Sádrokarton je pro snadnost montáže a povrchových úprav předurčen k práci svépomocí. Chce to jen být alespoň trochu zručným kutilem a mít chuť do práce. Přesto to zase není až tak jednoduché a je třeba dodržovat konkrétní pravidla.
Typy sádrokartonu a jejich použití
Problematice se věnují mnohé brožury i rozsáhlejší knihy, proto není možné v jednom článku podrobně vysvětlit, jak na montáž sádrokartonu. Navíc jsou značné rozdíly mezi jednotlivými typy sádrokartonů a jejich způsoby použití - sádrokarton najdeme v koupelnách, místo původních umakartových jader, v podobě příček, stropních podhledů, ale i podlah, vnitřního opláštění montovaných budov či dřevostaveb rámové konstrukce.
Sádrokarton může odolávat požáru a tvořit tak protipožární obklady a předěly, stejně jako vodě. Prodává se i modrý sádrokarton s vysokým zvukovým útlumem. Navíc rozlišujeme desky sádrokartonové a sádrovláknité. Vyberte správný typ sádrokartonu pro váš projekt. Různé typy sádrokartonu mají různé vlastnosti a jsou vhodné pro různé použití.
Například v řadových domech nemůžeme v podkroví použít jiný sádrokarton než ten červený (růžový) - se zvýšenou odolností vůči vysokým teplotám při požáru. Do koupelny zase musíme použít sádrokarton zelený, který je impregnován a má tudíž zvýšenou odolnost vůči vlhkosti. Běžný sádrokarton je bílý - šedý, ovšem prodává se i modrý sádrokarton s vysokým zvukovým útlumem. Pokud zase chceme tvarované stropní podhledy, je třeba použít sádrokarton, který lze ohýbat do požadovaného tvaru.
Izolace: Tepelná a protihluková
Zvolte správný typ tepelné a protihlukové izolace. Izolace je důležitá pro snížení tepelných ztrát a zvukového hluku. I v tomto případě jde o zásadní volbu. Volíme nejen typ konkrétní izolace, její materiálovou skladbu a fyzikální vlastnosti, ale i tloušťku a tedy schopnost izolovat. Jako vnitřní izolaci do rastrů používáme nejčastěji minerální vatu. Ta má velmi dobré izolační vlastnosti tepelné, zvukové i protipožární. Další variantou, zejména v domech, které "žijí" ekologicky a vsází na udržitelnost, je možné používat také přírodní izolanty, jako jsou například ovčí rouno, rákosí nebo sláma.
Čtěte také: Správné napojení hydroizolace na dveře
Nosná konstrukce a rastr
Zajistěte pevnou a vhodnou nosnou konstrukci pro sádrokarton. Sádrokarton musí být nesen nějakou nosnou konstrukcí, například hliníkovými profily nebo dřevěnými latěmi. Sádrokarton musí být nějak a něčím nesen, čili je vlastně opláštěním nosné konstrukce (hovoříme o podkonstrukci). Prodávají se sofistikované systémové komponenty tenkostěnných nosných profilů z hliníku včetně kotvícího materiálu, ovšem sádrokarton lze kotvit i na dřevěné latě - rošty.
Hliníkové profily vlastně tvoří „podkonstrukci“ sádrokartonových konstrukcí. I zde dejte pozor na výběr, jelikož jsou vyráběné profily příčkové, podhledové a obkladové. Rastr na sádrokartonové konstrukce se nejčastěji vytváří z ocelových tenkostěnných profilů, ale je možné jej postavit i ze dřeva (takový rastr můžeme použít pouze do prostor, kde je nulový předpoklad požáru). Tyto profily se na stěny, podlahy i stropy ukotvují na plastové natloukací hmoždinky a vruty. V rozích příčky zachováme vzdálenost prvního připojení od rohu nejvíce 200 mm.
Na stropy se rastry také instalují tak, že vzniká podhled montovaný přímo na strop, zavěšený podhled, samonosný podhled nebo kazetový podhled. Rozteč ve směru profilů musí být maximálně 1 200 mm a rozteč v kolmém směru na montážní profily bude max. 500 mm. Pro závěsy používáme ocelovou hmoždinku DN6, určenou do betonového stropu. V případě rastrů na stěny i strop je ideální opatřit konstrukci profilů zvukotěsnou páskou, která se označuje jako samolepicí napojovací těsnění.
Rozteč roštu pod sádrokarton
Rozteč roštu pro montáž sádrokartonu se může lišit v závislosti na konkrétním projektu a požadavcích na konstrukci, ale obecně platí následující pravidla:
- Pro stěny a příčky se obvykle používá rozteč 60 cm. To znamená, že stojiny (vertikální profily) jsou umístěny v rozestupech 60 cm.
- Pro stropy a podhledy se často používá menší rozteč, obvykle 40 cm. To je z důvodu vyšších požadavků na nosnost v těchto konstrukcích.
Vždy je ale důležité dodržovat technické pokyny výrobce sádrokartonu a konstrukčních prvků, protože ty mohou určovat specifické požadavky na rozteč roštu.
Čtěte také: Dokonalé spojení betonů
Montáž sádrokartonu na trámy
Montáž sádrokartonu na dřevěné trámy nebo rošty probíhá v několika krocích. Zde je základní postup:
- Příprava trámů: Před začátkem montáže je důležité se ujistit, že trámy jsou rovné a stabilní. Pokud jsou trámy nerovné, může být nutné je vyrovnat pomocí dřevěných lišt nebo podložek.
- Měření a značení: Před montáží sádrokartonu je důležité správně změřit a označit místa, kde budou desky připevněny. To zahrnuje měření a značení polohy trámů na sádrokartonových deskách.
- Řezání sádrokartonu: Sádrokartonové desky je třeba přizpůsobit rozměrům stěny nebo stropu. Desky se řežou pomocí nože pro sádrokarton - na jedné straně se nařízne papír, deska se zlomí a poté se nařízne papír na druhé straně.
- Připevnění sádrokartonu: Sádrokartonové desky se připevňují k trámům pomocí šroubů. Šrouby by měly být zapuštěny tak, aby hlava šroubu byla mírně pod povrchem sádrokartonu, ale neprořízla papír.
- Tmelení a broušení: Po připevnění desek je třeba zatmelit švy mezi deskami a místa, kde jsou šrouby. K tmelení se používá sádrokartonový tmel a pásky.
Původní nápad samotného položení a přišroubování sádrokartonu přímo na trámy a na OSB desku, která bude nad ním, jsme po pročtení různých diskuzí změnili na toto: Na sádrokarton po 50 cm od sebe dáme prkna (100x30x960) a tyto prkna spojíme s trámy. Mezi sádrokartonem s prkny a OSB deskou bude mezera cca 8mm. Výhoda by snad měla být v tom, že sádrokarton nebude spojen přímo s trámy a OSB deskou takže by neměl praskat atp. a přesto bude přitažen k trámům, tak že by mohl lépe kopírovat lehké prohnutí některých trámů.
Místo prken by bylo možné použít i CD profily, ale prkna máme v zásobě. Využijte jako nosný prvek UD profil navrtaný ve štěně. Pokud však profil netrefíte, doporučuji použít hmoždinky do SDK...tzv. "šneky".
Montáž sádrokartonu do šikminy
Pokud chcete stejnou předstěnu použít v podkroví - pod střechou a do šikminy, začneme tím, že rastrem osadíme nejprve šikminu. Potom připravíme předstěnu po obvodu místnosti či prostoru. Abychom "trefili" správný úhel a docílili stejného odskočení od stěn i šikminy, je potřeba vše nejprve vyměřit. Začneme u krajní krokve a posledního trámu v nadezdívce. Od trámu si vodorovně odměříme požadovanou délku (v tomto konkrétním případě jsme pracovali se 40 cm) a kolmo na tuto délku přiložíme úhelník ke krokvi. Na trám zakreslíme značku. V tomto místě nainstalujeme krokvový závěs. Tu samou operaci provedeme na poslední krokvi na opačné straně. Opět připevníme krokvový závěs. Mezi oba závěsy pak natáhneme provázek, tím pádem máme zcela jasně a přesně vyznačeny potřebné rozměry. Můžeme začít upevňovat další závěsy. Uchycení rastru do krokvových závěsů je jednoduché. V případě stavby rastru v šikmině nainstalujeme závěsy ve dvou rovinách a na ně usadíme CD profily. Jakmile jsou závěsy pevně zafixovány v trámech, nelze již s profily hnout a můžeme vytvářet rastr.
Sádrokarton připevníme nejprve v prostoru u střešních oken. Podle sklonu střechy a následně nainstalovaného rastru přiřízneme panel na oba boky předstěny okna a sádrokarton upevníme na vruty použitelné právě do sádrokartonu. Nyní bude potřeba upevnit sádrokarton pod okno tak, aby zde nevznikl tepelný most a aby teplo, které bude stoupat z budoucího radiátoru pod oknem, cirkulovalo zpět do místnosti a neutíkalo špatně nainstalovaným sádrokartonem do střechy. Pod okno se nasadí CD profil a upevní do původní stěny. Na bočních sádrokartonových stěnách narýsujeme kolmici k podlaze pomocí vodováhy.
Čtěte také: Jak napojit na beton
Vytvoření rastru okolo střešního okna
V šikmině se velmi často setkáme s vikýřem či střešními okny. Zde je potřeba rastr upravit. CD profil, který nám podélně prochází přes okno, je potřeba odříznout. Nejprve zajistíme boční strany u okna. CD profil bude potřeba odříznout. Abychom nemuseli složitě vyměřovat, nařízneme jej třeba uprostřed. Potom si připravíme z každé strany UD profily, které budou kopírovat hranu oken. UD profily jsou měkčí než profily CD, lépe se s nimi bude pracovat. Na jedné straně UD profilu si uděláme nástřih a vytvoříme jakousi hokejku, tedy profil zalomíme do pravého úhlu. Takto upravený profil nasadíme na vodorovně jdoucí CD profily okolo okna. Odříznutý CD profil potom nasadíme do UD profilu a upevníme spojem. Další CD profily pak již lehce nasuneme do UD profilu. Aby nám šly CD profily zasouvat lehce, postačí jejich ostré okraje lehce zastřihnout a "srazit" ostré rohy.
Krokvový závěs: slouží k uchycení CD profilů na krokve, je vyroben z pozinkovaného plechu. Ukotvuje se pomocí vrutů. Střed závěsu je opatřen výstupkem (zobáčkem), který slouží jako vodítko k určení přesného středu závěsu. Tyto závěsy se jednoduše "nacvaknou" do CD profilů.
Opracování a připevňování sádrokartonových desek
Připravte si všechno potřebné příslušenství pro práci se sádrokartonem. K práci se sádrokartonem budete potřebovat různé nástroje a materiály, jako jsou šrouby, vruty, nůžky na plech, pilu ocasku, nerez stěrky, brusné mřížky, hoblíku na hrany, nerez hladítka, špachtle a nebozezu.
Opracujte sádrokartonové desky správně. Sádrokartonové desky se řežou nožem. Nejdřív se nařízne lícový povrch desky, poté se deska otočí a zlomí v místě naříznutí. Poté se dořízne rubový karton. Složitější výřezy se provádí pilou ocaskou. Poté upravíme hrany řezů pomocí hoblíku na hrany.
Připevněte sádrokartonové desky správně. Desky se připevňují k podkonstrukci šrouby typu TN. Pokud připevňujeme do kovové podkonstrukce, musí být hloubka zašroubování šroubu skrz kovový profil alespoň 10 mm, čili k jednoduchému opláštění deskou tloušťky 12,5 mm použijeme TN šrouby dlouhé 25 mm. V případě dřevěné podkonstrukce je třeba, aby hloubka zašroubování do dřeva byla alespoň taková jako tloušťka desky, ovšem minimální hloubka zašroubování je uváděna 20 mm. Čili i v případě desky silné 12,5 mm potřebujeme TN šrouby délky 35 mm.
Důležitá je též správná míra zapuštění hlavy šroubu pod úroveň lícového kartonu. Největší vzájemná vzdálenost šroubů od sebe musí být 170 mm u šikmin a podhledů a 250 mm při opláštění svislých ploch. Přitom dodržujeme i minimální vzdálenost šroubů od hran sádrokartonu. U řezaných hran je to 15 mm a u originálních podélných hran 10 mm.
Desky se připevňují výhradně na profily podkonstrukce nebo v určených případech do podkladní desky. Sádrokartonové desky se montují na těsný sraz. U sádrokartonových desek nesmí dojít k protržení lícového kartonu. Pro šroubování desek je vhodné použít k tomuto účelu určené elektrické ruční nářadí - šroubovák - s hloubkovým dorazem. K připevňování sádrokartonových desek k podkonstrukci se používají samořezné šrouby dle typu desky a podkonstrukce. Všechny šrouby musí směřovat k povrchu desek kolmo a musí být zapuštěny do desek tak, aby hlava šroubu neprořízla karton a šlo ji zatmelit. Desky ukotvíme na vruty. Rozteč mezi vruty by měla být cca 20 - 25 cm. Jinak hrozí pád a zlomení sádrokartonové desky. Sádrokartonové desky na rastr instalujeme tak, že okraj desky musí být zhruba v polovině šířky profilu rastru.
Tabulka požadavků na délku šroubu při připevňování sádrokartonových desek:
| Typ konstrukce | Hloubka zašroubování (min.) | Délka šroubu (pro 12,5 mm desku) |
|---|---|---|
| Kovová konstrukce | 10 mm | 25 mm |
| Dřevěná konstrukce | 20 mm | 35 mm |
Tmelení spár a hran šroubů
Tmelte spáry a hrany šroubů správně. Tmelení je důležitý krok pro dosažení hladkého a rovného povrchu. Tmelení spár a hran šroubů je samostatnou kapitolou, která by opět vydala nejméně na samostatných článek - stejně jako třeba kotvení profilů k nosným konstrukcím. Používají se práškové spárovací tmely, které se po zaschnutí přebrušují. Pro finální vrstvu se nakonec používají nejlépe tmely pastové.
Vždy se v případě práškový tmelů nejprve míchá hustší směs a ta se podle potřeby dořeďuje vodou. Provádíme to tak, že do čisté nádoby s vodou pomalu přisypáváme práškový - sádrový tmel, až prášek dosáhne přibližně hladiny vody. Poté necháme směs 2 až 3 minuty stát a následně ji ručně promícháme. Až poté můžeme podle potřeby doředit vodou. A pozor - směs vyloženě nelze dodatečně zahušťovat! Při tmelení spár přitom vždy používáme výztužné pásky! Pásky se lepí na suché desky a přetmelíme je. Můžeme též použít skelnou pásku, která se vkládá do tenké vrstvy čerstvě naneseného tmelu a poté se přetáhne lehce hladítkem (tmelem). Po zaschnutí první vrstvy tmelu spáry tmelem přestěrkujeme a hranou hladítka tmel roztáhneme do šířky a uhladíme do ztracena. Následuje konečná - finální povrchová úprava.
Každá sádrokartonová deska má na každém konci ze všech stran mírné zkosení nebo prohlubeň. Tato prohlubeň je speciálně tvarovaná proto, abychom mohli ve spoji desek položit perlinkovou mřížku a natáhnout tmel. Mřížka je opět samolepicí, čímž si znatelně ušetříme práci s podlepováním. Mřížku instalujeme na každý sádrokartonový spoj. Tam, kde jsme desky ukotvovali vruty, se mřížka dávat nemusí, ale otvory po vrutech se musí vytmelit. Používáme základní pevnostní tmel, který zabrání popraskání v místech spojů. Tmel namícháme podle pokynů výrobce. Použijeme zednické rovné hladítko, na které naneseme trochu tmelu. Jednoduchými tahy natahujeme tmel do spojů mezi deskami. Při zasychání základního tmelu nezbytně dojde k menšímu propadu tmelu, ale to není žádná závada.
O něco obtížnější je tmelení vnitřních koutů a vnějších rohů, stejně jako napojení tmelených desek na okolní konstrukce - obzvláště tam může v budoucnu dojít k prasklinám a poškození, pokud nebudeme postupovat správně.
Povrchová úprava sádrokartonových desek
Proveďte správnou povrchovou úpravu sádrokartonových desek. Po zatmelení a přebroušení je vhodné povrch desek penetrovat, aby došlo k sjednocení nasákavosti povrchu. Jinak lze po zaschnutí penetračního nátěru na zeď použít jakoukoli běžnou povrchovou úpravu - malování, tapetování, keramický obklad atd. Vždy je jen třeba vybrat materiály, které jsou vhodné pro nanášení na sádrokartonové povrchy. Malujeme válečkem a nebo barvu stříkáme - klasická malířská štětka se v tomto případě nedoporučuje. Po úplném zaschnutí a lehkém přebroušení finální vrstvy tmelu pak již můžeme podnikat další povrchové úpravy - sádrokarton lze natírat, tapetovat i obkládat.
Viditelné trámy a sádrokarton
Při renovaci chalup nebo starších rodinných domů architekti rádi využívají viditelné prvky dřevěných nosných konstrukcí. Dřevěné trámy v takových domech připomínají, že dům přežil a hlavně, že ještě hodně přežije. Popraskané dřevo, nerovnoměrné barevné plochy, nerovnoměrné tvary hranolů nebo viditelné zásahy po sekerovitém opracování trámu. To vše může zdůraznit stáří nemovitosti a podtrhnout kvalitu řemeslníků při rekonstrukci. Právě tyto detaily narážejí na mnohá úskalí, která mohou zhatit celý záměr architekta.
Úkol je zřejmý, zachovat viditelné trámy v interiéru v kombinaci se sádrokartonem v podhledu. Při realizaci takového úkolu vyvstává několik otázek, kdy je třeba se rozhodnout, jakým způsobem postupovat. Nejjednodušší a nejrychlejší je ukotvit sádrokarton mezi trámy a vzniklou spáru utěsnit akrylátovým silikonem. To, co se na první pohled zdá nejjednodušší, nemusí být nejlepší, zejména z hlediska trvanlivosti a vzniku nežádoucích trhlin v budoucnu.
Je velmi důležité, aby zůstala viditelná co největší část trámu. Při použití podkladu z CD profilu uberete až 6 cm ze světlé výšky trámu. Abyste mohli tuto světlou výšku zachovat, doporučujeme použít profil HUT o tloušťce 15 mm. Tento profil je užší než profil CD a může pomoci vytvořit požadovaný efekt. Pro samotné zakončení sádrokartonových desek u trámů doporučujeme použít zakončovací profil s malou stínovou spárou širokou alespoň 6 mm. Ve většině případů nejsou trámy ideálně rovné, ale stínová spára velmi účinně zakryje případné nerovnosti a vytvoří v těchto spojích pěknou linii. Při stěrkování profilu se do spáry vloží maskovací páska, která zabrání znečištění trámu při stěrkování a následném natírání. Viditelné trámy v interiéru odkazují na stáří objektu a dnes již nepoužívanou dovednost tesání trámů z klád. Pečlivě promyslete každý detail a promluvte si o něm také s řemeslníkem.
Kabeláž a parotěsná fólie
Není potřeba složitého vysekávání do betonu nebo cihlových zdí, kabeláž se jednoduše protáhne za rastrem a rozvede všude tam, kde je potřeba. V místech, kde se budou do sádrokartonu později instalovat zásuvky a vypínače, vyvedeme konce kabelů ven. Pokud protahujeme větší množství kabelů jedním směrem, můžeme je soustředit do tzv. husího krku, tedy do plastového ohebného potrubí, kde zůstanou všechny pohromadě. V případě problému s elektřinou pak nebudeme muset v minerální izolaci za rastrem hledat, kam jsme kabel vlastně položili a který konkrétně vede k jakému spotřebiči nebo do zásuvky.
Standardně jsou parotěsné fólie vyrobeny z polyetylenu a vyztuženy armovací mřížkou. Dále také nalezneme fólie s hliníkovou vrstvou, která slouží k odrazu tepla zpět do místnosti. Snižuje tak tepelné ztráty a tvorbu tepelných mostů. Parotěs tedy upevníme na rastr, který je již vyplněný izolací. Výhodou je, že tyto fólie mají na sobě samolepicí pásku, takže je nemusíme složitě přichytávat do rastru lepidlem nebo izolační páskou. Jednoduše sejmeme ochrannou pásku a fólii nalepíme tam, kam potřebujeme. Pokud fólii instalujeme, musíme dbát na její dokonalé vypnutí. Jakákoliv vzduchová mezera snižuje účinnost parotěsu a dovolí vlhkosti kondenzovat v izolaci. Samolepicí stranu nalepujeme výhradně na kovový rastr. Pokud instalujeme parotěs mezi krokvemi, lze jej lehce naříznout. Spoje mezi parotěsnou fólií utěsníme pomocí hliníkové pásky. Čím pevněji pásku nalepíme, tím menší budou tepelné ztráty.
tags: #napojeni #tramu #na #sdk #informace