Znalost tradičních postupů omítání se majitelům chalup určitě vyplatí. Chce to trochu cviku a pak se při opravách či dostavbách obejdete bez zedníka.
Příprava malty a zdiva
S omítáním nově postavených zdí začněte, až když zdivo sedne a malta ztvrdne. Předčasné omítnutí by zabránilo přístupu vzduchu a vyzrání zdicí malty.
Maltu na omítání rovnoměrně rozmícháte ve stavební míchačce, do které nejprve nalejete 60-70 procent potřebného množství vody. Pak přidejte vápno, cement, případně univerzální pojivo (Multibat PLUS, Profimalt), nechte zhruba minutu míchat a poté přidávejte písek v příslušném poměru. V míchačce lze rozmíchat i hotové sypké omítkové směsi.
Předtím, než ji nahodíme na zeď, musíme zdivo připravit. Zeď musí být čistá a ošetřená vápenocementovým postřikem. Jde o velmi řídkou směs cementu, trochy vápna a vody. Jeho účelem je, aby sjednotil povrch zdiva. Až po zaschnutí postřiku můžeme na zdivo nahazovat připravenou jádrovou omítku.
Tradiční postup omítání
Maltu nabírejte lžící ze zednické naběračky a nahazujte na zeď. Uvolněte zápěstí, je třeba získat zručnost při správném „švihu“ ruky tak, aby malta ulpěla na podkladu, ale nerozstřikovala se při nárazu na podkladové zdivo. Příliš tuhá konzistence malty, která dělá na zdi „koláče“, není vhodná, stejně jako příliš řídká omítka, která po zdi stéká.
Čtěte také: Omítání OSB desek venku: Tipy a triky
Zkušení zedníci umí nahazovat omítkovou maltu i přímo ze zednické naběračky. Je třeba mít správnou konzistenci malty, která musí být zároveň dostatečně mastná. Nahazuje se podobným švihem jako lžící. Jádrovou (základní) vrstvu omítky nahazujeme ve směru zdola nahoru.
Abychom docílili roviny, připravíme si omítníky, podle kterých se pak omítka stahuje latí. Jako omítníky poslouží speciální k tomu určené výrobky, tenké laťky nebo pevné dráty, které se upevní na podklad na nahozené omítkové terče vyrovnané podle vodováhy a olovnice.
Omítka se hned po nahození strhává latí, kterou po omítnících pohybujeme zdola nahoru a zároveň střídavě do stran. Lze použít v podstatě jakékoli prkno, ale lépe se pracuje s hliníkovou stahovací latí. Je lehčí, snadněji se čistí a nezanáší se zbytky malty, které pak způsobují ve strhávané vrstvě nerovnosti.
Strženou omítku zatáhneme kovovým hladítkem. Případné nerovnosti dorovnáme omítkou, kterou rovněž natahujeme kovovým hladítkem. Včas vyspravíme i spáry po omítnících, které opatrně vyloupneme z čerstvé omítky. Hlubší spáry nahodíme a zatáhneme hladítkem, mělké spáry postačí natáhnout omítkou z hladítka a obloukovým pohybem zatáhnout.
Hůře přístupná místa (např. pod okenními plechy při rekonstrukci vnějších omítek, rohy atd.) vyspravíme a dohladíme pomocí zednické lžíce dříve, než vrstva omítky zavadne. Chce to jistou praxi a kvalitní (ne příliš tenkou) zednickou lžíci bez ostrých rohů.
Čtěte také: Typy a využití hrubé omítky
Jak na vnitřní omítky
Interiéry se začínají omítat od stropu, teprve poté omítáme stěny. Při klasickém postupu omítání nejprve nahazujeme jádro. Rovinu a správnou tloušťku zajistíme pomocí omítníků.
Nejprve nahodíme omítkové terče, vzdálené svisle i vodorovně přibližně 120 až 150 centimetrů, silné zhruba 1,5 cm a o průměru 20 až 30 cm. Pomocí olovnice a vodováhy je srovnáme na stejnou tloušťku a do roviny, výchylky opravíme ubráním nebo dodatečným nanesením vrstvy malty. Vyrovnané terče spojíme omítníky. Můžeme použít i ocelové omítníky, které se upevňují hřebíky.
Vnitřní omítka se skládá z jádra a lícní vrstvy (fajnové, štuku), přičemž vrstva jádra se podle potřeby nahazuje na cementový nebo vápennocementový špric. Jádro je 10 až 15 mm silné, nahazuje se vždy od podlahy ke stropu dostatečně silným švihem, aby malta pronikla do spár a nerovností a dobře se na stěně ukotvila.
Nahozenou omítku strhneme stahovací latí a poté dorovnáme dřevěným hladítkem. Jádro se v tomto stadiu omítání nevyhlazuje do hladka. Odstraníme omítníky a rýhy po nich zaplníme maltou a dorovnáme.
Štuk o síle asi 2 mm se natahuje na zatvrdlou vrstvu jádra, vyhladí se hladítkem a pak ho lze buď dohladit kovovým hladítkem, nebo „zapucovat“ plstěným nebo pěnovým hladítkem za průběžného kropení stěny štětkou.
Čtěte také: Použití Sanacni Omítky Weber
Hrany se dělají podle rovného prkna, které přichytíme na stěnu zednickými háčky nebo skobami tak, aby přečnívalo o požadovanou tloušťku omítky.
Omítání stropu
Klasický postup nahazování stropu s rákosem nebo pletivem se dělá tak, že první nahozená vrstva je tenká a pro její rychlé zavadnutí se přidává do omítky sádra nebo cement. Na zatuhlou vrstvu se nahodí 10 mm jádra. Až poté se dělá přechod mezi stropem a stěnami, který může tvořit napojení ostrými hranami nebo půlkruhovým fabionem.
Využijte staré postupy
Cementová omítka uzavře vlhkost ve zdivu, které se pak může začít rozpadat. Máme-li ve starém domě cementové omítky, je nejlepší je odstranit a pak nechat zdivo dokonale vyschnout.
Vápenná omítka je prodyšná. Staré vápenné omítky tedy můžeme nechat na stěnách, oklepeme pouze nesoudržné a vydrolené partie. Jestliže omítka na poklep duní, neznamená to ještě, že se musí odstranit. Pokud je celistvá, může se ponechat.
U venkovních omítek se při rekonstrukcích používá nastavená omítka s malým podílem cementu. V ideálním případě použijeme dobře uleželé vyhašené vápno. Písek je vhodný spíše hlinitý. Zdivo očistíme od cementových omítek, případně vyškrábneme spáry. Špricujeme vápennocementovou maltou, ne čistě cementovou. Prohoz musí tvořit na stěně pouze řídké krupičky, ne souvislou vrstvu.
K dosažení autentické „chalupové“ atmosféry je někdy dobré rezignovat na moderní postupy a vrátit se ke klasickým zednickým metodám. Což znamená nahodit nerovnou zeď takzvaně „z ruky“, bez omítníků, vodováhy a strhávání latí, takže omítka kopíruje nerovný průběh stěny. Zpracuje se dřevěným hladítkem.
Sanační omítky
Jedna z nejčastějších škod způsobených vlhkostí zdiva jsou vlhkostní mapy se solnými výkvěty. Starou, vlhkou a zasolenou omítku je nutné odstranit do výšky min. 80 - 100 cm nad viditelnou hranici vlhkosti.
Vyrovnání nerovností se provádí již podkladní nebo přímo sanační omítkou, do které vkládáme úlomky propustného materiálu jako jsou úlomky cihlových tašek a cihel. Nesmíme používat úlomky betonu a betonových tašek. Podklad lze také vyrovnat dozděním na vápenocementovou maltu.
Vzhledem k nutnosti zajištění stejnoměrné konzistence a zejména pórovitosti je nejúčinnější použití kontinuální míchačky s míchací zónou pro sanační omítky.
Sanační omítka se nanáší ve vrstvě nejméně 20 mm, při vrstvách silnějších se provádí nanášení vícevrstvě a závěrem se stáhne a zarovná latí nebo uhladí. Nemá-li být účinek sanační omítky negativně ovlivňován, smějí být na plochy sanačních omítek k vytváření struktur a barevného provedení použity pouze minerální a silikátové, případně silikonové materiály bez penetrace, silikátové, silikonové nátěry nebo nátěr weberton silikát. V interiéru použijeme kerasil bez penetrace.
Důležité faktory pro kvalitní omítky
- Vhodný povrch: rovný, pevný, únosný, nasákavě soudržný, technologicky zaschlý, očištěný od nečistot a v žádném případě zmrzlý, ale ani příliš rozehřátý.
- Úprava povrchu zdiva: úplné vyplnění spár maltou až po okraj cihel pro rovnoměrné vysychání omítek a předcházení vzniku trhlin.
- Teplota: teplota vzduchu a podkladu nesmí během zpracování a tuhnutí klesnout pod +5 °C.
Omítání vnitřních stěn - krok za krokem
- Příprava podkladu: Stěna určená k omítání musí být suchá, čistá, zbavená prachu a mastnoty. Vlhkost stěny ve starých objektech je zpravidla zapříčiněna chybějící či porušenou hydroizolací. Nejprve je tedy nutné použít sanační metody k odstranění příčiny vzlínaní vlhkosti do stěny a poté zdivo vysušit. Omítání staré cihelné stěny vyžaduje, aby byla ze styčných a ložných spár odstraněna původní omítka, a to do hloubky cca 20 mm.
- Aplikace špricu: Aby byl povrch stěny sjednocen a vnitřní omítka na stěnu dobře přilnula, aplikuje se na stěnu špric, neboli cementový postřik. Jedná se o řídkou směs cementu, vody a písku frakce 0 - 4 mm. Cementový postřik na stěnu nahazujte zednickou lžící, lépe však zednickou naběračkou.
- Příprava omítníků: K tomu slouží omítníky, které se aplikují do nahozených „buchet“ omítky a vyrovnají do roviny pomocí vodováhy, olovnice a hliníkové latě. Na stěnu se nahodí „buchty“ omítky v rastru cca 1,2 x 1,2 m (příp. 1,5 x 1,5 m). Do těchto buchet se vloží omítníky tvořené dřevěnými latěmi či pevným ocelovým drátem o průměru cca 6 - 8 mm.
- Namíchání malty: Malta na omítání namícháte z hašeného vápna, cementu, říčního či kopaného písku a příp. vody. Poměr složek malty je 1:1:3 - 1:1:5, tedy 1 lopata vápna, 1 lopata cementu a 3 - 5 lopat písku.
- Omítání stěny: Stěna se omítá od spodu nahoru. Omítka se nahodí mezi omítníky přibližně v půl metru širokém pásu a poté se pomocí hliníkové latě či dřevěné ohoblované desky strhne do roviny. Jakmile máte omítnutou celou stěnu, po mírném zavadnutí omítky vyjměte omítníky. Jak omítka zatvrdne, prázdná místa po omítnících zamázněte maltou a srovnejte do roviny.
- Aplikace štukové omítky: Štuková omítka, lidově nazývaná fajnová omítka, se natahuje na navlhčenou jádrovou omítku. Štuková omítka se natahuje v tenké vrstvě (asi 2 - 4 mm), a to v několika směrech pomocí ocelového hladítka.
- Filcování: Filcování se provádí pěnovým nebo molitanovým hladítkem.
Oprava omítky
Příprava zdi
- Na podlahu rozložte malířskou netkanou textilii a správně připravte stěnu.
- Podklad musí být rovný, čistý a nosný.
- Pomocí sekery na sádrokarton odsekejte v případě větší plochy volné části omítky až na zdivo.
- Pro vyznačení místa, kde chcete omítku vyrovnat, si nakreslete tužkou rovnou čáru.
- Pro dobrou přilnavost je nutný základní nátěr. Naneste ho před novou vnitřní omítkou. Pokud je podklad obzvlášť savý, použijte na příslušná místa penetraci.
Malé plochy a trhliny
- Pro opravu omítky potřebujete mimo jiné kbelík, hladítko nebo špachtli.
- Chcete-li opravit pouze menší otvory nebo plochy, stačí stěrkový tmel nebo výplňová hmota obsahující sádru z tuby. Před nanesením odstraňte všechny drobivé zbytky kolem poškození.
- Pomocí špachtle vyplňte otvor nebo plochu výplňovou hmotou a uhlaďte ji.
- Nechte hmotu mezi cykly nanášení stěrky cca 24 hodin schnout.
- Aby byla stěna úplně rovná, musí se následně obrousit. K broušení použijte nejlépe brusný papír o zrnitosti 180.
Větší plochy
- Hmotu nanášejte vždy odspodu nahoru.
- Více vrstev je smysluplných, pokud má nová omítka mít tloušťku přes 15 mm. Pro spodní vrstvu omítky doporučujeme hrubou zrnitost 2-4 mm. Poslední vrstva omítky by měla mít zrnitost 1-2 mm.
- Vyrovnejte omítnutou plochu rovnou latí. Pokud chcete vytvořit povrch vhodný k tapetování, namočte houbovou stěrku do vody a krouživými pohyby omítku vyhlaďte.
tags: #omitka #na #cihlovou #zed #postup