Plochá střecha vypadá elegantně a moderně, ale má svá specifika - a jedním z nich je odvodnění. Ploché střechy přináší řadu výhod, zároveň ale skrývají riziko hromadění vody. Ploché střechy totiž neodvádějí vodu tak efektivně jako jejich šikmé protějšky. Odvodnění ploché střechy je klíčové pro její dlouhou životnost a bezproblémové fungování.
V tomto článku se dozvíte, jak na odvodnění plochých střech, včetně výpočetních vzorců a porovnání gravitačního a podtlakového systému. Najdete zde praktické informace pro návrh odvodnění. Zjistíte, proč je důležité mít nejen funkční vtoky, ale i bezpečnostní přepad a jaké chyby se při návrhu nejčastěji dělají. Správně a kvalitně vyřešený systém odvodnění ploché střechy je stejně důležitý jako výběr vhodné tepelné izolace a hydroizolace. Pro řádné fungování ploché střechy jsou všechny tyto položky klíčové.
Význam atiky pro odvodnění
Atika je část fasády zvýšená nad úroveň krytiny ploché střechy. Atika ploché střechy je vystupující konstrukce, která vystupuje nad úroveň krytiny ploché střechy. Tedy jakási zídka po obvodu ploché střechy. Účelem atiky ploché střechy je zamezit stékání vody (dešťová voda, tající sníh) ze střechy na fasádu budovy. Zabraňuje stékání srážkové vody ze střechy na fasádu. Pokud srážková voda stéká na fasádu, může ohrozit celou konstrukci budovy, o zničení fasády nemluvě.
Jednou z podmínek, které musí atiky plnit, je to, aby voda ze zhlaví atiky (horní ploché části) nestékala na fasádu. Proto musí být zhlaví atiky vyspádováno směrem do plochy střechy. Vyspádováním zhlaví atiky směrem do ploché střechy zabráníme stékání vody ze zhlaví atiky na fasádu. Pro nepříliš širokou atiku může postačit zábrana proti přelití vody na fasádu. Je to tzv. závětrná lišta (z foliového plechu). Samotnou závětrnou lištu lze vyložit asi tak 3 - 4 cm vně atiky.
Oprava a modifikace atiky pro správný spád
Pro vytvoření spádu směrem do plochy střechy se provádí úpravy atiky. Toto řešení lze užít rovněž na novostavbách. Provádí se to z tzv. spádových klínů z tepelného izolantu. Jako podklad pro krytinu a případné oplechování se použije deskový materiál. Výborně se k tomu hodí nenasákavé dřevoštěpkové OSB desky. Spádové klíny a deskový materiál je nutné k atice řádně přikotvit. Kotvit lze bez problému do plného betonu, betonového potěru, nebo plynosilikátu (porobeton, Hebel, Ytong). Pokud se tato oprava provádí na nějaké již hotové střeše s hotovou fasádou, je nutné nějak ošetřit (zakrýt) boky polystyrenových klínů. Celá tato oprava atiky je velice pracná, tudíž není levná, ale výsledek stojí za to!
Čtěte také: Hydroizolace horninového prostředí
Proč je správné odvodnění ploché střechy nezbytné?
I malá nerovnost nebo nefunkční vtok může způsobit, že se na ploše střechy začne držet voda. A ta je nepřítelem č. 1 - zatěžuje konstrukci, degraduje hydroizolaci, podporuje růst řas a mechu. V zimě navíc může docházet ke vzniku ledu, což zvyšuje riziko mechanického poškození. Hromadění vody nevede jen k poškození hydroizolace, ale může způsobit i statické problémy celé konstrukce. Špatně navržený odvodňovací systém může výrazně zkrátit životnost střešního pláště a způsobit značné škody. Životnost střešního pláště ploché střechy závisí zásadně na způsobu odvodnění srážkové vody. Nekvalitně provedená plochá střecha je náchylná ke vzniku kaluží.
Kaluže na ploché střeše mohou značit nesprávně řešené odvodnění střechy. I přesto, že kaluže na ploché střeše nemusí vyloženě znamenat bezprostřední hrozbu, můžou po čase narušit střešní krytinu. Tím se automaticky snižuje životnost krytiny, vznikají netěsnosti, které mohou vést až k narušení struktury budovy. Nepsané pravidlo praví, že kaluže, které na střeše vzniknou po prudkém dešti, nemusí hned znamenat, že je něco špatně s odvodněním ploché střechy. Pokud však kaluž na střeše přetrvává i po 2 dnech, je nasnadě nechat střechu zkontrolovat. Při špatném postupu může dojít k zatékání do konstrukce. Vlhkost způsobí degradaci materiálu a vaši novou plochou střechu můžete rázem měnit.
Základní principy a systémy odvodnění
V zásadě rozlišujeme dva hlavní typy odvodnění - vnitřní a vnější. Odvodnění střech lze realizovat vnitřně (přes vpusti a svody do kanalizace uvnitř budovy) nebo vně (do podokapních žlabů se svodem po fasádě). Volba závisí na velikosti objektu, klimatických podmínkách a architektonických požadavcích.
Vnitřní odvodnění
Nejběžnějším řešením je umístění střešních vpustí napojených na svislé odpady. Voda je svedena přes hydroizolační manžety a sifony do vnitřního kanalizačního systému. Vnitřní odvod (vpusti) najdeme převážně u větších budov jako jsou výrobní haly nebo výškové budovy. Pravdou však je, že se jedná o estetickou záležitost, a proto vidíme vnitřní vpusti i u rodinných domů - respektive nevidíme. U průmyslových hal převládá vnitřní odvodnění kvůli jednoduchosti, u bytových domů se často volí kombinace obou systémů. Obvyklým řešením odvodnění ploché střechy je do vtoku ústícího do odpadního dešťového potrubí někde uvnitř dispozice objektu. Co se týká především vnitřního odvodnění, potrubí nesmí být vedeno šikmo, už vůbec ne s náznaky vodorovnosti.
Vnější odvodnění a odvodnění přes atiku chrliči
Plochá střecha je odvodněná buď chrličem (tj. do boku skrz atiku a mimo objekt), nebo vpustí (tj. svisle). Pokud má střecha atiku (nízký zvýšený okraj), je možné vodu odvádět pomocí chrličů - otvorů ve stěně, které vodu vyvedou mimo dům. Chrlič vodu odvádí skrze atiku, umožní napojení do kotlíku či svodu, který vodu odvede mimo budovu. Při tomto typu odvodnění je ale nutné pamatovat na dostatečný spád střechy směrem ke chrličům a na odolnost proti zanesení. Další možností odvodnění ploché střechy se nabízí skrz atiku. Někdy se lze setkat s řešením spádu celé střechy směrem k jednomu bodu u atiky po obvodu střechy. Voda je pak odváděna prostupem skrz atiku. Odvodnění střechy do okapových žlabů představuje výjimku, kde se nepoužívají svislé vpusti.
Čtěte také: Odvodnění střech a dešťová voda
U vnějšího typu bude zapotřebí i klempířské činnosti. Odvodnění střechy bude vyžadovat i lapač splavenin v úrovni terénu. Vnější odvodnění bychom mohli rozdělit podle umístění žlabů. Zaatikové a mezistřešní odvodnění se převážně nevyužívá. Kdyby to však konstrukční řešení vyžadovalo, žlaby by musely být v šířce min 500 mm (spíše se volí úžlabí s povlakovou hydroizolací). Dále máme podokapní žlaby, které se provádí ve sklonu min 0,5 %.
Klíčové komponenty odvodnění a jejich vlastnosti
Při odvodnění ploché střechy jsou zásadní především kvalitní systémové prvky a jejich správná instalace.
Střešní vpusti a vtoky
- Střešní vpusti představují srdce celého systému.
- Doporučují se průmyslově vyrobené díly s integrovanou manžetou ze stejného materiálu jako hydroizolace, které lze dokonale svařit.
- Kvalita provedení vtoku na ploché střeše je klíčová, protože se v jeho místě koncentruje veškerá dešťová voda ze střechy. Vtok musí být dokonale vodotěsný.
- Výrobci tvarovek vtoků nabízejí dnes již dokonalé výrobky s možností napojení všech obvyklých typů hydroizolačních materiálů.
- Střešní vpusti nebo vtoky jsou pro odvodnění plochých střech nezbytnými prvky.
Parametry a umístění vtoků
- Minimální průměr je DN 70, ale doporučuje se alespoň DN 100 pro snížení rizika ucpávání.
- Ideální průměr svodu je 100 mm. Minimálně se setkáte se 70 mm, ale jak se říká - jistota je jistota. Větší průměr zmenší riziko ucpání.
- Správné umístění vtoků je kritické - musí být v nejnižším místě odvodňované plochy a minimálně 500 mm od atik a prostupů.
- Zároveň by veškerá hrdla vpusti měla mít minimální odstup 0,5 m od atiky či zdiva z důvodu osazování hydroizolace nebo jiných materiálů. Naopak maximální vzdálenost se udává na 15 m.
- Těleso vtoku se vždy připevňuje k nosné konstrukci.
- Opracování vtoku hydroizolačním materiálem v koutě u atiky je však technologicky náročnější. Dokonale musí být hydroizolačně opracován také samotný prostup atikou a jeho napojení na zmíněný kotlík.
Ochrana proti ucpání a zamrznutí
- Střešní vpusť musí být vybavena ochranným košem, který chrání vpusť před ucpáním různými nečistotami.
- Ochranné košíky vpustí zabraňují zanášení vpusti většími nečistotami (jako listí, atd).
- U střech s kačírkem nebo jiným přitěžujícím souvrstvím se používají speciální perforované koše.
- Ony ochranné koše, které můžete vidět vyčnívající na plochých střechách, mají též svůj důvod. Musí vyčnívat alespoň 40 mm. Důvod je prostý. V případě zamezení vpusti vody dovnitř nenastane problém zneprůchodnění.
- Vyhřívání vpustí představuje důležité opatření proti zamrznutí. K dispozici jsou samoregulační systémy na 230 V nebo nízkonapěťové varianty s termostatickou regulací.
- Výrobci nabízí i vyhřívané vpusti, které zajistí spolehlivé odvodnění i v zimním období.
Další typy vpustí
- Vpusti mají, narozdíl od vtoků, zápachovou uzávěrku. Díky ní se vpusti využívají především na terasách či u plochých střech, kdy na ně navazuje vyšší část budovy s okny. Díky zápachové uzávěrce se tak zabrání šíření zápachu z odpadního potrubí.
- Sanační vpusti zase oceníte při rekonstrukcích, kdy umožňují jednoduché napojení na stávající střešní vtok.
Nouzové a bezpečnostní přepady
Každá správně navržená plochá střecha by měla obsahovat také tzv. pojistný přepad - tedy doplňkový otvor nebo chrlič, který zajistí odtok vody v případě, že hlavní vtok selže (např. kvůli zanesení listím). Bez pojistného přepadu hrozí v extrémních případech zatopení střechy, zatížení konstrukce a poškození interiéru.
Bezpečnostní pojistné přepady zahrnují nouzové odvodnění pro případ ucpání hlavního systému odvodnění nebo havárie kanalizace. Nouzové odvodnění je povinné u nových střech s atikami a zajišťuje odvod přebytečné vody při ucpání hlavního systému odvodnění nebo havárie kanalizace. U všech střech s povlakovou krytinou se musí navrhnout nouzové odvodnění podle ČSN 75 6760, ČSN EN 12056-3 a ČSN EN 752, nebo odtok přes okapní hranu. Pro jednu vnitřně odvodňovanou střechu se navrhují nejméně dva vtoky se samostatnými dešťovými odpady. Případně lze jeden vtok nahradit přepadem, nouzovým odvodněním nebo dalším vhodným technickým opatřením (viz ČSN 73 1901-1 - 7.2.3.2.5).
Ať už se rozhodnete pro ten či onen typ odvodnění, nesmíte zapomínat na pojistný přepad. Tzv. bezpečnostní přepad nám slouží jako pojistka. Řekněme, že budou silné deště a vaše vpusti nebo svody budou přehlceny, nebo se ucpou na základě většího předmětu, který na střechu nepatří (nejčastěji to bývá míč, listí či jiný organický materiál), co potom?
Čtěte také: Odvodnění plochých střech
U návrhu bezpečnostního přepadu musíme být obezřetní. Abychom zabránili přetížení konstrukce střechy, přepad by měl být ve výšce maximálně 10 cm. Stejně tak nesmí sloužit k proniknutí vody do objektu, tudíž by měl být veden přes atiku, dál od konstrukce. Spodní hrana otvoru [pro odtok skrz atiku] musí být nad výškou bezpečnostní střešní vpusti. V této úrovni se zároveň nacházíme v požadované tlakové výšce vody (nouzové odvodnění). U větších ploch střech se doporučuje zvolit více pojistných přepadů. Kolik takových přepadů potřebuje vaše střecha? Vše, co byste potřebovali zjistit, najdete v příslušných normách, které popisují odvodnění plochých střech.
Principy návrhu a dimenzování odvodnění
Klíčové je dodržet základní pravidla pro umístění a dimenzování komponentů. Pro odvodnění ploché střechy je nutné zřídit 2 střešní vpusti se samostatným odpadním potrubím. Plánujete rekonstrukci ploché střechy? Ať už jde o střechu fóliovou, asfaltovou, zelenou, případně užitkovou (terasa), vždy musí být navrženy nejméně dvě střešní vpusti se samostatným odpadním potrubím (ČSN 73 1901).
Spád střechy a potrubí
- Minimální doporučený sklon ploché střechy jsou 3 %.
- S odvodněním také souvisí spád střechy, který je u plochých střech do 5 % (optimální jsou 3 % - při tomto sklonu by se neměly tvořit louže).
Výpočet odvodnění ploché střechy
Správný návrh odvodnění ploché střechy je základem funkčního systému. Průtok vpusťmi a chrliči počítáme jednotlivě pro každý prvek zvlášť, podle jeho příslušné účinné plochy střechy. Jednoduchý výpočet, vytažený z normy ČSN 75 6760, najdete níže. Pro naši halu (1200 m²) potřebujeme minimálně 5 vpustí DN 100 nebo 4 vpustí DN 125. Pro přehlednější práci jsme pro vás připravili jednoduchou kalkulačku na výpočet odvodnění.
C = součinitel odtoku, který má pro standardní střechy hodnotu 1; u velkého rizika vniknutí vody do objektu hodnotu 2 a u vysokého stupně ochrany budovy hodnotu 3.
Gravitační vs. podtlakové odvodnění
Při volbě systému odvodnění ploché střechy je nutné zvážit dvě hlavní možnosti: gravitační a podtlakové odvodnění.
| Systém odvodnění | Popis a princip | Výhody | Vhodné pro |
|---|---|---|---|
| Gravitační systém | Osvědčené řešení, které využívá spád potrubí a gravitaci. |
| Menší objekty do 1000 m² |
| Podtlakové odvodnění | Moderní řešení, které využívá výšku budovy a podtlak v potrubí. Při intenzivním dešti se potrubí naplní a speciální vtok zabrání přístupu vzduchu - vzniká podtlakový efekt. |
| Logistické haly, obchodní centra, sportovní areály a průmyslové objekty nad 1500 m² |
Speciální případy a rizika
Odvodnění zelených střech
Odvodnění zelené střechy vyžaduje speciální přístup. I když substrát může zadržet až 70 % srážek, pro výpočet se používá C = 1 kvůli bezpečnosti. Při výpočtech hlavního odvodnění střech se substrátem by při zohlednění retenčních schopností mohl být součinitel odtoku 0,5. Nicméně doporučuje se, aby nebyl menší než 1, protože nejen v době stavby by odvodnění bylo nedostatečné, ale investor se může kdykoliv rozhodnout a střešní substrát vyměnit za neakumulační povrchovou úpravu. Kritické je použití ochranných košů nebo šachet proti zanesení substrátem.
Rizika zamrzání u prostupů atikou
Popsané řešení [odvodnění skrz atiku] má ještě jedno riziko. Pokud nastane poctivá zima se silnou dlouhodobě trvající sněhovou pokrývkou a obdobím s teplotami pod nulou, funguje taková sněhová pokrývka na střeše jako docela účinná tepelná izolace. To ale znamená, že její spodní povrch, tedy úroveň styku s hydroizolací, může mít již teploty kolem bodu mrazu a sníh tedy může odspodu odtávat. V těchto místech je však již teplota opět hluboko pod bodem mrazu, voda tedy může opět zamrzat a led může postupně zaplnit celé odpadní potrubí v atice a tím znemožnit odtok vody či způsobit jinou poruchu. Nutno podotknout, že tento problém se spíše týká hůře tepelně izolovaných, tedy starších střech.
Nejčastější chyby a doporučení
Mezi nejčastější chyby při návrhu a realizaci odvodnění plochých střech patří: Podcenění intenzity srážek, Špatné umístění vtoků, Zanedbání použití nouzového odvodnění, Nedostatečná údržba (kontrola a revize minimálně 2× ročně).
Správně navržené odvodnění ploché střechy představuje klíčový faktor pro dlouhodobou funkčnost střešního pláště. Ať už zvolíte gravitační nebo podtlakové řešení, důležité je dodržet základní principy: správný výpočet, kvalitní komponenty a odbornou montáž. Úspora na odvodnění se může vymstít několikanásobně vyššími náklady na opravu škod. Investice do kvalitního systému se vždy vyplatí. Realizaci ploché střechy nedoporučujeme provádět bez pomoci profíků. Veškeré detailní požadavky na odvodnění ploché střechy naleznete v příslušných normách. Odborníci vám pomohou s návrhem odvodnění na míru pro váš projekt.
tags: #odvodneni #ploche #strechy #atikou