Omítky jsou zásadní součástí dokončovacích prací na stavbách, a to jak pro interiéry, tak exteriéry. Existuje několik typů omítek, které se liší nejen svým složením, ale i vlastnostmi a vhodností pro konkrétní aplikace. Jedno však mají společné - pro zachování vlastností zvolené omítky musíme dbát na to, aby byl povrch vždy pevný, suchý, soudržný a zbavený všech nečistot.
Výběr správné omítky
Omítka by měla mít vlastnosti přizpůsobené podkladu, na který se nanáší. Není jedno, jestli omítáme betonovou stěnu nebo vysokoizolační lehčené zdivo. Výrobci omítek přímo předepisují, na jaké podklady omítka vhodná je a na jaké ne.
Typy omítek
- Klasické omítky: Jsou na bázi cementu, vápna nebo sádry.
- Minerální omítky: Jsou vysoce propustné pro vodní páry, což zajišťuje, že stavba „dýchá“. Jsou ideální pro vlhké prostředí nebo starší budovy.
- Pastové omítky: Jsou vyráběny na bázi syntetických pryskyřic a dodávají se v připravené pastovité formě. Jsou připraveny k okamžitému použití a nevyžadují žádné další míchání.
- Silikonové omítky: Jsou považovány za prémiový produkt díky svým vlastnostem. Vyrábějí se na bázi silikonové pryskyřice. Díky vodoodpudivému povrchu se na nich méně usazuje prach a nečistoty, jsou extrémně odolné vůči povětrnostním podmínkám a znečištění. Podobně jako pastové omítky jsou velmi pružné a méně náchylné k praskání.
- Silikátové omítky: Jsou vyráběny na bázi draselného skla a mají unikátní vlastnosti spojené s jejich chemickým složením. Tyto omítky jsou velmi vhodné pro starší budovy, kde je třeba zachovat schopnost fasády „dýchat“.
- Akrylátové omítky: Jsou syntetické omítky na bázi akrylových pryskyřic. Jsou velmi pružné a méně náchylné k praskání, což je výhoda zejména u novostaveb nebo konstrukcí s možným drobným pohybem. Akrylátové omítky ovšem nejsou příliš propustné pro vodní páry, což může být nevýhodou při použití na fasádách, kde je nutná dobrá ventilace.
- Vápenné omítky: Jsou tradiční materiál, který se používá především v historických a renovovaných stavbách. Jsou ideální pro starší budovy nebo tam, kde je potřeba, aby stěny „dýchaly“, jsou šetrné k životnímu prostředí a poskytují přirozenou regulaci vlhkosti.
Faktory ovlivňující výběr omítky
- Podklad: Každý zdicí materiál má svá specifika z hlediska funkční charakteristiky i jakosti výsledného povrchu. Cihla, pórobeton, beton, staré zdivo a další povrchy mají rozdílné parametry, které určují možnosti výběru druhu vnitřních omítek.
- Vzhled: Chcete hlazený (gletovaný), zrnitý nebo strukturovaný povrch? Výběr závisí na stylu interiéru - jiný povrch se hodí do historické budovy, jiný do moderního loftu.
- Prostředí: I zde o výběru řešení rozhoduje každá drobná odlišnost. Nejde jen o estetiku. Omítky jsou zároveň i funkční součástí staveb. Kupříkladu stěny v objektech s vyšším zatížením vzlínající vodou je možné vhodným omítkovým systémem sanovat tak, aby bylo možné se vlhkosti rychleji a průběžně zbavovat. Pro plochy, které jsou mechanicky více namáhané, zase můžete vybírat z nabídky mechanicky odolných vápenocementových omítek.
Nářadí potřebné pro omítání
Pro vlastní omítání je samozřejmě potřeba řada nářadí, které je nutné si předem nachystat. Jedná se především o:
- Zednickou lžíci
- Vodováhu
- Olovnici
- Zednické hladítko
- Zednickou naběračku
- Velkokapacitní vědro
- Zednickou stěrku
- Míchadlo
- Stahovací lať
- Zednickou skobu
- Ruční omítačku (pokud se rozhodnete pro špricování zdí)
- Míchačku (zejména pokud omítat větší plochy)
- Stavební kolečko (pro přepravu namíchané směsi)
- Omítníky nebo fasádní špachtli (pokud chcete zhotovovat tenkovrstvé omítky)
Postup omítání betonových tvárnic
Omítky Ytong jsou jednoduché na aplikaci a když stavebník dodrží předepsaný pracovní postup, nečeká jej nic komplikovaného.
1. Příprava podkladu
Podklad se nejprve nutné opravit, konkrétně musíte věnovat pozornost výtlukům a trhlinám ve zdivu. Pokud jsou trhliny ve zdi hluboké je potřeba zvážit jejich příčinu a případně nechat budovu zkontrolovat statikem. Výtluky a trhliny je možné zaplnit různými materiály, v případě výtluků je vhodné dozdění nebo zaplnění maltou. U trhlin můžete dle velikosti volit mezi maltou, tmelem, ale i polyuretanovou pěnou. Po opravě je potřeba materiály zejména maltu nechat zaschnout, abyste omítáním neuzavřeli vlhkost ve zdi. Zároveň je nutné zkontrolovat, zda jsou všechny spáry zcela vyplněny.
Čtěte také: Omítání OSB desek venku: Tipy a triky
2. Penetrace nebo špric
Po zaschnutí zdi se rozhodněte, zda budete chtít zdi penetrovat nebo nahodit špric. Obojí má za úkol zvýšit přilnavost nahazované jádrové omítky, a to i když jsou značně rozdílné.
- Špric: Je zrnitá řídká hmota, konkrétně velmi řídká vápenná omítka, kterou nastříkáte na navlhčenou zeď nejlépe za pomoci ruční omítačky. Špric zdi jako by ušpiní a zdrsní, aby na nic lépe držela nahazovaná omítka. Před další prací musí špric plně zaschnout, což trvá zhruba 3 dny.
- Penetrace: Je jednosložková nízkoviskózní kapalina, která se na očištěné stěny nanáší za pomoci štětce. Penetrace zvyšuje přilnavost, pokud je potřeba spojit dva rozdílné materiály. Kromě toho je pak vhodná na zdi, které jsou vlhké, protože sníží jejich nasákavost.
Hlavním rozdílem mezi špricem a penetrací tak je jejich struktura a funkce na vlhkých zdech, protože penetrace vlhkosti mnohem lépe odolává.
3. Příprava omítníků
Ještě, než se pustíte do vlastního nahazování jádrové omítky je potřeba umístit omítníky. Omítníky slouží k tomu, aby nahozená stěna byla opravdu rovná. Omítníky mohou být z různých materiálů, dříve se nejčastěji používali omítníky dřevěné, v současné době se však již jedná zejména o omítníky hliníkové. Omítníky se připevňují na zeď a musí být vyváženy vodováhou a olovnicí. Omítníky se připevňují v rozličných vzdálenost, ale je potřeba pamatovat na to, že omítníky tvoří kolejnici pro stahovací lať a čím dál budou od sebe tím těžší bude stahování omítky.
4. Nahození jádrové omítky
Jádrovou neboli hrubou omítku můžete na stěnu nahazovat ručně nebo strojově. Při ručním nahazování, pokud nemáte předchozí zkušenosti, počítejte s tím, že to hned nepůjde a je lepší si to nejdřív vyzkoušet na zdi, kterou budete mít třeba za skříní. Směs nanášejte na zeď za pomoci zednické lžíce do tzv. terčů, a to od stropu směrem dolů. Následně ke stažení a zarovnání použijte stahovací lať nebo ještě lépe dlouhou vodováhu a stahujte omítku odspodu nahoru, následně pak také do stran. Lať nebo vodováhu přitom opírejte o omítníky. Následně sejměte omítníky a zarovnejte vzniklé spáry a jiné nerovnosti za pomoci zednického hladítka.
5. Technologické přestávky
Mezi nahozením jádrové omítky a finální štukovou omítkou je nutné dodržet technologickou přestávku, protože před natažením tzv. fajnové omítky musí hrubá omítka nejprve zcela zaschnout. Někdy se doporučuje nechat zasychat jádrovou omítku až týden, záleží zejména na teplotě vlhkosti v prostředí. V suchém teplém prostředí je možné si udělat technologickou přestávku třeba jen jeden den.
Čtěte také: Typy a využití hrubé omítky
6. Natažení fajnové omítky (štuku)
Konečně se dostáváte k poslední části, kterým je natažení fajnové omítky neboli štuku. Štuk se natahuje o síle cca 2 mm kovovým či plastovým hladítkem a zahlazuje se plstěným anebo pěnovým hladítkem za pomoci krouživých pohybů. Při práci pak používané hladítko stále namáčíme do vody, nebo kropíme stěnu.
Zvláštní pozornost je nutné věnovat rohům místnosti, rohy a hrany tvarujte za pomoci prkna, které připevněte ke stěně zednickými skobami. Desku ukotvěte tak, aby přečnívala přesně o požadovanou tloušťku štukové omítky.
Čtěte také: Použití Sanacni Omítky Weber
tags: #omitka #na #betonove #tvarnice #postup