Plechová střešní krytina je oblíbená nejen v podhorských a horských oblastech pro svou vysokou odolnost proti povětrnostním vlivům, relativně jednoduchou montáž a možnost zakrýt i složitější tvary střech. Tento charakter střešní krytiny je dnes vyráběn i na bázi jiných materiálů, jako jsou hliník, titanzinek, aluzinek nebo kvalitní ocel. Nicméně, všechny plechové krytiny, ať už povrchově upravené či nikoli, vlivem vlhkosti, slunečního záření, povětrnostních vlivů a exhalací podléhají oxidačním procesům, souhrnně nazývaným koroze. Tento proces nelze zastavit, lze ho pouze zpomalit, a to správnou povrchovou úpravou střešní krytiny, která zajistí prodloužení životnosti střechy, větší odolnost a delší záruku.
Důležitost povrchové úpravy a ochrana proti korozi
Střešní krytina je velmi důležitou částí domu, která si vyžaduje maximální pozornost. Každá střecha musí neustále odolávat různým povětrnostním podmínkám, jako jsou výkyvy teplot, sníh nebo silný vítr. Plechová střešní krytina dokáže velmi spolehlivě odolávat přírodním nástrahám všeho druhu, a právě proto je oblíbená zejména v oblastech s náročným počasím. Plechové krytiny všeho druhu podléhají díky neustále měnícím se přírodním vlivům postupné korozi.
Princip ochrany je v podstatě jeden, a to zabránit průniku činitelů způsobujících korozi k povrchu kovového podkladu a zpomalit korozní proces. K ochraně plechové střešní krytiny se tedy použije vhodný nátěrový systém, který se skládá z antikorozního základního nátěru a vrchního krycího nátěru. Základní antikorozní nátěr zabezpečuje dokonalou přilnavost a ochranu povrchu před korozními procesy. Druhý nátěr slouží jako ochrana podkladu a zároveň plní estetickou funkci. Se sanací poškozené části krytiny je vhodné začít již při prvních příznacích vznikajícího poškození (prostup koroze přes původní ochranu, odlupování nátěrů vlivem postupující koroze, křídování), kdy lze ještě počítat s relativně nízkými renovačními náklady.
Složení moderních plechových krytin
Moderní plechové krytiny jsou na horní straně opatřeny povrchovými úpravami. Obecně pro všechny platí, že díky nim jsou střechy odolné vůči mechanickému poškození a úspěšně čelí vnějším vlivům, jako je např. UV záření, extrémní teploty či znečištění ovzduší. Ochranná vrstva spolu s ocelovým jádrem dodává plechovým krytinám odolnost a pevnost, atraktivní vzhled a dlouhou funkčnost.
Vstupní materiál plechové krytiny se skládá z ochranné PVC folie, vrchního laku, 2-násobné vrstvy základního nátěru, 2-násobné vrstvy pasivace, 2-násobné vrstvy zinkového povlaku, ocelového plechu a antikondenzační vrstvy. Plechová krytina má mimo jiných vrstev i oboustrannou pozinkovanou vrstvu. Právě zinek poskytuje korozní ochranu ocelovým materiálům tím, že se anodicky sám rozpouští. Při vystavení pozinkovaných materiálů účinkům vody a vlhkosti, bez přístupu cirkulace vzduchu v těsných prostorách se rychlost koroze zinku podstatně zvyšuje. Základním materiálem na výrobu moderních plechových střech je plech vyrobený z oceli, který je z obou stran chráněn pozinkovanou vrstvou. V současnosti se nejčastěji využívá žárové pozinkování. Hlavní úlohou této vrstvy je ochrana plechu před korozí a mechanickým poškozením. O ochranu plechové střechy se kromě pozinku starají také dvě další vrstvy.
Čtěte také: Správná hydroizolace v koupelně
Druhy povrchových úprav a jejich vlastnosti
Povrchové úpravy ocelových plechů určených pro stavebnictví procházejí kontinuálním vývojem, a díky novým poznatkům je možné nové výrobky prohlásit za trvanlivější a odolnější. Povrchové úpravy jsou různě trvanlivé, jinak odolné a od toho se odvíjí různorodost finančních nároků. Mnohem více záleží na počtu vzájemně se překrývajících vrstev, způsobu a čistotě prostředí nanášení barvy ve výrobě, a především na složení směsi.
Lidé zastávají často mylný názor, že čím je vyšší tloušťka barevné vrstvy, tím je produkt kvalitnější a životnost bude automaticky vyšší. Ve skutečnosti však více záleží na počtu vrstev, které se vzájemně překrývají, dále na složení konkrétní směsi a výrobní metodě. Kvalitní povrchové úpravy střešní krytiny zajišťují vetší mechanickou, ale i korozivní odolnost.
Polyesterové výrobky mají jiné charakteristiky než polyuretany nebo PVDF povrchy. Užitečnou vlastností, kterou je dobré sledovat, je mechanická odolnost povrchu. Projeví se zejména při manipulaci s krytinou a při její montáži. Případně při pohybu osob po hotové krytině. Doporučuje se volit střední nebo nejvyšší verze povrchových úprav jednotlivých výrobců, zejména pokud se jedná o privátní residenční výstavby s extrémními požadavky na životnost střešní krytiny.
Typy povrchových úprav:
- Polyesterové nátěry: Patří mezi kvalitní povrchové úpravy střechy. Jejich výhodou je, že poskytují střeše vysokou odolnost a zároveň zlepšují její vlastnosti. Na trhu jsou k dispozici v mnoha barevných odstínech, které mohou být zároveň lesklé i matné. K dispozici jsou například polyesterové povrchy s tloušťkou 25 nebo 50 mikronů. Kromě odolnosti vůči korozi a mechanickému poškození totiž výrazně zlepšuje také odolnost vůči UV záření a náročným klimatickým podmínkám.
- Classic: Povrchová úprava Classic lesk patří mezi základní nátěrové systémy. Je nejčastěji využívána nejoblíbenější povrchová úprava s vynikajícím poměrem ceny a užitné hodnoty. Tloušťka povrchové úpravy je 25 μm, UV ochrana Ruv = 2-3.
- Classic Matt: Povrchová úprava Classic Matt patří mezi základní nátěrové systémy. Je nejčastěji využívána nejoblíbenější povrchová úprava s vynikajícím poměrem ceny a užitné hodnoty. Tloušťka povrchové úpravy je 25 μm, UV ochrana Ruv = 2-3.
- Premium MATT: Povrchová úprava Premium MATT je nově vyvinutý skandinávský povrch, který je tou nejlepší volbou pro plechové střechy, u kterých chceme dosáhnout matného efektu. Materiál se vyznačuje vyšší korozní třídou a zvýšenou barevnou stálostí. Tloušťka povrchové úpravy je 30 μm, UV ochrana Ruv = 3 - 4. Střechy s povrchovou úpravou Premium mají líbivý matný povrch se sníženým stupněm lesku. Vyznačují se vysokou barevnou stabilitou. Díky ní krytina výborně vypadá po mnoho let, nevybledne a nevyšisuje - a to jak v běžném, tak v agresivním prostředí, například v městských průmyslových aglomeracích. Velmi dobře odolává korozi, a to i v průmyslovém prostředí, nebo v prostředí s vysokým obsahem soli, což odpovídá zařazení do korozivní třídy RC4.
- ELITE: Povrchová úprava Elite patří mezi špičku nabízených materiálů s nekompromisními vlastnostmi. Díky svému unikátnímu složení vyniká v odolnosti vůči mechanickému poškození, ochraně proti korozi, UV stabilitě a lépe odolává prostředí se znečištěným ovzduším. Tloušťka povrchové úpravy je 50 μm, UV ochrana Ruv = 4.
- DuraFrost NEW: Durafrost představuje revoluci v oblasti povrchových úprav nabízející kombinaci výkonnosti, trvanlivosti a estetiky. Durafrost se posouvá z polyesteru na polyuretan, což přináší výrazné zlepšení v trvanlivosti a odolnosti. Extra měkké jádro plechu se vyznačuje vynikající tvářností a zpracovatelností, čímž je plech vhodný pro falcování, složité dvojité ohyby stojaté drážky nebo komplikované detaily střech. Tento materiál splňuje kritéria korozní třídy C4 v souladu s evropskou normou EN 12944-2. Tloušťka povrchové úpravy je 50 μm. DuraFrost je ocelový plech s novou matnou povrchovou úpravou, určený zejména pro výrobu střešních krytin se stojatou drážkou.
Parametry povrchových úprav
| Povrchová úprava | Tloušťka (μm) | UV ochrana (Ruv) | Korozní třída |
|---|---|---|---|
| Classic | 25 | 2-3 | - |
| Classic Matt | 25 | 2-3 | - |
| Premium MATT | 30 | 3-4 | RC4 |
| ELITE | 50 | 4 | - |
| DuraFrost NEW | 50 | - | C4 |
Výrobci laky testují již ve fázi výroby a lakování svitků, ze kterých jednotlivé produkty zpracovávají do finální podoby. Prověřuje se především otěruvzdornost, pružnost a odolnost vůči UV záření. Zároveň je ale třeba, aby řemeslníci dodržovali technologické pokyny jednotlivých výrobců a vyvarovali se postupů, které by mohly povrchovou úpravu znehodnotit. Nebezpečím je popálení materiálu, proto je třeba se vyvarovat řezání rozbrusem. Materiály se proto střihají, což znamená vyšší nároky na kvalitu vybavení při pokládce ocelových plechů. Tento problém se obvykle nevyskytuje u hliníkových materiálů.
Příprava podkladu a nanášení nátěrů
Základním předpokladem pro to, aby barva na podkladu, který chceme natírat, držela, je jeho dokonalá příprava. Nejprve je nutné očistit starou vrstvu od předešlých nátěrů a nečistot. Podklad se nejprve očistí tlakovou vodou, například pomocí vysokotlakého čisticího stroje s provozním tlakem minimálně 200 barů. Vysoký vodní tlak spolu s rotační tryskou odstraní veškeré zbytky nesoudržných starých nátěrů a nečistot. Vyschlý podklad se mechanicky zbaví korozních zplodin (např. rotačním ocelovým kartáčem, jemným smirkovým papírem) a následně se odmastí pomocí speciálního vysoce účinného odmašťovacího prostředku naředěného vodou v doporučeném poměru. Nakonec se povrch opláchne čistou vodou, aby na něm nezůstávaly zbytky rozemulgovaných nečistot, které mohou zhoršit přilnavost základního nátěru. Takto připravený podklad je vhodné bezprostředně po oschnutí ošetřit antikorozní základní barvou, protože je náchylný k rychlým projevům bleskové koroze.
Čtěte také: Postup a zásady při nanášení hydroizolace
Existuje více způsobů nanášení nátěrových hmot. Mezi nejjednodušší patří ruční, pomocí štětce nebo válečku. Tyto prostředky jsou k dispozici v široké škále a práci s nimi zvládne i méně zkušený domácí kutil. Rychlejšího a preciznějšího výsledku lze dosáhnout pomocí stříkacího zařízení, vyžaduje to ale značné zkušenosti. Používání vysokotlakých zařízení airless je v dnešní době absolutním standardem. Jedná se o velice výkonnou technologii, kdy je možné aplikovat obrovské množství barvy bez ohledu na její hustotu. Jako první nátěr se aplikuje nejprve základová barva. Teprve po zaschnutí základního nátěru se aplikuje finální odstín. Nejlepší je provádět nátěr technologií airless spraying - barva pronikne díky sprejování všude, kam má a její rozložení je rovnoměrné. Většinou je třeba provádět nástřik barvy 2x v tenčích vrstvách. Nespornou výhodou ochranných nátěrů je skutečnost, že v mnoha případech je možné je provést svépomocí použitím běžně dostupných nanášecích prostředků.
I přes všechnu opatrnost utrpí krytina čas od času nějaký škrábanec. Obecně platí, že aplikace nátěru štětcem „in-situ“ se nevyrovná trvanlivostí a stálobarevností laku několikrát vypálenému práškovou metodou či technologií coil-coating. V případě hliníkových materiálů proto například výrobce PREFA Aluminiumprodukte nedoporučuje poškrábaná místa přetírat, poněvadž pod vrchním lakem se nachází nekorozní hliník.
Typy plechových střešních krytin
Plechová krytina v sobě spojuje lehkost, nízké náklady, rychlou montáž a vysokou variabilitu barevné škály, která přispívá k co nejlepšímu doladění s fasádou. Největší výhodou plechové krytiny je v každém případě nízká hmotnost (cca 7 kg/m2), což je zhruba desetkrát méně než u těžkých krytin. Z tohoto důvodu jsou plechové střešní krytiny ideální pro rekonstrukce starších objektů či do horských oblastí, kde střechu běžně zatěžuje velké množství sněhu.
Moderní plechové krytiny:
- Plechová tašková krytina: Moderní plechová tašková střešní krytina vychází z požadavků na současnou architekturu a estetické nároky. Vzhledem připomíná klasické tašky, proto je nejčastěji používaným typem střešní krytiny na rodinných domech. Vyznačuje se vysokou užitnou hodnotou, lehkostí, ochranou proti korozi a rozmanitostí barev.
- Plechová drážková (falcovaná) krytina: Drážková (falcovaná) krytina se díky svému elegantnímu a nadčasovému vzhledu dobře přizpůsobí moderní architektuře i stylům 18. a 19. století. Použití drážkové krytiny je prakticky neomezené a je vhodná i pro střechy s menším sklonem.
- Trapézové profily: Jsou využívány především k zastřešení průmyslových hal, hospodářských objektů, ale i menších přístřešků. Při napojování a překládání plechů nedochází k netěsnostem a štěrbinám, čímž se zvyšuje funkčnost zastřešení nebo opláštění. Součástí trapézových profilů bývá i pojistná vodní drážka, která zabraňuje zatečení vody v bočním přeložení pásů.
- Plechové šablony: Tvarované plechové šablony mohou být alternativou například k falcovaným plechům, břidlicím, nebo k vláknocementovým šablonám. Díky širokému výběru z povrchových úprav a barev střecha působí efektně a hodí se do moderní i historické zástavby.
Spojování plechových krytin
Drážkované krytiny se skládají z krytinových pásů (tzv. šárů), které se připevňují na prkenný podklad o tloušťce min. 24 mm. Jako ochrana proti korozním vlivům se doporučuje použít dělicí vrstvu. U střech s malými spády musí být provedena dodatečná ochrana (těsnicí pásky, pojistná hydroizolace). Spojování plechových dílů se provádí na střeše pomocí drážek, které představují v závislosti na sklonu dostatečnou ochranu proti průniku dešťové vody. Musíme mít však na paměti, že při spojování plechů pomocí drážek se nikdy nejedná o zcela vodotěsný spoj. Díky technologii napojení ji lze využít od relativně malých spádů. Obecně platí, že čím menší má střecha spád, tím vyšší je náročnost na vytvoření spoje odolného vůči zatečení.
Již od sklonu 7 ° je bezpečně funkční dvojitá stojatá drážka. Lze ji využít i pro menší spády (od 3 °), ovšem pak musí být drážka utěsněna páskou nebo speciálním těsnicím gelem. Toto dodatečné opatření se doporučuje i pro střechy s větším spádem, a to především u objektů, které stojí ve vyšších nadmořských polohách, kde se dá očekávat, že střecha bude čelit náporům sněhu. Mezi používané podélné drážky patří také jednoduchá stojatá drážka úhlová. Její bezpečné použití je až od sklonu 25 °. Své uplatnění často nachází především u opláštění fasád. Choulostivá bývají příčná napojení jednotlivých dílů. Nejen při jejich provádění je nutné počítat se skutečností, že průsak srážkové vody může být způsoben tzv. kapilární vzlínavostí. Pouhý těsný dotek dvou dílů způsobuje to, že voda teče do kopce. Dvojitá ležatá drážka je relativně bezpečná již od malých střešních sklonů. Jenže v podélném směru se často řeší dilatace. Mezi příčné spoje umožňující teplotní roztažnost materiálu patří jednoduchá ležatá drážka. Ta je však účinná až od střešního sklonu 30 °. Podobný spoj se může provést již od 10 °, ale pouze s použitím přídavné lišty. Srážkové vodě se tak vytvoří nepřekonatelné překážky. Dilatační příčná napojení při ještě menších spádech jsou také proveditelná. Svým tvarem však výrazně promlouvají do vzhledu střechy. Na střeše musí vzniknout výškový přechod (min. 60 mm).
Čtěte také: Techniky omítání fasád
Základním společným jmenovatelem všech technik spojování je skryté kotvení. Příponky jsou v místě spoje připevněny k dřevěnému podkladu pomocí hřebíků nebo vrutů. V minulosti neměli řemeslníci k dispozici svitky. Za pomoci paličky a šolajzny museli ručně spojovat jednotlivé tabule 1×2 m dvojitou stojatou a ležatou drážkou, a na střeše tak vznikalo mnohem více spojů. Naštěstí 21. století nabízí podstatně rychlejší a zábavnější způsob falcování. Ve všech oborech vládnou moderní stroje a zařízení. A je tomu tak i u klempířů. Strojní zpracování dominuje u velkých a rovných ploch, kde technologie umožňuje řemeslníkovi urychlit pokládku ve srovnání s ruční prací až závratně.
tags: #nanaseni #povrchovych #uprav #plechova #stresni #krytina