Koupelna, místo každodenní očisty a relaxace, má za sebou dlouhou cestu vývoje. Historie obkladů se psala zejména v zemích na pobřeží Středozemního moře.
Starověk: Kde to všechno začalo
Slovo „keramika“ pochází z řeckého slova Keramos, což znamená „jíl“. Patrně první keramické „dlaždice“ byly vyrobeny ve Středomoří, zejména v Egyptě, kde byly glazované keramické desky používány pro reprezentativní budovy. Ve starověkém Egyptě, zhruba před pěti tisíci lety, se obkládání stalo uměním. Egyptské paláce a chrámy byly zdobeny glazovanými dlaždicemi v živých barvách, často s motivy bohů nebo přírody. Potřebu zvelebovat domy měli už Egypťané 4 tisíce let před Kristem. Desky a cihly vysušili na slunci a natáhli na ně první glazury modré barvy na bázi mědi. Těmito prvními obklady zdobili zpočátku především reprezentativní budovy.
Starověké příklady dlaždic se nacházejí i v Mezopotámii, zdobené jednoduchými bílo-modrými pruhy a dále v Tunisku, Íránu, Středním východě. Tato tradice se rozšířila i do antického Říma a Řecka. V pozdějších dobách se dlaždice stávaly sofistikovanější a dostávaly různé pestřejší barvy. Arabská expanze na západ poté přispěla k rozšíření výroby do Itálie a Španělska. Zvláště v Itálii se poté rodí a rozvíjí kultura dlaždic, která trvá dodnes.
Římané byli mistři v použití mozaik v lázních, kde kombinovali estetiku s funkčností. Starověcí Řekové a Římané přikládali hygieně velký význam. Nejstarší terakotová vana byla nalezena na Krétě a má více než 3700 let. Řecká a římská města měla lázně, kde se občané nejen umývali, ale také se starali o fyziologické potřeby. Slavné lázně Stabian objevené v Pompejích, datované do druhého století před naším letopočtem, sestávaly z velkého komplexu budov, jako je plavecký bazén, šatna, samostatná místnost s horkou vodou, pára a suchá lázeň. Vybavené ústředním topením, vyzdobeným zdobenou keramikou, sloužili obyvatelům města jako místo k setkání, relaxaci a omlazení.
Přestože je však dnešní koupelna spojena s intimitou, pro starověké lázně byly místem společenských setkání. Ani veřejné toalety neměly zdi, aby si jejich uživatelé mohli užívat vlastní společnosti a vést živé diskuze. Už tehdy se objevil nápad začít vydělávat peníze na veřejných toaletách. Moč bohatá na amoniak byla používána v koželužnách k čištění tkanin. V reakci na vývoj doby zdanil podnikavý císař Vespasian toalety. První toalety nebyly tak diskrétní jako dnes. Naopak. Záchodová sedadla byla často postavena před sebou, aby uživatelé mohli spolu mluvit. V té době byly toalety místem setkání a hovorů. Mezi ženami a muži nedošlo k rozdělení. Také asi před 2000 lety byl v Číně revolucionizován vynález, který nám dal sanitární techniku v podobě toalet. Je zajímavé, že Evropané přišli s podobně sofistikovaným vynálezem až na konci 16. století.
Čtěte také: Trendy v cihlových obkladech do kuchyně
Středověk a renesance: Návrat k umění
Během středověku se používání obkladů omezilo, ale s příchodem renesance došlo k jejich obnovení. Ve středověku se k dobrému objevily sofistikovanější veřejné lázně, spolu s rozšiřováním kamene ve stavebnictví, který nahradil tradiční dřevěné budovy. Cihlové veřejné lázně si užily značnou popularitu, jak ukazují historici. Například v Polsku ve 14. století existovalo 12 lázní, kde byly dámské oddělené od pánských. Dobrý lázeňský dům byl místem společenských setkání. Je zajímavé, že osobní hygiena zjevně nebyla tabuizovaným tématem nebo prvkem intimní sféry.
Později byl jedním z hlavních výrobních center město Iznik v Turecku, které proslavily dlaždice nejen v počátcích svou průhlednou bílou glazurou a modrým ornamentem, ale později cca v polovině 16. st. rozšíření barevnosti na tyrkysovou, fialovou, zelenou a černou barvu. Turecký Iznik, kde místní vytvářeli dlaždice s motivy květin, pasážemi koránu nebo arabskou kaligrafii. Nejznámější je pravděpodobně iznická keramika, která vynikala dekórem nanášeným na bílý podklad pod tenkou transparentní glazurou. Těmito obklady pak Osmané zdobili vnitřky duchovních budov, díky čemuž v nich skvěle rezonoval zvuk modlitby.
Veřejné a náboženské stavby byly prvním místem, kde se i ve středověké Itálii začaly objevovat zdobené kachle. V průběhu 12. století pak vznikaly větší výrobny dlaždic v italské Florencii, Sieně, Orvietu či Faenze. Výsledkem toho byla i největší podlahová mozaika v Evropě, která až dodnes pokrývá celou zem katedrály v italském Otrantu. Od počátku 12. století se začal vývoj keramiky rapidně měnit směrem k větší efektivitě. Nově tak byl kladen důraz na plánování, výrobu i logistiku.
Pokles hygieny ve středověku
Ve středověku bohužel hygiena značně poklesla. Koupání bylo považováno za dokonce škodlivé pro zdraví nebo morálně nebezpečné. Například svatý Jerome měl považovat koupel k důvodu vymazání křtu. Z tohoto důvodu si mniši v klášterech myli celé tělo jen několikrát do roka. I v 17. století to bylo v tomto ohledu špatné. Francouzský král Ludvík XIV. se v životě koupal jen dvakrát a koupel ho téměř stála život. Ve středověku se k dobrému objevily sofistikovanější veřejné lázně, spolu s rozšiřováním kamene ve stavebnictví, který nahradil tradiční dřevěné budovy. Cihlové veřejné lázně si užily značnou popularitu, jak ukazují historici.
Průmyslová revoluce: Masová výroba a návrat k hygieně
S průmyslovou revolucí přišel pokrok i v oblasti obkládání. Masová výroba obkladů umožnila jejich dostupnost širším vrstvám společnosti. Právě nástup velkoformátových obkladů a dlažeb je jedním z klíčových trendů současnosti a jde ruku v ruce s modernizací výroby. Podle odborníků lze přitom hovořit doslova o boomu. Díky průmyslové revoluci se zvýšil přístup obyvatelstva k hygienickým výrobkům (jako je mýdlo, koupelnové doplňky atd.). Ve městech se začaly stavět kanalizační systémy. Byly vytvořeny toalety a koupelny, kterými byly vybaveny nové činžáky, rodinné domy a veřejné zázemí.
Čtěte také: Použití lepidel na sádrokarton
V 18. století si cestu razily nočníky, i když špína byla vylévána přímo na ulici a často zasahovala kolemjdoucích. V devatenáctém století byla zavedena praxe oddělení dámských a pánských toalet. Renesance hygieny v Evropě byla teprve v 19. století, kdy pokrok v medicíně začal stále více kombinovat osobní hygienu s otázkou zdraví. Bidety se rozšířily po celém domě. Bohatí lidé dokonce začali stavět prekurzory do našich koupelen s vanou a toaletami. Nebyli ani odrazováni obtížností tekoucí vody do mnoha evropských měst.
Vývoj v Československu
Na našem území se začaly ve větší míře vyrábět až v 17. století a do širší průmyslové produkce postoupily až na konci 19. století. Zpočátku byly tyto prvky vyráběny z póroviny (to je keramika s bílým pórovitým střepem, složením blízká porcelánu), která má vysokou nasákavost, proto byla postupně nahrazena hutnějšími surovinami.
V Československu se až do roku 1990 vyráběly pouze malé jednobarevné obklady v rozměru 15x15 cm a jejich vzory působily v prostoru velmi uměle. „Nicméně lidé byli tehdy vděční i za ně a spokojení, pokud nějakou dlažbu či obklad vůbec sehnali. Obkladů byl velký nedostatek a získat je bylo mnohdy možné jen díky známostem,“ uvedl jednatel firmy M.B.Keramika Martin Bezděk. Obklady se tak často prodávaly přímo z vagónů na nádraží, aniž by se dostaly do stavebnin. „Velmi oblíbené byly například obklady ERIKA s barevnými kapkami. Z hlediska současného designu jsou však již dávno překonané a do moderních interiérů prakticky nepoužitelné. S modernizací tuzemských i zahraničních výrobních linek po roce 2000 se začaly objevovat první zdařilejší imitace přírodních materiálu, rozšířily se také možnosti z hlediska rozměrů,“ doplnil Bezděk.
Způsoby lepení obkladů
Za časů monarchie, první republiky a až do začátku 60. let žádné tmely neexistovaly a obkládačky se lepily „na bochánky“. Pro obklad se nechalo asi 15 mm. Na každou obkládačku se položil kopeček cementové malty, ta se postavila na vodorovné prkno a přitiskla se kolmo na zeď. Při demolici starého obkladu vidíme na každé obkládačce kruh malty s nepodlepenými rohy. Spárování bylo tím velice obtížné a pracné. Od 60. let se obkládačky lepily svou celou plochou na cementovou kaši. Ta rychle tuhla a pokud bylo třeba udělat nějakou korekci, nešlo s ní už pohnout. Musela se vyloupnout, oškrábat, umýt a znovu nalepit. Tyto pracné způsoby patří dnes do muzea zednictví.
Moderní doba: Inovace a rozmanitost
Moderní doba přinesla revoluční změny v oblasti obkladů. Od keramických a porcelánových dlaždic po skleněné mozaiky a obklady z přírodního kamene. Největší rozvoj však nastoupil po 2. světové válce, opět především v Itálii a následně také ve Španělsku. Nyní v Evropě vč. tureckého trhu zcela dominují španělské a italské obklady. Vyrábějí 70 % z celkového objemu keramických obkladových prvků.
Čtěte také: Instalace betonových obkladů fasád
Dnes jsou od tuzemských i zahraničních výrobců k dostání obkladačky a dlažby různých barev, vzorů i rozměrů, které se především v poslední době výrazně zvětšily. Běžné jsou v dnešní době rozměry: 60x60 cm, 60x120 cm, 80x180 cm, nebo dokonce extrémní velikosti dlažby v rozměru 120x270 cm a 160x320cm. Dnešní obdélníkové obkladačky, dlažby se pokládají většinou na výšku, méně často pak na šířku (především v malých místnostech s vysokým stropem), zřídka na šířku v podobě vázaného zdiva (v každé řadě jsou obkladačky posunuty o půl šířky oproti sousední řadě). Toto je provedení „na vazbu“. Při volbě druhu obkládaček (a také dlažby) je nutno rozlišovat, zda se jedná o vnitřní, nebo venkovní použití.
Zatímco ještě před patnácti lety tak měla v zahraničí největší dlažba rozměr 50 x 50 cm a v tuzemsku kolem 30 x 30 cm, v současnosti má největší obklad a dlažba v zahraničí rozměr 160 x 320 cm a u nás 60x120 cm. Právě nástup velkoformátových obkladů a dlažeb je jedním z klíčových trendů současnosti a jde ruku v ruce s modernizací výroby. Podle odborníků lze přitom hovořit doslova o boomu. „Běžnější velkoformát o rozměrech 60 x 120 centimetrů je na trhu už zhruba deset let. V oboru je brán jako standardní a mezi zákazníky je velmi rozšířený. Jedním z nejzajímavějších trendů současnosti je výroba obkladů a dlažeb, které mohou dosahovat až obřích rozměrů 320 x 160 centimetrů. Opravdu velký boom u velkoformátových obkladů nastal před 3 lety, kdy se začaly objevovat i u dodavatelů, kteří do té doby vyráběli obklady a dlažby běžných rozměrů,“ upřesnil Martin Bezděk.
Ačkoliv se v současnosti takto velké obklady do Česka pouze dováží, tuzemští uživatelé po nich podle něj budou sahat čím dál častěji. „V celkovém součtu tvoří v zahraničí velkoformáty třicet procent objemů prodejů, v Česku pak kolem pěti procent. V posledních letech se také výrazně zdokonalují technické vlastnosti obkladů a dlažeb, jakými jsou tvrdost, mrazuvzdornost či protiskluznost. Dříve byly protiskluzové dlažby hůř čistitelné, dnes to však už u řady výrobků neplatí a jejich údržba je snadná. Velkoformátové obklady a dlažby se tak nyní téměř výhradně vyrábí v takzvaném rektifikovaném provedení. Ještě v 90. letech se vyrábělo hodně dlažeb, které byly určené pouze do interiéru. Dnes již výrobci běžně nabízejí dokonale mrazuvzdorné dlaždice, které lze využít univerzálně, tedy pro interiér a exteriér.
Technologické inovace
Postupně se také ztenčuje tloušťka některých obkladů a dlažeb. Nejmodernější technologie umožňují výrobu dlaždic o tloušťce 3,5 mm, které jsou podlepené sklolaminátovou sítí. Tyto ultratenké dlaždice si zachovávají stejné technické vlastnosti jako obklady a dlažby o standardní tloušťce 1 cm, jsou však lehčí a mnohem líp se s nimi manipuluje. Velký pokrok je možné zaznamenat i u glazování a celkové estetické stránky. Nejnovější špičkové technologie umožňují přenést na velkoformátový obklad dokonalý design mramoru, kamene, betonu či dřeva. Na pohled jsou tyto dlaždice prakticky nerozeznatelné od skutečných přírodních materiálů a často se také stává, že mohou být dokonce i hezčí a svým provedením předčit přírodu. „Na obkladu velkého rozměru navíc dokonalý vzhled přírodního materiálu skvěle vynikne,“ uzavírá jednatel společnosti M.B.Keramika. Nové technologie zároveň umožňují zejména u předních výrobců vytvořit různý vzhled jednotlivých dlaždic, a to až ve 38 a více variantách.
Koupelna v 21. století
Jak tedy vypadá koupelna v 21. století? Má technologické inovace a uspořádání o kterých by se Římanům ani Ludvíkovi XIV. ani nesnilo. V současné době máme hodně na výběr, jak zařídit koupelnu výběrem správné barvy keramických obkladů a nábytku. Nejrůznější časopisy a programy interiérového designu poskytují nové nápady pro zajímavé uspořádání koupelen. V celém domě jsou dnes používány moderní zařízení. Chytré toalety k nám přicházejí z Asie, abychom zkontrolovali naše zdravotní parametry. Kromě toho máme také osvěžovače vzduchu, které se postarají o naše vůně a zároveň se používají jako originální dekorace interiéru.
Koupelna již není jen hygienická místnost. V současné době je to také symbol prestiže a také další místo, kde můžeme vyjádřit svůj vlastní vkus. Hledáme nejen zdraví našeho těla, ale také pohodlí a možnost zbavit se stresu po náročném dni v práci. Díky technologickým řešením se stala koupelna naší vlastní domácí SPA. Díky rostoucí konkurenceschopnosti na trhu jsou sofistikované designy dostupné za přijatelné ceny.
Trendy pro 21. století
Podle zástupců průmyslu náš přístup k koupelnám prochází hlubokými změnami. Normální funkce v současné době nestačí. Evropané se stále více přiklánějí ke konceptu koupaliště, který kombinuje atmosféru soukromí s komfortem moderního místa wellness a relaxace. Styl je pro nás také důležitý. Design koupelnového uspořádání často pochází z rukou známých umělců a profesionálních návrhářů. Změnila se také celá filozofie výroby koupelnového vybavení a sanitárního vybavení. Místo výroby pásů, které neustále vydávají pochybný kvalitní masový produkt bylo zaujato ultramoderními technologickými linkami podporovanými - paradoxně - řemeslnými výrobky. Dosažení nejvyšší kvality je možné pouze díky kombinaci špičkových technologií a lidských dovedností.
Než jsme se dostali do dnešní koupelny 21. století, pohodlné a bohaté na technologii, museli naši předkové překonat dlouhou a klikatou cestu.
Časová osa vývoje obkladů a hygieny
| Období | Vývoj obkladů | Vývoj hygieny a koupelen |
|---|---|---|
| 4000 př. n. l. | První obklady v Egyptě (glazované desky, modrá glazura). | Tradice péče o tělo v Egyptě (čistotnost, kosmetika). |
| 2000 př. n. l. | Vznik mýdla v Babyloně. | |
| 1700 př. n. l. | Nejstarší terakotová vana na Krétě. | |
| 2. stol. př. n. l. | Římané používají mozaiky v lázních. | Slavné Stabijské lázně v Pompejích (komplexy s bazény, šatnami, topením). |
| Konec 1. stol. n. l. | Zdanění toalet císařem Vespasianem. | |
| Středověk | Omezené používání obkladů, později zdobené kachle v Itálii (12. stol. Florencie, Siena). | Pokles hygieny, koupání považováno za hřích, veřejné lázně (14. stol. v Polsku). |
| 16. stol. | Turecký Iznik - rozšíření barevnosti obkladů. | |
| 17. stol. | Větší výroba keramiky na českém území. | Ludvík XIV. se koupal jen dvakrát v životě. |
| 18. stol. | Nočníky, návrat vody a mýdla, koupání v košilích. | |
| 19. stol. | Průmyslová revoluce - masová výroba obkladů. | Plnohodnotný návrat k hygieně (Ignác Semmelweis), kanalizace, koupelny v hotelech USA. |
| Do roku 1990 (Československo) | Jednobarevné obkladačky 15x15 cm, dlažby 20x20 cm. Nedostatek obkladů. | |
| Po roce 2000 | Modernizace výroby, imitace přírodních materiálů, zvětšení rozměrů (60x120 cm, 160x320 cm). | Rostoucí důraz na design a funkčnost koupelen. |
| Současnost (21. stol.) | Velkoformátové obklady (až 320x160 cm), tenké dlaždice (3,5 mm), dokonalý design (mramor, dřevo). | Koupelny jako SPA, chytré toalety, symbol prestiže, individuální vkus. |
tags: #obklady #koupelen #timeline #historie