Oprava omítek je doménou zednického řemesla, jehož základní principy se pokusíme v následujících kapitolách popsat. Čím staršího interiéru se opravy týkají, s tím větší opatrností bychom měli k omítkám přistupovat. U objektů postavených před rokem 1900 se vyskytují různé estetické povrchové úpravy, které mohou být historicky cenné.
Vhodná doba pro opravy omítek
Vhodná doba pro opravy omítek začíná už zjara. Za příznivého počasí lze začít v půli dubna, případně raději až v květnu. Vhodné období končí zhruba v půli října. Jakékoliv opravy omítek jsou choulostivé. V létě hrozí přeschnutí a vznik trhlinek a spár, v zimním období promrznutí a ve výsledku se objeví stejné poruchy. Na jaře po odměku se mohou opravené části vydrolit.
Příprava povrchu a zdiva
Před opravami (či omítáním) je nutné dobře připravit celou plochu. Odstraníme uvolněnou omítku, zbytek staré strhneme zednickým dlátem a paličkou. Poté plochu očistíme od prachu. Obnovíme drolivou maltu ve zdivu a zdrsníme hladké povrchy jako beton či stavební dřevo, aby na nich omítka držela. Do povrchu betonu vysekáme křížové záseky ostrým sekáčkem a natřeme jej PVA pojivem. Přes dřevěné části přibijeme na míru ustřižený tahokov.
Než se pustíte do opravy vnitřní omítky, měli byste na podlahu rozložit malířskou netkanou textilii a správně připravit stěnu. Podklad musí být rovný, čistý a nosný. Pomocí sekery na sádrokarton odsekejte v případě větší plochy volné části omítky až na zdivo. Pro vyznačení místa, kde chcete omítku vyrovnat, si nakreslete tužkou rovnou čáru. Rovné hrany staré omítky jsou důležité, aby nově nanesená omítka přilnula. Pro dobrou přilnavost je nutný základní nátěr. Naneste ho před novou vnitřní omítkou. Pokud je podklad obzvlášť savý, použijte na příslušná místa penetraci. Doporučujeme zakrýt pracovní okolí fólií, která ochrání podlahu a nábytek před znečištěním.
Je-li zdivo provlhlé, plesnivé a rozpadavé, je nutné se nejprve zabývat jeho ozdravěním, tedy vysušením a zbavením zamoření. Není-li postižení silné, můžeme začít Savem proti plísním, Bochemitem nebo podobnými přípravky. Při větším porušení omítky a jejím zamoření plísní je rozumnější kontaktovat sanační firmu.
Čtěte také: Omítání OSB desek venku: Tipy a triky
Druhy omítek a jejich oprava
V dnešní době používáme dva základní druhy malty na omítku. První využívá jako pojiva cement a druhá sádru. Vápenocementovou maltu můžeme použít na vnitřní omítky, ale musíme počítat s tím, že dlouho tuhne a pokud ji nenamícháme ve správném poměru, špatně „chytá“ na podkladové zdivo. Sádrové malty rychle tuhnou. Dodávají se v suché směsi a pouze přidáváme vodu. Některé obsahují ještě vylehčující plnidla (např. vermiculit) a jejich zpracování je snadnější.
Na stavbách stavěných tradičními zdicími postupy lze najít několik základních druhů omítek. Mezi nejjednodušší z nich patří hrubá vápenná omítka. Tato omítka se používala především v podřadných prostorách, jako jsou sklady, sklepy nebo půdy. Nanese se základní jádrová omítka v jedné vrstvě tlusté do 2 cm. Povrch se pak pouze zatře hladítkem a po uzrání se natře jednoduchým vápenným nátěrem. Kvalita povrchu takovéto jednoduché omítky je odvislá od zrnitosti písku a od intenzity finálního vyhlazení buď dřevěným, nebo kovovým hladítkem. Pokud je jemná omítka kvalitně vyhlazena kovovým hladítkem, říká se jí omítka kletovaná.
Nejtradičnější omítkou užívanou pro obytné místnosti je štuková vápenná omítka, která se skládá ze dvou základních vrstev. První vrstvou je jádro z vápenné malty a druhou vrstvou je tzv. štuk. Jádro je naneseno do tloušťky 2 cm, na které se po zavadnutí nanáší vrstva štuku, která je již podstatně tenčí - okolo 2 až 3 milimetrů. Tradiční štuk je směs jemného prosetého písku a vápna. Štuk se vyhlazuje pomocí různě drsných hladítek až do finální hladké podoby. Chce-li zedník docílit opravdu hladkého povrchu, přidá do štuku sádru a jeho povrch vyhladí ocelovým hladítkem.
Dalším jevem v našich podmínkách jsou omítky cementové, které začaly být populární až ve 20. století. Vzhledem k hydrofobním vlastnostem cementu se však v dnešní době od omítek na cementové bázi ustupuje. Prodyšná zeď převážně z cihel, kamene a vápna se vrstvou cementu uzavře a má tendenci zadržovat vlhkost, což má neblahé účinky na vnitřní konstrukce.
Měkké omítky (např. vápenné a hliněné)
Vápenné omítky se dodnes vyskytují na spoustě vesnických domů, postavených počátkem minulého, ale hlavně v předminulém století. Tyto domy obvykle nemají vodorovné izolace proti zemní vlhkosti, a tak se opravují hlavně sokly a dolní části fasád. Za léta vznikly i několikacentimetrové nánosy bílých i barevných vápenných vrstev. Při větší opravě odfouklé nebo i vypadlé omítky je nejlepší tyto vrstvy opatrně širokou měkkou špachtlí oškrabat - odlámat až na maltu nebo na zdivo. Lehkým klepáním topůrka menšího kladívka je dobré vyhledat odfouklé části na celé zdi.
Čtěte také: Typy a využití hrubé omítky
Hliněná omítka se po zavadnutí bílí širokou štětkou jen lehce řídkým vápenným mlékem. Až pro další nátěr, kdy už nehrozí rozmočení mazaniny, se použije hutné vápenné mléko - tzv. pačok.
Vápenopísková omítka se oklepává podobně opatrně. Smetáčkem se dobře vymete prach a uvolněné částice. Dobré je také vodou vystříkat a proškrábnout spáry mezi cihlami nebo kameny. Důležité je provlhčení zdiva těsně před nanášením nové malty vodou nebo přípravky proti plísni, vlhkosti apod.
Oprava probíhá ve dvou fázích. Nejprve nanášíme jádrovou omítku a po jejím zavadnutí štuk. Je-li rozsah opravy menší, pak se dobře hodí suché pytlované směsi. Jádrová omítka by neměla obsahovat cement a pytel se štukem by měl mít certifikaci na mrazuvzdornost.
Tvrdší a křehčí omítky
Prakticky stejně se začíná oprava těžších omítek. Jsou však tvrdší, křehčí a hůře se oklepávají. Někdy je nutné k jejich odřezávání použít i úhlovou brusku. Jestliže je otlučené a ve spárách proškrábnuté zdivo jinak suché a zdravé, pak je stačí jen přetřít nebo přestříknout penetračním prostředkem. Ten napomůže lepší přilnavosti nové malty. V podstatě jsou to koncentrovaná lepidla cementu a maltovin.
Čím tvrdší omítky s větším obsahem cementu a hrubšího kameniva, jako jsou břízolity, různé profilované cementové omítky soklů budov a tvrdé kamenné omítky (plnivem je drcený mramor, žula či jiné granity), jsou opravy obtížnější. Původní materiály se prakticky neseženou. Jen zkušený zedník umí zajistit tvrdost a hrubost povrchu, jaké má původní fasáda. Barevnost se obvykle zcela napodobit nepodaří. Jednolitosti fasády dosáhneme jen celkovým novým nátěrem. Opravy neprodyšných disperzních omítek svěřte raději známé a prověřené firmě. Vždy je nutné zjistit hlavní příčiny popraskání, odfouknutí a odloupnutí, což platí i pro omítky silikátové a dražší silikonové.
Čtěte také: Použití Sanacni Omítky Weber
Vnitřní omítky
O moc jednodušší nejsou ani opravy omítek vnitřních. Je jasné, že hliněné omítky starších staveb by se na pokud možno asanovaném zdivu (obvykle jde zase o hliněné zdivo z vepřovic nebo nabíjenice) měly opravovat zase jen hliněnou mazaninou! Pod vápenným nátěrem by byl hrubší povrch opravy stále vidět. I při opravách v interiérech použijeme vždy stejný druh omítky jako byla ta původní. Vápenopískové omítky u novějších staveb z pálených materiálů se budou opravovat již dvouvrstvě. Nejprve hrubší jádrovou maltou a pak jemným vápenopískovým štukem. Jádrovou omítku hladíte jen dřevem na hrubo a štuk v tloušťce asi 1 - 3 mm můžete nakonec jen lehce zatřít ocelovým hladítkem - kleťákem (popř. polystyrenem či plastem, které mnozí zedníci dnes používají k hlazení omítek místo dřevěných a ocelových hladítek). Také vnitřní zdivo musí být před opravou omítky suché.
Míchání malty a nahazování omítky
V momentě, kdy se voda vsákne do maltové směsi, pomalu a důkladně ji promícháme např. dřevěnou tyčkou. Vyklopíme maltu na kousek desky, rozsekáváme ji a převalujeme čistou zednickou lžící. Pokud se nám zdá příliš mokrá, posypeme ji suchou maltou a mícháme dál. V opačném případě si pomůžeme vodou a teprve ve chvíli, kdy má malta správnou hustotu, můžeme začít nahazovat. Důležitá je i volba nádoby pro rozdělání malty. Na začátku bychom měli používat spíše kbelík a postupovat po menších plochách.
Pro zvládnutí nahazování musíme umět nabrat maltu na maltový talíř, odebrat ji z talíře zednickou lžící a nanést (nahodit) na povrch stěny. Abychom měli omítanou plochu v rovině, je třeba nejdříve nanést maltové nebo dřevěné omítníky. Na stěnu se nahodí svislé pruhy ve vzdálenosti cca 1 až 1,5 m a ty se srovnají ideálně do jedné roviny. Samozřejmě to neplatí tam, kde je zeď stará a zakřivená. To se pak omítka stírá pomocí krátké latě a pouze tak, abychom dodržovali její jednotnou tloušťku. Následně se malta mezi omítníky nahází lžící či fankou a poté se strhává pomocí horizontálních pohybů latí směrem nahoru. Při tomto postupu odpadává přebytečná malta, která se již mezi omítníky nevejde, na zem. Různé nerovnosti na stěně se pak uhladí pomocí hladítka a tím máme první vrstvu omítky - tzv. jádro.
Pokud chceme mít omítku hladší, jak je v obytných prostorách obvyklé, následuje vrstva štuková. Štuková malta je řidší a jemnější a na stěnu se aplikuje tzv. natahováním. Na kovové, plastové nebo jiné hladítko naneseme štuk a přiložíme hranou těsně ke stěně. V mírném sklonu pak na stěnu tlakem natáhneme tenkou vrstvu štuku. Pakliže máme takto nataženou větší plochu, přijde na řadu hlazení plstěným hladítkem.
Oprava omítky: malé plochy a trhliny
Pro opravu omítky potřebujete mimo jiné kbelík, hladítko nebo špachtli.
Chcete-li opravit pouze menší otvory nebo plochy, stačí stěrkový tmel nebo výplňová hmota obsahující sádru z tuby. Před nanesením odstraňte všechny drobivé zbytky kolem poškození. Pomocí špachtle vyplňte otvor nebo plochu výplňovou hmotou a uhlaďte ji. Postup klidně několikrát zopakujte a nespěchejte: čím čistěji nyní budete pracovat, tím méně budete muset později obrušovat. Nechte hmotu mezi cykly nanášení stěrky cca 24 hodin schnout. Aby byla stěna úplně rovná, musí se následně obrousit. Při tomto pracovním kroku používejte pracovní rukavice, ochranné brýle a ochranu dýchacích cest, abyste nevdechovali prach. K broušení použijte nejlépe brusný papír o zrnitosti 180.
Pro drobnější opravy omítek stěn a stropů využijeme celulózový tmel. V těchto případech nemusíme strhávat celé plochy, malé díry a praskliny stačí zaplnit tmelem a uhladit. Tmely se dodávají v tubách, plechovkách nebo jako prášek, který se rozdělá s vodou na hustotu krému.
Problémy bývají velice často s rohy stěn, které se snadno odlomí. Naneseme tenké vrstvy tmelu až nad povrch stěn a po zatvrdnutí obrousíme do požadovaného tvaru. Povrchové oděrky vyplníme jemným vrchním tmelem, který naneseme na povrch a rozetřeme širokou stěrkou. Poté přebrousíme a vznikne hladký povrch. Popraskaný strop ze sádrových desek natřeme silnou vrstvou stěrkové nátěrové hmoty. Tmelící hmotu rozděláme jen v množství, které stačíme zpracovat za čas uvedený v návodu (kolem 30 minut), jinak by nám ztuhla.
Oprava omítky: větší plochy
Větší poškozená místa opravíte v několika pracovních krocích. Hmotu nanášejte vždy odspodu nahoru. Více vrstev je smysluplných, pokud má nová omítka mít tloušťku přes 15 mm. Pro spodní vrstvu omítky doporučujeme hrubou zrnitost 2-4 mm. Poslední vrstva omítky by měla mít zrnitost 1-2 mm. Vyrovnejte omítnutou plochu rovnou latí. Pokud chcete vytvořit povrch vhodný k tapetování, namočte houbovou stěrku do vody a krouživými pohyby omítku vyhlaďte. Na větší poškození vnitřní omítky potřebujete několik pracovních kroků.
Oprava vnitřní omítky: vytvoření rohu
Chcete-li při opravě vnitřní omítky vytvořit roh, přibijte nejprve svisle ke stěně hoblovanou desku. Přední hrana desky přitom musí lícovat se starou omítkovou plochou. Poté opravované plochy předem navlhčete a naneste hotovou omítku. Doporučujeme chránit choulostivé rohy omítky pomocí lišt z oceli nebo plastu. Lišty namontujte rovněž hotovou maltou. V tomto kroku byste měli maltu rozmíchat trochu hustší. Zeď opět navlhčete. Optimální je plocha matná/vlhká, ne lesklá. Nanášejte maltu hladítkem. Dobrou orientační hodnotou je malé množství malty na každých 30 cm. Nyní zatlačte profil do maltového lože a pomocí vodováhy ho ve svislé poloze vyrovnejte. Pomocí rovné latě zkontrolujte, zda profil lícuje se starou omítkou.
Finální úpravy a nátěry
Konečnou barevnou úpravu děláme až po dokonalém vyzrání, eventuálně až po opravě opravy, aby se vyloučil vznik i těch nejmenších prasklin. Počítá se minimálně se 28 dny, ale skutečné vyzrání je u různých omítek jiné, u některých až několik měsíců. Jakmile je vnitřní omítka opravená, můžete začít s další úpravou stěn. Při nátěru stěn dávejte pozor, aby barva neutěsnila podklad. K tomu se hodí disperzní barvy do interiéru. Při výběru barev dbejte na kvalitu. Pokud jsou stěny silně savé, porézní nebo pískující, naneste před malováním penetrační nátěr, abyste docílili rovnoměrného výsledku malování.
Sádrové desky a dekorativní omítky
K „suché stavbě“ pevných stěn můžeme zvolit sádrové desky. Využívají se k pokrytí hotových omítnutých stěn či ke stavbě nezatížených příček. U těchto desek se setkáme i se speciální úpravou vhodnou k malbě, tapetování, nebo mohou být použity jako základ pro nanášení omítky. Sádrové desky mohou zlepšit izolaci a stejně jako běžná omítka nám poskytují povrch pro výzdobu.
Alternativou k tapetám nebo hrubovláknité omítce je dekorativní omítka. Můžete s ní vytvářet různorodé povrchy, které mají podle dopadu světla různý účinek v místnosti. Mnohé dekorativní omítky můžete nanášet válečkem a strukturovat podle svých představ.
Opravy obkladů
Opravy obkladů jsou obdobné jako opravy podlahových dlaždic. Poškozenou dlaždici opatrně vysekáme i s maltou pod ní. Obnažené zdivo pořádně vyčistíme, pokropíme vodou a tenkou vrstvou cementu, který necháme zavadnout. Poté naneseme na mokrou obkladačku trochu více malty, než je potřeba, a přitlačíme ji na místo. Obkladačku srovnáme pomocí dřevěných kolíčků nebo plastových křížků, které vložíme do spáry. Po zaschnutí kolíčky nebo křížky vyjmeme a spáry vyplníme spárovací směsí nebo řídkou cementovou směsí. Po zaschnutí obkladačku omyjeme houbičkou.
Rekonstrukce fasády a architektonické detaily
Původní podoba fasády bývá často zaznamenána například na dobových fotografiích, a tak není příliš komplikované se vrátit k původnímu stavu. Pakliže takovou dobovou fotografii nemáte, stačí se porozhlédnout v okolí po typově podobném stavení se zachovalou fasádou a inspirovat se jím. Fasádní omítky jsou prvním nárazníkem domu ve vztahu k povětrnostním podmínkám, tedy srážkám, slunečnímu záření a větru. Jejich stav se však nejvíce zhoršuje zanedbanou údržbou nebo špatně provedeným detailem. Největší zdroj vlhkosti pramení z oblasti soklu, dále nejvíce trpí oblast úžlabí a oblast kolem okapů obecně. Velký rozdíl je také v kvalitě použité malty.
tags: #jak #opravit #omítku #kolem #schodiště