Majitelé balkonů a lodžií mají možnost slunit se na čerstvém vzduchu, relaxovat nebo třeba pěstovat květiny, aniž by přitom museli opustit svůj byt. Aby balkon dlouho sloužil, je ovšem třeba chránit ho před vlhkostí. Hydroizolace balkonu má však mnohá drobná úskalí, na něž je třeba při její realizaci dávat pozor. Balkony a lodžie musí denně odolávat povětrnostním vlivům a rozmarům počasí. Aby byla životnost balkonové konstrukce co nejdelší, je třeba izolovat ji zejména proti vodě. Hydroizolace brání zatékání, chrání konstrukci před deštěm a celkově zlepšuje její odolnost.
Zejména poslední dobou získává na popularitě renovace balkonů s pomocí polyuretanové technologie. Bezešvá hydroizolace s polyuretanovou membránou je pro balkony ideální, protože se po ní dá nejen chodit, ale také slouží jako dekorativní prvek. Další výhodou je, že ji lze zvládnout i svépomocí. Je však třeba postupovat pozorně.
Příprava podkladu pro hydroizolaci
Pokud se do hydroizolace balkonů pustíme, je potřeba nejprve upravit podklad, na němž ji budeme provádět. Měl by být nejen soudržný a nosný, ale také ho musíme prostřednictvím zatření či alespoň penetrace zbavit pórů. Z uzavřených pórů se nesmí uvolňovat vzduch, jinak přijde celá renovace vniveč. Při ohřevu podlahy balkonu se vzduch, který zvětšuje svůj objem, totiž bude chtít z pórů uzavřených polyuretanovým nátěrem uvolnit. Tím vzniknou puchýře, které následně prasknou a membrána tak bude v těchto místech prosakovat.
Při realizaci hydroizolace je důležité zaměřit se nejen na pochozí část, ale i na ostatní detaily, například přechod hydroizolace z vodorovné plochy na svislou. Při nesprávném spojování odlišných materiálů s odlišnou roztažností totiž hrozí riziko budoucích defektů. Je proto třeba zvolit lepicí tmel a spárovací hmotu, které jsou flexibilní a mrazuvzdorné. Ty si s roztažností různých materiálů poradí a zároveň vydrží i zimní mrazy.
Jakmile máme hotovo, můžeme na místě styku podlahy s fasádou začít s nanášením polyuretanového tmelu. Jeho prostřednictvím zajistíme trvale pružné napojení vodorovné podlahy balkonu na svislou konstrukci fasádní zdi. K jeho aplikaci se používá tlaková pistole, která zajistí přesné zacílení na místo a tmel se díky ní dostane i do nejmenších spár.
Čtěte také: Recenze hydroizolačních nátěrů pro OSB desky
Osazení ukončovacího balkonového profilu
Poté přichází na řadu osazení ukončovacího balkonového profilu, tedy kovové lišty lemující okraj balkonu. To je třeba přizpůsobit rozměrům balkonové desky. Při jeho napojení na fasádu musíme dbát na to, aby se profil nedotýkal povrchu fasády. Krov se totiž roztahuje a smršťuje v závislosti na okolní teplotě, a potřebuje prostor. Konce profilu je proto dobré seříznout a přizpůsobit. Profil pokládáme směrem od vnějšího rohu balkonu a mezi jednotlivými částmi necháváme mezery velké 2-3 mm, abychom ponechali možnost dilatace. K fixaci na železobetonovou desku balkonu je vhodný epoxidový lepicí tmel.
Aplikace penetrace a hydroizolačního nátěru
Další krok představuje epoxidová penetrace. Tu je třeba naředit vodou, poměr však závisí na venkovní teplotě. Čím vyšší je, tím více vody je třeba do směsi vmíchat. Při větší vlhkosti a nižší teplotě můžeme od ředění upustit zcela. Penetraci naneseme plochým štětcem či velurovým válečkem a následně ji necháme 6 až 12 hodin zaschnout. Po uschnutí zůstane povrch ještě trochu lepivý.
Zde právě přichází na řadu hydroizolační polyuretanový nátěr. K vytvoření vodotěsné membrány stačí dvě vrstvy. Nátěr po balkonu jednoduše rozlijeme a pak rozprostřeme. Mezi vrstvami je obvykle nutné udělat až den dlouhou přestávku, ale pokud se nám nechce čekat, lze použít urychlovač tuhnutí.
Dekorační úprava a finální tipy
Poslední fázi představuje dekorační polyuretanový nátěr. Je matný a můžeme si sami zvolit, jakou bude mít barvu. Pro jeho ozvláštnění navíc můžeme použít takzvané dekorační chipsy či vločky. Vhazujeme je do nátěru průběžně během aplikace, aby vznikla jakási nepravidelná mozaika. Existuje mnoho barevných kombinací, které mohou zajistit jak decentní, tak i celkem extravagantní design balkonu. Po renovaci tak může být balkon nejen uchráněn před vlhkostí - může také představovat jednu z nejzajímavějších částí domu.
Polyuretanový nátěr lze provést i na stávající podlaze balkonu, bez nutnosti celkové renovace. Je ovšem nutné, aby podlaha byla soudržná, nebyly v ní výdutě a neobsahovala drolící se spáry. Situaci může v tomto případně zkomplikovat také vlhkost ukrytá pod keramickou dlažbou, která se ale těžko odhaluje. Je-li přítomná, hrozí při ohřevu venkovní teplotou uzavření vlhkosti a vzduchu v systému. To by následně perforovalo hydroizolační membránu a celý systém by byl k ničemu.
Čtěte také: Drátěný plot – návod
Role penetrace při úpravě fasády
Penetrační nátěr je jedním z nejdůležitějších kroků při přípravě povrchu na nanesení klasické či fasádní omítky. Pomáhá zajistit, že povrch saje všude stejně a je zpevněný, takže zlepšuje přilnavost dalších vrstev. Ať už se jedná o vnitřní nebo venkovní stěny, penetrační nátěr pod fasádu či omítku se vsákne do podkladu, sjednotí jeho savost a zajistí, že další vrstvy dobře přilnou. Pomáhá tak předcházet flekům, praskání nebo dokonce odlupování povrchových vrstev. Penetrace zároveň zpevňuje podklad a chrání ho před vnějšími vlivy, což oceníte hlavně na fasádě.
Druhy penetračních nátěrů
- Penetrační nátěr pod omítku: Používá se jako základní vrstva před nanášením omítky. Využijete ho jak pod klasické cementové omítky, sádrové omítky i pod ty akrylátové. Penetrace pod omítku zajistí rovnoměrné a pevné přilnutí k podkladu, sníží riziko prasklin a celkově prodlužuje životnost.
- Fasádní penetrační nátěr: Fasádní penetrace je speciálně navržena pro exteriéry a poskytuje tak ochranu proti vlhkosti, plísním a houbám. Použití penetračního nátěru pod fasádní omítku připraví povrch tak, aby byl odolný vůči povětrnostním vlivům, a zajistí rovnoměrné přilnutí. Fasádní penetrace je často vybavena silnějšími adhezními přísadami, které zásadně zlepší přilnavost.
- Hloubková penetrace: Hloubkové penetrační nátěry se používají na silně nasákavé nebo méně pevné povrchy, kde je potřeba zpevnění. Využijete je i jako penetraci na omítku (například před nanesením malby) nebo jako penetraci fasády (před nanesením fasádní barvy). Hloubková penetrace je vhodná i na starší zdivo, které posílí před aplikací dalších vrstev.
- Protiplísňová penetrace: Tento typ je ideální pro fasády i pro interiérové omítky ve vlhkém prostředí. Obsahuje složky, které chrání proti plísním a řasám, což prodlužuje životnost povrchové vrstvy a zajišťuje, že zůstane hezky čistá.
Jak penetraci správně aplikovat?
- Příprava povrchu: Povrch musí být před aplikací penetračního nátěru čistý a suchý. Odstraňte prach, mastnotu a případné zbytky starého nátěru. U fasád je důležité zbavit se také mechu nebo plísní, aby byl povrch stabilní a dobře přilnavý.
- Výběr správného nátěru: Zvolte penetraci podle typu povrchu a podmínek. Penetrace pod omítku by měla být specificky určena pro typ omítky, kterou plánujete aplikovat. Fasádní penetrace by zase měla odpovídat podmínkám exteriéru a poskytovat dostatečnou ochranu proti vlhkosti a plísním.
- Míchání a ředění: Před aplikací penetrační nátěr dobře promíchejte. Některé penetrace je možné naředit vodou, aby lépe pronikly do podkladu; poměry ředění se mohou lišit podle výrobce. Vždy se proto řiďte návodem na obale.
- Aplikace nátěru: Penetrační nátěr naneste pomocí válečku, štětce nebo stříkací pistole. Aplikujte rovnoměrnou vrstvu po celém povrchu. Myslete na to, aby se nátěr dostal opravdu na každý kousek povrchu.
- Nechte zaschnout: Po nanesení nechte nátěr zaschnout dle doporučení výrobce. Doba schnutí se může lišit podle typu nátěru i podle počasí, ale obvykle trvá několik hodin.
- Aplikace další vrstry: Jakmile penetrace zaschne, jste připraveni na nanášení dalších vrstev. Díky penetraci budou pevně držet a jejich vzhled bude bez fleků.
Dekorativní omítky na lodžii a balkon
Dekorativní omítky se prodávají podobně jako klasické šlechtěné omítky ve vědrech připravené k okamžitému použití. Zpravidla vyžadují pouze jemné promíchání zednickou lžící. Nanášejí se nerezovými hladítky na penetrovaný podklad a nebývá nijak složité docílit s nimi požadovaného efektu v podobě nejrůznějších struktur či reliéfu. Umožňují to jednotlivé složky v omítkové směsi. Je však bezpodmínečně nutné dodržet postup, předepsaný výrobci omítkových směsí tohoto typu. A to například včetně důrazu na práci suchým hladítkem, protože v případě použití mokrého by mohly na povrchu zůstat nechtěné rušivé stopy. Ty je pak téměř nemožné odstranit bez nutnosti natažení nové vrstvy. Dekorativní či dekorační omítky vytvářejí nejrůznější povrchové efekty včetně mramorování či mozaiky. Lze je použít i v interiérech a na fasády se doporučují zejména v kombinaci se zateplovacími systémy, jejichž odolnost a tepelně izolační vlastnosti mohou v místech soklů ještě posílit.
Na přípravě jakéhokoliv podkladu závisí kvalita nátěru. Špatná příprava má za následek zvedání, praskání nebo nevysychání nátěru. Skvrny od oleje a vazelíny způsobují špatnou přilnavost nátěru.
Typy dekorativních omítek vhodných pro lodžii
Pro lodžii nebo balkon je možné použít různé typy dekorativních omítek, například ty, které imitují kůrovec, benátskou omítku nebo hedvábnou omítku. S hrubozrnným se mnohem snadněji pracuje a snadno se nanáší vlastními rukama. Aplikace takových omítek výrazně zlepšuje zvukovou izolaci stěn, zábradlí balkonů a lodžií. Texturovaný povrch dekorativní omítky skrývá drobné nerovnosti.
Příprava podkladu pro omítání
Před nanášením jádrové omítky musí podklad vyhovovat platným normám, musí být suchý, pevný, nosný, stabilní, dostatečně drsný a rovnoměrně nasákavý. Podklad musí být pevný, bez uvolňujících se částic, zbavený prachu, nátěru, zbytků odformovacích prostředků a výkvětů. Musí být zbaven prachu, nečistot, výkvětů soli a zbytků starých nátěrů. Zároveň nesmí být nesoudržný a zmrzlý. Povrch nesmí být vodoodpudivý.
Čtěte také: Vlastnosti protiskluzového nátěru na beton
- Odstranění nečistot: V případě rekonstrukcí odstraňte zbytky starých omítek, solí nebo jiných nečistot.
- Úprava savosti: Savé podklady provlhčete vodou do matně vlhka.
- Zdrsnění hladkých povrchů: Hladké podklady zdrsněte nebo použijte kontaktní můstek.
- Vyrovnání nerovností: Nerovnosti podkladu vyrovnejte vhodnými materiály a nechte vyschnout a vyzrát.
- Postřik cementovou maltou: Před nanesením směsi se musí na minerální podklad (cihla, beton, tvárnice) provést postřik cementovou maltou. Na minerální podklady se doporučuje nanést kontaktní můstek, který se musí po předepsanou dobu nechat zaschnout.
- Ochrana kovových prvků: Kovové prvky je nutné chránit před korozí vhodným antikorozním nátěrem.
Materiály a nářadí
K omítání zdí je možné použít různé typy omítek. Důležité je zvolit tu správnou s ohledem na vlhkost zdiva. Na vlhké zdi není vhodné používat sádrové ani cementové omítky, které by mohly později opadávat. V takovém případě je nejlepší použít vápennou omítku pod štuk.
Mezi potřebné nářadí patří:
- Zednická lžíce
- Vodováha
- Olovnice
- Zednické hladítko
- Zednická naběračka
- Velkokapacitní vědro
- Zednická stěrka
- Míchadlo
- Stahovací lať
- Zednická skoba
- Míchačka (pro větší plochy)
- Stavební kolečko
- Omítníky
- Fasádní špachtle (pro tenkovrstvé omítky)
Příprava omítkové směsi
Suché směsi dodávané v pytlích splňují přísné stavební normy. Materiál připravte vsypáním suché směsi do předepsaného množství vody a jejím smícháním. K rozmíchání směsi použijte pitnou vodu nebo vodu odpovídající EN 1008. Smíchání proveďte pomocí bubnové míchačky nebo pomaluběžného vrtulového mísidla. Rozmíchejte na homogenní směs bez hrudek, nechte odležet. Poté opět znovu krátce promíchejte.
Po smíchání suché směsi s doporučeným, zodpovědně naměřeným množstvím vody - mícháme elektrickým míchadlem nebo v samospárové míchačce - jádrovou omítku nahazujeme na podklad zednickou lžící až do dosažení požadované tloušťky. Následně se omítka stáhne latí (H-profil) do roviny. U větších nebo proměnlivých tlouštěk vrstvy omítku nanášíme systémem „čerstvý do čerstvého“.
Postup omítání
- Osazení omítacích profilů: Před začátkem omítacích prací se doporučuje osadit na všechna nároží, ostění a nadpraží otvorů vhodné omítací profily. Zejména při omítání křivých stěn doporučujeme používat omítníky. Standardně jde o dřevěné či kovové profily, které připevníte na stěnu a srovnáte pomocí vodováhy.
- Nanesení omítky: Omítku aplikujte na plochu zedníckou lžíci nebo jiným vhodným nástrojem. Připravenou jádrovou omítku nabíráme zednickou lžící a nahazujeme na stěnu, nesmí se při nárazu rozstřikovat, ani opadávat.
- Ihned po nahození jádrovou omítku strháváme latí, pohybujeme jí přitom po omítnících střídavě ve svislém i vodorovném směru.
- Poté plochu srovnejte nahrubo stahovací latí nebo hladítkem do požadované roviny.
- Strženou jádrovou omítku zatáhneme kovovým nebo dřevěným hladítkem, v případě nerovností doplníme hladítkem maltu.
- Vyjmeme omítníky a rýhy po nich zapravíme.
- Tloušťka vrstvy: Doporučená tloušťka jedné vrstvy je od 10 mm do 25 mm. Minimální tloušťka omítky v interiéru: 10 mm pro stěny, 8 mm pro strop a 20 mm v exteriéru. Při větších tloušťkách omítky je doporučená aplikace ve dvou vrstvách, přičemž nanášení druhé vrstvy se provádí na čerstvou zavadlou první vrstvu.
- Úprava povrchu: Po zavadnutí omítky plochu ztočte hladítkem do požadované rovinnosti.
- Ochrana čerstvé omítky: Čerstvě omítnuté plochy je potřeba udržovat minimálně dva dny ve vlhkém stavu. Po aplikaci je třeba se vyhnout přímým negativním účinkům slunce, tepla, vlhka a průvanu. Chraňte před mrazem a deštěm. Okamžitě po ukončení prací umyjte vodou.
Doba zrání jádrové omítky
Minimální doba zrání jádrové omítky se uvažuje 1 den na 1 mm nanášené vrstvy. Než se pustíte do štukování, nebo nanášení fasádní omítky, budete si muset po omítání pár týdnů počkat. Jádrové omítky musí pořádně vyschnout a vyzrát. Doba zrání závisí na okolní teplotě i vzdušné vlhkosti. Obecně platí, že 1mm vrstva omítky potřebuje zrát den. Při běžné tloušťce 20 mm proto počítejte s dobou zrání minimálně 20 dnů.
Typy jádrových omítek
- Vápenocementová jádrová omítka: Pro omítání všech běžných stavebních materiálů. Vyrovnává nerovné podklady.
- Vápenná omítka: Protože neobsahuje cement, je po zaschnutí bílá. Zpravidla se používá jen pro vnitřní použití - je méně odolná a pevná. V exteriéru se často používá i při rekonstrukcích historických objektů, protože představuje tradiční stavební materiál. Výhodou vápenných omítek je dobrá paropropustnost.
- Sanační omítka: Její pojivo obsahuje přísady, které způsobují větší pórovitost hmoty. Díky tomu vyniká nadstandardní paropropustností. Navíc dokáže zachycovat soli a zabraňovat tak vzniku silných výkvětů. Sanační omítky se používají pro omítání vlhkého nebo poškozeného zdiva. Proto se s nimi setkáte zejména při rekonstrukcích starých budov.
- Tepelně izolační omítka: Používá se pro zlepšení tepelné izolace vnitřních i venkovních ploch.
Penetrace na staré fasádě vytvoří ochranný film a podklad zpevní - sjednotí vlastnosti povrchu na celé ploše. Penetraci se doporučuje nechat „vyzrát“ a vyschnout do druhého dne.
Druhou vrstvu nátěru provádíme po zaschnutí nátěru prvního. Tento nátěr provádíme již pomocí válečku, docílíme tak celistvého vzhledu fasády bez nepravidelností. Při aplikaci válečkem používáme barvu v hustším provedení a tahy opět nezapomínáme křížit. Dva správně provedené nátěry vytvoří dlouhodobý ochranný film, odolný vůči klimatickým vlivům.
Tabulka: Přehled vlastností fasádních omítek a nátěrů
| Typ materiálu | Vlastnosti | Doporučené použití |
|---|---|---|
| Akrylátové omítky/nátěry | Příznivá cena, snadná aplikace, doporučeny na nové zdivo nebo suché fasády bez vzlínající vlhkosti. | Nové zdivo, dostatečně suchá fasáda staršího domu. |
| Silikátové omítky/nátěry | Schopnost sjednocení struktury staré a nové omítky, zacelení mikrotrhlin, chemická vazba k podkladu. | Nové omítky, kamenné budovy, historické objekty vyžadující vysokou paropropustnost. |
| Silikonové omítky/nátěry | Vyšší paropropustnost, odolnost vůči dešťové vodě, samočisticí schopnost (efekt lotosového květu), pružné, vodoodpudivé. Nejdražší z tenkovrstvých omítek. | Zdivo vystavené zvýšenému působení zemní vlhkosti, prašné městské prostředí. |
| Silikon-silikátové omítky | Kombinace silikátové fasády s přídavkem silikonu, vyšší odolnost proti ulpívání nečistot. | Kompromis mezi silikátovými a silikonovými omítkami, zlepšená odolnost proti špíně. |
| Vápenné omítky/nátěry | Vysoká paropropustnost, ideální pro vlhké zdivo, tónovány anorganickými pigmenty. Nižší odolnost a trvanlivost než jiné typy. | Historicky cenné domy, chalupy se zachovalými původními omítkami a štuky, vlhké zdivo. |
| Minerální omítky (pytlované směsi) | Na bázi cementu s minerálními plnivy, odolné vůči biologickým vlivům, dlouhá životnost, velmi dobrá prostupnost vodních par. Vyžadují fasádní nátěr. | Obecné použití, kde je preferována dlouhá životnost a paropropustnost. |
Kromě nabídky odstínů, odolnosti a ceny je při výběru fasádní omítky či nátěrové hmoty pro starší domy a chalupy důležité i to, jak se bude snášet s tradičními stavebními materiály. Všechny zmíněné typy omítek předurčují k použití v exteriéru jejich specifické vlastnosti. Tedy například odolnost proti působení povětrnostních podmínek či otěru, nasákavost, stálobarevnost či paropropustnost, která umožní zdivu dýchat. Některé omítky jsou proto vhodnější na novostavby, postavené například z pórobetonových tvárnic. Jiné pak lze bez obav použít i na starší domy z pálených cihel, smíšeného zdiva či kamene. Nátěr na fasádu staršího domu zvolte i podle toho, zda nechá dostatečně dýchat zdivo pod omítkou.
tags: #jak #na #nater #venkovni #omitky #lodzie