Podlahové topení je moderní, efektivní a ekonomický způsob vytápění stavby. Systém podlahového topení má oproti radiátorovému způsobu vytápění několik podstatných výhod.
Druhy podlahového topení
Ať už se používá jakýkoliv výraz, vždy se tím myslí jedno a to samé - zdroj tepla pro ohřev vzduchu v objektu - místnosti. Existují různé druhy podlahového topení:
- Akumulační podlahové topení: Vyznačuje se značnou prodlevou mezi uvolňováním tepla z podlahového topení do roznášecí vrstvy. Nejčastěji je to případ cementových potěrových podlah. Cementové potěry je nutné, vzhledem k vlastnostem cementového pojiva, ukládat ve větších tloušťkách, než se ukládají anhydritové podlahy. Takto provedená podlaha má také nejvyšší setrvačnost.
- Poloakumulační podlahové topení: Prodleva mezi dodávkou tepla do systému vytápění a uvolňováním tepla do prostoru, nepřesáhne dvě hodiny.
- Výhody: Lepší regulovatelnost než u akumulačních podlah, ale horší než u přímotopných.
- Nevýhody: Pořád je zde prodleva mezi začátkem natápění a skutečného uvolňování tepla.
- Přímotopné podlahové topení: Bez větší prodlevy mezi začátkem vytápění a skutečného uvolňování tepla. Tento způsob podlahového vytápění je ideální do místností, které se nevytápějí celodenně, ale jen nárazově.
Beton vs. Anhydrit
Na základě mnohaleté zkušenosti prakticky vždy doporučuji podlahu betonovou. Klíčová vlastnost anhydritu je, že o cca 30% rychleji propouští teplo. To je jediná výhoda anhydritu. Tato výhoda je ale pouze reklamní trik.
Beton
- Výhody: Levnější a odolává vlhkosti.
- Nevýhody: Je nutno použít silnější vrstvu tj větší hmota a pomalejší prohřívání.
Anhydrit
- Výhody: Disutabilní, lepší obliv trubek podlahového topení. Beton to umí taky, pokud je to strojně namíchaná kaše. Ručně míchaný beton bude v tomto parametru horší. Anydrit se nemusí dilatovat, to je nesporná výhoda pro velké plochy, ale členité plochy stejně dilatovat musíte, minimálně ve dveřích a podobných zúženích.
- Nevýhody: Anhydrit je cca o 40% dražší než beton. Pro svépomocného stavbaře přináší komplikace v podobě nutnosti použití speciálních penetrací, lepidel a nivelačních stěrek před dalšími pracemi. Anhydrit je sice teoreticky samonivelační, ale 100% se na to spolehnout nedá. Bez podlahového topení nemá anhydrit moc smysl, protože je problematické vysušení. Problém je hlavně v létě, protože sádra je hydroskopická.
Cena mezi litým betonem nebo annhydridem je podobná. Přesnějí beton je levnější, ale dělá se zhruba o 1 cm silnější deska, takže ve výsledku to vyjde podobně. Betonová mazanina a samozřejmě i ručně míchaný beton je především výrazně levnější.
Nátopná zkouška
V případě, že pod dřevěnou podlahu instalujete podlahové vytápění, je potřeba provést tzv. nátopnou zkoušku. Provádí se před tím, než se začne s pokládkou dřevěné krytiny. Po instalaci topení a vylití potěru je potřeba nechat litou vrstvu dostatečně vyschnout. Zrání anhydritu je odhadováno na 7 dní, cementového základu na 21 dní. Kdybychom zatopili do čerstvého potěru, způsobili bychom v něm trhliny a další vady.
Čtěte také: Chodníky z betonu: tipy a triky
Litému povrchu se také musí odstranit povrchová vrstva - sintr (šlem). Vytápět se začíná teplotou odpovídající povrchové teplotě potěru (min. 15 °C), která se postupně zvyšuje max. o 5 až 10 °C za 24 hodin až k dosažení maximální teploty topného media. Tato maximální teplota činí u anhydritového potěru 45 °C, u cementového potěru 55 °C a musí být poté udržena nejméně 5 dní. Ochlazování musí probíhat opět plynule max. o 10 °C denně.
Nejvyšší povolená zbytková vlhkost v podkladu je podle normy nižší, než když v podlaze topení zabudované není. Povolené hodnoty jsou u cementového potěru 2 % a u anhydritu 0,3 %. U dřevěných podlah nesmí teplota podkladu překračovat 28 ˚C.
Každý výrobce litého potěru má zpravidla vypracovaný technologický postup vysoušení a nátopné zkoušky, který se může od námi popsaného postupu prvního nátopu lišit. Nátopnou zkoušku provádí topenářská firma za účasti zástupce investora, uživatele, dodavatele a projektanta a vždy o ní musí být vystaven Protokol o vyhřívání podlahy podlahovým vytápěním. Pokládka dřevěné podlahy správně nesmí začít, dokud parametry podkladu nevyhovují normě ČSN 744505 a podlahář neobdrží protokol o nátopné zkoušce.
Důležité zásady a tipy
- Vytápění domu pomocí teplovodního podlahového topení není šokové! Teplovodní podlahové topení vyhřívá dům pomalu, plynule, stabilně a většinou i zcela automaticky podle pokojové teploty.
- Většina lidí s podlahovým topením volí podlahu anhydritovou v domnění, že ušetří. Opak je ale pravdou. Za vytápění domu pomocí podlahového topení zaplatíte jak u betonu, tak u anhydritu úplně stejně. Rozdíl je ovšem v pořízení podlah.
- Ušetřené peníze raději investujte do kvalitnějšího zateplení domu, do lepších oken, nebo úplně nejlépe do poslední technologie vytápění domu tj. tepelné čerpadlo.
- Polypropylenová vlákna částečně chrání před popraskáním podlahy. Ale pouze tato ochrana proti popraskání nestačí. Polypropylenová vlákna se tedy dávají do všech betonových podlah.
- Do garáže patří vždy kari sítě (správně "armovací sítě")!. Minimální tloušťka kari sítě pro zatížení autem je 6mm, oko 15x15cm. Sítě by se k sobě měli správně svazovat, ze zkušenosti se k sobě však svazovat nemusí. Sítě se ale musí vždy překrývat alespoň o jedno oko z každé strany!
Spouštění podlahového topení v určitém režimu má vyzkoušet funkčnost celého systému, nejen samotného podlahového topení, ale i roznášecí betonové desky, nejčastěji anhydritové lité podlahy. Podlahové topení je nutné spustit vždy, i když je to už po delší době od betonování. Začínáme spuštěním podlahového topení na teplotu podlahy max. Teplovodní podlahové topení - nastavte teplotu vody na vstupu max.
NIKDY NEPOUŠTĚJTE SAMOSTATNĚ JEN NĚKTERÉ OKRUHY V MÍSTNOSTI, VE KTERÉ JE VÍCE OKRUHŮ BEZ ODDILATOVÁNÍ!!! První a druhý den necháme teplotu na 20°C, podlahové topení pokud možno na noc nevypínáme po celou dobu zkušebního zátopu. Útlum podlahového topení můžete začít následující den po dosažení maximální teploty a nebo nechte podlahové topení jet na plno aby se podlaha vysušila (anhydrit = max. Pokud patříte k těm co nedokážou "vymáčknout" z topení víc než 30-40°C nic se neděje, rozložte si nárůst teplot tak jak to vyhovuje vašemu systému (např. Na termostatu si nastavte teplotu vzduchu třeba na 40°C, protože je nutné hlídat teplotu podlahy, přidávejte si pak teplotu tím, že budete přidávat maximální povolenou teplotu podlahy.
Čtěte také: Vlastnosti betonových podlah
Regulace teploty
Mezi nejdůležitější součásti teplovodního podlahového topení patří optimalizování jeho provozu, především správnou regulací teploty. Pravidla pro kontrolu a projektování teplovodního podlahového topení jsou stanovena v normě ČSN EN 1264. Teplota povrchu podlahy v prostoru s dlouhodobým pobytem lidí má být v rozsahu od 19 do 29 °C. Ta by v závislosti na konstrukci podlahy neměla překročit hodnotu 50 °C. Běžně se reguluje v rozsahu 35-45 °C. Regulování teploty u elektrického podlahového topení je jiné.
Vliv na zdraví
V dnešní moderní době jsou však maximální teploty podlahového topení ošetřeny normou. Nepřekračují hodnotu 29 °C (kromě povolené koupelny). Optimální a doporučené teploty jsou v rozsahu od 19 do 29 °C tak, jak jsme je uvedli v tabulce pro některé materiály.
Čtěte také: Betonové květináče pro dům i zahradu
tags: #natapeni #betonove #podlahy #vyhody #nevyhody