Kvalitní rovná a pevná podlaha slouží jako poklad pro jakoukoli podlahovou krytinu a je důležité si tak předem řadu věcí promyslet. V současné době jsou stále nejpopulárnější klasické betonové podlahy, které pomaličku začínají dohánět i lité podlahy. Největší výhodou betonových podlah však stále zůstává podstatně nižší cena jejich realizace, než je tomu u pořizovacích nákladů litých anhydritových podlah.
Litý beton, známý také jako samozhutnitelný beton (SCC - Self-Compacting Concrete), je moderní stavební materiál, který se díky svým unikátním vlastnostem stal oblíbeným v oblasti moderních staveb. Jeho hlavní výhodou je schopnost samovolného rozlití a vyplnění formy bez nutnosti vibrací. Tato vlastnost výrazně zjednodušuje a urychluje výstavbu betonových konstrukcí.
Typy betonu a jejich použití
Je zřejmé, že existuje celá škála druhů betonu dle jejich použití. V oblasti podlah je samozřejmě možné použít běžný vysokopevnostní beton, ale také betonový potěr, který má nižší zrnitost, či odlehčený beton, zejména pokud nechcete příliš zatěžovat konstrukci budovy.
Klasický beton
Pokud se rozhodnete použít na podlahu klasický beton, je vhodné použít beton, který je již trochu zavadlý. Ačkoli máte pocit, že beton mícháte poměrně hustý, mohli byste být později nemile překvapeni, jaké množství vody za pár hodin na povrchu betonu naleznete. Zavadlý beton je již správně nasáklý, tedy cementové části a zrnka kopaného písku získaly potřebnou vlhkost. Klasické betonové podlahy z konstrukčního betonu snesou velké zatížení a je možné jej zarovnat do poměrně přesné roviny. Díky tomu můžete ušetřit nemalé peníze za případnou nivelační vrstvu. Pokud se rozhodnete pro klasickou betonovou podlahu, volte vždy cement pevnostní třídy alespoň C25/30.
Betonový potěr
Betonový potěr má oproti klasickému konstrukčnímu betonu menší zrnitost, díky čemuž je jeho použití v oblasti podlah velmi jednoduché. Betonový potěr se používá pro dorovnání podlah nebo jejich vyspádování. Tloušťka betonového potěru bývá většinou mezi 40 a 50 mm, v některých případech je však možné použít pouhých 25 mm potěru.
Čtěte také: Nářadí pro zedníky: podrobná recenze
Jednou z nevýhod cementových potěrů oproti anhydritovým litým podlahám je vyšší tendence ke smršťování. Vlivem mnoha faktorů může docházet k odlišnému smršťování na povrchu oproti spodnímu okraji, čímž vzniká obecně známé kroucení cementových potěrů. Velikost těchto deformací závisí na mnoha faktorech, např. na tloušťce vrstvy, rychlosti vysušování nebo změnách teplot v objektu či betonované ploše.
Odlehčený beton
Speciálním typem betonu je pak odlehčený beton, který místo klasické zrnité součásti betonu (písek, štěrko-písek) obsahuje odlehčené náhrady, třeba ve formě polystyrenu. Tento typ betonu je dodáván ve směsích a je samozřejmě dražší než běžný beton.
Příprava betonu na betonování podlahy
Základem je zajistit si nejen materiál pro přípravu betonu, ale také náčiní k samotnému umíchání betonu. Pokud se jedná o opravdu velké plochy, je možné si objednat domíchávač s betonem. V interiéru se však jedná o plochy, na které vám vystačí běžná stavební míchačka s objemem kolem 150 l. Pro vlastní přípravu betonu pak potřebujete kopaný písek frakce 0⁄4 mm nebo štěrkopísek frakce 4⁄8 mm.
Beton se míchá v poměru 1 lopata cementu na 4 lopaty písku a dle potřeby je přidávána voda. Jak již bylo řečeno, je lepší nechat namíchaný beton chvíli zavadnout, třeba ve stavebních kolečkách, a volit hustší konzistenci.
Krok za krokem: Jak správně použít litý beton
1. Plánování a příprava stavby
Než začnete s aplikací litého betonu, je důležité důkladně naplánovat celý proces:
Čtěte také: Názory na Zednické Nářadí
- Vyhodnocení typu konstrukce: Litý beton je ideální pro složité tvary, tenké stěny a hustě vyztužené konstrukce.
- Výběr správné směsi: Směs musí být navržena tak, aby měla dostatečnou tekutost, ale zároveň si zachovala pevnostní vlastnosti.
- Příprava bednění: Bednění musí být dokonale těsné, aby nedocházelo k únikům směsi. Zkontrolujte také, zda má dostatečnou pevnost, protože litý beton je těžší než běžný beton.
2. Míchání litého betonu
Litý beton se připravuje v betonárně nebo přímo na místě stavby. Důležité je dodržet přesné poměry jednotlivých složek:
- Voda - zajišťuje tekutost směsi.
- Cement - pojivo, které ovlivňuje pevnost.
- Písek a kamenivo - plnivo, které dodává objem a pevnost.
- Plastifikátory a superplastifikátory - chemické přísady, které zvyšují tekutost bez nutnosti přidání vody.
Poměr vody ku cementu (tzv. vodní součinitel) by měl být co nejnižší, ideálně pod 0,45, pro zachování vysoké pevnosti.
3. Doprava a ukládání betonu
Litý beton se dopravuje na stavbu pomocí autodomíchávačů nebo čerpadel. Při ukládání je důležité:
- Pracovat rychle - beton začíná tuhnout během 30-60 minut.
- Vyhnout se segregaci - směs by měla být homogenní, bez oddělování složek.
- Neprovádět vibraci - litý beton se sám rozlije a zhutní, vibrace by mohla narušit strukturu.
4. Ošetřování a zrání betonu
Po uložení je nutné zajistit správné podmínky pro zrání betonu:
- Udržování vlhkosti - beton je třeba pravidelně kropit nebo zakrýt fólií, aby nevysychal.
- Teplota - ideální teplota pro zrání je mezi 10-25 °C. Při nižších teplotách se doporučuje použití zimních přísad nebo ohřev bednění.
Beton dosahuje 70 % své pevnosti během prvních 7 dní, plné pevnosti pak po 28 dnech.
Čtěte také: Průvodce zednickým nářadím
Výhody litého betonu
Litý beton přináší řadu výhod oproti klasickému betonu. Níže uvádíme hlavní benefity:
| Výhoda | Popis |
|---|---|
| Rychlost výstavby | Litý beton nevyžaduje vibraci, což zrychluje proces výstavby až o 30 %. |
| Vyšší kvalita povrchu | Výsledný povrch je hladký a bez vzduchových bublin, ideální pro pohledový beton. |
| Snadné zpracování | Směs se snadno rozlévá i do složitých tvarů a úzkých prostor. |
| Redukce hluku | Omezení vibrací znamená méně hluku na stavbě, což je výhodné v městské zástavbě. |
| Nižší náklady na pracovní sílu | Menší potřeba pracovníků díky jednoduché aplikaci. |
| Vyšší trvanlivost | Homogenní struktura bez dutin zvyšuje životnost konstrukce. |
Praktické využití litého betonu v moderních stavbách
Litý beton se využívá v celé řadě moderních staveb, zejména tam, kde je kladen důraz na kvalitu, rychlost a estetiku:
- Výškové budovy - díky rychlé aplikaci a vysoké pevnosti.
- Mostní konstrukce - schopnost vyplnit složité tvary a husté výztuže.
- Průmyslové haly - rovné a hladké podlahy bez nutnosti dodatečných úprav.
- Bytové domy - snížení hluku a rychlejší výstavba.
- Architektonické prvky - pohledový beton s vysokou estetickou hodnotou.
Ekologické a ekonomické aspekty
Litý beton má i pozitivní dopad na životní prostředí a ekonomiku stavby:
- Nižší spotřeba energie - díky absenci vibrací a kratší době výstavby.
- Menší množství odpadu - přesné dávkování a minimální ztráty materiálu.
- Recyklace - některé směsi obsahují recyklované materiály (např. popílek, strusku).
Příprava podkladu pro lité podlahy
Stejně jako je stabilita stavby závislá na kvalitních základech, tak i bezproblémová funkčnost a spolehlivost podlah přímo závisí na připraveném podkladu. Když se v lité podlaze po roce objeví prasklina, povrch duni při poklepu nebo se anhydrit začne drolit, v 9 z 10 případů není problém v samotném materiálu. Problém je o vrstvu níž - v podkladu, který nebyl správně připravený. Cementový beton, anhydrit i litý cementový potěr jsou velmi tolerantní materiály, pokud mají pod sebou to, co potřebují: stabilní podklad, oddělení nebo kvalitní propojení, volnost pro smršťování a suché pracovní podmínky. Litá podlaha je jednovrstvý materiál nanášený "namokro" - a to znamená, že ve chvíli, kdy ho lijete, je podklad mozek celé operace. Tekutá směs dokonale kopíruje všechno, co je pod ní: nerovnosti, praskliny, plochy s různou savostí, nečistoty.
Naše praktická zkušenost po 500+ projektech: každá extra hodina strávená přípravou podkladu ušetří den řešení problémů potom.
Dva základní scénáře: novostavba vs. rekonstrukce
Novostavba: Máte čerstvou základovou desku nebo železobetonový strop, tepelnou izolaci v pěněných blocích nebo XPS, podlahové topení v systémových rohožích. Příprava je v tomto případě relativně jednoduchá: pokládka separační PE fólie, obvodové dilatační pásky, úklid prachu a zbytků po řemeslnících.
Rekonstrukce: Máte 20-60 let starou podlahu s kombinací cementového potěru, lepidla po staré dlažbě, zbytkem linolea, několika vrstvami nátěrů, prasklinami a nerovnostmi. Příprava v tomto případě zabere víc času než samotná pokládka: je potřeba vše odstranit, mechanicky opracovat, posoudit stav a obnovit.
U rekonstrukce je vždy alternativa: stávající podlahu vybourat (včetně betonového potěru až k izolaci nebo stropu) a pokládat "jakoby na novostavbu". To obvykle vychází srovnatelně nebo i levněji než úsilí vynaložené na sanaci, a získáte možnost vložit pod potěr nové podlahové topení nebo tepelnou izolaci.
Diagnostika stávajícího podkladu
Před tím, než se rozhodnete "nechat starou podlahu a jen přelít", je potřeba si ověřit, jestli to vůbec má smysl.
- Rovinnost: Položíte 2m lať přes podlahu a vizuálně/kontrolně kontrolujete, jak velké jsou mezery. Pro litý potěr je přípustná odchylka ±5 mm na 2 m (dle ČSN 74 4505).
- Vlhkost: Nejspolehlivější měření vlhkosti podkladu je CM přístroj (karbidová zkouška), který měří chemickou reakcí vzorku odebraného z podkladu.
- Cementový podklad: max. 2 % CM pod parotěsnou vrstvu (fólii), max. 4 % CM pro přímo vázanou aplikaci.
- Anhydritový podklad (méně časté): max. 0,5 % CM pod parotěsné, max. 0,3 % CM pro přímo vázané.
- Pevnost povrchu v tahu: Na podklad se přilepí kovová hlavice a měřicím přístrojem se měří, při jakém tahu se odtrhne kus betonu. Minimální pevnost povrchu v tahu pro lité potěry je 1,0 MPa, pro tenkovrstvé stěrky (epoxid, samonivelační) 1,5 MPa. Jednodušší orientační zkouška: nalepit pruh izolepy, rychle odtrhnout a podívat se, kolik jemných částic zůstane na lepidle.
- Nasákavost: Nalijte na podklad sklenici vody. Pokud se za 10 sekund vsákne, je podklad příliš savý (pravděpodobně porézní nebo silně vyschlý cement) a vyžaduje penetraci. Pokud voda zůstane na povrchu 5+ minut, je zřejmě znečištěná mastnotou, voskem nebo starým lepidlem a musí se odstranit.
- Vizuální kontrola: Prasklé místo, "duté" oblasti, ztmavlé fleky od oleje, zbytky starých nátěrů - to všechno se vidí pohledem. Poklep gumovou paličkou nebo ocelovou tyčí odhalí odlepené oblasti (znějí zvonivě, dutě).
Z praxe: Když rekonstruujeme byt v panelovém domě, diagnostika obvykle vynese tři typické nálezy - skrytá vlhkost pod PVC (zapařenou parotěsnou vrstvou), zbytky starého lepidla po parketách a nerovnosti ±15 mm u obvodových stěn. Každá z těchto věcí má jiné řešení.
Příprava podkladu v novostavbě
Předpokládejme, že máte čerstvě dokončený hrubý podklad (základovou desku nebo stropní konstrukci), na níž je položena tepelná izolace a případně systém podlahového topení. Než cokoliv začnete pokládat, nutný je důkladný úklid. Prach, úlomky pěnoplastu, zbytky malty z vnitřních omítek, piliny od řemeslníků - to všechno se při pokládce dostane do potěru a způsobí problémy. Počítejte s 1-2 hodinami práce na 50 m².
Tlaková zkouška podlahového topení
Pokud je pod potěrem vodní podlahové topení, musíte před pokládkou provést tlakovou zkoušku. Systém se natlakuje na 6 bar a drží minimálně 24 hodin (někdy požadavek 48 nebo 72 hodin) - pokud tlak klesne, je v systému netěsnost, která se musí najít a opravit před zalitím. Během pokládky potěru musí být v topení konstantní tlak 3-6 bar, aby se rozvody nedeformovaly teplem vznikajícím z hydratace cementu (u cementových potěrů významný faktor).
Separační PE fólie
Přes tepelnou izolaci (XPS, EPS, minerální vatu) se klade PE fólie tloušťky 0,2 mm se zatavenými nebo přelepenými přesahy minimálně 100 mm. Fólii pokládáme s vytažením na stěny minimálně 150 mm (nebo až do úrovně finální nášlapné vrstvy, kde ji pak ořízneme).
Obvodová dilatace
Po obvodu všech stěn, kolem sloupů, schodišť, potrubí a všech pevných konstrukcí vstupujících do podlahy se lepí obvodová dilatační páska Mirelon nebo ekvivalent. Výška pásku musí přesahovat finální úroveň podlahy o 1-2 cm. Páska se lepí svým samolepicím páskem nebo přitiskne integrovanou lepicí páskou k fólii (některé produkty).
Vnitřní dilatace
Pokud potěr pokládáte do více místností, které jsou propojeny dveřními otvory, nebo na velkých plochách nad 30 m², potřebujete dilatační spáru i uvnitř souvrství. Na velkých plochách do polí 30-40 m² nebo podle poměru stran max. 1:2. Dilatace se realizuje PVC nebo plechovým dilatačním profilem, který se osazuje před pokládkou potěru.
Příprava podkladu při rekonstrukci
Pokud máte stávající starou podlahu, je postup výrazně komplexnější. Začíná vždy kompletním odstraněním nášlapné vrstvy (linoleum, PVC, koberec, parkety, dlažba) a postupnou kontrolou každé vrstvy směrem dolů.
Mechanické opracování povrchu
- Broušení (diamantové): Vhodné, když je beton ve své podstatě v pořádku, ale má znečištěný povrch - zbytky lepidla, tenký starý nátěr, povrchová degradace.
- Frézování: Alternativa broušení pro případy, kdy je potřeba odstranit silnější vrstvu (3-10 mm starého nátěru, epoxidu, pojivového lože).
- Otryskávání: Metalické kuličky nebo drť se tryskají pod tlakem na povrch a vytvářejí matný, rovnoměrně drsný povrch ideální pro nátěry a stěrky. Používá se spíš u průmyslových podlah než v RD.
Odstranění nátěrů a lepidel
- Mechanicky - frézování nebo broušení diamantovými segmenty.
- Termicky - pro starší bitumenové nebo alkydové nátěry, horkovzdušná pistole nebo opalovací plamen, ručně škrabák.
- Chemicky - speciální odstraňovače rozpustí nátěr, který se po 30-60 minutách stáhne škrabákem.
Oprava prasklin a reprofilace povrchu
- Šití epoxidovými svorkami: U statických prasklin se napříč prasklinou vyfrézují drážky v pravidelných rozestupech 20-30 cm, do nich se vloží ocelové spony vázané epoxidovou pryskyřicí, a povrch se přebrousí.
- Sanační cement: Malé plochy vybroušené nebo vysekané oblasti se zaplní sanačním cementem. Materiál je mikrobetonový (s plastifikátory a polymery), pevnost vyšší než běžný beton, lepicí schopnost na starou plochu vynikající.
Penetrace vs. Separační fólie
Tohle je rozhodnutí, které ovlivňuje vše ostatní.
- Separační fólie: Potěr "plave" na separační fólii, která ho odděluje od podkladu. Není propojený s ničím pod sebou. Používá se v 95 % případů v bytové výstavbě - zejména vždy, když je pod potěrem tepelná izolace nebo podlahové topení.
- Penetrace: Potěr je pevně propojený se stávajícím podkladem. Použití pouze tehdy, když chcete zachovat malou tloušťku potěru (20-30 mm nestačí na plovoucí), například při dorovnání malých výškových rozdílů nebo vyvedení podlahy do jednotné úrovně. Nejčastější omyl: Zákazník si objedná penetraci "aby to bylo jistý" i do novostavby s podlahovým topením a separační fólií. Penetrace na PE fólii nemá smysl - fólie je hladká a penetrace se na ní neuchytí.
Samonivelační stěrka
Nerovnost přes ±5 mm/2 m - před pokládkou litého potěru nebo nášlapné vrstvy (dlažba, plovoucí, vinyl). Pozor: samonivelační stěrka není náhrada za litý potěr. Maximální tloušťka 30-50 mm, omezená pevnost, nemá akustickou funkci.
Speciální kapitola: pokud je v podkladu zvýšená vlhkost, kterou není možné vyschnout dostatečně rychle (novostavba v zimě, sklep, podlahy v hist. objektech), používají se sanační epoxidové stěrky s cementovým pojivem.
Finální kontrola před pokládkou potěru
Po absolvování všech předchozích kroků přichází finální kontrola před pokládkou potěru.
- ✓ Obvodová dilatace - po celém obvodu, kolem sloupů, potrubí, zárubní.
- ✓ Teplota - v prostoru 5-25 °C, vzduchová vlhkost pod 75 %.
Když je všech 11 bodů zaškrtnutých, můžete začít lít. Pokud chybí jen jeden, doporučujeme dokončit a teprve pak pozvat realizátora.
Časté chyby při použití litého betonu
- Nesprávné složení směsi - příliš řídká nebo hustá směs může vést k segregaci nebo nedostatečnému zhutnění.
- Podcenění přípravy bednění - netěsnosti mohou způsobit únik směsi a deformace konstrukce.
- Nedostatečné ošetřování - bez správného zrání může dojít k prasklinám a snížení pevnosti.
- Pokládka potěru na nedostatečně zhutněný nebo nestabilní podklad.
- Vynechané nebo neúplné obvodové dilatace. Nejčastější chyba u rychlých rekonstrukcí.
- Penetrace bez dostatečného schnutí - akrylátové penetrace potřebují 2-4 hodiny, epoxidové 8-24 hodin podle teploty.
- Separační fólie s děrami nebo málo překryté přesahy.
- Nevysušený podklad u přímo vázané pokládky. Změří se vlhkost měřičem pouze na povrchu, zatímco CM metoda by odhalila vlhkost v hloubce podkladu.
- Pokládka v nevhodné teplotě. V nevytápěné novostavbě v zimě pod 5 °C cementový potěr nezreaguje správně, anhydrit nesmí zmrznout před ztvrdnutím.
- Otevřená okna po pokládce anhydritu. Anhydrit musí schnout pomalu a rovnoměrně - prvních 48 hodin zavřená okna, potom až 7. den postupné větrání.
- Zapnuté podlahové topení dřív než po 21 dnech. Anhydrit, cementový potěr i CEMFLOW musí projít procesem tzv. prvního topení - postupné zvyšování teploty podle protokolu.
Šalování neboli bednění
Když potřebujete, aby si čerstvý beton udržel požadovaný tvar, musíte mu vytyčit hranice. K tomuto účelu slouží šalování neboli bednění, bez kterého se při stavbě neobejdete. Šalováním se ve stavební hantýrce označuje jakékoliv bednění. Princip šalování spočívá v umístění šalovací formy kolem obvodu konstrukce, nebo na rovnou plochu, kam se bude beton lít. Bednění musí být dostatečně pevné a stabilní, aby odolalo tlaku a váze mokrého betonu. Po nalití betonu do formy stavebník čeká na zatuhnutí. Následně „šalunk“ odstraní (tzv. dočasné bednění), nebo jej ponechá jako součást konstrukce (tzv. ztracené bednění).
Typy bednění
- Opakovaně použité bednění: Pokud se po zatuhnutí betonu z konstrukce odstraní. Tradiční je šalunk z dřevěných nebo OSB desek.
- Ztracené bednění: Je trvalé. Plní nejen funkci formy, ale dokáže zlepšovat i mechanické nebo izolační vlastnosti konstrukce. Nejrozšířenějším typem je ztracené bednění v podobě betonových tvárnic. Na trhu najdete i ztracené bednění z polystyrenových tvarovek.
Použití šalování
- Základové pásy: Čerstvý beton se mnohdy lije přímo do výkopu, a tak se založení základů obejde bez šalování. Protože ale vyplní celý prostor, nedá se konstrukce dodatečně zaizolovat. Proto se i základy staveb mnohdy staví z betonového ztraceného bednění, které lze posléze obložit polystyrenovými deskami.
- Základové desky: Dřevěné šalování má své využití při betonování samotné základové desky. Dřevěné desky upevněné na základech a zapřené hranoly vytvoří pevnou formu pro následné lití betonu.
- Betonové schody: Stavebníci obvykle používají tradiční bednění z dřevěných nebo OSB desek.
- Samostatné betonové prvky: Pro přípravu sloupků, kotevních patek, plotových sloupků nebo venkovních teras je nutné připravit formu, například z dřevěných nebo OSB desek.
Odstraňování bednění
Ve chvíli, kdy čerstvý beton zatuhne a zachovává si tvar konstrukce, můžete odstranit nenosné části bednění. Bočnice betonových konstrukcí (základů, sloupů a pilířů) můžete obvykle odstranit po deseti dnech od betonování.
Nářadí pro práci s litým betonem
Abyste při práci s betonem dosáhli dokonalého výsledku, potřebujete správné nářadí. Zásadní je vědět, kdy jaký nástroj použít.
Potěr
K vyrovnání betonu se používá potěr, což je rovná hrana. Jakmile se beton dotkne podkladu, můžete téměř okamžitě začít s pokládkou potěru. Před vylitím můžete počkat, až budou všechny formy vyplněny, nebo vylévat po částech. Doporučuje se vrstvit potěr nad formami. Při řezání tam a zpět postupujte rovnoměrně vpřed po celé ploše. Než to uděláte znovu, ujistěte se, že nízká místa, na která stůl nedosáhne, jsou vyplněna betonem. Vezměte trochu betonu navíc a vhoďte ho do všech volných míst.
Bull Floats a Darbies
Oba tyto dokončovací nástroje zatlačují kamenivo a zároveň zvedají krém nebo pastu na povrch. Navíc jsou skvělé pro zakrytí zbývajících povrchových vad. Darbies, což jsou malé ruční nástroje s dlouhou čepelí, lze použít k vyrovnání hrany desky. Při nadměrném používání Bull Float a Darbies může dojít k prosakování „krvácející vody“ do betonu. Voda se žene nahoru, zatímco kamenivo klesá ke dnu. Před vyhlazováním betonu počkejte, až beton ztvrdne. To, že se voda z betonu odpařila, poznáte podle toho, že z povrchu zmizí jeho lesk. Pevnost betonu také ucítíte, když na něj zatlačíte prstem.
Ruční plováky
Tato metoda smíchá kamenivo, vynese krém na vrchol a nařeže hlínu do správné výšky, a to vše jediným nástrojem. Dřevěné plováky se používají po celém obvodu desky, aby pomohly zhutnit kamenivo. Vzduchem nasáklé betonové směsi využívají hořčíkové plováky. Za třetí, ruční plováky vyrobené z pryskyřice jsou kombinací dřeva a hořčíku. Držení ručního hladítka pod úhlem 45 stupňů zabrání poškrábání betonu. Poté přetáhněte plovák přes vodu. Nástrojem můžete pohybovat různými způsoby, včetně oblouků, oblouků nebo dokonce dopředu a dozadu. Důležité je vyvíjet jemný tlak.
Dokončovací hladítko
Pro dokončovací práce v interiéru je ideální dokončovací hladítko, které má velké, ploché, obdélníkové čepele, které beton dokonale vyleští. Při práci dlouhými rovnými tahy tam a zpět po obvodu betonové desky držte hladítko v úhlu 45 stupňů, abyste se vyhnuli odření.
Drážkovač
Účelem drážkovačů do betonu, které lze nalézt v široké škále velikostí a tvarů, je regulovat šířku a hloubku spár a drážek nebo místo, kde se začínají tvořit trhliny. Uvnitř drážky povrch desky popraská, čímž se zachová její bezchybný stav na dlouhá léta. Začněte tím, že přes desku natáhnete zednickou čáru nebo použijete jako vodítko potěr. Poté zatlučte zářez do dlažby.
Koště
Pokud na podlahu vytekla voda, počkejte, až odteče, a teprve potom beton kartáčujte, dokud je ještě měkký. Začněte na jednom konci desky a jemným, ale pevným tahem přeneste koště na druhý konec. Nikdy nedělejte pauzy ani neotáčejte směr. Pokračujte tak dlouho, dokud neočistíte kartáčem všechny plochy desky. Nepokoušejte se opravit chybu způsobenou smetákem použitím stejného nástroje.
Betonová razítka
Razítka do betonu se dávají, dokud je beton ještě měkký a poddajný. Najděte si roh betonové plochy a umístěte tam razítko. Pomocí ručního tamponu na něj poklepejte, abyste se ujistili, že se vzor zcela přenesl. Nakonec položte druhý arch razítek na první a dávejte pozor, aby mezi nimi nezůstaly mezery.
tags: #naradi #na #lity #beton #informace