Okapový systém je nedílným a velice důležitým doplňkem střech, a to funkčním i estetickým. Bez něj není střecha úplná. Skoro na každé stavbě zastřešené šikmou střechou je součástí střechy i její odvodnění pomocí střešních žlabů s odpadní troubou. Jsou sice i výjimky, kde šikmá střecha nemá v okapní hraně odvodňovací žlaby.
Typy okapových žlabů
Střešní žlaby ve vztahu k okapní hraně mohou být zavěšené pod okapní hranou nebo mohou být uloženy nad okapní hranou (nástřešní žlaby). Nástřešní žlaby většinou bývají na střechách bytových domů v městské zástavbě, zatímco zavěšené žlaby jsou obvyklým řešením odvodnění šikmých střech na rodinných domech.
- Nejběžnější jsou podokapní žlaby, umístěné pod hranou střechy v hácích kotvených ke krokvím.
- V minulosti byly časté také nástřešní žlaby, kterými je ukončená krytina přímo na střeše.
- Na provádění složitější jsou nadřímsové žlaby, které vyžadují stavební úpravu římsy, na které jsou uložené. Proto se používají jen tam, kde by jiné řešení vadilo architektuře stavby.
- Totéž je možné říct o zaatikových žlabech, které jsou skryté za vyzdívkou atiky.
Nejběžnější podokapní žlaby jsou na trhu v provedení půlkulatém nebo hranatém.
Dimenzování odvodňovacího systému
Dimenzování odvodňovacího systému je klíčové pro jeho správnou funkčnost. Dimenze odvodňovacího systému závisí na velikosti odvodňované střešní plochy, tj. plochy kolmého průmětu střešní plochy do půdorysu. Podle ní se stanoví průměr odpadních trub a průměr, resp. rozvinutá šířka střešních žlabů.
Velikost průřezu žlabu se odvíjí od klimatických podmínek v dané lokalitě, sklonu střechy a velikosti odvodňované střešní plochy. Vliv má do jisté míry i použitý typ krytiny, protože třeba z falcovaného plechu voda odtéká rychleji a žlab se rychleji naplní. Obecně platí, že na 1 m2 odvodňované plochy střechy připadá 0,8 až 1,0 cm2 průřezu žlabu.
Čtěte také: Proč zvolit titanzinkové okapy?
Velikost prefabrikovaných střešních žlabů se většinou označuje jejich průměrem na rozdíl od žlabů řemeslně vyráběných, které se označují rozvinutou šířkou plechu (RŠ) pro jejich zhotovení. Okapové žlaby jsou vyráběny v různých průměrech, které je zvykem udávat spíše v rozměru rozvinuté šířky (zapisována r.š. či RŠ). Tu volíme podle plochy odvodňované střešní roviny.
Průměr svodové roury závisí na rozvinuté šířce okapového žlabu a na počtu okapových svodů připadajících na odvodňovanou střešní rovinu. Pokud například zvolíme podokapní žlaby rozvinuté šířky 250 mm, máme u převážné většiny výrobců na výběr pouze jeden průměr svodu - a to 80 mm. K půlkruhovému žlabu o r.š. 250 mm, který odpovídá průměru cca 100 mm, nelze připojit svodovou rouru o větším průměru, než je 100 mm. U půlkruhových žlabů však nepoužíváme ani svody stejného průměru jako žlab - kotlíky, které propojují žlaby a svodové roury, se v takových kombinacích průměrů ani nevyrábí. U hranatých žlabů a svodů se naopak spojují žlaby a svody odpovídajících průměrů - takže pro okapový žlab o průměru 100 mm použijeme i okapové svody o průměru 100 mm. K hranatým žlabům je možné připojit i kruhové svody.
Konkrétním návrhem dimenze odvodňovacích žlabů a následných svodů se dle plochy, typu povrchu střechy a intenzity deště v dané lokalitě zabývá ČSN EN 12056-3. Součinitel odtoku dešťových vod C charakterizuje v podstatě míru vsakování dopadajícího deště na odvodňovanou plochu a je uveden v tab. 9 v ČSN 75 6760. Kde se nezohledňuje účinek větru, jedná se o půdorysnou plochu odvodňované konstrukce. Kde se zohledňuje účinek větru, např. déšť dopadá na střechu v kolmém směru, nebo v případech, kdy na střechu stéká déšť z navazující svislé konstrukce, postupuje se dle ČSN EN 12056-3, odst. 4.3.3 a odst. 4.3.4.
Více než samotná terminologie navrhování okapů podle normy Vám pomůže orientační tabulka, ve které se dozvíte, jakou zvolit rozvinutou šířku.
| Odvodňovaná plocha (m²) | Dostupná R.Š. žlabu (mm) |
|---|---|
| Do 20 | 200 |
| 20 - 40 | 250 |
| 40 - 60 | 280 |
| 60 - 80 | 333 |
| 80 - 100 | 400 |
Materiály okapových systémů
Mnohem větší výběr je v materiálech žlabů, které se liší jak pořizovací cenou, tak svou životností. Dnešní investor již může volit zastřešení z krytin, které nevyžadují žádnou údržbu, a tak by mělo být v jeho zájmu i řešení odvodňovacího systému, který nemá žádné nároky na udržovací práce. Jednou z nejvíce ověřených variant okapů je bezesporu systém Zambelli, který nabízí snadnou montáž a zároveň vysokou kvalitu. Díky širokému sortimentu jsou tyto okapy kompatibilní se všemi druhy střešních krytin, a to v provedení pozink, hliník, měď a titanzinek.
Čtěte také: vše o instalaci a údržbě okapů
Životnost jednotlivých materiálových variant za normálních klimatických podmínek:
| Materiál | Životnost (roky) |
|---|---|
| Pozink | 15-30 |
| Plast PVC | 20-40 |
| Hliník | 30-50 |
| Titanzinek | 50-80 |
| Měď | 80-100+ |
Žlaby z pozinku a mědi se spojují nýty nebo pájením, titanzinek jen pájením.
Spád žlabů
Dalším důležitým parametrem odvodňovacího systému je spád žlabů. Žlab musí být uložený ve spádu směrem k odtoku. Pro řemeslně zhotovené žlaby je normou ČSN 73 3610 stanoven spád min. 0,5 %, tj. min. 5 mm na 1 m délky žlabu. Pro žlaby odvodňovacího systému z plastu postačí jen 0,3 %.
Žlabové háky se v Česku spádují, ale přitom se dodávají "rovné". Je tedy třeba si háky ohnout na určitý spád až na stavbě. Spád pretočených háků, které se šroubují z boku krokví, se vytváří postupným snižováním přichycení. Jiné je to u háků rovných, určených pro montáž shora na bednění.
Montáž okapového systému
U stavebnicového okapového systému se veškeré komponenty osazují bez použití speciálních technologických postupů jako je např. letování, lepení apod. Pro napojení žlabů se využívají mechanické spojky s pryžovým těsněním, které zaručí spolehlivý a funkční spoj. Jejich aplikace je velmi snadná a po prostudování návodu ji hravě zvládne každý.
Čtěte také: Antracitové okapové žlaby
Základem jsou vodorovné žlaby, ke kterým patří ještě čela žlabů, kotlíky a kolena pro napojení svislé svodové roury. Zapomenout nesmíme ani na žlabové dilatace, kterými se řeší tepelná roztažnost materiálu. Háky se umístují na střechu většinou upevněním na krokve - jejich vzdálenost by však neměla přesáhnout 1 m.
Fáze montáže:
- Montáž žlabových háků: V případě horních okapových háků je nutné vysekat drážky v místě uchycení a následně háky správně naohýbat, aby bylo možné vytvořit odpovídající spádování. To se dále určí pomocí jejich posunu v drážce. Počet žlabových háků je obvykle předurčen roztečí krokví. Při obvyklé vzdálenost krokví 80 až 90 cm lze považovat osazení háků na krokvích za dostatečné. Větší vzdálenost krokví již však nedává dostatečný počet háků, žlaby jsou pak přetížené a deformují se.
- Osazení žlabových čel: Před samotnou montáží žlabu je třeba osadit žlabová čela. V koncové části žlabu se tedy odkryje ochranná fólie a čelo se opatrně uchytí za pomocí klempířské paličky. Při montáži je třeba dát pozor na případnou deformaci gumového těsnění.
- Příprava umístění žlabu: Okapové žlaby musíte umístit tak, aby je ve vodorovném směru krytina přesahovala. Maximálně ale 2/3 profilu. Výškové osazení pod hranou střechy volte tak, aby i za větru voda skapávala do žlabu a nebyla zaháněná na fasádu. Případné zkrácení žlabu se provádí výhradně pomocí pilky na železo nebo nůžek na plech. Použitím úhlové brusky dojde k poškození materiálu a následné korozi. Jednotlivé spoje se následně zafixují aplikací mechanických žlabových spojek.
- Montáž žlabového kotlíku: Pro napojení svodu na žlab je nutno zakoupit kotlík. Samotné kotlíky se již vyrábí v určitých kombinacích rozvinuté šířky žlabu a průměru svodové roury. Základem je správné vystřižení oválného odtokového otvoru, které se provádí spirálovitě od středového bodu k okrajům. Následně se pomocí kleští vytvoří ohyb okrajové hrany, který zajistí plynulé napojení s přesahem do žlabového kotlíku. V poslední fázi se kotlík jednoduše zahákne do žlabové návalky a na zadní straně se upevní pomocí jazýčků. Výraz „kotlík“ je vyhrazen pro řemeslně zhotovený prvek odvodňovacího systému a pro průmyslový prefabrikát je stanoven výraz „žlabový odtok“. Odpadní trouby se nahoře napojují na kotlík žlabu.
- Montáž žlabu: Před finálním upevněním žlabů se nejprve provede osazení nanečisto, aby došlo k případnému odhalení odchylek. Následně se sundají veškeré ochranné fólie, žlaby se vycentrují do žlabových háků a na závěr se ohnou plechové příponky přes návalky. Alternativou je použití varianty se zaklapávacím upevněním. U žlabu je nutné zajistit, aby ani při 100% naplnění voda nepřetekla do střešní skladby. Proto je vnitřní hrana (u stěny) vždy výše než hrana venkovní. U půlkruhových podokapních žlabů o 10 mm, u podokapních hranatých a nadřímsových o 20 mm. Při plném naplnění vodou představuje žlab zatížení asi 20 kg na běžný metr. Ještě více to může být v zimě, kdy se o žlab opře sníh ze střechy. Proto jsou žlaby vyztužené naválkami a pevně držet musejí i žlabové háky. Připevňují se nejčastěji na krokve a jejich osová vzdálenost může být max. 1,2 metru.
- Montáž okapových svodů: Na závěr se osadí okapové svody, které se spojují jednoduchým pevným zasunutím do sebe, bez nutnosti dalšího kotvení. Uchycení svodu se provádí přes objímky, které se kotví do stěny po 1,5 - 2 m. K připevnění na fasádu vám poslouží objímky z pásoviny, které instalujte ve vzdálenosti max. 3 metry (u průměru svodu nad 100 mm do 2 metrů). Aby voda odtékala opravdu rychle a nezahlcovala žlab, udělejte svod maximálně rovný, bez odskoků a kolen. Spodní část dešťových svodů chraňte před náhodným nebo úmyslným poškozením. Pro vytvoření přechodu mezi plechovou rourou a kanalizací se hodí ochranné roury z nějakého pevnějšího materiálu (litiny, oceli, popř. PVC), které by měly sahat do výšky 1,5 metru nad terénem. Ochranná roura by měla mít čistící otvor, který vám pomůže s pravidelným čistěním svodu. Pamatujte, že u malého průřezu svodového potrubí hrozí ucpání, případně zmrznutí. Tomu můžete předejít instalací topných kabelů.
Dilatace žlabů
Norma dále stanovuje s ohledem na teplotní dilatace maximální délky žlabů. Žlab z hliníku může tvořit 13 m dlouhý dilatační celek a žlaby z mědi, titanzinku a pozinkovaného plechu mohou být dlouhé až 15 m. Maximální jednolitá délka podokapního žlabu je 15 metrů, v případě hliníku a titanzinku jen 12 metrů. U nástřešních žlabů musíte dilatovat po 9 metrech (hliník a titanzinek po 6 metrech). Při větších délkách okapních hran se provádí tzv. rozvodí, což je nejvyšší místo dvou samostatných a oddělených žlabů. Při větší délce žlabu ho musíte rozdělit na dilatační úseky, abyste zabránili deformacím od délkové roztažnosti. Tradičními způsoby bylo přerušení žlabu v místě rozvodí (nejvyšší místo) nebo ve žlabovém kotlíku u odtoku (nejnižší místo). Dnes jsou součástí odvodňovacích systémů speciální prvky - spojky žlabů. Napojení prvků žlabu musí být vždy vodotěsné a mimo dilataci i pevné.
Protisněhová ochrana
I když poslední zimy chudé na sněhové srážky nenapáchaly škody na střechách, nelze z toho vyvozovat, že se jedná o trvalý trend, a tudíž je protisněhová ochrana zbytečná. Každý rozumný hospodář se má na zimu připravit a to platí i o protisněhovém zabezpečení šikmé střechy. Nejde o to, že snad na horách by měla být vzdálenost žlabových háků menší, neboť ani háky vzdálené od sebe půl metru nepřežijí sesuv zmrzlého sněhu. A nejedná se jen o horské střechy. Jen protisněhové tašky, resp. systémy protisněhové ochrany střechy, dokážou ochránit žlaby a svody před poškozením sesouvajícím se sněhem.
Údržba a lapače nečistot
Čistění žlabů, zejména jsou-li nablízku vzrostlé porosty, je důležitá podmínka jejich správné a spolehlivé funkce. Je to však práce, jejíž namáhavost a i nebezpečnost geometricky rostou s výškou žlabů nad terénem, jeho svažitostí, pevností apod. Přitom potřeba čistění žlabů může nastat i vícekrát za rok. Četnost závisí nejen na blízkosti vzrostlých porostů, ale i na druhu dřevin. Nejvíce zanášejí žlaby březové porosty, které dokážou zaplnit žlaby větvemi, o něž se zachytí i napadané listí a žlab je bez odtoku.
Žlaby doporučujeme opatřit lapačem nečistot. Jednou variantou je lapač nečistot u kotlíku a druhou je zachycovač listí po celé délce žlabu. Z vlastní zkušenosti můžu montáž sítě proti listí každému jen doporučit. Aby byl odvodňovací systém skutečně bezúdržbový, je třeba vyřešit poslední, ale velice důležitý úkol - čistění žlabů.
tags: #okapové #žlaby #šikmé #informace