Větrání je alfou a omegou šikmých střech. Již před koncem minulého století došlo v navrhování šikmých střech k rozsáhlým změnám. Zásadním obratem se stalo využívání podstřešního prostoru jako bytové plochy. Tomu se musela přizpůsobit celá střešní skladba a zkušenosti výrobců i prováděcích firem s novou koncepcí vyústily v doporučení navrhovat šikmé střechy se skládanými krytinami jako větrané.
Význam a funkce odvětrání střechy
I ta nejkvalitnější a nejlépe položená střešní krytina nemůže nikdy zcela eliminovat riziko pronikání vlhkosti, která by mohla poškodit nejen tepelnou izolaci, ale i konstrukci krovu. Z tohoto důvodu je klíčové správně navrhnout a realizovat větrání střešního pláště. Pronikání vodních par či vody do tepelné izolace může způsobit její degradaci, výraznou ztrátu tepelněizolačních vlastností, hnilobu dřeva, vznik plísní a další škody. Vlhkost se do střechy může dostat buď ve formě páry prostupující z interiéru domu, nebo ve formě vody a sněhu z exteriéru. Prostupující vodní pára může zkondenzovat například na chladném vnitřním povrchu krytiny.
Potřebu odvětrat prostory pod střešní krytinou řešili již naši předci. Na větrané konstrukce střech je totiž kladen stále větší důraz díky stále častějšímu využití půdních prostor pro bydlení. Nevhodné, špatné či dokonce žádné odvětrání by totiž znamenalo znehodnocení celé střešní konstrukce a milionové ztráty pro investory. Všichni renomovaní výrobci proto udávají nutnost správného odvětrání jako přímou součást technických podmínek, na které se váže záruka.
Abychom tomuto jevu zabránili, je osvědčenou metodou použití parozábrany ze strany interiéru, pokládka fólie (pojistné hydroizolace) přímo na tepelnou izolaci a vytvoření větrané vzduchové mezery mezi fólií a střešní krytinou. Skladba střešního pláště je vždy individuální a závisí na kvalitním návrhu, který zohledňuje různé faktory, jako je tvar a sklon střechy, klimatické podmínky, využití podkroví, typ střešní krytiny a další specifikace.
Nová Pravidla pro navrhování a provádění střech
Od prosince roku 2000 do nedávné doby v ČR platily obdobné požadavky na třídy a stupně těsnosti pojistné hydroizolace - PHI (od 2011 v ČR nyní: DHV - doplňková hydroizolační vrstva), tj. tzv. „podstřešních membrán“, jako do současnosti platí na Slovensku a jaké v minulosti platily i v západních státech. Vzhledem k tomu, že mezitím došlo ke změnám dalších souvisejících norem a i ZVDH Německo v lednu 2010 vydalo nová pravidla pro toto navrhování, i toto bylo jedním z důvodů, že byla v roce 2011 ustanovena tzv. Řemeslná rada Cechu KPT ČR, která po téměř 3leté mravenčí práci mimo jiné zpracovala nová „Pravidla pro navrhování a provádění střech“ (dále jen Pravidla), jež byla schválena 28.3.2014 a oficiálně veřejně „pokřtěna“ dne 12.9.2014. Tato nová Pravidla tedy nahrazují původní Pravidla z roku 2000.
Čtěte také: Vše o odvětrání vlhkosti sádrokartonovou předstěnou
Vznikly tedy třídy těsnosti DHV 6, DHV 5, DHV 4, DHV 3, DHV 2 a DHV 1, které se dělí podle způsobu provedení DHV obdobně jako tomu bylo v minulosti u tříd a stupňů těsnosti PHI. Základním pravidlem pro navrhování je tedy - cituji: „DHV střechy se obvykle dimenzuje podle nejnáročnější, vodou nejvíce namáhané části. Je také možné DHV dimenzovat samostatně pro jednotlivé střešní plochy. Výjimečně lze v jedné střešní ploše navrhnout více DHV. Např. v okolí problematických konstrukčních detailů a mezi těmito detaily a okapem se navrhne těsnější DHV, ve zbylé části střešní plochy lze navrhnout DHV nižší těsnosti.“
Faktory ovlivňující třídu těsnosti DHV
Spousta projektantů a řemeslníků dělá při stanovení třídy těsnosti doplňkové hydroizolační vrstvy (DHV) jednu zásadní chybu. Pro její určení používají jako parametr pouze sklon střešní plochy, přitom by měli brát ohled i na tzv. zvýšené požadavky. Pravidla pro navrhování a provádění střech rozdělují pálené tašky i veškerou další krytinu z hlediska bezpečného sklonu.
Dalším parametrem, který je nutné při výběru zohlednit, je třída těsnosti DHV. Ta se určuje nejen na základě sklonu střechy, ale také podle konstrukční náročnosti a složitosti střechy, využití podkroví, délky krokví nebo klimatických podmínek. Určení DHV a provedení montáže pokrývač nesmí podcenit. Měl by se držet zavedených pravidel a ke každé střeše zároveň přistupovat jako k originálu.
Mezi zvýšené požadavky patří:
- Využívání podkroví - např. pro obytné účely nebo kanceláře (tento zvýšený požadavek se počítá jako dva zvýšené požadavky).
- Náročné klimatické poměry v místě stavby (nechráněná poloha, exponovaná lokalita, vyšší nadmořská výška, zvýšené zatížení sněhem, zvýšené zatížení větrem atd.).
Následně tedy podle velikosti podkročení či nepodkročení BSS a podle počtů působících zvýšených požadavků (ZP) na střechu se dle příslušných tabulek určí třída těsnosti DHV.
Čtěte také: Prostupy odvětrání kotle a vzduchotechniky střechou
| Sklon střechy | Počet zvýšených požadavků (ZP) | Doporučený konstrukční typ DHV |
|---|---|---|
| 15° | 3 | Min. třída 3 (fólie lehkého typu, položené na tuhém podkladu s utěsněním přesahů a kontralatí) |
| 47° | 3 | Konstrukční typ DHV 2.2.-1.1. (např. TOPDEK COVER PRO, DEKTEN MULTI-PRO) |
Pozn.: Jestliže je pro jednoduché krytí sklon střechy nižší než 30° nebo pro dvojité krytí sklon střechy nižší než 25°, a pod střechou je obytné podkroví, je třeba vždy provést DHV konstrukční typ min. 1.2/Upozornění: U vláknocementových maloformátových střešních krytin je však nejdříve potřeba určit obvyklý sklon střechy pro daný formát střešní krytiny podle klimatických oblastí (uvádí výrobce), kde se stavba nachází.
Úroveň jakéhokoliv podkročení bezpečného sklonu střešní krytiny musí být v souladu s technickými podklady výrobce střešní krytiny, tj. mimo jiné nesmí být podkročen i mezní/minimální možný sklon krytiny. Rovněž nelze podkročit mezní sklon vrstvy DHV (fólie, membrány,…). V případě, že na střeše vzniká výrazné riziko vzniku hydrostatického tlaku vody, je nutné od rizikového místa až k okapu použít min. DHV typ 1.2/třída 2 nebo těsnější, tj. třídu těsnosti typ 1.1./třída 1. A zároveň nesmí být použita méně přísnější třída těsnosti než typ 2.1/třída 3.
Na níže položené ploše střechy ve směru odtoku vody po DHV nesmí být použita méně přísnější třída těsnosti DHV než jaká je použita na výše položené ploše střechy (tj. při lomení sklonu z nižšího na vyšší sklon, např. u mansardové střechy).
Role difuzní fólie v DHV
Difuzní fólie je nezbytnou součástí správně fungující střechy. Chrání její konstrukci před srážkami a větrem zvenčí i před vlhkostí z interiéru. „Difuzní fólie se instaluje pod krytinu a je pro správnou funkci střechy velmi důležitá, protože dokáže současně chránit podkroví před zatékáním i před kondenzací vody ve střešní konstrukci. Je totiž paropropustná, což znamená, že nepropustí kapalnou vodu dovnitř.
„Při výběru materiálů pro DHV se vyplatí investovat do kvality. Vyměnit ji totiž lze jedině tak, že se demontuje celá střecha. Cena opravy se tak může vyšplhat na stovky tisíc.“ Difuzní fólii řemeslník upevňuje pomocí spon do krokve, potištěnou stranou směrem ke střešní krytině. Podle dané třídy těsnosti se fólie buď slepuje pomocí pásek, popřípadě přímo integrovaných lepících pásů, či svařuje horkým vzduchem. V méně přísných třídách těsnosti je možné i pouhé přeložení. Správné parametry difuzní fólie ale tvoří pouze polovinu úspěchu.
Čtěte také: Jak správně odvětrat odpad střechou
Požadavky na větrací průřezy a větrací prvky
Pro funkční odvětrání střechy samotné dodržení odvětrávacích průřezů nestačí. Je třeba brát v potaz i tvar střechy, který může kontinuitu větrání komplikovat. Větrací profil nesmí být v žádném případě přerušen překážkami, vše je třeba konstrukčně vyřešit. Další podmínkou správného odvětrání členitých střech je montáž větracích tašek nejen podél hřebenů, ale i podél nároží, které je z pohledu větrání v podstatě to samé jako hřeben. Argument, že v nároží střecha větrá přes hřebenáče, neobstojí. Z pohledu větrání se nejvíce chybuje v detailu odvodu větracího vzduchu ze střechy. Nejčastěji k tomu dochází v již zmiňovaném nároží, kde bývají větrací tašky opomenuty buď zcela, nebo jich bývá málo.
V souladu s normami ČSN 73 0540, ČSN 73 1901 a s Pravidly pro navrhování a provádění střech (podobně jako DIN 4108, ÖNORM B 2219, B 4119) mají střechy s odvětraným prostorem stanoveny následující minimální větrací průřezy:
- v okapové hraně 2 ‰ přilehlé střešní plochy, minimálně však 200 cm² na 1 bm okapu,
- ve střední části plocha nejméně 200 cm² na 1 metr šířky (světlá výška větrací mezery měřená kolmo na sklon střechy musí být min. 2 cm),
- u hřebene či nároží nejméně 0,5 ‰ příslušné spádové střešní plochy, tj. při délce krokve do 10 m min. 50 cm² na 1 bm šířky hřebene.
Připomeňme nejprve, že plocha odváděcího větracího otvoru se má rovnat 50 cm² na metr hřebene z každé strany do délky krokve 5 m. V případě větracích tašek je nejdůležitější respektovat větrací průřez konkrétního typu tašky. Mohou se výrazně se lišit, a to nejen podle výrobce, ale i podle druhu tašky. Rozhodně se proto nelze řídit zaužívaným zjednodušením, že na 100 m² stačí 10 větracích tašek. Realita je taková, že spotřeba na 10 větracích taškách teprve začíná a pokračuje až k hodnotám 42 kusů u některých typů tašek. Pro každý model pálené střešní tašky jsou proto v souladu s těmito předpisy vyráběny vlastní doplňkové větrací tašky, které se pokládají v dostatečném množství. Správné množství větracích tašek je samozřejmě nutné stanovit výpočtem dle plochy střechy a typu pálené střešní tašky.
Dalším úskalím jsou střechy, které mají krokve delší než 10 metrů. V tomto případě je nutné větrací průřezy zvýšit. Obecně se můžeme řídit pravidlem, že s každým metrem krokve přesahujícím nad 10 metrů délky automaticky zvýšíme požadavky o 10 %.
Větrací tašky se instalují ve 2. řadě pod hřebenem a ve vrcholu (hřebeni či nároží) se doplňují o větrací pásy. Ty chrání vytvořenou mezeru mezi hřebenáčem a střešní taškou proti polétavému sněhu při současném zajištění proudění vzduchu. Ve hřebeni a nároží je pak systém větrání doplněn větracími pásy a hřebenáči pokládanými na sucho. Pro kvalitní větrací pásy je charakteristický především velký větrací průřez, zajišťující účelné větrání střechy. Hned na druhém místě jsou vychytávky zjednodušující a zrychlující práci, jako široké lepící pásy pro spolehlivé zajištění k jakémukoliv podkladu na střeše. Použité kvalitní lepidlo navíc ani v teplých dnech neměkne a nekomplikuje stržení krycí pásky. Obchodní samozřejmostí je nabídka pásů v různých šířkách pro potřeby konkrétních sklonů a střešních krytin, i různé barvy pro dokonalý vizuální efekt hotové střechy.
Liniové odvětrání
Doplňkové tašky umožňující bodové odvětrání už zdaleka nejsou jedinou možností, jak střechy správně odvětrat. Novým standardem, jak ukazuje trend v západní Evropě, je takzvané liniové odvětrání, které zohledňuje nejen nejnovější požadavky, ale i zkušenosti z praxe. Liniové větrání lze realizovat pomocí podhřebenových větracích tašek (TPHV). Tondach tyto speciální doplňkové tašky vyrábí pro modely Stodo 12, Falcovka 11 a Samba 11.
Na rozdíl od klasického řešení odvětrání se speciální posuvné větrací podhřebenové tašky používají podél celého hřebene hned v první řadě. Díky jim je větrání střechy rovnoměrné a neomezuje se na jednotlivé větrací průduchy. Vykoupeno je to však některými úpravami, například jinou roztečí laťování než u tašek v ploše. Jinak by mohla být funkce větrání eliminována. Přesto je montáž podhřebenových tašek rychlejší než těch větracích, minimálně usnadněná o pokládku větracího pásu. Pro instalaci podhřebenových větracích tašek hovoří i estetika. Když si takové odvětrání představíme v ploše střechy, mezi celkovou plochou větracích průřezů bodového a liniového odvětrání je doslova propastný rozdíl. Liniový větrací otvor je přitom samozřejmě chráněn před zanášením prachem a sněhem mantinelem zabudovaným v každé tašce. V hřebeni navíc není nutné používat větrací pás ani klasické větrací tašky.
Praktický příklad: Rekonstrukce mansardové střechy
Investor si nechal zhotovit mansardovou střechu s obytným podkrovím. Na střeše byla použita krytina z velkoformátových plechových tabulí imitujících tašky. Investor byl tak nespokojen s jejím provedením, že ukončil vztah se zhotovitelem a najal novou firmu, zákazníka Stavebnin DEK, aby střechu uvedla do funkčního stavu. Tato nová firma se rozhodla využít služeb Atelieru DEK a požádala našeho technika o konzultaci. Na základě naší konzultace se investor rozhodl k radikálnímu řešení - odstranit všechny dosud realizované vrstvy střechy kromě nosné konstrukce a realizovat novou skladbu střechy. Střecha byla řešena jako mansardová, se střešním vikýřem pultového tvaru. Sklon střešních rovin činil 15° (vikýř a horní část mansardy) a 47° (spodní část mansardy).
Nosná konstrukce byla vytvořena z ocelových rámů a dřevěných krokví po vlašsku. V původním provedení byla shora na krokvích realizována doplňková hydroizolační vrstva z mikroporézní fólie, volně zavěšená na krokve. Prvním problematickým místem byla nosná konstrukce tvořená ocelovými rámy v úrovni budoucího zateplení minerální vatou. Realizace zateplení v úrovni ocelové konstrukce s sebou nese významné riziko kondenzace vlhkosti na chladném povrchu oceli a též významného poklesu teploty vnitřních povrchů v místech těchto rámů. Vzduchová vrstva byla nevětraná. Další chybou byla realizace doplňkové hydroizolační vrstvy (DHV) nejnižší třídy těsnosti bez řádného napojení v detailech.
Pokud zjistíme minimální dimenzi DHV pro daný případ pro velkoformátovou plechovou krytinu MAXIDEK, dojdeme k požadavku na stupeň těsnosti min. třídy 3 (sklon 15°), resp. 4 (sklon 47°). Tedy DHV z fólie lehkého typu, položené na tuhém podkladu s utěsněním přesahů, u sklonu 15° též s utěsněním kontralatí. Počet zvýšených požadavků (ZP) předmětné střechy byl tedy 3 (využívání podkroví - např. pro obytné účely, kanceláře apod.).
Po odstranění původních vrstev střechy byl realizován záklop z OSB desek s okraji na pero-drážku. Vzhledem k tomu, že objekt byl realizován jako dřevostavba, byla okamžitě položena parotěsnicí vrstva ze samolepicího asfaltového pásu TOPDEK AL BARRIER, který plnil zároveň funkci provizorní hydroizolace. Následovala pokládka tepelné izolace TOPDEK 022 PIR v ploše střechy. V detailu okapní i štítové hrany bylo nutné provést vzduchotěsné napojení parotěsnicí vrstvy střechy na obvodové stěny a zateplení tohoto detailu tepelnou izolací KOOLTHERM K5.
Doplňková hydroizolační vrstva byla v horní partii střechy o sklonu 15° realizována ze samolepicího asfaltového pásu TOPDEK COVER PRO a v dolní části střechy o sklonu 47° z kvalitní difúzně propustné fólie DEKTEN MULTI-PRO. Kontralatě byly těsněny v celé ploše střechy. Investor tak zvolil vyšší třídu těsnosti nad rámec doporučení.
Nosné prvky střechy byly vytvořeny z krokví po vlašsku (pokládaných kolmo ke směru spádnice střechy). Systém TOPDEK je obvykle fixován systémem kolmých a šikmých vrutů TOPDEK ASSY. Kolmé vruty stabilizující směrově kontralať a zajišťující stabilitu proti sání větru bylo možné umístit do krokví po vlašsku. Avšak šikmé vruty stabilizující kontralať proti smykovému namáhání sněhem a vlastní tíhou nebylo do čeho kotvit. Z tohoto důvodu bylo navrženo pro každou střešní rovinu dodatečné vložení nosných hranolů orientovaných po spádu mezi jedno pole krokví po vlašsku. Po stabilizaci kontralatí následovala realizace nosných latí a investorem zvolené krytiny MAXIDEK.
tags: #odvetrani #strechy #tesnost #tridy #1