Prostorová vlhkost a vlhkost zdiva patří mezi základní problémy, které velkou měrou ovlivňují způsob a rozsah rekonstrukce stávajících objektů.
V poslední době se však také velmi často setkáváme s vlhnoucím zdivem i u novostaveb.
Vlhkost a její projevy
Vlhkost je voda vázaná na póry či kapiláry stavebních materiálů, zemin a ostatních pórovitých látek, případně voda ve vzduchu.
Za běžných atmosférických podmínek obsahuje vodu každá pevná látka.
Její množství závisí na teplotě, vzdušné vlhkosti, pórovitosti, množství hygroskopických solí a u vnějšího zdiva i na světových stranách.
Čtěte také: Jak se zbavit vlhkosti ve zdivu
Nadměrnou vlhkostí zdiva pak rozumíme vlhkost zdicích materiálů, která podstatně zhoršuje vlastnosti, statickou, tepelnou či estetickou funkci zdiva a vede k tvorbě výkvětů solí a růstu nežádoucích mikroorganismů.
Při kritické vlhkosti dochází k rozpadu povrchu zdiva a omítek.
To se projevuje tmavnutím povrchů, nadmutím omítek, vytvářením tmavých map a výraznými konturami.
V místech, kde vlhkost dosahuje 6 až 9 %, dobře rostou plísně a při 10% vlhkosti již převládají bakterie a dřevokazné houby.
Druhy a příčiny vlhkosti ve stavebních konstrukcích
Při posuzování vlhkosti zdiva v souvislosti s určením typu sanační metody je vždy na prvním místě určení typu vlhkosti, respektive určení důvodu jejího vzniku.
Čtěte také: Práce projektanta ve Znojmě
Obecně rozlišujeme vodu atmosférickou, podpovrchovou a provozní.
Atmosférická voda
Termínem atmosférická voda se označuje veškerá voda v zemském ovzduší bez zřetele na skupenství a tvoří ji vlhkost vzduchu a atmosférické srážky.
Atmosférický vzduch obsahuje vždy určité, byť i malé množství vodní páry.
Vlhkost ovzduší se mění následkem neustálého vypařování, kondenzace, vzdušného proudění atd.
Časové rozdělení vlhkosti je cyklické jak v průběhu roku, tak i v průběhu dne.
Čtěte také: Zjistěte více o pasportizaci staveb
Pokles částečného tlaku vodní páry ve vnějším ovzduší v zimním období způsobuje ve většině obvodových konstrukcí difuzi vodní páry z vnitřního prostředí směrem ven, neboť částečné tlaky vodní páry jsou ve vnitřním prostředí vyšší.
Difuzi vodní páry provází často kondenzace vodní páry v konstrukcích, která může být v některých případech na závadu trvanlivosti i funkční dokonalosti konstrukcí.
Kondenzační vlhkost
Kondenzační vlhkost je velmi významným a v konstrukcích často se vyskytujícím typem atmosférické vlhkosti.
Příčinou je chladný povrch stěn či podlah v interiéru, na nichž kondenzuje vlhkost, obsažená ve vzduchu.
Zimní kondenzace se týká částí budov, které nejsou dostatečně izolovány (rohy staveb, betonové překlady apod.).
Na těchto chladných místech kondenzuje ve vytápěném interiéru v zimním období vlhkost z teplého vzduchu.
Letní kondenzace nastává zejména v masivních budovách, jejichž zdivo má velkou tepelnou kapacitu; na jaře a v první polovině léta je budova stále velmi chladná nebo výrazně chladnější než okolní atmosféra.
V důsledku toho při větrání na chladném povrchu stěn či podlahy kondenzuje vlhkost z venkovního teplého vzduchu.
Podpovrchová voda
Termínem voda podpovrchová se označuje bez zřetele na skupenství veškerá voda, která se vyskytuje pod zemským povrchem.
Podpovrchová voda vzniká vsakováním čili infiltrací povrchové vody pod zemský povrch.
Pouze nepatrná část podzemních vod vzniká kondenzací hlubinných par.
Podle polohy v aerační zóně lze rozlišovat vodu půdní, prosakující, gravitační a kapilární.
Voda vzlínající (kapilární) proniká do stavebních konstrukcí ze zeminy, která ji obklopuje.
Voda působící hydrostatickým tlakem je voda, která proniká do zeminy a stavebních konstrukcí působením gravitace.
V době dešťů nebo tání sněhu se větší množství této vody vsákne do zeminy a tou pak putuje tak dlouho, dokud nenarazí na méně propustnou vrstvu, kde se zastaví a hledá si jinou cestu.
Provozní voda
Provozní neboli uživatelská vlhkost vniká do konstrukcí budovy během jejího užívání (koupelny, kuchyně apod.).
Vlhkost může do konstrukcí staveb vnikat také při poruchách zdravotnětechnických zařízení.
Tato voda silně promáčí stavbu a jen velmi nesnadno se odpařuje.
Možnosti sanace vlhkého zdiva
K určení typu sanační metody je vždy důležité znát nejen druh a množství vody ve stavební konstrukci či materiálu, ale též souvislost úrovní jednotlivých podlaží a okolního terénu, skladbu nejbližšího okolí budovy, tj. chodníků, dvorů apod. a v neposlední řadě také vývoj konkrétní stavby a jejích oprav, které mohou naznačit problémy řešené v minulosti.
Principy sanací spodní části budov lze obecně rozdělit na přímé a nepřímé.
Nepřímými způsoby lze dosáhnout obrovských úspor stavebních nákladů při prováděných sanačních opatřeních.
Metody mechanické
Při metodě sanace vlhkosti podřezáním vytváříme vodorovnou spáru, do níž vkládáme dodatečnou hydroizolaci.
Jako izolační materiál se nejčastěji používají asfaltové pásy, pásy z PVC, PE fólie, sklolaminátové desky a nerezavějící plechy.
U všech materiálů se pak musí dbát na to, aby byly precizně provedeny spoje, přes které by mohlo docházet k průniku vody a difuzi vodních par.
Samotné vytváření vodorovné spáry lze provést ručně (pomocí ruční pily) nebo strojově (řetězovou nebo kotoučovou pilou či diamantovým lanem).
Podřezání má vzhledem ke své životnosti nejspolehlivější účinky a lze ho použít až při 8% vlhkosti.
Jeho použití má však svoje omezení: okolo dodatečně izolovaných stěn je nutné zajistit po celé délce až 1,5 m od stěny volný prostor.
Vzhledem k manuální náročnosti je pak tato metoda v porovnání s ostatními finančně náročnější.
Další mechanickou metodou je vytváření hydroizolační vrstvy z nerezového plechu, který se zaráží pomocí speciálního zařízení do maltové spáry zdiva - metoda HW.
Mechanické zařízení (pneumatické či elektrické kladivo) se pohybuje kolem zdi po ocelové koleji nebo rámovém lešení.
Použití nerezového materiálu zvyšuje životnost dodatečné hydroizolace, ale též zvyšuje její cenu.
Práce probíhají rychle a na rozdíl od podřezání zdiva nedochází k znečišťování okolního prostředí prachem či vodou.
Velkou nevýhodou je pak vliv rázů potřebných na vtlačení plechů do maltového lože a nepoužitelnost u zdiva s nepravidelnou horizontální spárou.
Navíc v místě stykování plechů může dojít k netěsnému spoji navazujících nerezových desek.
Metody chemické
Hydroizolační vrstva se u těchto metod provádí tak, že se do zavlhlého zdiva napustí látka, která pronikne do pórů, kapilár a trhlin.
Zdivo se touto látkou nasytí a vznikne clona, která zadrží vzlínající vodu a plní tak funkci dodatečné izolace.
tags: #odvlhcovani #staveb #2 #prepracovane #vydani #informace