Napojení komína na střešní konstrukci patří k nejsložitějším a zároveň nejzásadnějším detailům každé střechy. Pro funkční zabezpečení střešního pláště je nutné zajistit jeho dostatečnou ochranu. Ať už jde o novostavbu nebo rekonstrukci, nesprávně provedený prostup komína může vést nejen k zatékání a poškození střešního pláště, ale také k riziku požáru. Proto by se měly všechny spoje svislých konstrukcí se střešním pláštěm, jako jsou stěny, komín a vyčnívající stavební prvky (vikýře), dostatečně utěsnit.
Zodpovědnost a normy
Je vždy třeba myslet na to, že za bezpečné napojení komína na střešní opláštění nese zodpovědnost ten, kdo na něm provedl poslední úpravu. „To znamená, že i drobný zásah, jako je navrtání nebo přišroubování jakéhokoliv prvku do komínového tělesa, přenáší zodpovědnost na daného řemeslníka,“ upozorňuje Jakub Ponec, odborník na střešní krytiny ze společnosti Betonpres. Proto je důležité, aby pokrývači, klempíři či tesaři vždy postupovali dle příslušných norem a využívali certifikované systémové prvky.
Požární bezpečnost a vzdálenost od hořlavých materiálů
Dle platných norem musí být komín vždy vzdálen minimálně pět centimetrů od hořlavých konstrukcí, a to formou větrané vzduchové mezery. „Tento požadavek představuje základní protipožární ochranu, kterou nelze obejít,“ říká odborník z Betonpresu. Základním zdrojem informací o požadavcích na nejmenší vzdálenost komína od hořlavých materiálů je norma ČSN 73 4201 ed. 2 Komíny a kouřovody - Navrhování, provádění a připojování spotřebičů paliv, platná od prosince 2016. Požadavky jsou členěny dle druhu komínů i dle konstrukcí obsahujících hořlavé materiály. Pro jednovrstvé i vícevrstvé komíny se vzdálenost dřevěných konstrukčních prvků od povrchu komínového pláště stanovuje podle přílohy G a je nejméně 50 mm.
Velice důležitým požadavkem při řešení prostupu komína konstrukcí je „Vzdálenost od hořlavých materiálů“. Jakým způsobem se tato vzdálenost stanovuje, udává ČSN EN 1443 Komíny - Obecné požadavky, platná od ledna 2020. Tato norma stanovuje, jakým způsobem musí být komín označen. V označení komína je vzdálenost od hořlavých materiálů označena hodnotou „xx“ v milimetrech a doplněna písmenem „a“ až „l“ tak, jak je například uvedeno v tabulce 1.
Pozor. U komínů uvedených na trh podle starší verze normy ČSN EN 1443 platné do roku 2019, je bezpečná vzdálenost od hořlavých materiálů udávaná pouze hodnotou „xx“ v milimetrech bez písmenného označení. U takto označeného komína je bezpečná vzdálenost od hořlavých materiálů platná pouze pro plně provětrávanou mezeru kolem komína. Údaj tedy nelze aplikovat například na dokonale utěsněný prostup stropní nebo střešní konstrukcí! Pro takový případ, kde kolem komína není provětrávaná mezera, musí výrobce dodatečně stanovit pravidla zabudování svého komínu na základě výpočtu. Z výše uvedeného vyplývá, že s lety zažitou informací, že velikost odstupu hořlavých materiálů a konstrukcí od komína musí být vždy alespoň 50 mm, si již nevystačíme.
Čtěte také: Správné napojení hydroizolace na dveře
U nerezových systémových komínů se jejich značení řídí výrobkovou normou ČSN EN 1856-1 Komíny - Požadavky na kovové komíny - Část 1: Systémové komíny. Bezpečné vzdálenosti od hořlavých materiálů u systémových nerezových komínů jsou ve většině případů větší než u zděných systémových komínů a mohou dosahovat hodnot i 100, 150 mm.
Možnosti napojení: Oplechování nebo utěsňovací pásy
Napojení komína na skládanou krytinu vyžaduje buď klasické oplechování, nebo moderní utěsňovací pásy. „Tradiční oplechování z mědi, hliníku či pozinku bývá extrémně odolné, vyžaduje však precizní klempířskou práci,“ říká odborník z Betonpresu. U tradičního oplechování je například nutné detailně se zaměřit na dilatační lišty či správné ukončení vodní drážkou. Utěsňovací pásy jsou naproti tomu flexibilní a snadno se instalují. „Jejich životnost je o něco kratší, ale nabízejí rychlé a efektivní řešení,“ popisuje Jakub Ponec.
Oplechování komína
Oplechování komínu je důležitým krokem při zajištění dlouhodobé ochrany střechy i samotného komínu. Správně provedené oplechování zabraňuje pronikání dešťové vody, sněhu a nečistot do konstrukce střechy a domu. Bez něj by voda pronikající do střechy mohla způsobit vznik plísní, hniloby dřevěných částí konstrukce a narušit stabilitu stavby.
Postup oplechování:
- Příprava: Nejprve zkontrolujte stav komínu a ujistěte se, že je pevný a bez prasklin.
- Výběr materiálu: K oplechování komínu budete pochopitelně potřebovat plech - ideálně z nerezové oceli, mědi nebo pozinkovaného materiálu, který odolává korozi.
- Měření a řezání: Plech přizpůsobte rozměrům a tvaru vašeho komínu. Před samotným řezáním je nutné pečlivě změřit obvod komínu a jeho výšku. Podle naměřených hodnot si připravte čtyři díly plechu - dva pro přední a zadní stranu komínu a dva pro boční strany. Řezání plechu by mělo být provedeno co nejpřesněji, aby oplechování těsně přiléhalo ke komínu a zabránilo pronikání vody.
- Montáž: Před montáží aplikujte na okraje komínu tmel, který vytvoří těsnící vrstvu. Začněte s montáží předního a zadního plechu. Tyto díly připevněte pomocí vrutů přímo do zdiva komínu. Po upevnění předního a zadního dílu připevněte boční plechy. Každý spoj důkladně utěsněte silikonem nebo tmelem.
- Kontrola a dokončení: Po dokončení montáže všech plechových dílů zkontrolujte spoje a ujistěte se, že nikde nejsou mezery či místa, kde by voda mohla prosakovat. Oplechování můžete zakončit instalací ochranného límce, který zvýší odolnost komínu proti dešti a sněhu.
Správně provedené oplechování komínu by mělo vydržet po mnoho let. Nicméně i kvalitní plech podléhá časem povětrnostním vlivům, proto doporučujeme pravidelnou kontrolu oplechování - ideálně jednou ročně, nebo po silném dešti, bouřkách či zimním období. Při kontrole se zaměřte na stav spojů, tmelu a plechu.
Utěsňovací pásy
Jednou z alternativ je těsnicí pás vyrobený z polyizobutylenu, vyztužený hliníkovou mřížkou. Unikátnost tohoto materiálu spočívá v jeho schopnosti samosvařitelnosti. Díky vysoké roztažnosti až 50 % v podélném směru se přesně přizpůsobí tvaru krytiny. Tvar, jehož dosáhne po položení, si zachovává natrvalo. Jde o samolepicí těsnicí pás, a proto není nutná realizace dodatečného laťování a namáhavé lepení. Pro práci s těsnicím pásem postačuje běžné řemeslnické nářadí.
Čtěte také: Dokonalé spojení betonů
Postup montáže těsnicího pásu:
- Příprava: Montáž se doporučuje realizovat při teplotě od +5 °C. Je potřeba dbát na to, aby povrch krytiny a zdiva byl před montáží suchý a čistý. Tašky mají být dořezány ke komínu s odstupem přibližně 10 mm.
- Těsnění spoje: Při těsnění spoje mezi střešní konstrukcí a komínem se postupuje z čelní strany komína přes boční stranu až k straně zadní. Na povrchu krytiny se vyformuje pomocí válečku. Díky samosvařitelnosti stačí pásy jen vzájemně přeložit a přitlačit válečkem, čímž se vytvoří homogenní spoj.
- Přední díl: Těsnicí pás musí být přibližně o 100 mm delší, než je čelní strana komína, a má přesahovat minimálně 50 mm přes boční strany. Připravený těsnicí pás se přiloží na čelní stranu komína a přilepí a vytvaruje válečkem.
- Boční díl: Boční díl se přilepí na komín tak, aby přečníval nad rovinu krytiny minimálně 150 mm. Zároveň se jeho spodní okraj zalícuje se spodní hranou už položeného těsnicího pásu. Na povrchu komína se boční díl zastřihne na hranu zdiva. Střih se ukončí přibližně 20 mm nad střešní krytinou a zahne se na tašku a povrch tašky za komínem. Pásy je potřeba vždy vytvarovat na zdivu komína a povrchu tašky válečkem.
- Rohy: Potom se připraví těsnicí pásy s šířkou přibližně 150 mm na zpevnění rohů. Pás se přiloží s přesahem přibližně 20 mm přes horní hranu rohu komína, zahne se a vytvaruje válečkem.
- Zadní díl: Na zadní stranu komína se připraví těsnicí díl ze dvou pásů, které se slepí s přesahem 30 mm. Jejich délka se volí tak, aby zadní díl lícoval s postranními pásy nalepenými na tašce. Těsnicí pás se nakonec vytvaruje pomocí válečku.
- Zpětná drážka proti vodě: Těsnicí pás se vyhne směrem nahoru, čímž se vytvoří zpětná drážka, která zabrání podtékání vody.
- Ochrana horní hrany: Horní hranu je nutné chránit krycí lištou, omítkou nebo obkladem. Krycí lišta k Wakaflexu je vyrobena z vysoce kvalitního hliníkového plechu s vypalovaným lakem. Lišta je oboustranně použitelná, volí se barva, která je vhodnější k barvě krytiny.
Ať už zvolíme kteroukoliv z variant, důležité je, aby střešní fólie u komína končila minimálně pět centimetrů nad taškami a byla správně zalepena páskou. Bez správného ukončení fólie totiž stoprocentní těsnost nikdy nezískáme.
Řešení prostupu komína šikmou střechou
Při řešení prostupu komína šikmou střechou, například na objektu novostavby rodinného domu s dřevěnými vazníky a skladbou střechy s tepelnou izolací na bázi polyisokyanurátu (PIR) umístěnou nad krokvemi, je nutné dbát na správné napojení. Příklad skladby střešního pláště může být:
- Velkoformátová plechová krytina MAXIDEK
- Latě 60x40 mm
- Větraná vzduchová mezera tl. 40 mm tvořená kontralatěmi 60x40 mm podtěsněnými páskou DEKTAPE KONTRA
- Doplňková hydroizolační vrstva (DHV) DEKTEN MULTI-PRO II
- Tepelná izolace TOPDEK 022 PIR tl. 200 mm ve dvou vrstvách
- Parotěsnící a vzduchotěsnící vrstva TOPDEK AL BARRIER
- Bednění z OSB desek tl. 22 mm spojované na pero a drážku
- Vazníkový krov z dřevěných KVH hranolů
Pokud označení komína uvádí bezpečnou vzdálenost od hořlavých materiálů 50 mm (např. T400 - N1 - D3 - G 50), nelze hořlavé materiály přímo napojit na těleso komína. Pro tyto situace je vhodné použít desky z expandovaného vermikulitu o tloušťce 50 mm s vysokou teplotní odolností, kterými se obloží těleso komína. Na tyto desky lze už přímo napojit hořlavé materiály. Desky Vermis ZERO se snadno řežou a přizpůsobují tvaru, ale nesmějí přijít do přímého styku s tekoucí vodou.
Postup montáže vermikulitových desek:
- Vyzdění komínového tělesa.
- Vyříznutí otvoru v bednění, který je větší o 50 mm.
- Úprava tvaru vermikulitových desek pro šikmou střechu.
- Aplikace žáruvzdorného tmelu na styčnou plochu mezi komínem a deskami a mezi jednotlivými deskami.
- Po zatuhnutí tmelu nalepení parotěsnící a vzduchotěsnící vrstvy ze samolepícího asfaltového pásu TOPDEK AL BARRIER na desky Vermis ZERO.
- Zateplení nadstřešní části komína minerální izolací v tloušťce 50 mm.
- Doplnění tepelné izolace střechy TOPDEK 022 PIR ve dvou vrstvách.
- Napojení DHV z fólie DEKTEN MULTI-PRO II na vermikulitové desky pomocí pásky DEKTAPE MULTI.
- Provedení dalších vrstev střešní skladby, klempířské opracování komína, provedení tenkovrstvé omítky a osazení krycí nerezové desky a stříšky.
Bezpečná vzdálenost od hořlavých materiálů 50 mm musí být dodržena i od dřevěných částí krovu. Je také vhodné komín staticky zajistit, k tomuto účelu se dá s výhodou použít kotevní prvek do krovu.
Řešení prostupu komína plochou střechou
U jednopodlažní stavby s plochou střechou je při plánování komína důležité zkombinovat požadavek na vzhled stavby a požadavek na účinnou výšku komínu, která by měla být dle normy od sopouchu (zaústění spotřebiče) po hlavu komínu minimálně 5 m. Alternativou může být svislý kouřovod s funkcí komínu (třívrstvý nerezový), který je přímo nad krbovou vložkou a prostupuje skrz plochou střechu. Díky výpočtu spalinové cesty od dodavatele je možné účinnou výšku kouřovodu s funkcí komína snížit.
Čtěte také: Jak napojit na beton
Prostup stropní konstrukcí je výhodnější připravit již při betonáži stropu například vložením tepelné izolace z EPS, která se po dokončení stropu odstraní. Dodatečné budování úhledného prostupu je nákladné nebo pracné. Prostup by měl být vytvořen o cca 20-25 mm větší na každou stranu, mezikruží mezi nerezovým komínem a stropem je vyplněno minerální vatou.
Pro vzduchotěsné napojení komínu na stropní konstrukci je vhodné použít tvarovku z pěnoskla (např. CIKO GPKB), která na vnější straně má pěnosklo tl. 50 mm a uvnitř je vyplněna minerální vatou. Mezi komín a hořlavou skladbu je tak vloženo 100 mm nehořlavého materiálu. Výška tvarovky by měla být stejná, jako je přiléhající finální atika, tj. cca 100 mm nad povlakovou hydroizolaci střechy.
Postup montáže tvarovky a těsnění:
- Vyhloubení drážek ve vatě na mechanizmus nerezové stahovací spony.
- Nanesení tepelně odolného tmelu na svislou styčnou plochu tvarovky GPKB.
- Přisazení a stažení obou polovin tvarovky k sobě (např. pomocí stahovacích popruhů).
- Po zaschnutí tmelu ošetření přechodu z tvarovky na parozábranu z asfaltového pásu a vzájemného spoje tvarovek.
- Zabránění vnikání vody do tělesa prostupu opracováním samolepicím asfaltovým pásem GLASTEK 30 STICKER ULTRA, který se ukončí na horním povrchu v odstupu cca 50 mm od vnějšího povrchu komínu.
- Finální napojení na komín provedení tepelně odolným tmelem.
- Vyplnění mezery mezi atikou a komínem v rámci pokládky tepelněizolačních vrstev.
- Přivedení povlakové hydroizolace z EPDM fólie do vzdálenosti 50 mm ke komínu.
- Utěsnění mezi EPDM fólií a komínem opět tepelně odolným tmelem.
- Osazení nerezové průchodky plochou střechou s kónickým tubusem.
Při napojení fólie na komínový plášť zděných komínů nevzniká požární riziko, ale u nerezových komínů, které dosahují při vyhoření sazí extrémně vysokých teplot, je situace odlišná a představuje vysoké požární riziko pro fólii.
Časté chyby a jejich prevence
V praxi se bohužel často setkáváme s chybami v podobě chybějících dilatačních lišt, špatně ohnutých plechů nebo nedostatečné výšky oplechování. „Výsledkem je pak zatékání dešťové vody a následné poškození izolace a dřevěných částí krovu či dokonce promrzání tepelné izolace,“ varuje odborník z Betonpresu. Takové poruchy se obvykle projeví do pěti let od montáže a jejich oprava bývá nákladná.
Jedním z často opomíjených, přesto však mimořádně důležitých detailů je napojení parotěsných a paropropustných fólií na těleso komína. „V praxi se bohužel někdy stává, že řemeslníci lepidlem přichytí fólii přímo na komínové zdivo, nebo - ještě hůře - na oplechování, které je mechanicky kotveno do komínového tělesa,“ říká Jakub Ponec. Takové řešení je z hlediska požární bezpečnosti i dlouhodobé těsnosti zcela nevyhovující. „Paropropustné fólie bývají z plastových materiálů, které jsou hořlavé, a jejich přímý kontakt s horkým komínem je tedy nepřípustný,“ upozorňuje odborník z Betonpresu. Správný postup tak spočívá v použití speciálních systémových napojovacích sad, které zajistí mechanicky bezpečné, pružné a zároveň těsné napojení střešních vrstev ke komínu.
Zvláštní pozornost si zaslouží zejména napojení paropropustné membrány, tedy spodní dodatečné hydroizolační vrstvy. „Aby bylo možné tuto fólii bezpečně a trvale přilepit, využívá se v místě prostupu speciální límec z pěnového skla. Ten je nehořlavý, vodotěsný a zároveň stabilní,“ vysvětluje Jakub Ponec. Díky pěnovému límci lze napojení provést podle všech platných požárních a stavebních norem, bez rizika degradace spojů nebo zatékání v místě styku s komínem.
Sesedání stavby a dilatace
Problém sesedání stavby a jeho dopad na stabilitu komína je klíčový. Klíčové místo je při průchodu komína střechou, musí tam být speciální oplechování, které funguje jako dilatace. Jedná se o víceméně dva plechy, které se i při klesání stavby a „vylézání“ komína stále překrývají a zajišťují tak vodotěsnost. Jelikož jednorázové řešení s velkým kusem plechu by nevypadalo dobře, v praxi se to řeší nadvakrát, kdy se původní oplechování po 2-3 letech opraví.
Připojení kouřovodu k komínu
Při dopojování kouřovodu na komín je nutné dodržet několik zákonitostí pro jeho správnou funkci:
- Údržba: Je vhodné už předem myslet na údržbu. Většina spotřebičů je do komína dopojena pomocí kolen 90° (45°), je vhodné vždy vybrat koleno s čistícím otvorem pro následnou údržbu. S čistícím otvorem je možné koupit i rovné roury, pokud je spotřebič dopojen na přímo.
- Sklon kouřovodu: Kouřovod má směrem ke komínu stoupat, a to maximálně o 3° (tj. max. o 3 cm na 1 m délky kouřovodu).
- Teplotní odolnost: Ocelový kouřovod o síle 1,5 mm odolává teplotám do 400 °C. Teplota přilehlých hořlavých konstrukcí nemá překročit 85 °C. Vzdálenost od hořlavých konstrukcí je 40 cm.
- Průměr kouřovodu: Průměr kouřovodu má být stejný jako je hrdlo spotřebiče. Například, pokud kamna mají vývod DN 150 mm a komín má průměr DN 160 mm, zvolí se kouřovod průměr DN 150 mm a na sopouchu komína je redukce z DN 160 mm na DN 150 mm.
- Dilatace: Napojení kouřovodu do keramického komína představuje riziko z důvodu rozdílných roztažností obou materiálů. Kov dilatuje vždy více než šamotová vložka, a pokud je kouřovod do komína napojený „natvrdo“, hrozí prasknutí sopouchu.
- Směr vložek: U komínových vložek je důležité, aby byly sesazovány „po vodě“, aby se tvořící se kondenzát stekající po stěně dostal až k půdici komína. Důležité je nezasunout kouřovod do komínového průduchu až příliš.
| Parametr komína | Značení (ČSN EN 1443) | Popis |
|---|---|---|
| Teplotní třída | Txxx | Maximální provozní teplota spalin (např. T400 = 400 °C) |
| Tlaková třída | Ny / Px / Wz | Podtlak (N), přetlak (P), odolnost proti vlhkosti (W) |
| Třída odolnosti proti kondenzátu | 1 / 2 / 3 | Odolnost vůči kondenzátu (např. 3 = odolný) |
| Odolnost proti korozi | D / W / G | Suchý (D), mokrý (W), odolný proti vyhoření sazí (G) |
| Bezpečná vzdálenost od hořlavých materiálů | xx mm | Minimální vzdálenost v milimetrech |
| Typ zkušební sestavy | a-l | Konstrukční uspořádání, ve kterém byla vzdálenost ověřena |
U napojení komína na střešní plášť není prostor pro kompromisy. Vyžaduje přesné dodržení normových požadavků, správný výběr materiálů a zkušenou ruku řemeslníka. „Nejen kvůli estetice, ale i vzhledem k dlouhodobé funkčnosti a bezpečnosti celé střechy je tak na tuto práci ideální najmout ověřeného profesionála,“ doporučuje odborník z Betonpresu.
tags: #napojeni #strechy #na #komin