V posledních letech jsme svědky postupných klimatických změn, které se projevují střídáním velkých veder, sucha a přívalových dešťů. Zelené střechy, kromě mnoha jiných benefitů, dokážou zadržovat a pozvolna odpařovat vodní srážky, čímž úspěšně pomáhají předcházet náhlým povodním. Aby vám ale zelená střecha takto fungovala desítky let, musí mít správnou skladbu a efektivní systém odvodnění.
Proč je správné odvodnění tak důležité?
Správně navržený systém odvodnění je základní podmínkou dlouhé životnosti každé ploché střechy. Pokud se voda na střeše hromadí, zvyšuje zatížení konstrukce a při sebemenší netěsnosti začne pronikat do střešního souvrství. To vede k degradaci tepelné izolace, ztrátám energie a drahým opravám. Dešťová voda na střeše není jen estetický problém. Každých 10 mm stojaté vody zvyšuje zatížení střechy o cca 10 kg/m², což může při přívalových deštích znamenat stovky kilogramů navíc. Nesprávně zvolené nebo špatně instalované vpusti mohou vést k zatékání, zkrácení životnosti hydroizolace a ohrožení celé konstrukce. Česká technická norma ČSN 73 1901 i ČSN EN 12056 proto přesně stanovují zásady pro návrh odvodnění plochých střech.
Součinitel špičkového odtoku C
Pro dimenzování drenážní vrstvy a výpočet odvodnění je klíčový odvod vody při přívalovém dešti. Není vhodné, aby se dešťová voda hromadila na povrchu střechy, ani aby po ní tekla. Dešťovka se musí rychle vsáknout do vegetační a hydroakumulační vrstvy. Důležitým parametrem je součinitel špičkového odtoku C, který udává schopnost povrchu střechy odvádět srážkovou vodu o dané intenzitě a trvání. Je směrodatný pro návrh odvodnění střechy, dimenzi svodů a kanalizačního potrubí. Kromě toho existuje i součinitel dlouhodobého odtoku [psí], který udává střední nebo průměrnou hodnotu odtoku v delším časovém horizontu, např. za rok. Součinitel ψ je určující pro výpočet množství srážkových vod odváděných do kanalizace, ale pro výpočet drenážního výkonu se nepoužívá.
Typy odvodňovacích systémů
Odvodnění plochých střech lze řešit gravitačně nebo podtlakově.
-
Gravitační systém
V běžné praxi je častější gravitační systém, který pracuje s částečným plněním svodů (max. 0,33). Potrubí, která odvádí dešťovou vodu v tradičním gravitačním systému, jsou vždy konstruována jen jako částečně zaplněná, a to i při intenzitě srážek rovné maximální výpočtové hodnotě. To má za následek velké průměry svodných a sběrných potrubí, což může u moderních staveb působit rušivě a navíc s sebou nese vyšší náklady.
Čtěte také: Odvodnění střech a dešťová voda
-
Podtlakový systém
Podtlakový systém využívá plného plnění potrubí a je vhodný pro velké haly a průmyslové objekty. V systému podtlakového odvodnění pracují všechna potrubí jako zcela zaplněná a tlak v systému je nižší než tlak atmosférický. Předností podtlakového systému odvodnění proti tradičnímu gravitačnímu systému odvodnění je především jeho vysoká hydraulická kapacita při nižší materiálové náročnosti (menší dimenze potrubí). Podtlakové systémy odvodnění nabízí snazší koordinaci s ostatními technologiemi. Velkou výhodou je i možnost napojit se na ležatou kanalizaci v nejvhodnějším místě.
Rozlišujeme také vnitřní odvodnění - voda je vedena středem objektu do kanalizace - a vnější odvodnění, typické pro šikmé střechy, které vodu svádí do žlabů a svodů. U plochých střech máte dvě možnosti. Buď je odvodníte jako klasické pultové střechy, tedy povrchově okapem k jedné straně, nebo vtokem někde v ploše střechy. Druhá varianta je častější a elegantnější, musí se však správně provést.
Střešní vtoky a vpusti
Střešní vpusti jsou srdcem celého systému odvodnění - jejich počet, typ a umístění rozhodují o tom, zda bude střecha fungovat spolehlivě i po letech. Jedna střešní plocha běžného domu musí být vždy odvodněna nejméně dvěma střešními vtoky a zároveň doplněna alespoň jedním bezpečnostním přepadem. Veškeré odvodňovací prvky by také měly být chráněny ochrannými kryty před zanesením a zároveň musí být trvale přístupné pro pravidelnou kontrolu a čištění. Střešní vtoky na trhu v dřívějších dobách prakticky neexistovaly, nebo jen velmi vzácně. Místo nich jste tedy na střechách vídali hrdla od potrubí. Doba naštěstí pokročila, vnitřní odvodnění přes vtoky se používá nejen u velkých průmyslových staveb, ale i u rodinných domů. Vtok v ploše střechy ústí do svislého odpadního potrubí. Střešní vpusti nebo vtoky jsou pro odvodnění plochých střech nezbytnými prvky. Výjimku tvoří ploché střechy, které využívají odvodnění do okapových žlabů. Další možností odvodnění ploché střechy jsou chrliče a pojistné přepady. Používají se tam, kde nelze plochou střechu odvodnit svislým vtokem.
-
Svislé a vodorovné vpusti
Existují vpusti svislé a vodorovné, dle potřeby dané plochy. Výrobci nabízí i vyhřívané vpusti, které zajistí spolehlivé odvodnění i v zimním období.
-
Vpusti se zápachovou uzávěrkou
Vpusti mají, narozdíl od vtoků, zápachovou uzávěrku. Díky ní se vpusti využívají především na terasách či u plochých střech, kdy na ně navazuje vyšší část budovy s okny. Díky zápachové uzávěrce se tak zabrání šíření zápachu z odpadního potrubí.
Čtěte také: Odvodnění plochých střech
-
Sanační vpusti
Sanační vpusti oceníte při rekonstrukcích, kdy umožňují jednoduché napojení na stávající střešní vtok.
-
Chrliče
Chrlič vodu odvádí skrze atiku, umožní napojení do kotlíku či svodu, který vodu odvede mimo budovu.
-
Pojistné přepady
Pojistný přepad slouží jako pojistka při nahromadění vody na ploché střeše. V takovém případě se běžně nenapojuje na svod, ale je pouze vyveden mimo atiku, pryč z objektu. Ať už se rozhodnete jen pro povrchový odvod vody přes okapy, nebo pro vpusti, nikdy nesmíte zapomenout na pojistný přepad. Pokud se vpusť ucpe, měla by voda unikat bezpečnostním přepadem dál od konstrukce objektu.
Klíčová pravidla pro návrh a instalaci střešních vpustí
Správný návrh začíná stanovením minimálního počtu vpustí. Norma doporučuje pro každou plochu alespoň dvě samostatné vpusti nebo vpusť doplněnou bezpečnostním přepadem. Ten eliminuje riziko přetížení střechy při ucpání nebo přívalovém dešti.
-
Umístění vpustí
Umístění vpustí je dalším kritickým faktorem - nesmí být příliš blízko atikám nebo rohům střechy. Optimální vzdálenost je alespoň 0,5-1 m, aby se zabránilo hromadění nečistot a komplikovaným detailům hydroizolace.
Čtěte také: Funkčnost zelených střech
-
Osazení vpustí
Osazení musí zajistit, že hrdlo vtoku je nejnižším bodem střešní plochy, ideálně zapuštěné 2 cm pod úroveň hydroizolace. Doporučuje se také instalace ochranných košů, které zabrání vniku nečistot do potrubí. Koše je nutné kontrolovat a čistit alespoň 2× ročně - nejlépe na jaře a na podzim.
-
Konstrukce a materiál
Pro spolehlivé napojení na hydroizolaci je klíčová integrovaná manžeta, která zaručuje 100% vodotěsné spojení. Vyplatí se vyhnout šroubovacím přírubám, které časem povolují a způsobují netěsnosti. Důležité je také správné kotvení tělesa vpusti k nosné vrstvě střechy, aby se zabránilo vytažení při silném větru.
Drenážní vrstva
Drenážní vrstva odvádí přebytečnou dešťovou vodu do odvodňovacího zařízení. Chrání tím rostliny (v našem případě rozchodníkové koberce) před přemokřením a zajišťuje bezpečný provoz celého střešního souvrství. Obecně jsou odvodňovací vrstvy provedeny z praného kulatého štěrku nebo jemného kameniva (30-40 mm), expandované hlíny nebo různých druhů speciálních drenážních výrobků (odvodňovací rohože, vlnité drenážní desky, atd.). Kromě své funkce vegetační vrstvy napomáhá bobtnavá hlína také odvodnění. Zajišťuje rychlý odvod nadbytečné dešťové vody. Na druhou stranu může vlhkost snadno pronikat otevřenou strukturou materiálu. Lze také použít odvodňovací systémy, které plní úlohu separační vrstvy, odvodnění a filtrace v jednom výrobku, které nabízejí jednoduché, lehké skladby zelené střechy. Nad odvodňovací vrstvou filtrační tkanina brání splachování jemných částic z vegetační vrstvy. Pro tento účel se také používá difúzně otevřená, hnilobě odolná tkanina. Přednost je dána vegetačním vrstvám smíšeného substrátu, které mají určitou schopnost akumulace vody. Vegetační vrstvy založené na bobtnavé hlíně nebo lupku mají zároveň úlohu drenáže. V důsledku toho lze vynechat drenážní vrstvu. Výhodná je min. tloušťka asi 8 až 10 cm. Čím větší je sklon střechy, tím menší je potřeba plošných odvodňovacích prvků. Zároveň však roste potřeba drenážních panelů se zpomalovači odtoku vody.
Drenážní kapacity minerální vlny
Střechy s hydrofilní minerální vlnou mají i v nejúspornější variantě (50 mm Isover FLORA + 30 mm substrát) velmi dobrou vodní kapacitu, minimálně 51 litrů na m2. Toto množství odpovídá velmi silnému dešti v délce trvání 2 hodiny (za ideálního stavu, kdy je střecha zcela vyschlá). Střechy s hydrofilní vlnou malého rozsahu (do 50 m2) obvykle nepotřebují speciální drenážní prvky, protože hydrofilní vlna odvádí vodu v celém svém objemu, pokud je ve střeše alespoň minimální sklon. Pokud je rozsah střechy větší nebo je její tvar komplikovanější, vegetační souvrství musí být doplněno o plošnou drenáž, obvykle z nopové fólie. Drenážní kapacity minerální vlny při různých sklonech střechy jsou známy.
Atika
Atika ploché střechy je vystupující konstrukce, která vystupuje nad úroveň krytiny ploché střechy. Účelem atiky ploché střechy je zamezit stékání vody (dešťová voda, tající sníh) ze střechy na fasádu budovy. Pokud srážková voda stéká na fasádu, může ohrozit celou konstrukci budovy, o zničení fasády nemluvě. Vyspádováním zhlaví atiky směrem do ploché střechy zabráníme stékání vody ze zhlaví atiky na fasádu.
Údržba a kontrola
Ani ten nejlepší návrh nezajistí spolehlivost, pokud se vpusti pravidelně neudržují. Minimálně 2× ročně je nutné odstranit listí a nečistoty z ochranných košů a zkontrolovat funkci bezpečnostních přepadů. Doporučuje se nejméně dvakrát ročně (na jaře a na podzim) a po každém přívalovém dešti. Pravidelná údržba prodlužuje životnost střechy a brání zatékání.
Tabulka: Poplatky za odvádění srážkových vod
Podle zákona č. 274/2001 Sb. a prováděcí vyhlášky č. 428/2001Sb. se platí poplatky za odvádění srážkových vod. Množství odváděné vody a následného poplatku lze díky vegetační střeše radikálně snížit.
| Typ plochy | Poplatek za odvádění srážkových vod |
|---|---|
| Těžce propustné zpevněné plochy, zastavěné plochy | Vyšší |
| Propustné zpevněné plochy | Střední |
| Plochy kryté vegetací, zatravněné plochy | Nižší (lze snížit díky vegetační střeše) |
Ploché střechy přináší řadu výhod, ale zároveň skrývají riziko hromadění vody, protože neodvádějí vodu tak efektivně jako jejich šikmé protějšky. Kaluže na ploché střeše mohou značit nesprávně řešené odvodnění střechy. Nekvalitně provedená plochá střecha je náchylná ke vzniku kaluží. I přesto, že kaluže na ploché střeše nemusí vyloženě znamenat bezprostřední hrozbu, můžou po čase narušit střešní krytinu. Tím se automaticky snižuje životnost krytiny, vznikají netěsnosti, které mohou vést až k narušení struktury budovy. Nepsané pravidlo praví, že kaluže, které na střeše vzniknou po prudkém dešti nemusí hned znamenat, že je něco špatně s odvodněním ploché střechy. Pokud však kaluž na střeše přetrvává i po 2 dnech, je nasnadě nechat střechu zkontrolovat. Správně a kvalitně vyřešený systém odvodnění ploché střechy je stejně důležitý jako výběr vhodné tepelné izolace a hydroizolace. Pro řádné fungování ploché střechy jsou všechny tyto položky klíčové. Realizaci ploché střechy nedoporučujeme provádět bez pomoci profíků.
tags: #odvodneni #zatravnene #strechy