Anhydritové podlahy jsou dnes již velmi známou a rozšířenou technologií. Anhydrit je minerál s chemickým vzorcem CaSO4. Česky jej možná znáte pod označením síran vápenatý. Název pochází z řečtiny - anhydros znamená „bezvodý“. Co jsou anhydritové podlahy, jak vypadají, z čeho bývají vyrobené? Kam se hodí, jak anhydritovou podlahu realizovat a upravit před pokládkou pochozí vrstvy?
Složení a vlastnosti anhydritových podlah
Pokud výrobce k anhydritu přimíchá plnivo, jemný písek či štěrk a vodu, vznikne směs pro anhydritovou podlahu. Anhydritový potěr je čerstvá samonivelační směs na bázi síranu vápenatého - anhydritu, plniva ve formě praného písku frakce 0 - 4 mm, plastifikačních přísad a vody. Pro výrobu anhydritových podlah se používá nejčastěji termický anhydrit, který se získává tepelným zpracováním z energosádrovce. Další možností je syntetický anhydrit, který vzniká jako vedlejší produkt při výrobě kyseliny. A poslední možností je přírodní anhydrit. Anhydritová směs se vyrábí ve stavu vysoké tekutosti (konzistence F6). Anhydritové směsi řadíme mezi samozhutnitelné betony a právě díky samozhutnění se v anhydritech vyskytuje jen minimální množství vzduchu.
Přesné složení jednoho krychlového metru anhydritové lité podlahy je následující:
- Anhydrit: 800 kg/m³
- Písek frakce 0/4 (zrno o velikosti 0 až 4 mm): 1300 kg/m³
- Voda: 300 litrů/m³
- Chemické přísady (ulehčující roztékání směsi): 10 litrů/m³
Jeden krychlový metr anhydritové lité podlahy váží po vyschnutí cca 2 100 kilogramů, v případě mokré podlahy při ukládání anhydritu je to cca 2 400 kg.
Objemová hmotnost a srovnání s betonem
Objemová hmotnost betonové podlahy je mezi 1500 a 1800 kg/m³, anhydritová má objemovou hmotnost 2000 kg/m³ i více. Zásadní rozdíl mezi anhydritovým a cementovým pojivem je, že se anhydrit při reakci s vodou nesmršťuje. Anhydritový potěr je po vytvrdnutí hladký a bez trhlin od smrštění, nedeformuje se do miskovitého tvaru. I velké plochy lze pokládat bez dilatačních spár. Další výhodou anhydritových podlah je nepotřebnost výztuží, například sítí, které jsou při lití betonové podlahy potřeba. Zřejmě uvítáte i rychlejší zrání, tvrdnutí podlahy.
Čtěte také: Typy a Využití Sádrokartonu
Porovnání objemové hmotnosti a vlastností:
| Materiál podlahy | Objemová hmotnost (kg/m³) | Potřeba výztuže | Smrťování/praskání |
|---|---|---|---|
| Betonová podlaha | 1500 - 1800 | Ano (kari sítě) | Ano |
| Anhydritová podlaha | 2000 a více | Ne | Ne |
Anhydrit a podlahové vytápění
V porovnání s betonovou podlahou je ta anhydritová dobře tepelně vodivá. Díky tomu se hodí například na zalití rozvodů podlahového vytápění, a to i bez dilatace topných okruhů. Velkou předností anhydritového potěru pro podlahové vytápění je dokonalé obklopení trubek podlahového topení se zajištěním maximálního přenosu tepla. Díky sníženému množství vzduchových bublin a vysoké hustotě se anhydrit používá stále častěji při instalaci podlahového topení, neboť snižuje oproti betonu odpor prostupu tepla a teplo odvádí do vytápěného prostoru rychleji. Vysoká tepelná vodivost anhydrit předurčuje pro podlahové topení.
Mýty o akumulaci tepla
Často je rozšiřován mýtus, že tradiční betonové podlahy lépe akumulují teplo než anhydrit, není to však pravda. Argumenty jsou čistě fyzikální. Přitom platí, že materiály s vysokou objemovou hmotností a dobrou vodivostí tepla dokážou teplo akumulovat lépe než materiály s menší objemovou hmotností a horší tepelnou vodivostí. V praxi se pak anhydritové podlahy realizují v menší vrstvě než podlahy betonové, jelikož jsou pevnější v ohybu a nejsou při svém zrání vystavené objemovým změnám. A právě zde nastává zásadní rozdíl v akumulaci tepla. Pro dosažení stejné pevnosti potřebujeme silnější vrstvu betonu. Ekvivalentem anhydritové podlahy o tloušťce 60 mm a hmotnosti cca 120 kg/m² je betonová podlaha tloušťky 100 mm a hmotnosti cca 175 kg/m². A v tomto srovnání dosahuje vyšší akumulace tepla podlaha betonová. Dalším nesmyslným argumentem bývá rychlé vychladnutí anhydritu. Ovšem v praxi podléhá uvolňování tepla z podlahy tepelným ztrátám objektu. Pokud si budova drží teplo a má nízkou tepelnou ztrátu, teplo se z podlahy vždy uvolňuje postupně, nikoliv naráz, což nahrazuje tepelnou ztrátu. U anhydritu dojde k rychlejšímu vychladnutí v místech s vyšší tepelnou ztrátou. Třeba i při větrání dovede anhydritová podlaha uvolnit teplo rychleji. To je však naopak výhoda a nikoli nevýhoda. A co víc, pokud chceme opravdu zlepšit akumulaci tepla v podlaze, doporučuje se použít anhydritovou podlahu ve větší síle (např. 80 mm, 160 kg/m²).
Použití anhydritových podlah
I když se dá při použití vhodných příměsí vytvořit i pochozí anhydritová podlaha, jejím nejčastějším využitím je jako podklad pod následnou pokládku pochozí podlahové krytiny. Anhydritové podlahy jsou ideálním řešením pro byty a interiéry rodinných domů. Jejich časté využití je i při vyrovnávání nerovných podlah ze zavlhlých směsí (tedy nerovných tradičních betonů). Tento typ potěru se využívá nejčastěji u rekonstrukcí - tedy tam, kde je potřeba vyrovnat nosný podklad a připravit jej pro pokládku zvolené podlahové krytiny. Pro zajištění tepelné izolace a útlumu kročejového hluku se používá anhydritový potěr, který se aplikuje na vrstvu izolantu. Pokud nelze provést spojený potěr, řešením je právě tento typ potěru. Anhydritový potěr je v tomto případě od podkladu oddělen separační vrstvou a od svislých konstrukcí dilatačním pásem. Využívá se zejména při sanaci stávajících podlah.
Realizace a příprava podkladu
Podklad musí vyhovovat platným normám, musí být pevný, bez uvolňujících se částic, zbavený prachu, nátěru, zbytků odformovacích prostředků a výkvětů. Musí být dostatečně drsný, suchý a rovnoměrně nasákavý. Povrch nesmí být zmrzlý, nebo vodoodpudivý. Savé podklady musí být napenetrovány. Podklad musí být dokonale očištěn a zbaven veškerých nečistot a materiálů užitých na stavbě a napenetrován vhodnou penetrací. Izolační desky musí být uloženy na rovném podkladu tak, aby doléhaly celou plochou a váha potěru byla přenášena rovnoměrně na celou plochu izolační desky. Povrch desek musí být opatřen fólií (neplatí u systémových desek) tak, aby nedocházelo k zatékání směsi. Teplovodní trubky musí být řádně připevněny k připravenému podkladu. Přilehlé stěny musí být opatřeny dilatačním pásem min. Plovoucí vrstva: Podklad oddělte vhodnou separační vrstvou např. PE 0,2mm. Tepelné a akustické izolanty je nutné seskládat na sraz bez mezer. Je nutno respektovat pracovní nebo konstrukční spáry a provést obvodové dilatace vertikálních stavebních prvků (stěny, pilíře, potrubí apod.).
Čtěte také: Vše o betonu C16/20
Míchání a aplikace
Suchou směs vsypte do předepsaného množství vody a smíchejte pomaluběžným míchadlem. Rozmíchejte na homogenní směs bez hrudek, nechte odležet. Poté opět znovu krátce promíchejte. Při strojním zpracování použijte vhodné strojní zařízení např. Před nanášením zkontrolujte rozliv metodou Hägermann-Trichter, který by měl být 230-250 mm. Rozmíchanou směs lijte v jedné vrstvě do požadované výšky. Poté srovnejte a odvzdušněte za pomoci vibračních tyčí. V zúžených profilech (např. dveře mezi místnostmi) nebo v místnostech, kde poměr stran je větší než 1 : 3, je nutné provádět dilatační spáry.
Zrání a vysychání
I když se dá při použití vhodných příměsí vytvořit i pochozí anhydritová podlaha, jejím nejčastějším využitím je jako podklad pod následnou pokládku pochozí podlahové krytiny. Již po 48 hodinách od realizace anhydritové podlahy je podlaha pochozí a je možné ji lehce zatěžovat. Po týdnu od realizace již snese maximální zátěž. Před pokládkou podlahové krytiny je nutné, aby byla anhydritová vrstva vyschlá. Vlhkost nemá přesahovat 0,5 %. Při vytvrzování anhydritu vzniká slabá povrchová vrstva (tzv. sintrová krusta). Tuto vrstvu je nutné mechanicky odstranit - např. lehce přebrousit rotační bruskou s hrubším smirkovým plátnem (např. P24).
Pro nejlepší výsledek je důležité dodržet následující podmínky při zrání:
- Vyhněte se negativním účinkům slunce, tepla, vlhka a průvanu.
- Chraňte před mrazem a deštěm.
- Je zakázáno přímé zahřívání povrchu.
- Teplotu zvyšujte postupně: asi +5 °C denně, až na doporučenou maximální pracovní teplotu.
Reakce na vodu a údržba
Nevýhoda anhydritových podlah je v zásadě jen jedna! Je jí reakce na vodu. Anhydritová podlaha po namočení ztrácí část své pevnosti. Ovšem po opakovaném vysušení se nám opět vrátí pevnost anhydritové podlahy do původního stavu! Nejde však o rekci na vodu při běžných nehodách počínaje rozlitou vodou v místnosti například z vědra. A pokud například vylijeme omylem vědro vody, stačí ji vytřít a podlahu nechat oschnout. U běžných provozních nehod prostě nemá prakticky žádný smysl se vlhkostí více zabývat, nemají na životnost podlahy vliv.
Závažnější problémem by tedy byla například havárie vodovodního potrubí, kdy se podlaha opravdu namočí a ztratí část své pevnosti, dokud problém nevyřešíme a podlahu nenecháme důkladně vyschnout. To samé platí v případě, kdy voda nateče do podlahy například z patra nad podlahou. Podlaha se prostě musí nechat důkladně vyvětrat. To samé ale platí i pro podlahy betonové, i potěrový beton totiž není vodě odolný materiál (ten se používá pouze v konkrétních případech a je drahý, např. silnice, vodní stavby apod.). Dokonce i vzlínající vlhkost dovede rozložit betonový potěr. Například u betonových koupelen můžeme bez hydroizolace počítat s životností nejvýše 10 až 15 let. Pravidelnému zatékání do konstrukce podlahy navíc lze úspěšně zabránit použitím hydroizolační ochrany (koupelna, záchod, kuchyně a technická místnost). Potěr musí být chráněný před vniknutím vzlínající vlhkosti vodorovnou hydroizolací a i seshora např. hydroizolací.
Čtěte také: Hodnoty Objemové Hmotnosti Betonu
Výhody anhydritových podlah
- Vysoká tepelná vodivost: obzvláště vhodný pro systémy podlahového vytápění, bez použití dodatečné výztuže.
- Vysoká pevnost v ohybu (min. 4 MPa), což je ideální pro stlačitelný podklad (EPS), samozřejmostí je dokonce garance mechanických vlastností u anhydritových podlah.
- Nepotřebujeme žádné výztuže (kari sítě apod.).
- Podlahy v celém domě jsou za den hotové (jedna pracovní četa zvládne i 1500 m² denně s ohledem na členitost stavby).
- Vysoká rovinnost (2 mm/2 m).
- Bezespáré podlahy, až 600 m² anhydritových podlah lze realizovat bez dilatací v ploše (u anhydritových podlah je hodnota smršťování materiálu až několikanásobně nižší než u cementových).
- Výrazná úspora finančních prostředků.
- Nesmršťuje se a nepraská.
- Pro tloušťky aplikace nad 35 mm k pokrytí dlažbou, parketami, plovoucími podlahami, PVC, koberci atd.
Při lepení podlahové krytiny si dejte pozor na výběr správného lepidla. Jestliže použijete lepidlo na bázi cementu, dojde k silné chemické reakci s anhydritem. Na trhu jsou k dispozici i lepidla na bázi anhydritu nebo jiná bez příměsi cementu.
tags: #objemova #hmotnost #anhydrit