Odvodnění všech ploch kolem domu nebo bytovky může být snadné, když se zvolí správné řešení. Dešťová voda ze střech se obvykle odvádí přes gajgr do potrubí. Jak ale chytře a správně odvodnit ostatní zpevněné, většinou rovné plochy? Spadlá voda se do trávníků sama vsákne, ale voda z dlažby nebo betonu musí někam odtéct.
Řízený svod vody a její další využití usnadní liniové odvodnění, žlaby s roštem. Problém se spádováním plochy se zjednoduší tím, že podélný žlab umožní nasměrovat sklon dlažby jen jedním směrem. Nestačí ale jen položit žlab. Zkušení montážníci vědí, že je třeba dbát na centimetry i způsob položení při instalaci. Nejde jen o hloubku zabudování, ale i vzdálenost od domu nebo garážových vrat. Dbát na umístění žlabu, výběr materiálu, jeho šířky i druhu roštu tak, aby zvládl pojmout nejen drobný, ale i silný déšť.
Typy odvodňovacích žlabů podle materiálu
Obecně se odvodňovací žlaby dělí na 2 velké skupiny podle materiálu, ze kterého jsou vyrobeny:
Plastové odvodňovací žlaby
Největší výhodou plastových žlabů je nízká hmotnost, díky které se s nimi snadno manipuluje. Montáž také usnadňují zámky, kterými se žlaby snadno spojí. Plastové odvodňovací žlaby je možné také spojovat do pravých úhlů.
Nevýhodou plastových žlabů je ovšem jejich nízká pevnost při bočním zatížení, v porovnání s betonovými žlaby. Další nevýhodou je postupná degradace materiálu vlivem povětrnostních podmínek. Plasty, použité pro výrobu žlabů, jsou UV odolné. I přes to je ovšem celková životnost odhadována na 10 let.
Čtěte také: Odvodňovací žlaby z betonu
Betonové odvodňovací žlaby
V tomto případě se dostáváme do profesionálnějšího segmentu odvodňovacích žlabů. Betonové odvodňovací žlaby se vyznačují především vysokou pevností a obrovskou variabilitou rozměrů a typů. Kromě klasických žlabů s mříží, můžeme narazit i na "speciality" v podobě štěrbinových žlabů nebo žlabů se spádovaným dnem.
Nevýhodou betonových odvodňovacích žlabů je ovšem jejich vysoká hmotnost (v případě žlabů D400 ve větších rozměrech je hmotnost až 100 kg/ks) a z toho vyplývající náročnost na manipulaci a pokládku.
Třídy zatížení odvodňovacích žlabů
Pro správný výběr žlabu je klíčové zohlednit očekávané zatížení. Norma rozděluje žlaby do několika tříd:
| Třída zatížení | Max. zatížení | Příklady použití |
|---|---|---|
| A15 | 1,5 tuny | Chodníky, cyklostezky, kolem bazénů, před garáž na osobní auto. |
| B125 | 12,5 tuny | Autoservisy, místa pro příjezd dodávek či malých automobilů. |
| C250 | 25 tun | Parkoviště, nakládací zóny u továren. |
| D400 | 40 tun | Silnice, dálnice, příjezdové komunikace pro těžkou techniku. |
Dále se můžeme setkat také se zatíženími E600 (60 tun) a F900 (90 tun). Tato jsou ovšem vyžadována na specifické druhy staveb.
Spojování odvodňovacích žlabů
Plastové žlaby se spojují pomocí zámků. Betonové žlaby se spojují pouze "na sraz". V případě požadavku na vodotěsný spoj je nutné spáry mezi žlaby vyplnit polyuretanovým PU tmelem.
Čtěte také: Krytky pro okenní odvodnění
Upozornění: Žlaby a příslušenství musí být vždy od stejného výrobce.
Instalace a umístění odvodňovacích žlabů
Každý odvodňovací žlab (betonový i plastový) musí být pokládán do 10 cm betonového lože. Stejná tloušťka betonu musí být také z boků, aby ochránila žlab před působením bočních sil, které na odvodňovací žlab působí.
Instalace žlabů je jednoduchá, ruční bez nutnosti nějaké zvláštní techniky. Pokládka žlabů začíná odtokem a napojením na odtokovou trubku. Pak již žlaby pokládáte do zavlhlého betonového lože podle provázku nebo laseru. Doporučuje se utopit žlab proti dlažbě klidně o půl až jeden centimetr. Voda se do žlabu lépe dostane. Okolní dlažba má navíc tendenci klesat.
Specifické umístění žlabů
- Před garáží: Před garáže můžete podle požadované zátěže zvolit krycí rošty určené pro pojezd osobních aut nebo těžších dodávek. V případě většího množství vody například na rozhraní ulice a garáže, nebo u větších spádů můžete zvolit větší šířky žlabů až do 200 mm. Obecně platí, že pokud máte do garáže větší spád, je lepší použít širší žlab, aby přívalová voda žlab nepřeskočila a nedostala se do objektu. Také ocelový mřížkový rošt má lepší schopnost vodu zachytit než třeba litinový. U garáže se také doporučuje žlab od vrat trochu odsadit, třeba 20-30 cm a vytvořit před vstupem v místě žlabu mírné úžlabí. Při těžkém dešti se tak voda, která by se dostala za žlab, zase vrátí a odteče bezpečně žlabem.
- U terasy nebo fasády: Zde obvykle stačí žlab šířky 100 mm a záleží spíše na vašem estetickém cítění, jaký design roštu zvolíte. Nejnovější typ roštu je plastový rošt s podélnými žebry a zvládne zatížení A15 kN, unese tedy i osobní auto. Můžete ale také zvolit nenápadný štěrbinový nástavec, kde je žlab schovaný pod dlažbou a pouze úzká, téměř neviditelná štěrbina sbírá dešťovou vodu z povrchu. Možností je však daleko více.
Každý odvodňovací systém by měl mít nějaké sítko nebo košík na hrubé nečistoty.
Alternativní řešení odvodnění
Řešení odvodnění ploch se neomezuje pouze na liniové žlaby. Pokud je třeba, můžete využít také bodové vpustě. Ty mají v základu koš na hrubé nečistoty a volitelně i sifon. Přímo před vchody domů se osvědčily rohožky s vanou integrovanou do dlažby. Rohožka zachytí při čištění nejen hrubé nečistoty z bot, ale také dešťovou vodu.
Čtěte také: Cena betonových odvodňovacích žlabů a faktory ovlivňující
Využití dešťové vody
Dešťovou vodu ze zpevněných ploch nebo ze střech můžete odvést rovnou do kanalizace. Nebo pokud to typ zeminy umožní, můžete ji přímo vsáknout na pozemku. To je výhodnější nejen pro přírodu, ale především pro nás. Vodu lze přivést do podzemních nádrží, využít ji na zalévání a teprve přebytek nechat vsáknout nebo pustit do kanálu.
Možností, jak vyřešit odvodnění zpevněných ploch je mnoho. Záleží to jen na vašich požadavcích a nárocích na kvalitu, další využití a také na vizuálním dojmu. To, že jste zvolili správné řešení si ani neuvědomíte, protože kolem domu nebudete chodit v kalužích a voda bude svedena dál od základů.
tags: #odvodnovaci #zlab #spojka #informace