Odvodnění je klíčovým aspektem pro zajištění funkčnosti a trvanlivosti střechy. Správně navržený a provedený systém odvodnění zabraňuje hromadění vody na střeše, čímž se snižuje riziko zatékání, prosakování a poškození střešní konstrukce. Hlavní zásada, platná pro všechny střechy, je odvést z nich vodu co nejrychleji pryč.
Typy odvodňovacích systémů
- Gravitační odvodnění: Voda stéká po střeše k vtokům umístěným v nejnižších bodech a odtud je odváděna potrubím do dešťové kanalizace.
- Podtlakové odvodnění: Voda je z vtoků odsávána pomocí speciální technologie, která využívá kompletně zavodněné potrubí, což umožňuje návrh potrubí s menším průměrem.
Výpočet a odtokový součinitel
Dimenzování odvodnění střechy, a tím přiřazení velikosti okapového žlabu, závisí na množství srážek, základní ploše střechy (půdorysné ploše) a koeficientu odtoku. Pro běžné skladby střech volíme hodnotu C = 1 (tzn. ze střechy odvádíme 100 % srážkové vody).
Výpočet odtoku srážkových vod Qr [l/s] se provádí ze vztahu: Qr = i . A . C, kde:
- i: intenzita deště (pro ČR činí 0,030 l/s na m²).
- A: odvodňovaná plocha [m²].
- C: odtokový součinitel (bezrozměrné číslo vyjadřující schopnost povrchu zadržovat vodu).
Tabulka: Odtokové součinitele pro různé typy povrchů
| Typ povrchu | Odtokový součinitel (C) |
|---|---|
| Vodonepropustné střechy, asfalt, beton | 0,9 - 1,0 |
| Zpevněné štěrkové plochy, dlažba se širokými spárami | 0,4 |
| Vegetační střechy | 0,1 - 0,6 |
Zásady pro návrh a umístění vtoků
Na každé vnitřně odvodňované střešní ploše by měly být osazeny minimálně dva vtoky se samostatnými dešťovými svody. Důležité je dbát zásady, že pro jednu vnitřně odvodňovanou střechu se navrhují minimálně dva vtoky; případně lze jeden vtok nahradit přepadem či nouzovým odvodněním.
Vtoky a prostupy potrubí se nemají umísťovat do závětrných koutů střech, do bezprostřední blízkosti atik nebo jiných nadstřešních konstrukcí. Vzdálenost hrdla vtoku od těchto míst má být nejméně 0,5 m tak, aby bylo možné provést spolehlivé opracování detailu vrstvami střechy.
Čtěte také: Správná montáž betonových žlabů
Časté chyby v návrhu
- Nedodržení minimálního sklonu: Plochá střecha by měla mít sklon povrchu krytiny alespoň 3 %, aby se zamezilo tvorbě kaluží.
- Podcenění údržby: Vpusti na ploché střeše je nutné kontrolovat a čistit minimálně 2× ročně, neboť náletové nečistoty mohou znemožnit volný odtok vody.
- Chybějící nouzové odvodnění: U střech s atikou je třeba vždy uvažovat s rizikem zanesení hlavního vtoku nebo odpadního potrubí a navrhnout pojistný přepad.
Při návrhu odvodnění plochých střech je nutné vždy zvážit i typ povlakové krytiny a možnosti jejího zpracování. U vegetačních střech doporučujeme přihlédnout k možnosti, že vegetační souvrství nebude realizováno ihned po dokončení hlavní hydroizolační vrstvy a do té doby by odvodnění střechy bylo poddimenzováno, proto se doporučuje počítat s koeficientem C = 1 z bezpečnostních důvodů.
Čtěte také: Betonové odvodňovací žlaby – instalace a tipy
Čtěte také: Tipy pro výběr nízkého odtokového žlabu
tags: #odtokovy #soucinitel #odtoku #plocha #strecha #s