Nástřešní (nadokapní) žlaby představují efektivní řešení pro odvodnění střech s hladkou střešní krytinou, jako jsou tašky, cementovláknitá krytina nebo břidlice. Jsou vhodné pro střechy se spádem nejméně 35°.
Konstrukce a materiály nástřešních žlabů
Nástřešní žlaby se vyrábějí v rozvinuté šířce 500 a 670 mm. Nejčastěji se k jejich výrobě používá pozinkovaný ocelový plech nebo titanzinkový plech o tloušťce 0,6 až 1 mm.
Nástřešní žlaby jsou umístěny na bedněném okraji střechy. Umístění žlabu ve střešní rovině je výhodné, protože tento žlab zachycuje případný pád úlomků krytiny a malty ze střechy. Nástřešní žlaby jsou položeny v závislosti na sklonu střechy tak, aby byl vytvořen dostatečný spád.
Na střešní ploše ležící nástřešní žlab je opatřen vodní drážkou. Tato drážka musí končit, měřeno vodorovně, dostatečně výše než přední žlabová naválka - minimálně. Oblý nástřešní žlab je vhodný pro strmější střechy přes 35°. Nutná je však hladká krytina - azbestocementová, břidlová nebo tašková. Rozvinutá šířka žlabu bývá 500 až 600 mm, tloušťka pozinkovaného plechu 0,63-1,0 mm. Žlab zabraňuje padání úlomků krytiny a malty ze střechy a do jisté míry chrání i před sesouváním sněhu.
Cenově vychází dražší než žlab podokapní, ale jeho montáž je snazší a bezpečnější. Jako podklad vyžaduje zpravidla bednění.
Čtěte také: Detailní průvodce instalací a údržbou žlabů
Montáž nástřešního žlabu
Nástřešní žlab je připevněn na přední hraně nosem nebo pomocí pera žlabového háku a za vodní drážku pomocí ležatých příponek. Vzájemná vzdálenost žlabových háků se doporučuje zmenšit na cca 50 cm s ohledem na místní podmínky.
Žlab je připevněn na zabedněném okapu. Poslední prkno bednění je lehce přibito, protože je musí klempíř utrhnout a na jeho čelo a rub přibít profilovaný podkladní pás. Dnes se používá podkladní pás přímý (někdy je nazýván i podkladní připevňovací lištou nebo zatahovacím plechem probíhajícím po celé délce okapu). Podkladní pás je vlastně kotevní prvek pro okapní plech.
Okapní plech se dotáhne svojí vodní drážkou cca 220 mm pod budoucí žlabový hák, kde se přichytí ležatými příponkami. Žlabové háky jsou všechny stejně dlouhé a bijí se na bednění ve spádu. Připevní se stejně jako žlabové háky podokapního žlabu, ale ve střešní rovině v různé výši vruty do bednění.
Žlabové kusy se spojí nýtováním na zemi asi na délku 4 až 6 m a vloží se do žlabových háků. Nanýtovaná příponka na nose háku se přehne přes přední naválku žlabu a zadní vodní drážka žlabu se přikotví ležatými příponkami rovněž na bednění. Vodní drážka okapního plechu hák žlabu vždy nadzdvihne.
Při montáži se přibije na krajní prkno bednění závětrný plech, který tvoří zároveň podkladní pás pro lemování okapu. Krajní prkno tesař nesmí definitivně přibít, ale jen provizorně přichytit, aby je mohl klempíř snadno odtrhnout a osadit závětrný plech. Potom klempíř prkno přibije tak, aby jeho hrana běžela rovnoběžně s hranou římsy. Dále zasune okapnicí okapový plech na podkladní pás a připevní je na bednění.
Čtěte také: Detailní pohled na výhody nastřešní izolace PIR
Rozvinutá šířka plechu bývá 400 až 500 mm, na stykových hranách se provede kolmý ohyb pro spoj na dvojitou stojatou drážku a horní hrana se opatří vodní drážkou. Nyní se mohou již montovat žlabové háky, obdobným způsobem, jako u žlabů podokapních, ale háky stejně dlouhé a připevněné v různé výši. Připevňujeme je vruty.
V nejnižším místě žlabu se proseká do římsy otvor pro odpadní troubu, vyplechuje se manžetou, jejíž horní hrana se rozklepe do obruby široké 10-15 mm dosedající na okapový plech, se kterým se spojí na drážku nebo se snýtuje a utěsní pájkou. Když je vše připraveno, vloží se žlab do háků a naválka se přichytí příponkami.
Typy a srovnání žlabů
Pro střechy vždycky platilo „voda rychle pryč“. Aby přitom neškodila fasádě a nemáčela lidi, o to se starají okapové žlaby. Okapový systém je nedílným doplňkem střech, a to funkčním i estetickým. Bez něj není střecha úplná. Základem jsou vodorovné žlaby, ke kterým patří ještě čela žlabů, kotlíky a kolena pro napojení svislé svodové roury. Zapomenout nesmíme ani na žlabové dilatace, kterými se řeší tepelná roztažnost materiálu.
Rozlišujeme několik hlavních typů žlabů:
- Podokapní žlaby: Nejběžnější, umístěné pod hranou střechy v hácích kotvených ke krokvím.
- Nástřešní žlaby: V minulosti časté, ukončují krytinu přímo na střeše.
- Nadřímsové žlaby: Složitější na provádění, vyžadují stavební úpravu římsy, na které jsou uložené. Používají se tam, kde by jiné řešení vadilo architektuře stavby.
- Zaatikové žlaby: Skryté za vyzdívkou atiky, podobně jako nadřímsové žlaby jsou náročné na provedení.
Podokapní žlaby jsou na trhu v provedení půlkulatém nebo hranatém. Mnohem větší výběr je v jejich materiálech, které se liší jak pořizovací cenou, tak svou životností. Životnost jednotlivých materiálových variant za normálních klimatických podmínek viz tabulka:
Čtěte také: Montáž betonových žlabů Hornbach
| Materiál žlabu | Životnost (roky) |
|---|---|
| Plast PVC | 20 - 30 |
| Pozinkovaný plech | 30 - 50 |
| Titanzinek | 50 - 80 |
| Hliník | 60+ |
| Měď | 80+ |
Podokapní žlaby musíte umístit tak, aby je ve vodorovném směru krytina přesahovala, maximálně ale 2/3 profilu. Výškové osazení pod hranou střechy volte tak, aby i za větru voda skapávala do žlabu a nebyla zaháněná na fasádu. Žlab musí být uložený ve spádu směrem k odtoku.
Velikost průřezu žlabu se odvíjí od klimatických podmínek v dané lokalitě, sklonu střechy a velikosti odvodňované střešní plochy. Vliv má do jisté míry i použitý typ krytiny, protože třeba z falcovaného plechu voda odtéká rychleji a žlab se rychleji naplní. Obecně platí, že na 1 m2 odvodňované plochy střechy připadá 0,8 až 1,0 cm2 průřezu žlabu.
U žlabu je nutné zajistit, aby ani při 100% naplnění voda nepřetekla do střešní skladby. Proto je vnitřní hrana (u stěny) vždy výše než hrana venkovní. U půlkruhových podokapních žlabů o 10 mm, u podokapních hranatých a nadřímsových o 20 mm.
Při plném naplnění vodou představuje žlab zatížení asi 20 kg na běžný metr. Ještě více to může být v zimě, kdy se o žlab opře sníh ze střechy. Proto jsou žlaby vyztužené naválkami a pevně držet musejí i žlabové háky. Připevňují se nejčastěji na krokve a jejich osová vzdálenost může být max. 1,2 metru. Spád protočených háků, které se šroubují z boku krokví, se vytváří postupným snižováním přichycení. Jiné je to u háků rovných, určených pro montáž shora na bednění.
Dilatace a napojení žlabů
Maximální jednolitá délka podokapního žlabu je 15 metrů, v případě hliníku a titanzinku jen 12 metrů. U nástřešních žlabů musíte dilatovat po 9 metrech (hliník a titanzinek po 6 metrech). Při větší délce žlabu ho musíte rozdělit na dilatační úseky, abyste zabránili deformacím od délkové roztažnosti. Tradičními způsoby bylo přerušení žlabu v místě rozvodí (nejvyšší místo) nebo ve žlabovém kotlíku u odtoku (nejnižší místo). Dnes jsou součástí odvodňovacích systémů speciální prvky - spojky žlabů. Normové hodnoty pro maximální vzdálenosti pro zajištění dilatace materiálu jsou uvedeny v tabulce 1.
Napojení prvků žlabu musí být vždy vodotěsné a mimo dilataci i pevné. Způsoby, jak toho dosáhnout, se liší podle materiálu žlabu. Žlaby z pozinku a mědi se spojují nýty nebo pájením, titanzinek jen pájením. NedZink střešní žlaby se musejí pájet za měkka na styku a na jiných spojovacích místech normovanými tavidly podle DIN EN 29454-1 a pájkami podle DIN EN 29453. Pájka musí být nanesena na spojovaných dílech v šířce 10 mm (ve svislých oblastech minimálně 5 mm).
Okapní systém a jeho součásti
Součástí moderních odvodňovacích systémů jsou žlaby, veškeré doplňky a také odpadní potrubí. Vše je ze stejného materiálu a často i se stejným profilem (oblým nebo hranatým). U hranatých rour musí mít menší strana velikost minimálně stejnou jako je průměr odpovídající kruhové roury. Pamatujte, že u malého průřezu svodového potrubí hrozí ucpání, případně zmrznutí. Tomu můžete předejít instalací topných kabelů. Aby voda odtékala opravdu rychle a nezahlcovala žlab, udělejte svod maximálně rovný, bez odskoků a kolen. K připevnění na fasádu vám poslouží objímky z pásoviny, které instalujte ve vzdálenosti max. 3 metry (u průměru svodu nad 100 mm do 2 metrů).
Spodní část dešťových svodů chraňte před náhodným nebo úmyslným poškozením. Pro vytvoření přechodu mezi plechovou rourou a kanalizací se hodí ochranné roury z nějakého pevnějšího materiálu (litiny, oceli, popř. PVC), které by měly sahat do výšky 1,5 metru nad terénem. Ochranná roura by měla mít čistící otvor, který vám pomůže s pravidelným čištěním svodu.
Pro bezpečné odvádění dešťové vody ze střech a balkonů má rozhodující význam velikost průřezu dešťového svodu. K odpovídajícímu svodu se potom přiřadí patřičný žlab (tvar a rozměry), včetně navazujících prvků jako kotlíky a kolena. V oblasti odvodnění střech rozlišujeme mezi žlaby, které se nacházejí vně a uvnitř střechy.
V DIN EN 612 „Závěsné žlaby a dešťové svody z kovových materiálů, pojmy, rozdělení a požadavky“ jsou stanoveny všeobecné charakteristiky, označení, rozdělení a požadavky na kvalitu těchto výrobků. Tato evropská norma platí pro požadavky na průmyslově vyráběné žlaby a svody z kovových materiálů.
Připojení žlabu na střechu by se mělo provádět, pokud je to potřeba, pomocí okapového plechu. Žlab umístěný „uvnitř“ střešní konstrukce vyžaduje obzvlášť pečlivé detailní naplánování. Střechy s vnitřními žlaby musejí mít minimálně dva odtoky nebo jeden odtok a jeden bezpečnostní odtok. Každý jednotlivý odtok musí být schopný odvést množství dešťové vody stanovené podle tabulky 8.
Lůžkové žlaby
Lůžkové žlaby mohou být zavěšeny na háky a potom je úprava podobná jako u žlabu podokapního. Častěji však bývají mezistřešní žlaby vytvořeny jako žlaby lůžkové, v dřevěném nebo betonovém lůžku. Tvar i průřez žlabu je dán konstrukčním uspořádáním střech. Obvykle bývají obdélníkového průřezu se zkosenými nebo zaoblenými rohy s oblým nebo rovným dnem. Jejich šířka je okolo 250 mm, až do 400 mm.
Pro ploché střechy stačí žlab s okapovými plechy vcelku. Pro strmější sklony střech se spojí žlab se samostatnými okapovými plechy na dvojitou ležatou drážku.
Protože je u průmyslových budov možnost značného zanášení žlabu popílkem nebo jinou nečistotou, doporučuje se do hrdel vkládat drátěné košíčky a žlaby často čistit, aby se odpadní trouby neucpaly. Také se do mezistřešních žlabů vkládají laťové mříže jako ochrana proti zavalení sněhem a proti zdeformování při chůzi osob čistících žlab, nebo opravujících střechy.
Lůžko je vyspádováno a je vyloženo žlabem. Do drážky žlabu je zapnuto oplechování okapu střechy. Toto oplechování je zataženo daleko pod drátosklo a zde uchyceno ležatou příponkou. Žlabové lůžko je tvarováno a do něho je položen přiměřeně veliký žlab, který je z jednoho kusu plechu se stejnou úpravou pod skleněnou krytinou. 120 mm překryvu příponky sklem je ovšem minimum. Tato vzdálenost je závislá na úhlu střešní roviny. Se vzrůstajícím sklonem střech se snižuje.
PREFA nástřešní žlaby
Nástřešní žlab PREFA se například používá u budov na hranicích pozemku. Díky tomu lze ušetřit několik centimetrů na žlabu (okraj střechy, spodní hrana střechy) a odtok vody ze střechy nepřeteče na sousední pozemek. Nástřešní žlab PREFA je k dostání v klasických standardních barvách.
PREFA u okapů sází na speciální slitinu hliníku, odolnou proti mořské vodě. Při poškození povrchu se obnažený hliník po styku s kyslíkem pokryje trvale chránící vrstvou oxidu - a okap je chráněný před dalším zničením. Kromě toho je hliník šampionem v recyklaci. Vrstva nátěru je formovatelná a odolná proti běžným chemikáliím a klimatickým vlivům. Tvárná lakovaná vrstva, která se neloupe. I z ekologického hlediska je hliníkový odvodňovací systém PREFA tou nejlepší volbou.
Vlastnosti PREFA nástřešních žlabů:
- Odolnost vůči teplotám: Od -30° do +80°C
- Kontrola kvality: Tloušťka vrstvy, lesk, odstín, tvrdost nátěru, přilnavost nátěru, spojitost nátěru, odolnost proti deformacím, vytvrzení nátěru.
- Volba odstínu: K dispozici v 9 odstínech.
Uvedené hodnoty RAL jsou pouze přibližné hodnoty (~), které se mohou částečně značně lišit od původní PREFA barvy a za určitých okolností neodrážejí subjektivní vnímání barev.
S odvodňovacím systémem PREFA lze realizovat elegantní řešení v tónech stejné barvy nebo záměrně zdůraznit barevné akcenty. Lakovaná vrstva je tvárná a odolná vůči běžným chemikáliím a povětrnostním vlivům. Systémové příslušenství PREFA nástřešního žlabu je sladěno se standardními barvami střešního a fasádního systému PREFA.
Rozměry: 6.000 × 375 mm, materiál: hliník a EPDM guma, nekonečná; typ GS.
tags: #co #je #nastresni #zlab #svd