Fasáda nejenom reprezentuje nás a naše bydlení, ale především chrání dům před mrazem, deštěm a vlhkostí. Abychom zvýšili životnost zdí domu, je potřeba o fasádu pravidelně pečovat. Jedním z nejdůležitějších kroků při úpravě fasády je správné ošetření omítky, zejména pak dodržení doby zrání před aplikací nátěru.
Doba zrání omítky před nátěrem
Důležitým faktorem je, jak dlouho bude trvat, než omítka vyzraje, a také kolik let vydrží. Na tuto častou otázku není snadná odpověď. Doba, po kterou nová fasáda vydrží, závisí na několika faktorech, jako je kvalita materiálu, odborná instalace a správná údržba. U klasických standardních omítek by mělo obecně platit, že každý jeden milimetr omítky bude zrát jeden den. Ovšem pozor, jednotliví výrobci omítek ve svých technických listech předepisují vždy doporučenou dobu zrání i vzhledem k typu omítky. Při běžné tloušťce 20 mm proto počítejte s dobou zrání minimálně 20 dnů. Než se pustíte do štukování, nebo nanášení fasádní omítky, budete si muset po omítání pár týdnů počkat.
Podklad musí být dokonale vyzrálý, chemicky neutrální, aby nedocházelo ke změně barevného odstínu (skvrnám), ke zmýdelňování, snížení přilnavosti nátěru nebo vápenným výkvětům na povrchu. Fasádní barvy se mohou použít pouze po úplném zaschnutí a zatvrdnutí omítky, což znamená asi 7-10 dnů po omítání, lépe 2-3 týdny (v závislosti na povětrnostních podmínkách).
Vliv povětrnostních podmínek
Velmi důležitá je také venkovní teplota - ideální pro rovnoměrné vyzrání je kolem 20 °C. Jenže kolik dní v roce takové podmínky panují? V každém případě doporučujeme vyvarovat se různým extrémním rozmarům počasí. To platí nejen pro nadměrnou vlhkost (deštivé dny), vysoké teploty (nad 30 °C), ale také pro větrné počasí. Rychlé vyzrání vlivem silného větru vede k přesychání omítky a tím pádem k riziku vzniku mikrotrhlin, protože se nestačily vytvořit chemické vazby. Podobně je to s teplotou. Omítka by neměla být vystavena extrémnímu tepelnému namáhání, aby uvnitř skladby nevznikalo nežádoucí pnutí. Výrobci obvykle udávají teplotní limit pro zpracování od 5 °C do 25 °C. Vlhkost by měla být do 80 %. Je dobré vědět, že pastovité omítky jsou na vlhkost citlivější než jádrové, což je zapříčiněno vyšším podílem chemických složek.
Během aplikace fasádních nátěrových nebo omítkových hmot je ideální, aby se teplota podkladu a okolního prostředí pohybovala mezi + 10 °C až + 25 °C. Relativní vlhkost vzduchu by se měla pohybovat v rozmezí 40 - 80 %. Je-li čerstvý nátěr vystaven přímému slunci, může se „spálit“, při prudkém dešti může dojít k jeho vyplavení, při mlhách a vysoké vlhkosti vzduchu špatně zasychá a mohou vznikat barevné mapy. Při rychlém zasychání omítky mohou vznikat rozdíly ve struktuře, může být patrné napojování apod. Nátěry je možné provádět tehdy, pokud je objektová teplota (teplota natíraného povrchu) minimálně 3 °C nad teplotou rosného bodu měřené v těsné blízkosti natíraného předmětu.
Čtěte také: Recenze hydroizolačních nátěrů pro OSB desky
Stavitelé se snaží minimalizovat dobu výstavby a co nejrychleji stavby dokončit. Dříve, kdy rychlost nebyla tak důležitá, se nechávaly stavby přes zimu vymrznout, aby se konstrukce stabilizovala. Teprve na jaře se pak začaly dělat povrchové úpravy. Dnes je vše jinak.
Příprava podkladu: Klíč k trvanlivosti
Správná příprava zdi je jeden z nejdůležitějších kroků při omítání zdí. Pokud se podklad podcení, omítka nemusí dobře držet, může praskat nebo se časem odlupovat. Správná příprava zdi rozhoduje o tom, jak bude omítka držet a jak dlouho vydrží bez prasklin. Než se pustíte do samotné práce, je dobré si celý postup krátce projít. Pokud řešíte, jak udělat omítku svépomocí, je důležité pochopit, že omítání má několik navazujících kroků. Každý z nich ovlivňuje výsledný vzhled i životnost omítky.
Omítání nových stěn
Stěna určená k omítání musí být suchá, čistá, zbavená prachu a mastnoty. Pokud je stěna čerstvě vyzděna, musí se nechat nějakou chvíli vyschnout. Než se ale začne s pracemi, je nutné si pro omítání připravit potřebné zednické nářadí. Pokud máte nářadí připravené, můžete začít prvním krokem, kterým je příprava podkladu.
Postup omítání ve 3 krocích:
- Příprava podkladu: Než se pustíte do omítání, podklad si nachystejte. V případě rekonstrukcí odstraňte zbytky starých omítek, solí nebo jiných nečistot. Jádrové omítky nanášejte na navlhčený podklad. Zdivo proto nejprve pokropte vodou. Ve většině případů je potřeba nanést i „špric“ neboli podhoz - řídký nástřik ze směsi cementu a písku. Před samotným nahazováním omítky je potřeba zeď lehce navlhčit. Stačí jemné pokropení vodou, ideálně konví s kropicí hlavicí. Celou stěnu navlhčete, aby nevysávala vodu z cementového postřiku. Cementový postřik na stěnu nahazujte zednickou lžící, lépe však zednickou naběračkou. Rychlým švihem se postřik rozprskne po stěně a vytvoří na ni hrubý podklad pro další krok omítání.
- Nahazování omítky: Připravte si jádrovou omítku a začněte ji postupně nahazovat zednickou lžící na stěnu. Při samotném nahazování omítky použijte zednickou naběračku (fanku) nebo zednickou lžíci. Naberte omítkovou směs a uvolněným pohybem zápěstí ji nahoďte na stěnu. Ihned po nahození ji postupně strhávejte latí - díky omítníkům bude rovnoměrně nanesená po celé ploše. Omítka se nahodí mezi omítníky přibližně v půl metru širokém pásu a poté se pomocí hliníkové latě či dřevěné ohoblované desky strhne do roviny. Jakmile máte omítnutou celou stěnu, po mírném zavadnutí omítky vyjměte omítníky. Jak omítka zatvrdne, prázdná místa po omítnících zamázněte maltou a srovnejte do roviny.
- Finální úprava: Nyní máte hotovou jádrovou omítku, na kterou lze aplikovat poslední vrstvu - fajnovou štukovou omítku. Štuková omítka, lidově nazývaná fajnová omítka, se natahuje na navlhčenou jádrovou omítku. Štuková omítka se dá koupit jako pytlovaná směs. Pro zhotovení finální štukové omítky je potřeba dobře připravit směs, která musí mít opět takovou konzistenci, která dobře drží na lžíci, nestéká, ale při natahování na stěnu se také nedrolí a neopadává. Štuková omítka se natahuje v tenké vrstvě (asi 2 - 4 mm), a to v několika směrech pomocí ocelového hladítka. Po nanesení omítky přichází fáze, která je pro výsledný vzhled i životnost stejně důležitá jako samotné omítání.
Omítání starých stěn
Omítání starého zdiva vyžaduje jiný přístup než práce na nových stěnách. Staré zdi bývají zatížené vlhkostí, solemi nebo nestejnoměrnou savostí, což může výrazně ovlivnit přilnavost i životnost nové omítky. Základem úspěchu je důkladná příprava podkladu. Pokud je stěna stará a vlhká, je nutné nejprve použít sanační metody k odstranění příčiny vzlínání vlhkosti do stěny (podřezání stěn, tlaková chemická injektáž, …) a poté zdivo vysušit. Omítání staré cihelné stěny vyžaduje, aby byla ze styčných a ložných spár odstraněna původní omítka, a to do hloubky cca 20 mm.
Pokud se u zdiva dlouhodobě objevuje vlhkost nebo solné výkvěty, běžná omítka často nestačí. Při práci se sanační omítkou je důležité dodržet několik navazujících kroků, které zajistí její správnou funkci a dlouhou životnost.
Čtěte také: Drátěný plot – návod
Odstranění skvrn a plísní
Nečekanou komplikací bývají skvrny na omítkách a nátěrech způsobené prostupem rzí, nikotinu, dehtu, zbytků starých barev, mastnoty a nečistot vlivem provlhnutí (promáčení). Řešení může přinést použití vhodného izolačního nátěru HETLINE IZOL nebo I-GRUND (použitelný pod interiérové i fasádní barvy), který zamezí prostupu ve vodě rozpustných látek z podkladu. Lze jej použít jak lokálně, tak i plošně na všechny suché, pevné a čisté podklady - štukové omítky, neomítnutý beton, sádrokartonové desky aj.
Pokud se vyskytují na omítce místa napadená plísní, je nutné odstranění příčiny jejich vzniku (vlhkost zdiva, kondenzační voda, nedostatečná cirkulace vzduchu atd.) a její důkladné mechanické odstranění oškrábáním, vyčištěním kartáčem či omytím. Plísně se odstraňují za mokra pomocí vhodného desinfekčního a protiplísňového prostředku určeného pro použití na omítky.
Penetrace jako nezbytný základ
Fasádní penetrace jsou nezbytným nátěrem před nanesením tenkovrstvých omítek nebo fasádních barev. Penetrace je zcela logicky nejdůležitějším krokem při natírání fasády z hlediska přípravy povrchu. Je zapotřebí natřít opravdu každý kousek povrchu, jinak hrozí (zejména u starších fasád) vysoká sprašnost podkladu a již do roka nebo dvou se může začít nátěr odlupovat. Základní vrstva se před prováděním povrchové úpravy penetruje podkladním nátěrem určeným pro daný typ povrchové úpravy ke zvýšení přídržnosti povrchové úpravy a ke snížení savosti podkladu. Penetrace se provádí po vyzrání základní vrstvy minimálně však po 5 dnech. Podkladní nátěr se nanáší válečkem nebo štětcem.
Proč nestačí řídká barva?
Penetrace jsou speciálně navržené emulze, většinou rozpustné ve vodě s nízkou viskozitou a proto dokážou lépe a hlouběji vsáknout do podkladu a nevytváří tím další a další vrstvy. Vzhledem na to, že při malování a natírání se vyžaduje suchý a čistý povrch, tak řídká barva, která má daleko nižší adhezi k podkladu jako penetrace způsobí, že finální vrstva zůstává náchylná k odlupování, na oděr a nevytváří vhodný základ pro pozdější přemalování. Řídkou barvou každopádně vytváříte pouze další vrstvu barvy na podkladu.
Typy penetrací
Rozdíly mezi penetracemi jsou stejné, jako mezi barvami. Každá má svoje určení a svoje použití. Fasádní penetrace se vyrábí probarvené k vybranému odstínu omítky nebo barvy či jsou transparentní nebo mají mléčnou barvu.
Čtěte také: Vlastnosti protiskluzového nátěru na beton
- Akrylátové penetrace: Používají se pod běžně používané akrylátové disperzní barvy a omítky. Snižují nejen savost podkladu, ale i například zlepšují soudržnost starších nátěrů a omítek.
- Silikonové a silikátové penetrace: Jsou určeny pod barvy na stejném základu. Tj. pod silikonovou barvu/omítku použijte silikonovou penetraci, pod silikátovou barvu/omítku silikátovou penetraci. Hlavním důvodem je paropropustnost materiálů. Silikonové a silikátové barvy/omítky mají daleko vyšší paropropustnost než akrylát. Z důvodu soudržnosti je vhodné používat materiály na stejném základu pojiva.
- Hloubková a nano penetrace: Tyto penetrace jsou určeny pro použití na místech, na které je slabá standardní penetrační emulze. Hloubková penetrace je speciálně navržena pro větší hloubku penetrace podkladu, je vhodná pro několikanásobné nebo starší nátěry. NANO penetrace je hluboce penetrující přípravek na bázi nanočástic. Chemicky a fyzikálně kotví hluboko v ošetřovaném materiálu. Má velmi dobré penetrační a filmotvorné vlastnosti.
Při volbě penetračního nátěru vždy vycházíme z technologického doporučení výrobce a používáme ucelený výrobkový systém. Pouze v tomto případě může být zaručena funkčnost systému jako sladěného celku v dané realizaci. Pokud není možné použít kompletní systém a stojíme před rozhodnutím, jaký typ je pro danou aplikaci nejvhodnější, je vždy nutné předem znát, jaký materiál bude následně aplikován (obklad, omítka, barva), a zjistit, jaké povahy je podkladní vrstva. To především znamená, jestli je savý, nesavý, soudržný, vyzrálý atd. Pod tenkovrstvé omítkoviny je nutné použít univerzální pigmentovanou penetraci UP-GRUND.
Význam penetrace u nových omítek
U nátěrů na nové omítky je i z finančních důvodů penetrace takřka nevyhnutelností. Nové omítky, vápenocementové a sádrové patří mezi velice savé materiály. Penetrace sníží jejich savost a tím způsobí zvýšení vydatnosti následného nátěru barvou. Za použití řídké barvy, hned vytváříte vrstvu se sníženou adhezí k podkladu a proto účel penetrace není splněn. Nejedná se však pouze o snížení savosti. Při aplikování penetrace se často stává, že některé místa vsakují penetraci víc, než jiná. Je to proto, že ne celá zeď má stejnou savost. A penetrace dokáže tuto rozdílnou savost podkladu sjednotit, vyrovnat. Následné malování je pak snadnější, nátěr lépe zasychá, nevytváří se skvrny a malba mnohem lépe drží na podkladu. Tyto vlastnosti se projeví hlavně u malování v odstínech, hlavně v tmavších odstínech jako je višňová, červená, pomerančová, tmavě modrá a žlutá. Při nepoužití penetrace se může stát, že i po dvou nátěrech například červenou barvou bude zeď pořád flekatá, a vytvoří se mapy s tmavšími okraji.
Typy omítek a jejich vlastnosti
Při výběru omítky je důležité zohlednit místo použití, stav podkladu i požadovaný výsledek. Ne každá omítka se hodí všude - některé slouží jako základní vrstva, jiné jako finální úprava a další řeší specifické problémy, jako je vlhkost nebo tepelná izolace.
| Typ omítky | Pojivo | Vlastnosti a použití |
|---|---|---|
| Jádrová omítka | Cement, vápenný hydrát | Základní vrstva, vyrovnání a zpevnění podkladu, odolná, šedá barva. Lze použít jako finální vrstva v garážích, sklepích. |
| Vápenná omítka | Hašené vápno | Po zaschnutí bílá, méně odolná a pevná (vhodná pro interiér), dobrá paropropustnost. Používá se i u historických objektů. |
| Sanační omítka | Speciální hydraulické pojivo, přísady pro pórovitost | Vyniká nadstandardní paropropustností, zachycuje soli, zabraňuje výkvětům. Pro omítání vlhkého/poškozeného zdiva. |
| Tepelně izolační omítka | Speciální hydraulické pojivo, izolační materiál (perlit, polystyren) | Zlepšuje tepelnou izolaci, vysoká vydatnost, dobře zpracovatelná, silná paropropustnost. |
| Štuková omítka (fajnová) | Pytlovaná směs | Tenká finální vrstva (2-4 mm), pro hladký a estetický povrch, natahuje se ocelovým hladítkem. |
Jádrová omítka patří k nejpoužívanějším typům a tvoří základní vrstvu omítkového systému. Nejtlustší vrstvu, která si poradí i s velkými nerovnostmi, tvoří jádrová omítka. Kromě srovnání plochy zajistí také dostatečnou pevnost a odolnost povrchu. Platí, že čím silnější vrstvu omítky budete nanášet, tím větší zrno by měla mít. Na výběr máte ze 3 základních hrubostí (velikostí zrna) - 1 mm, 2 mm a 4 mm. Všechny jádrové omítky jsou určené pro nanášení v silnější vrstvě a pro vyrovnání i zpevnění podkladu. V místech, kde vzhled hotové omítky nehraje zásadní roli, může být jádrová omítka současně finální vrstvou zdiva. Nejčastěji se k takovému řešení přistupuje při omítání garáží, kůlen, sklepů či skladových prostorů. Podklad vyrovnáte, ale viditelná hrubá struktura s vystouplými zrnky písku zůstane vidět. Prostor pak můžete jednoduše vymalovat třeba vápnem. Štuky a jemné omítky nemusíte na hrubou omítku nanášet ani v místech, kde plánujete lepit obklady. Jako podklad jim stačí dobře vyrovnaná a zpevněná plocha jádrové omítky.
Zatímco v minulosti si každý zedník připravoval omítku ze základních surovin sám, dnes většina upřednostňuje použití předpřipravených směsí v pytlích. Důvodem je nejen úspora času, ale i přesnost poměrů, díky kterému jsou výsledné vlastnosti hmot konstantní. Suché směsi dodávané v pytlích splňují přísné stavební normy. Pokud chcete cenu za stavební hmoty stáhnout dolů, nabízí se alternativa v podobě maltovinových pojiv. Jedná se o předpřipravené směsi, které však neobsahují písek. Ten přidáte společně s vodou až při míchání omítky. Pro srovnání - 25kg pytel se směsí jádrové omítky vám vystačí na omítání přibližně 0,8 m2 plochy. Stejně velký pytel pojiva bez písku pak vystačí asi na 6 m2. Cena obou pytlů bude přitom podobná.
Aplikace nátěru fasádní barvou
Nátěr fasádní barvou se provádí po důkladném zaschnutí penetrace nebo předchozí vrstvy, obvykle dvakrát. U některých velmi sytých odstínů nemusí vždy stačit pro dokonalý výsledek 2 vrstvy. Odstíny se sníženou krycí schopností mohou vyžadovat více nátěrů. Při aplikaci je nutné dodržovat ředění nátěrové hmoty udávané výrobcem na etiketě nebo v technické dokumentaci nátěrové hmoty. Máte-li barvu v několika menších obalech a záleží vám na přesném odstínu, je výhodnější přelít barvu do větší nádoby, dokonale promíchat, a teprve poté přikročit k vlastní úpravě.
Při aplikaci nátěrové hmoty dbáme na nanášení stejnoměrné vrstvy, dobře ji roztíráme, aby nestékala. Štětkou začínáme malovat vždy pod stropem a postupujeme směrem dolů. Při aplikaci fasádní barvy na staré nátěry musíme respektovat pravidla vzájemné přetíratelnosti jednotlivých druhů fasádních barev.
Výběr odstínu
Dobrý výsledek nezaručí jen nákup kvalitní barvy, ale také výběr vhodného odstínu či barevné kombinace. Častokrát není jednoduché rozhodnout a zorientovat se ve velké nabídce odstínů ze vzorkovnic pro tónovací stroje, široké odstínové škále tónovacích přípravků či hotových výrobcem probarvených kolekcí interiérových nátěrů. Pečlivě volte barevný odstín. Odstín na velké ploše s rozdílnou zrnitostí povrchu a za denního světla vypadá jinak, než barevný odstín na malé plošce vzorníku pod umělým osvětlením.
Velký výběr barevných odstínů a jejich kombinací vhodných do exteriéru či interiéru nabízí tónování na tónovacích strojích ve specializovaných prodejnách. Tento způsob tónování zajistí také „opakovatelnost“ barevných odstínů. Doporučujeme proto obrátit se na tónovací místa systému HET Multimix, kde vám odborně vyškolený personál nabídne výběr odstínů z moderních vzorkovnic, poskytne praktické rady a na počkání zvolenou barvu také natónuje. Tekutými tónovacími barvami HETCOLOR nebo použitím přípravků KOLORKA FORTE docílíme harmonického sladění povrchu stěn s dalšími fasádními nebo interiérovými prvky.
tags: #nátěr #omítky #doba #zrání