Parotěsné zábrany (fólie) tvoří nedílnou součást správně navržené skladby střechy nebo obvodového pláště. Dnešní doba klade důraz na snižování tepelných ztrát budov, ať již z důvodu ekologických, či ekonomických. U zateplených objektů a střešních konstrukcí je zpravidla nutností využívat kvalitní parozábranu. V dřevostavbách má parotěsná fólie dvě základní funkce.
Základní funkce parotěsné zábrany
První funkcí je zajištění vzduchotěsnosti obálky domu, aby do domu nefoukalo. Druhou funkcí parotěsné fólie je zajištění toho, aby se nedostávala vlhkost v zimních měsících do konstrukce, kde zkondenzuje a tím začne snižovat jak tepelné vlastnosti konstrukce, tak výrazně sníží její životnost. Vrstva parotěsné zábrany musí vzduchotěsně oddělit vnitřní prostory od ostatních konstrukčních vrstev a zabránit prostupu a následnému hromadění vlhkosti hlavně v tepelné izolaci. Parotěsná zábrana takto především chrání tepelnou izolaci před vlhkostí. Funkčnost parotěsné zábrany musí být zajištěna vzduchotěsným spojováním a napojováním na stavební konstrukce pomocí lepících a těsnících doplňků.
Vliv vlhkosti a kondenzace
Pobyt člověka a jeho činnost, jako je vaření, mytí nádobí, sušení prádla nebo sprchování v uzavřeném prostoru rodinného domu, vytváří vlhkost neustále. Jednou z vlastností vzduchu je, že na sebe dokáže vázat vodu (resp. vodní páry), přičemž čím teplejší vzduch je, tím více vody dokáže absorbovat. Například při teplotě 0°C je maximální množství absorbovaných vodních par 4,8 g/m3, zatímco při 20°C je to již 17,3 g/m3 vzduchu. Poměr mezi skutečným a maximálním možným množstvím vodních par se nazývá relativní vlhkost vzduchu (RH). Pokud začne klesat teplota, vzduch dokáže pojmout menší množství vodních par. Jejich skutečné množství však zůstává stejné a zvyšuje se tak RH. Pokud se tak stane a RH dosáhne hodnoty 100 % (rosný bod), vzduch již nedokáže vodní páry pojmout a musí se jich "zbavit". K tomu dochází kondenzací vzdušné vlhkosti (přechod skupenství pára -> voda).
Vlivem běžného chodu domácnosti vzniká v interiéru vlhko, které se snaží dostat tam, kde je vlhkost nižší - ven. U izolovaných staveb by došlo k prostupu vodních par skrze izolaci, kde směrem ven dochází k poklesu teploty. Vzduch se tak ochlazuje, ztrácí schopnost pojmout původní množství vodních par a dochází k jejich kondenzaci v úrovni izolace. To samozřejmě nechceme, protože se tím podstatně sníží životnost i funkce izolace. Zvlhlá tepelná izolace navíc ztratí velkou část svých izolačních schopností.
Aby se předešlo problémům s difundující vlhkostí v zimě, případně aby se tyto problémy minimalizovaly, měla by být na vhodném místě střešního pláště provedena parotěsná vrstva. Ta je v normě ČSN 73 0600:00 Hydroizolace staveb - základní ustanovení definována jako „hydroizolační vrstva podstatně omezující či téměř zamezující pronikání vodní páry do stavební konstrukce nebo do vnitřního či vnějšího prostředí“. S parotěsnou zábranou se setkáváme u většiny jednoplášťových plochých střech a někdy i u dvouplášťových střech. Dle článku 5.6 normy ČSN 73 1901:99 Navrhování střech by měla být parotěsná zábrana navrhována jen v odůvodněných případech s cílem potlačit difuzní tok vodní páry i transport vodní páry spárovou propustností do konstrukce střechy. V podstatě dochází k pronikání molekul vodní páry skrz obvodový a střešní plášť budovy směrem do vnějšího prostředí.
Čtěte také: Typy a Využití Sádrokartonu
Parozábrana vs. Parobrzda
Pro zamezení nechtěné kondenzace vodních par v izolaci domu, umisťujeme parotěsnou fólii na interiérovou stranu. Tak dokážeme vzduch udržet při teplotě, při které dokáže absorbovat potřebné množství vlhkosti, aby nedošlo k její kondenzaci. Tyto dvě funkce parotěsné fólie se často zaměňují nebo se míchají dohromady - platí však, že když máte díru, kde vám do domu fičí, je to problém jak z hlediska vzduchotěsnosti, tak kondenzace vodních par. V případě, že spoje parozábrany nebo parobrzdy nejsou dobře prolepeny tzv. Airstop páskou, může to být v budoucnu slabé místo. Kdybyste nechali konstrukci dřevostavby bez parozábrany nebo parobrzdy, bude vám díky rozdílu parciálních tlaků prostupovat teplý a parami nasycený vzduch do konstrukce. Zjednodušeně na sebe teplý vzduch dokáže navázat daleko více vodních par než vzduch studený.
Z hlediska stavební fyziky se počítá, kolik vlhkosti v konstrukci za rok zkondenzuje a kolik vlhkosti se z konstrukce vypaří. Při návrhu skladeb konstrukcí (a to nejen u dřevostaveb) platí, že difúzní odpor stěny nebo střechy musí být ze strany interiéru největší a směrem k exteriéru klesat. Zda použít parozábranu nebo parobrzdu vám udá výpočet. Parozábrana je hydroizolační vrstva téměř zamezující pronikání vodní páry do stavební konstrukce nebo do vnitřního či vnějšího prostředí, nebo pronikání alespoň podstatně omezuje. Parobrzdy jsou fólie s malým odporem proti prostupu vodních par pro vlhkostně nenáročná prostředí.
Parotěsné zábrany jsou fólie povrstvené hliníkovou vrstvou, zvyšující nepropustnost pro vodní páru. Ty se hodí pro rodinné domy a další prostory s větší koncentrací lidí. Pro profi izolace plochých střech se používá parozábrana z asfaltového pásu, která je součástí skladby střechy a je umístěna na nosnou konstrukci jako první vrstva. Fólie PK-BAR® představují tradiční, vysoce spolehlivé řešení s dlouholetou praxí v českém stavebnictví. Jsou vyrobeny z pevné vícevrstvé PE fólie vyztužené mřížkou a díky vysoké parotěsnosti poskytují účinnou ochranu tepelné izolace. Řada SOLID SD představuje moderní generaci parotěsných a parobrzdných zábran z vícevrstvých, stabilních materiálů s vysokou pevností. Podle funkce rozlišujeme tři základní typy fólií:
- Parobrzdy (sd < 100 m) - pro vlhkostně nenáročné prostory, umožňují vyrovnaný odvod vlhkosti.
- Parotěsné zábrany (sd > 100 m) - pro domy, koupelny a vlhčí prostředí, poskytují maximální ochranu před prostupem vodních par.
Difúzně otevřené a uzavřené konstrukce
Problematika se dá trochu zjednodušit i tak, že pokud máte difúzně uzavřenou dřevostavbu (stavbu zateplenou fasádním polystyrenem), bude tam použita parozábrana s vysokým difúzním odporem. U difúzně otevřených dřevostaveb (pokud vám to vyjde ve výpočtu) můžete použít parobrzdu ve formě fólie nebo např. OSB desky. Difúzně uzavřené konstrukce fungují na velmi jednoduchém principu. Co nejblíže k interiéru se do konstrukce umístí speciální parotěsná fólie, která zcela zamezí tomu, aby vlhkost v podobě vodních par procházela z interiéru do konstrukce.
Druhou možností je volit konstrukci difuzně otevřenou, která s určitou mírou prostupu vodních par naopak počítá. Důležitý je ale obrat „s určitou mírou", proto se musí na vnitřní stranu skladby instalovat tzv. parobrzda, která množství vzdušné vlhkosti ohlídá. Pro tuto vrstvu není nezbytně nutné použít speciální fólii, stejně dobře poslouží i některé konstrukční desky se správnou hodnotou difuzní propustnosti (OSB nebo sádrovláknité desky). Při použití desek OSB jako parobrzdy v difuzně otevřených konstrukcích musí vždy dojít k pečlivému přelepení spár mezi deskami parotěsnou páskou a také k pečlivému utěsnění všech prostupů konstrukcemi - například u oken. Jinak by vlhkost pronikala do konstrukce nekontrolovaně. Ve chvíli, kdy bude i u difuzně otevřené konstrukce pronikat do konstrukce příliš velké množství vlhkosti, bude docházet k nadměrnému vlhnutí izolace a dalším problematickým vlivům zkondenzované vodní páry. Norma také vyžaduje, aby měla difuzně otevřená konstrukce tzv. kladnou bilanci zkondenzované vodní páry, tedy aby jí v konstrukci zkondenzovalo v průběhu roku méně, než kolik se odpaří - aby nedocházelo k trvalému zavlhnutí materiálů. Jako výhoda difuzně otevřeného systému se nejčastěji udává delší životnost konstrukce, vykoupená ale o něco vyšší pořizovací cenou.
Čtěte také: Vše o betonu C16/20
Důsledky nedostatečné parotěsnosti
Pokud není ve střešním plášti provedena parotěsná zábrana, proniká snadno vodní pára v zimě z interiéru budovy difuzí do souvrství střešního pláště až k vodotěsné izolaci střechy. Vodotěsná izolace, která má obvykle velký difuzní odpor (a tedy také velkou hodnotu ekvivalentní difuzní tloušťky), významně omezí únik difundující vodní páry do vnějšího prostředí. Proto dochází ve vrstvách pod vodotěsnou izolací k postupnému hromadění difundující vlhkosti ve střešním plášti a v místech s teplotou pod hodnotou rosného bodu ke kondenzaci této vlhkosti. Takto nahromaděná vlhkost nepříznivě ovlivňuje fyzikální vlastnosti stavebních materiálů, ze kterých je vytvořen střešní plášť. Dochází ke zvyšování hodnoty součinitele tepelné vodivosti mokrých nebo vlhkých vrstev střešního pláště, zejména tepelné izolace, jejíž účinnost se tím významně sníží. V extrémních případech může dojít i k povrchové kondenzaci na spodním povrchu střechy (na stropě). Důsledkem tohoto stavu bývá i poškození některých vrstev střešního pláště jak vlhkostí jako takovou, tak mrazem. Průvodním jevem tohoto stavu může být také přetížení nosné konstrukce střechy provlhlými vrstvami střechy.
Neporušená parozábrana je nezbytnou součástí zateplení. Bez ní by se do konstrukce dostala vodní pára obsažená ve vzduchu, a to by mělo svoje následky: nižší účinnost izolace, degradaci materiálů nebo vznik plísní. I malé netěsnosti mohou způsobit degradaci kovových i dřevěných částí střešní konstrukce. Kovové prvky korodují, dřevěné jsou náchylné na hnití a růst dřevokazných hub. Funkční parozábrana proto musí být provedena s naprostou pečlivostí, vždy z vhodných materiálů, které nelze nahrazovat.
Parametry a faktory ovlivňující parotěsnost
Parotěsné zábrany se dělí na parotěsné fólie s hliníkovou vrstvou, které zvyšují neprostupnost pro vodní páry. Nejdůležitějším parametrem při výběru parotěsné fólie je její difúzní odpor. Obecně je mezi odbornou veřejností vžita představa, že čím větší hodnotu faktoru difuzního odporu μ má daný výrobek, tím je parotěsnější. Zapomíná se však na to, že kromě tohoto fyzikálního parametru má na parotěsnost také dominantní vliv tloušťka parotěsné vrstvy. Jiné vlastnosti bude mít z tohoto pohledu polyetylenová fólie s tloušťkou 0,4 mm a jiné asfaltový pás tloušťky 4 mm. Jedním z kritérií pro výběr vhodného výrobku, který by mohl tvořit ve střešním nebo obvodovém plášti parotěsnou vrstvu, by mohla být (tak, jak tomu je i v zahraničí) minimální hodnota jeho ekvivalentní difuzní tloušťky sd [m], která se vypočítá ze vztahu: sd = μ ⋅ d.
Skutečně parotěsnou vrstvu lze vytvořit ve střešním plášti pouze použitím tepelné izolace z pěnového skla položeného do horkého asfaltu, s důsledně slepenými spárami v tzv. kompaktní jednoplášťové skladbě. Pokud je pěnové sklo položeno v jedné vrstvě, je možno uvažovat hodnotu faktoru difuzního odporu μ = 70 000. Pokud však bude pěnové sklo položeno do horkého asfaltu ve dvou vrstvách se vzájemně vystřídanými a slepenými spárami, je možno uvažovat faktor difuzního odporu μ = 700 000.
Tabulka 1: Informativní parametry vybraných místností dle částečného tlaku vodní páry p
Čtěte také: Hodnoty Objemové Hmotnosti Betonu
| Typ místnosti | Teplota (°C) | Relativní vlhkost (%) | Částečný tlak vodní páry (Pa) |
|---|---|---|---|
| Kancelář | 20 | 50 | 1170 |
| Obytná místnost | 20 | 60 | 1400 |
| Kuchyně | 22 | 70 | 2100 |
| Koupelna | 24 | 80 | 2800 |
Zásady pro navrhování a provádění parozábran
- Při realizaci střechy nesmí dojít k zabudování technologické nebo srážkové vlhkosti ve vrstvách mezi parozábranou a vlastní vodotěsnou izolací střechy.
- Parozábrana musí být parotěsně napojena na všechny prostupující a obvodové konstrukce a prvky. Ve svých důsledcích to znamená, že parozábrana musí být důsledně vyvedena na atiku, nadstřešní zdivo a na všechny trubní i jiné prostupy střešním pláštěm.
- Spolehlivou funkci parozábrany je proto nutné zajistit jak při návrhu, tak při následné realizaci jednotlivých detailů střešního pláště.
- Parozábrana musí být vždy vyvedena nad úroveň tepelné izolace, nejlépe až do úrovně vlastní vodotěsné izolace střechy.
- Parozábrana se obvykle umisťuje pod tepelněizolační vrstvu poblíž vnitřního povrchu střešní konstrukce.
- Parozábrana často tvoří po omezenou dobu provizorní krytinu, která chrání interiér před poškozením deštěm v průběhu stavby.
- Parozábrana by měla tvořit ve střešním plášti ploché střechy pojistnou hydroizolační vrstvu. Proto by měla být vyspádována k odvodňovacím prvkům a měla by být odvodněna.
- V některých případech může vhodně vybraný vícefunkční výrobek tvořit ve střešním plášti parozábranu i expanzní (mikroventilační) vrstvu.
- K parozábraně bývá obvykle (u jednoplášťových střech) přilepena tepelná izolace.
- Je nutno si uvědomit, že trapézový plech, tvořící nosnou konstrukci střešního pláště, není parotěsný. Střecha s nosným trapézovým plechem by proto měla mít téměř vždy parozábranu.
- Ze stejných důvodů není parotěsné dřevěné bednění, které někdy tvoří nosnou konstrukci jednoplášťové ploché střechy.
- Velmi nebezpečné z hlediska následných poruch je proražení parozábrany u trapézového plechu jejím prošlápnutím nad mezerou trapézového plechu.
- U lehkých střešních plášťů, jejichž nosnou konstrukci tvoří dřevěné bednění nebo trapézový plech, může dojít k velmi razantnímu perforování parozábrany (a tím i ke vzniku závad střešního pláště) při dodatečném provádění rozvodů elektroinstalace a při osazování svítidel.
Klíčem k funkčnosti parotěsné vrstvy je její vzduchotěsné provedení. Každá parozábrana musí být kontinuálně spojená, bez jakéhokoliv porušení. Proto se jednotlivé části parozábrany navzájem propojují parotěsnou lepicí páskou, která konstrukci dokonale utěsní. Bez toho neplní svůj účel. Pro dosažení účinného vzduchového těsnění pomocí parotěsné membrány je nejdůležitějším faktorem kontinuita. Proto by měla existovat vhodná řada těsnicího sortimentu, aby si projektanti i montéři byli jisti svým zvoleným řešením. Zajistěte kompatibilitu mezi produkty.
Při instalaci rozvodů dejte pozor. Porušená parozábrana může mít za následek zatékání, vznik map a plísní. Špatně řešené spoje: jednotlivé pásy parozábrany musí být neprodyšně spojené. Použití nesprávné pásky: Klasická izolepa, gaffa ani jiná páska se na lepení parozábrany rozhodně nehodí. Po pár dnech odpadne. Nekvalitní fólie: Pozor na parozábrany bez certifikace. V obou případech je nutné precizně přelepit veškeré spoje a prostupy takzvanou airstop páskou nebo lepidlem na parozábrany.
Předstěna slouží, kromě jiného, také jako ochrana parobrzdné či parotěsné fólie - stavba je pak mnohem méně náchylná k pochybení ze strany uživatelů, kteří by svým nepromyšleným zásahem mohli způsobit porušení parotěsné/parobrzdné vrstvy.
Perforace parozábrany
Pokud se jedná o proražení parozábrany kotevními prvky, je možné uvést, že při perforaci parozábrany nad 1 % její plochy nezáleží na materiálovém provedení parozábrany, a ekvivalentní difuzní tloušťka takto poškozené parozábrany klesá vždy pod hodnotu sd = 0,27 m. Měření ukázalo, že při stejném podílu plochy otvorů jsou u malých otvorů hodnoty sd nižší než u stejně velké plochy vytvořené z několika otvorů. Ve svých důsledcích to znamená, že velké množství malých perforací parozábrany je horší než několik velkých otvorů o stejné ploše.
U střech nad vlhkými provozy však může perforace parozábrany sehrát negativní roli, takže je spolehlivější se v těchto případech jakékoli perforaci parozábrany raději vyhnout. Pokud už je z jakýchkoliv důvodů nutné použít kotvení do trapézového plechu v prostorách s větší relativní vlhkostí vzduchu, je zde nutné zvážit nebezpečí kondenzace na hrotech kotevních šroubů.
Problematika a hrůzy při provádění parozábran v zateplených šikmých střechách: Při zateplování šikmých střech je nutno vytvořit v konstrukci parotěsnící vrstvu, která bude stejně parotěsně účinná po celé své ploše. V článku naleznete obecné rozdělení parozábran a nejčastější chyby, vyskytující se při jejich vytváření a způsob, jak tyto chyby eliminovat.
tags: #objemova #tiha #parotesne #zabrany #vlastnosti