Broušené cihly představují moderní stavební materiál, který díky svým vlastnostem přináší řadu výhod, zejména v oblasti rychlosti výstavby, úspor materiálu a zlepšení tepelněizolačních parametrů. Díky preciznímu opracování ložných ploch umožňují zdění s minimální tloušťkou spár a eliminují vznik tepelných mostů.
Technologie broušených cihel a jejich výhody
Broušené cihly jsou cihelné bloky, jejichž dvě protilehlé strany jsou zbroušeny do naprosto rovinných a vodorovných ploch s maximální odchylkou ložné spáry 1 mm. To je klíčové pro zdění s nejmenší tloušťkou ložných spár, které se zmenšily z klasických 12 mm na pouhý 1 mm. Přesto se zachoval zažitý výškový skladebný rastr s výškou 250 mm. Výška broušené cihly je 249 mm, výsledná skladebná výška zdiva je pak 250 mm (po nanesení malty 3 mm je výsledná výška malty po stlačení 1 mm).
Hlavní výhody broušených cihel:
- Rychlost zdění: Zdí se minimálně o cca 20 % rychleji (dle způsobu nanesení malty - pěna/malta na kostru cihly/celoplošná malta).
- Nižší spotřeba malty: Spotřeba malty u broušených cihel je 4-8 l/m2 zdiva (dle technologie), což výrazně šetří náklady na spojovací materiál.
- Eliminace tepelných mostů: Tenké spáry eliminují vznik tepelných mostů způsobený klasickou maltou, což zlepšuje tepelněizolační vlastnosti stavby.
- Přesnost zdění: Cihly jsou zbroušené do roviny s maximální odchylkou ložné spáry 1 mm, což zajišťuje přesnější a jednolitý podklad pod omítku.
Broušené cihly Porotherm 38 T Profi akumulují teplo srovnatelně jako klasické 30 cm bloky s dodatečným vnějším zateplením, a tak splní i ty nejvyšší nároky pasivních domů a nízkoenergetických staveb. Nový sortiment keramického zdiva Porotherm T Profi obsahuje základní cihelné bloky pro zdivo tloušťky 50, 44, 38 a 30 cm. Plnění přísných podmínek energeticky efektivní výstavby na tepelně izolační vlastnosti obvodových konstrukcí zajišťuje tepelná izolace ve formě kamenné vlny integrované uvnitř dutin. Minerální vata integrovaná v dutinách cihly je hydrofobizovaná, tzn. že ani v případě mokré tvarovky nenasákne minerální izolace žádnou vlhkost z keramického střepu. Tento materiál je sice přírodní, ale díky speciální úpravě nenasákne vodou. To zajišťuje optimální regulaci vlhkosti v domě a zdravou domácnost. Porotherm u produktu garantuje také nehořlavost a zdivo funguje i jako zvuková izolace. Konkurenční výrobce cihel HELUZ dodává cihlu, která má v sobě integrovanou tepelnou izolaci z polystyrénu pod značkou 2 IN 1. Vyplněním dutin těchto cihel polystyrenem došlo ke 40% navýšení jejich tepelněizolačních vlastností při zachování paropropustnosti, přičemž nahradí až 7 m tlustou zeď z plných cihel a až 36 cm tepelné izolace.
Tepelněizolační vlastnosti
U cihelných bloků je důležité sledovat tepelněizolační vlastnosti, hlavně tzv. Součinitel prostupu tepla (U). Koeficient prostupu tepla stěnou U se pohybuje v hodnotách od 0,14 do 0,22 podle tloušťky použitého zdiva. Součinitel prostupu tepla informuje o tom, kolik wattů projde 1 metrem čtverečným při rozdílu teplot 1 Kelvin. Například tepelný odpor R = 4,12 m2K/W použitého materiálu odpovídá součiniteli prostupu tepla U = 0,24 W/m2K. Nebo obráceně, stěna z materiálu se součinitelem prostupu U = 0,20 W/m2K má tepelný odpor R = 4,96 W/m2K. Norma doporučuje hodnotu U = 0,25 W/m2K. Broušené cihly FAMILY mají nejlepší tepelněizolační vlastnosti na trhu v porovnání s ostatními materiály pro jednovrstvé zdivo bez vyplněných dutin. Vyznačují se nejpropracovanější geometrií cihelného bloku, který minimalizuje prostup tepla při zachování vysoké pevnosti.
Tepelná akumulace a regulace vlhkosti
Neméně důležitá vlastnost keramického systému je dobrá tepelná akumulace, která umožňuje uložit přebytky tepla z vytápění v topném období, prodlužuje topné přestávky a zachovává teplé povrchy při větrání. Vlastnosti cihelného zdiva stabilizují vnitřní prostředí i v letním období. Mokré procesy při výstavbě domu vznášejí vlhkost téměř do každé navazující konstrukce, pokud ale cihelný střep vlhkost absorbuje, dokáže ji také přirozeně a rychle odvádět do vnějšího prostředí. Výrobky z kamenné minerální vlny jsou charakteristické velmi nízkým difuzním odporem, stejně tak jako výrobky z cihelného střepu. Díky tomu může vodní pára procházet volně stěnou až na vnější líc stavební konstrukce.
Čtěte také: Omítání OSB desek venku: Tipy a triky
Zdění z broušených cihel
Postup zdění z broušených a nebroušených cihel se liší a má svá specifika a zásady. Broušené cihly umožňují rychlejší stavbu stěn, protože na jejich zhotovení se dají použít moderní zdicí materiály. Patří sem malty pro tenké spáry a systémová PU pěna pro zdění.
Zakládání první řady
Pro zdivo z broušených cihel je velmi důležité, aby vrstva zakládací malty byla v naprosté rovině. První řadu cihel pokládáme na souvislou vrstvu vápenocementové malty nanesené na izolačních pásech. Vrstva musí být na povrchu dokonale vodorovná, protože další řady cihel nelze tak jednoduše vyrovnávat maltou jako u klasických plných cihel. Oceníme proto dobrou vodováhu, nejlépe s laserovým paprskem, nebo speciální nivelizační přístroj. První dvě cihly položíme do krajů, mezi ně natáhneme zednickou šňůru a klademe cihly, které vyrovnáváme gumovou paličkou. Výškové rozdíly by neměly přesahovat 1 mm. Toho dosáhneme pomocí zakládací a nivelační soupravy. Cihelné bloky zbavené prachu a jiných nečistot pokládáme do znivelované (či vyrovnané) zakládací malty - jeden den staré, na kterou je zubovým hladítkem nanesena tenkovrstvá malta.
Nanášení malty a pěny
Na další vrstvy cihel použijeme speciální malty pro tenké spáry, které zpravidla koupíme spolu s cihlami. Pro nanášení tenkovrstvých malt se používají k tomu vyvinuté nanášecí válce, popřípadě systémová PU pěna pro zdění. Tzv. moltoprenový váleček s hráškovým děrováním (s perforací) je důležitou pomůckou k snadnému nanášení tenkovrstvé malty. Je použitelný na všechny druhy broušených cihel. Ložnou plochu je před nanesením tenkovrstvé malty nutné očistit, ale není potřeba ji zvlhčovat. Nanášená malta musí být v takové vrstvě, aby nepřetékala přes okraje cihel. Malta se na broušené cihly nanáší do kříže, tedy dvěma směry. Používat broušené cihly a tenkovrstvou maltu je možno už od venkovní teploty 1 °C - tedy i během zimních měsíců. Natahujeme jen takovou plochu, na kterou stihneme do 15 minut položit další broušené cihly. To označujeme za dobu zpracovatelnosti.
Možnosti použití PU pěny
Systémovou PU pěnu je bez problémů možné použít tehdy, pokud jsou stěny domu navrženy v souladu s touto technologií. Obecně platí, že zdivo vyzděné na malty (myšleno tenkovrstvé i klasické) má oproti zdivu s použitím PU pěny, lepší vlastnosti ve větší či menší míře. Jedním z případů, kdy se nehodí vystavět zeď na systémovou zdicí PU pěnu je např. nosná konstrukce.
Důležité zásady a časté chyby
- Vždy dbejte na doporučení výrobců, jak aplikovat moderní zdicí materiály.
- Některé stavební firmy nepoužívají nanášecí válce tenkovrstvých malt a místo toho používají nefunkční malířské válečky, což je chyba.
- Příčinou snížení mechanických parametrů zdiva je rovněž nevhodné rozmíchání konzistence malt, záměna systémové PU pěny za jiný neověřený typ, než který je doporučen výrobcem cihelných bloků, a v neposlední řadě nedokonalé vyrovnání zakládací malty.
- Častou a velmi významnou chybou je záměna typu tenkovrstvé malty např. za PU pěnu.
- Pro upravování cihel do mezer, které jsou menší než celá nebo půlená cihla, si raději pořídíme vhodný řezací nástroj.
Aby byly zachovány vlastnosti zdiva, je podmínkou kombinace zdicího prvku, malty a povrchové úpravy. Proto je potřeba dodržovat zásady pro navrhování a provádění konstrukcí v souladu s obecnými předpisy a technickými normami.
Čtěte také: Typy a využití hrubé omítky
Omítky na broušené cihly
Omítnutí jednovrstvého obvodového zdiva je lehčí, než se zdá. Správný postup a kvalitní materiál je klíčem k dokonalému výsledku, a to jak pro profesionály, tak pro svépomocnou výstavbu. Obecně se dá říci, že na zdivo z cihelných bloků patří omítky. Jejich základní funkce spočívá nejen v ochraně zdiva před povětrnostními podmínkami, ale omítky zabezpečují i ostatní funkce zdiva. „Těsnost“ zdiva má také vliv na dosažení tepelně technických i zvukově izolačních parametrů zdiva. V určitých případech lze připustit jednostranné omítnutí zdiva.
Příprava podkladu pro omítání
Před samotným zahájením prací je nejprve nutné změřit vlhkost zdiva takzvaným vlhkoměrem. Pohybovat by se měla do 6 hmotnostních procent v letním období a do 4 hmotnostních procent v zimě. Dále je potřeba ověřit, zda ve zdivu nejsou spáry mezi cihlami širší než 5 milimetrů. Aby byl podklad rovný, používá se k vyplnění drážek a spár zdicí malta (např. Porotherm Profi Thermo-UNI). Lze také použít polyuretanovou pěnu (PU). Po jejím vytvrdnutí se musí pěna vyříznout do hloubky cca 3 cm a tento prostor opět vyplnit zdicí maltou. Vyhneme se tím riziku vzniku trhlin v těchto místech.
Usazení omítkových lišt
Po přípravě podkladu se usazují omítkové lišty, které vymezují budoucí rovinu omítky. Používají se různé druhy lišt - rohové, soklové lišty a okenní profily. Soklové lišty se usazují podle budoucí úrovně spodní hrany zdiva do zdicí malty. Při provádění si lze lištu zafixovat do požadované polohy pomocí hřebíků a po vytvrdnutí malty hřebíky odstranit. Rohové lišty se osazují do zdicí malty, která je v rohu zdiva nanášena s rozestupy zhruba po půl metru. Okolo oken se poté nalepí okenní profily, které zajišťují pružné připojení omítkových vrstev k rámu oken či dveří.
Aplikace omítek
Hned následující den se může začít omítat. Nejčastějším způsobem zpracování moderních omítkových systému je strojní zpracování za použití omítacího stroje. Současné omítkové systémy jsou vytvořeny tak, že v sobě obsahují speciální složky. Jedná se o výztužná vlákna a kuličky pěnového polystyrenu. Moderní lehčené omítky, které se používají na tepelněizolační zdivo Porotherm obvykle nevyžadují vrstvu v podobě tradičního cementového šprice.
Jednovrstvé omítání bez armovací tkaniny
Plocha zdiva bez armovací tkaniny se omítá ve dvou pracovních krocích metodou čerstvá do čerstvé. Druhá vrstva se aplikuje ihned po jejím lehkém zavadnutí (15-20 minut) a doplní se na konečnou tloušťku. Poté dojde ke stažení H-latí, ale už ne pouze nahrubo jako u vrstvy první, ale naopak přesně do roviny. Na omítce můžeme po jejím zatuhnutí provést seškrábnutí takzvaným škrabákem. Tím docílíme toho, že se nám otevře struktura, uvolní se napětí a omítka bude dobře vysychat. Jádrovou omítku necháváme vysychat zhruba 2-3 týdny v závislosti na její tloušťce, teplotě a vlhkosti prostředí.
Čtěte také: Použití Sanacni Omítky Weber
Omítání s armovací tkaninou
Vybraná místa zdiva, kde dochází k výraznějšímu namáhání konstrukce, musí být vyztužena armovací tkaninou. Jsou to například překlady nad okenními a dveřními otvory nebo schránky pro stínící techniku. Tato varianta omítání se aplikuje především na rodinné domy bez přesahu střechy, domy s výškou nad 2 podlaží a pro bytové domy. V tomto případě se nejprve nanesou 2/3 tloušťky omítky, srovná se fasádní latí a poté se do ní zapracuje armovací tkanina. Po ztuhnutí se omítka doplní na konečnou tloušťku.
Finální povrchové úpravy
Na takto připravenou jádrovou omítku můžeme vytvořit několik variant finální povrchové úpravy. Nejčastěji se používají pastovité omítky. Jedná se o tenkovrstvé pružné povrchové úpravy s dobrou paropropustností a zároveň s vysokou odolností proti povětrnostním vlivům. Ještě před finální barevnou úpravou se na omítku nanese penetrační přípravek, který slouží ke snížení a sjednocení nasákavosti omítky. Materiál je před použitím potřeba důkladně promíchat a na plochu se aplikuje válečkem. Na připravenou plochu po penetraci je už konečně možné nanést omítku ve zvoleném barevném odstínu. Materiál se nanáší nerezovým hladítkem a okamžitě se do plochy strukturuje krouživými pohyby plastovým hladítkem. Následně se plocha strukturuje na čisto. „Při samotném výběru barvy fasády doporučuji dodržet několik základních pravidel. Vyhýbat se hodně tmavým odstínům, které zvyšují tepelné namáhání fasády a povrchové napětí. Nedoporučuji ani hladké povrchové úpravy. I ty totiž zvyšují povrchové napětí. Barvu je nejlepší volit v odstínu o 2 až 3 stupně světlejší, než je ta vybraná.“
Každý výrobce omítkových systémů může mít odlišné postupy a skladby, které se pak mohou lišit v počtu a druhu vrstev omítky (výztužná, štuková apod.) a v jejich způsobu provádění.
Hliněné omítky na broušené cihly
Hliněné omítky zažívají renesanci díky svým pozitivním vlastnostem, jako je zlepšování vnitřního mikroklimatu a ekologický aspekt. Hliněná omítka drží pouze na savých a drsných podkladech. Současné velkoformátové cihly mají často velmi hladký povrch. U broušených cihel je ale situace jiná. Tyto cihly se lepí na tenkou vrstvu lepidla nebo PU pěny, takže mezi nimi nevznikají klasické hlubší spáry. Právě z tohoto důvodu se u broušených cihel začalo doporučovat použití cementového špricu. Cementový špric vytvoří drsný a členitý povrch, do kterého se hliněná omítka může mechanicky zakotvit.
Hliněná omítka (Cemix 4613 nebo 4612) je ryze přírodní, ekologický materiál, který zlepšuje komfort bydlení, protože umí pracovat s vnitřní vlhkostí a regulovat tak vnitřní klima. Je v tomto ohledu ještě lepší, než sádrová omítka. Dále pak dokáže pohlcovat pachy a tím taktéž přispívá k lepšímu pocitu v místnosti. Hliněné omítky je možné nanášet i na nové materiály a cihelné konstrukce. Pak bude dobře fungovat i se všemi svými pozitivními vlastnostmi.
Aplikace hliněných omítek
Realizace vrstvy je proveditelná v jednom sledu. Je třeba dát pozor na jednu věc. Jestliže se provede hliněný špric, na který se aplikuje hliněná omítka, nemusí při klasickém nahazování dobře držet. Proto se nejprve, pokud je to potřeba, provádí kontaktní tenká vrstva, která se nazývá zaškráb, a teprve potom se nanáší finální vrstva hliněné omítky. Ještě je třeba věnovat pozornost tomu, aby se každý podklad vždy dobře navlhčil. Hliněné omítky nejsou tak dobře odolné vůči otěru a navíc se na jejich filcovaném povrchu mohou drolit drobná zrníčka. Doporučuje se proto po zaschnutí omítky vzít koště a povrch omést. Ještě existuje další efektivní způsob, jak tuto vlastnost hliněných omítek eliminovat. Použít fixační, nejlépe silikátový nátěr, který povrch zpevní a zabrání jeho sprašování. Případně je možné povrch omítky natřít různými oleji nebo voskem anebo se může perfektně vyhladit. Nevýhodou hliněných omítek je náročnost zpracování: špric - omítka - štuk, a každou vrstvu je důležité nechat vyzrát. A pokud chcete mít povrch hladký jako u sádrové omítky, pak je třeba povrch třikrát až čtyřikrát gletovat. To se samozřejmě promítá do ceny. Někdy se hliněná omítka probarvuje, aby se nemusela realizovat výmalba.
V Rakousku se hliněné omítky používají i v bytových domech, především z důvodu kvalitnějšího mikroklimatu v interiéru. Roli sehrává také ekologické hledisko a nižší uhlíková stopa ve srovnání s vápenocementovými materiály. Bez problémů je možné je použít i na pálené cihly.
tags: #omitka #na #brousene #cihly #informace