve než uschne. Výkonná strojní omítačka vhodná k provádění jádrových omítek se slaměnou řezankou z místní hlíny existuje, pokud vím, v Evropě jen jako jeden prototyp. Běžné strojní omítačky, kterými lze dobře nanášet hliněné omítky z pytlovaných směsí, není možné pro omítky z místní hlíny se slaměnou řezankou použít. Když pominu možnost strojního omítání, pak je nejrychlejší naházet jádrovou omítku rukama, poměrně zblízka a ne příliš velkým švihem, aby se zbytečně neodrážela a nepadala na zem. Tloušťka jádrové vrstvy může být 1 - 8 cm dle rovinnosti podkladu a požadované míry vyrovnání. Slaměné domy jsou z hlediska tepelné stability blíže zděným stavbám než lehkým dřevostavbám. Sláma má sama o sobě poměrně velkou tepelnou kapacitu danou mj. i skupenskými změnami vody (voda-pára) v jejích kapilárách. Trendem jsou omítky spíše slabší, v součtu všech vrstev cca 3 cm, protože se tím šetří pracnost a z hlediska akumulace tepla se to nijak zásadně neprojeví. Ani v mrazech, po přerušení vytápění, teplota ve slaměném domě neklesá o víc než 2 °C za 24 hodin, pokud je aspoň relativně těsný. Jádrovou vrstvu je vhodné nahazovat rovnoměrně, aby následné roztažení a vyrovnání hladítkem bylo co nejméně pracné. Používám běžné plastové hladítko 18 x 40 cm, jehož 40 cm dlouhou hranou vytvářím kvazirovinu - od oka a z ruky. Větší rovinnosti je možné dosáhnout pomocí stahovací lati, s hliníkovou se pracuje lépe než s dřevěnou. Je také dobře možné provést jádrovou vrstvu mnohem rovněji v celé ploše stěny - do omítníků, je to ale asi dvakrát pracnější než kvazirovina od oka.
Hliněné omítky hydrofobizované kravincem
Při provádění venkovních hliněných omítek hydrofobizovaných kravincem přidávám kravinec v poměru cca 1:1 do hliněné kaše. Kaši s kravincem pak při provádění venkovních omítek používám jako základ pro všechny vrstvy: špric, jádrovou i finální. Pokud kravinec nemá smrdět, je zapotřebí uchovat jej v suchu anebo ve stínu. Je-li více dní rozmočený ve vodě a je na sluníčku, tak může začít zapáchat značně.
Finální vrstva
K finální vrstvě hliněné omítky se přistupuje až po úplném vyschnutí omítky jádrové, čili zde je technologická pauza nutná, jinak se objemové změny dané vysycháním sčítají a dochází tak k trhlinám. Výsledná barva omítky závisí na odstínu vytěžené hlíny, ale i na barvě písku - pokud použijete bílý písek, omítka bude světlejší. Do hliněné směsi se mohou přidat i přírodní barviva nebo oxidanty. Hlína má tu výhodu, že je tvárná - na obydlí proto můžete vytvářet různé dekorace nebo reliéfy.
Workshop a vzdělávání v přírodním stavitelství
Praktický workshop přímo na stavbě nízkorozpočtového a zároveň také nízko-energetického domu z přírodních a recyklovatelných materiálů. Jedná se o komplexní výuku zážitkovou formou zhuštěnou do jednoho víkendu. Hliněné omítky - příprava kvalitní a odolné vlastní směsi z místních zdrojů - na hrubé a jemné omítky. Příprava hliněné hrubé a jemné malty z lokálních zdrojů a z pytlovaných směsí. Naučíme se jak využít plastičnosti hlíny a barevnosti různých jílů. Dekorativní omítky, modelování.
Stavíme netradiční, kruhové nebo stěhovatelné domy z přírodních a recyklovaných materiálů, nejvíce však ze dřeva, slámy a hlíny. Používáme ve svých stavbách moderní i málem zapomenuté staré techniky stavění, využíváme fyzikální zákony na větrání, klimatizaci a topení. Stavíme EKO-LOGICKY - ve stavbách spojujeme informace z vícero zdrojů - pasivní domy, přírodní stavitelství, tvary střech a domů, soběstačné domy - earthships, získávání energie, geomantie, feng-šuej, léčitelství, řád přírody. Začínáme v pátek večeří v 18:00 (Přednášky 19:00 - 22:00). V sobotu začínáme v 9:00 a končíme v 22:00. Oběd bude vždy ve 13:00 hod, večeře v 18:00 hod, snídaně v 8:00, další přestávky vždy dle potřeby. Konec semináře v neděli mezi 16-18 hodinou.
Stavíme nyní hliněnou letní kuchyň, kde bude hliněná pec na pečení chleba, sezení z hlíny s prolézačkami pro děti pod rákosovou střechou. A zároveň bude sloužit jako ukázka různých alternativních metod stavění. Také děláme hliněné omítky na připravenou stěnu ze slámy, která by se poté měla celá dát přestěhovat na nějakou stavbu "Slamaflex". Začneme stavět další pokusnou zajímavost - Pyramida z hlíny na meditace ve tmě. Když prší vyrábíme pod střechou solární parabolu - vařič na sluneční teplo, solární pec, odpařovací lednici nebo nějaký jiný jednoduchý nápad. Vyrábíme zde ze surové ovčí vlny izolaci. Místo konání: Škola přírodního stavitelství. Osada je v Bílých Karpatech, přímo na hranicích SR-ČR, mezi Hodonínem (CZ) a Trenčínem (SK). Prosím domlouvejte na společném cestování! Cena: 2000,- Kč (80EUR). Každému asi 2-5 dnů před seminářem posílám podrobnější informace. Nebo v naší slaměné jurtě. Z kapacitních důvodů není možné s sebou brát rodinné příslušníky ani jiné lidi neúčastnící se kurzu, nebo po předchozí domluvě! Máme ovce, koťata, štěně, psa, slepice, volnou přírodu apod.! Přihlásit se můžete přímo zde kliknutím na "registrovat na tuto akci" nad nebo pod článkem.
Typy omítek používaných ve stavebnictví
Pro přípravu sanačních omítek na vlhké zdivo a zdivo s vysokým obsahem výkvětotvorných solí (do vlhkosti zdiva 10% hmotnosti).
- Sádrová stěrka: Určená pro vytváření velmi hladkých povrchů stěn a stropů uvnitř objektů v tloušťce 1-4 mm a to i bez nutnosti broušení.
- Suchá jemná maltová směs: Je připravená, suchá, super jemná maltová směs k přímému použití pro vytvoření omítek o tloušťce 2 až 20 mm. Je připravená, suchá, super jemná maltová směs k přímému použití pro vytvoření špalet u oken o tloušťce 2 až 60 mm, či lokální opravy.
- Štuková omítka: Je hotová namíchaná štuková omítka, která se používá především pro zhotovení finálních úprav zdí, pro opravy starých omítek nebo na povrchy jako je hladký beton, pórobeton a sádrokarton. Při použití v méně náročných objektech může nahrazovat pro svoji bělost základní malířský nátěr. Je určena pro rekonstrukce panelových bytů po odstranění tapet, při opravách stěn nebo při opravách starých omítek před malováním. Je vhodná k použití při dokončovacích pracích po zaschnutí jádrových omítek.
K personalizaci obsahu a reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze naší návštěvnosti využíváme soubory cookies. Soubory cookies a další technologie nám pomáhají zlepšovat naše služby, pomáhají nám analyzovat výkon webu a umožňují nám pomáhat zákazníkům ve výběru správného zboží. V nastavení si můžete vybrat, které cookies můžeme používat. Tyto cookies jsou nezbytně nutné pro správnou funkci webu - zajišťují správné zobrazení, odesílání formulářů, vkládání zboží do košíku a podobně. Díky preferenčním cookies vám můžeme přizpůsobit obsah našich stránek a zobrazovat produkty, o které máte zájem. Procházení webu vám ulehčíme tím, že si budeme pamatovat vaše předvolby - např. obsah košíku, přihlášení nebo jazykové předvolby. Marketingové cookies využívají naši partneři k zobrazování relevantní reklamy na základě vašich preferencí. Tato personalisovaný obsah se může zobrazovat na webech třetích stran, které využívají naši partneři k zobrazování reklamních sdělení.
tags: #omitka #na #slamene #baliky