Odvodňovací žlaby s postranním vývodem: Vše, co potřebujete vědět

Dešťová voda dokáže potrápit každého. Pokud není dobře svedená, objeví se kaluže na chodníku, podmáčený trávník nebo poškozená dlažba. Řešení přitom existuje - odvodňovací žlab. Odvodňovací žlaby mají jasný úkol: odvést povrchovou vodu do kanalizace, retenční nádrže nebo příkopu. Díky nim se nepoškodí nově položená dlažba, nesesune se svah a voda neohrožuje základy domů.

Lineární odvodnění zachytává vodu po celé délce žlabu. Oproti bodové kanalizační vpusti nabízí: rovnoměrné odvádění vody, minimalizaci tvorby kaluží, vyšší ochranu fasády a základů domu, menší riziko zatékání do garáže a lepší funkčnost na větších plochách. Venkovní žlaby tak představují efektivní řešení pro terasy, vjezdy i chodníky.

Typy odvodňovacích žlabů podle materiálu a použití

Obecně se odvodňovací žlaby dělí na dvě velké skupiny podle materiálu, ze kterého jsou vyrobeny: plastové a betonové.

Plastové odvodňovací žlaby

Plastové odvodňovací žlaby se vyznačují nízkou hmotností, díky které se s nimi snadno manipuluje. Montáž také usnadňují zámky, kterými se žlaby snadno spojí. Plastové odvodňovací žlaby je možné také spojovat do pravých úhlů. Tělo žlabu je vyrobeno z polypropylenu (PP) s UV stabilizací. Polypropylen je pružný, mrazuvzdorný, nenasákavý a chemicky odolný. Nevýhodou plastových žlabů je ovšem jejich nízká pevnost při bočním zatížení v porovnání s betonovými žlaby. Další nevýhodou je postupná degradace materiálu vlivem povětrnostních podmínek. Plasty, použité pro výrobu žlabů, jsou UV odolné, i přesto je ovšem celková životnost odhadována na 10 let.

Betonové odvodňovací žlaby

Betonové odvodňovací žlaby se vyznačují především vysokou pevností a obrovskou variabilitou rozměrů a typů. Kromě klasických žlabů s mříží se můžeme setkat i se "specialitami" v podobě štěrbinových žlabů nebo žlabů se spádovaným dnem. Nevýhodou betonových odvodňovacích žlabů je ovšem jejich vysoká hmotnost (v případě žlabů D400 ve větších rozměrech je hmotnost až 100 kg/ks) a z toho vyplývající náročnost na manipulaci a pokládku.

Čtěte také: Odvodňovací žlaby z betonu

Klasifikace zatížení odvodňovacích žlabů

Při výběru odvodňovacího žlabu je klíčové zohlednit očekávané zatížení. Rozlišujeme několik tříd zatížení:

• A15 (do 1,5 t): Použití v chodnících či cyklostezkách, kolem bazénů, před garáž na osobní auto apod. (pochozí provoz: terasy, chodníky, okolí domu) - plastový anebo pozinkovaný žlab.
• B125 (do 12,5 t): Autoservisy, místa pro příjezd dodávek či malých automobilů apod. (pravidelný pojezd osobním automobilem) - litinový žlab.
• C250 (do 25 t): Parkoviště, nakládací zóny u továren apod.
• D400 (do 40 t): Silnice, dálnice, příjezdové komunikace pro těžkou techniku apod.

Dále se můžeme setkat také se zatíženími E600 (60 tun) a F900 (90 tun). Tato jsou ovšem vyžadována na specifické druhy staveb.

Instalace odvodňovacích žlabů: Kompletní technický návod

Venkovní odvodňovací žlab je konstrukční prvek, který musí fungovat dlouhodobě, bez deformací, bez zatékání a bez sedání okolní dlažby. Správná instalace rozhoduje o životnosti systému, zachování nosnosti, těsnosti napojení na KG kanalizaci a stabilitě celé zpevněné plochy.

1. Plánování a technický návrh

Nejčastější montážní chyby vznikají ještě před samotným započetím prací. Proto je nutné si nejprve ujasnit základní parametry.

• Určení zatížení: Zvažte, jak bude plocha používána (viz tabulka výše). U pojezdových variant je nutné počítat s robustnější betonovou konstrukcí.
• Kontrola stavební výšky: Změřte hloubku, do které máte pro žlab k dispozici, a vezměte v úvahu napojení na KG potrubí a dodržení spádu 1-2 %. Podle toho zvolte:
  • Standardní žlab (výška 105 mm, počítejte ještě minimálně 10 cm pro podbetonování a 10 cm zhutněného štěrku).
  • Snížený žlab (výška 55 mm, počítejte ještě minimálně 10 cm pro podbetonování a 10 cm zhutněného štěrku).
• Návrh napojení: Rozhodněte, kudy povede kanalizace:
  • Pod žlabem → spodní dopojení DN 110 (pro standardní i sníženou variantu žlabu je tento dopojovací kus stejný).
  • Ze strany → boční dopojení DN 110 (standardní).
  • Snížená varianta → boční dopojení DN 75.
  Napojení musí mít dostatečný spád (min. 1-2 %).
• Návrh délky: Žlaby mají délku 100 cm a lze je spojovat. Doporučuje se nejprve navrhnout kompletní délku linie a až následně řešit případné krácení.

Upozornění: Žlaby a příslušenství musí být vždy od stejného výrobce.

Čtěte také: Krytky pro okenní odvodnění

2. Výkop a příprava podloží

Výkop musí být širší než samotný žlab - minimálně o 20 až 30 cm na každou stranu. Tento prostor je nutný pro obetonování. Hloubka výkopu musí zahrnovat zhutněný štěrkový podsyp, betonovou podkladní vrstvu, výšku žlabu a finální skladbu dlažby.

• Podsyp: Na dno výkopu se uloží vrstva štěrku (10-15 cm). Tato vrstva musí být řádně zhutněna. Nedostatečně zhutněný podsyp je častou příčinou sedání žlabu.
• Betonové lože: Na zhutněný štěrk se ukládá betonová vrstva. U pochozí varianty je doporučená, u pojezdové varianty je nutná. Tloušťka betonu se běžně pohybuje kolem 8-10 cm.

3. Napojení na KG kanalizaci

Napojení je klíčový bod celé instalace. Žlab má napojovací dřík, který se zasouvá přímo do hrdla KG potrubí s těsněním. Potrubí musí být uloženo pevně, nesmí zůstat bez podpory.

• Připravte KG potrubí ve správné výšce a spádu.
• Zkontrolujte těsnění v hrdle.
• Zasuňte napojovací dřík do hrdla potrubí.
• Zkontrolujte stabilitu spoje.

U snížených žlabů je boční vývod DN 75 - je nutné tomu přizpůsobit potrubí a použít odpovídající redukci. Vzhledem k průměru DN 75 musíte zvolit HT redukci 110/75 - silně doporučujeme zvolit krátkou variantu, aby se tato redukce celá zasunula do KG tvarovky anebo trubky a nebyla tak vystavena zatížení.

4. Osazení žlabu do betonového lože

Každý odvodňovací žlab (betonový i plastový) musí být pokládán do 10 cm betonového lože. Žlab se ukládá do čerstvého betonu a výškově se vyrovná podle budoucí dlažby. Horní hrana mřížky by měla být v úrovni dlažby nebo 2-3 mm pod ní. To zabrání zadržování vody i poškození hran.

• Obetonování: Boční stěny musí být pevně obetonovány. Stejná tloušťka betonu musí být také z boků, aby ochránila žlab před působením bočních sil. U pojezdové varianty je kvalitní obetonování zásadní, protože zatížení se přenáší do betonového rámce. Plastové těleso není nosným prvkem - nosnou funkci plní kombinace mřížky a betonového okolí.

5. Spojování žlabů

Žlaby se spojují pomocí konstrukčního zámku na čelních hranách.

Čtěte také: Cena betonových odvodňovacích žlabů a faktory ovlivňující

• Plastové žlaby se spojují pomocí zámků.
• Betonové žlaby se spojují pouze "na sraz". V případě požadavku na vodotěsný spoj je nutné spáry mezi žlaby vyplnit polyuretanovým PU tmelem (např. REVESTECHFLEX).

Před finální fixací doporučujeme sestavit celou linii „nasucho“, zkontrolovat spád a zkontrolovat výškové osazení. U dlouhých linií je vhodné použít provázek nebo rovnou lať. Po kontrole lze provést definitivní obetonování.

6. Krácení žlabu

Pokud délka nevyhovuje přesně, poslední díl lze upravit úhlovou bruskou.

• Nejprve žlaby kompletně sestavte.
• Přesně zaměřte požadovanou délku.
• Označte místo řezu.
• Použijte úhlovou brusku s kotoučem na plast.
• Řez proveďte kolmo a očistěte hrany.

Důležité upozornění: Pokud používáte boční dopojení, řežte na opačné straně. Zkrácený konec musí být zakončen koncovkou. U pojezdových žlabů zachovejte plné obetonování i u zkráceného dílu.

7. Pokládka finální dlažby

Po vytvrdnutí betonu lze dokončit dlažbu. Je nutné dodržet spád 1,5-2 % směrem k žlabu, zachovat konstrukční stabilitu dlažby a nepřenášet zatížení přímo na plastové hrany. Dlažba musí být pevně svázána s podkladní vrstvou.

Nejčastější montážní chyby a jejich prevence

Mezi nejčastější montážní chyby, které vedou k deformaci nebo zatékání, patří:

• Nedostatečné zhutnění podsypu.
• Chybějící obetonování.
• Špatný spád.
• Řezání na straně plánovaného vývodu.
• Kombinace standardních a snížených dílů.

Při správné montáži je systém dlouhodobě stabilní a spolehlivě plní svou funkci.

Údržba odvodňovacích žlabů

Stejně jako u každého technického řešení, i u žlabů platí, že potřebují péči. Není náročná, ale pravidelnost je klíčová. V praxi to znamená občas vyčistit rošty a vpusti od listí, písku nebo bláta. U veřejných ploch se proto doporučuje provádět kontrolu několikrát ročně, u soukromých projektů většinou postačí podzimní a jarní čištění.

Další možnosti odvodnění

Řešení odvodnění ploch se ale neomezuje pouze na liniové žlaby. Pokud je třeba, můžete využít také bodové vpusti. Ty mají v základu koš na hrubé nečistoty a volitelně i sifon. Přímo před vchody domů se osvědčily rohožky s vanou integrovanou do dlažby. Rohožka zachytí při čištění nejen hrubé nečistoty z bot, ale také dešťovou vodu.

Dešťovou vodu ze zpevněných ploch nebo ze střech můžete odvést rovnou do kanalizace. Nebo pokud to typ zeminy umožní, můžete ji přímo vsáknout na pozemku. To je výhodnější nejen pro přírodu, ale především pro nás. Vodu lze přivést do podzemních nádrží, využít ji na zalévání a teprve přebytek nechat vsáknout nebo pustit do kanálu.

Možností, jak vyřešit odvodnění zpevněných ploch je mnoho. Záleží to jen na vašich požadavcích a nárocích na kvalitu, další využití a také na vizuálním dojmu. To, že jste zvolili správné řešení si ani neuvědomíte, protože kolem domu nebudete chodit v kalužích a voda bude svedena dál od základů.

tags: #odvodnovaci #zlab #postrani #vyvod #informace

Oblíbené příspěvky:

• Vše o podhledových LED svítidlech
• Vlastnosti asfaltového šindele IKO
• Moderní řešení pro koupelnu
• Výhody provětrávané fasády
• moderní podlahy se snadnou pokládkou