Omítání svépomocí může na první pohled působit složitě, ale ve skutečnosti jde hlavně o pochopení správného postupu a pečlivou přípravu. Omítání je činnost vyžadující zručnost a cvik. Nejedná se však o nic, co byste nedokázali zvládnout bez zedníka. V tomto článku najdete přehledně vysvětlené, kdy má smysl pustit se do omítky svépomocí, jaké omítky se používají, jak správně nahodit omítku krok za krokem a na co si dát pozor u starších zdí.
Typy omítek a jejich využití
Omítky jsou zásadní součástí dokončovacích prací na stavbách, a to jak pro interiéry, tak exteriéry. Existuje několik typů omítek, které se liší nejen svým složením, ale i vlastnostmi a vhodností pro konkrétní aplikace, jedno však mají společné - pro zachování vlastností zvolené omítky musíme dbát na to, aby byl povrch vždy pevný, suchý, soudržný a zbavený všech nečistot.
- Minerální omítky: Jedná se o klasické omítky, které jsou na bázi cementu, vápna nebo sádry. Minerální omítky jsou vysoce propustné pro vodní páry, což zajišťuje, že stavba „dýchá“. Jsou ideální pro vlhké prostředí nebo starší budovy. Tyto omítky jsou prodyšné, chrání před plísněmi a jsou ideální pro plné podklady, jako jsou cihly nebo vápenopískové cihly, stejně jako pro vlhké nebo deštivé regiony. Mají přírodní, matný vzhled.
- Pastové omítky: Jsou vyráběny na bázi syntetických pryskyřic a dodávají se v připravené pastovité formě. Jsou připraveny k okamžitému použití a nevyžadují žádné další míchání.
- Silikonové omítky: Jsou považovány za prémiový produkt díky svým vlastnostem. Vyrábějí se na bázi silikonové pryskyřice. Díky vodoodpudivému povrchu se na nich méně usazuje prach a nečistoty, jsou extrémně odolné vůči povětrnostním podmínkám a znečištění. Podobně jako pastové omítky jsou velmi pružné a méně náchylné k praskání.
- Silikátové omítky: Jsou vyráběny na bázi draselného skla a mají unikátní vlastnosti spojené s jejich chemickým složením. Tyto omítky jsou velmi vhodné pro starší budovy, kde je třeba zachovat schopnost fasády „dýchat“.
- Akrylátové omítky: Jsou syntetické omítky na bázi akrylových pryskyřic. Jsou velmi pružné a méně náchylné k praskání, což je výhoda zejména u novostaveb nebo konstrukcí s možným, jakkoli drobným pohybem. Akrylátové omítky ovšem nejsou příliš propustné pro vodní páry, což může být nevýhodou při použití na fasádách, kde je nutná dobrá ventilace.
- Vápenné omítky: Jsou tradiční materiál, který se používá především v historických a renovovaných stavbách. Jsou ideální pro starší budovy nebo tam, kde je potřeba, aby stěny „dýchaly“, jsou šetrné k životnímu prostředí a poskytují přirozenou regulaci vlhkosti.
- Sanační omítky: Tyto omítky se hodí do sklepení a míst, které se potýkají s vlhkostí stěn a které umožní vodě se odpařovat ze stěn. Při práci se sanační omítkou je důležité dodržet několik navazujících kroků, které zajistí její správnou funkci a dlouhou životnost. Dodržením tohoto postupu zůstane sanační omítka funkční, prodyšná a schopná dlouhodobě odvádět vlhkost ze zdiva.
Sádrové omítky a jejich specifika
Pro uchování tepelněizolačních vlastností pórobetonových tvárnic je vhodné použít sádrovou omítku. Sádrové omítky mají několik velice příjemných vlastností. Díky hladkosti stěn se snižuje množství prachu, jenž na povrchu ulpívá. To ocení zvlášť rodiny potýkající se s alergiemi. V okamžiku, kdy se začne v domě topit, sádrová omítka vlhkost odevzdává zpět. Pokud použijete sádrové omítky na plynosilikátech (pórobetonu, jako je např. Ytong), máte zajištěno dodatečné vysychání tvárnic. Sádrová omítka má totiž stejný difuzní odpor (10) jako plynosilikátová tvárnice.
V interiérech, kde se setkává zdivo se sádrokartonem či betonovými panely, je možné pomocí sádrové omítky vytvořit opticky identické povrchy. Finální úpravu povrchu provádíte za mokra a bez broušení, můžete tedy plynule napojit různě hladké podklady. Se sádrovými omítkami lze vytvořit téměř dokonalou rovinnost stěny, takže bodová světla a přímé nasvícení stěn neodhalí žádné nedostatky. Navíc hladké stěny otevírají nekonečné možnosti barevných řešení moderními malířskými technikami. Hladké rovné stěny jsou plnohodnotným partnerem dalším architektonickým prvkům. Ještě zvyšují efekt moderních materiálů, jako je sklo, nerez, kámen, ušlechtilé dřevo.
Pokud aplikujete tuto sádrovou omítku v tloušťce od 4 mm na zdivo Ytong, není třeba používat penetraci ani perlinku v celé ploše! Perlinku je vhodné použít pouze v místech kritických přechodů. Při zpracování omítky Rimat 100 DLP oceníte i její vysokou přídržnost k podkladu a nízkou spotřebu materiálu. Extrémně savé podklady (a při tloušťce omítky do 4 mm) se opatří Základním penetračním nátěrem Rigips. Pro tloušťky omítky nad 4 mm není třeba podklad penetrovat (např. Ytong).
Čtěte také: Správná hydroizolace v koupelně
Příprava podkladu před omítáním
Správná příprava zdi je jeden z nejdůležitějších kroků při omítání zdí. Pokud se podklad podcení, omítka nemusí dobře držet, může praskat nebo se časem odlupovat. Stěna určená k omítání musí být suchá, čistá, zbavená prachu a mastnoty. Pokud je stěna čerstvě vyzděna, musí se nechat nějakou chvíli vyschnout. Stejně tak tomu je v případě, že omítáte starou stěnu, která je vlhká. Vlhkosti stěny ve starých objektech je zpravidla zapříčiněna chybějící či porušenou hydroizolací. Nejprve je tedy nutné použít sanační metody k odstranění příčiny vzlínání vlhkosti do stěny (podřezání stěn, tlaková chemická injektáž, …) a poté zdivo vysušit.
Specifická příprava pro staré zdivo
Omítání starého zdiva vyžaduje jiný přístup než práce na nových stěnách. Staré zdi bývají zatížené vlhkostí, solemi nebo nestejnoměrnou savostí, což může výrazně ovlivnit přilnavost i životnost nové omítky. Omítání staré cihelné stěny vyžaduje, aby byla ze styčných a ložných spár odstraněna původní omítka, a to do hloubky cca 20 mm. Malé praskliny lze zacelit tmelem, zatímco větší praskliny vyžadují speciální sanační maltu. Uvolněnou omítku je třeba odstranit a nerovnosti vyrovnat vyrovnávací maltou.
Aby byl povrch stěny sjednocen a vnitřní omítka na stěnu dobře přilnula, aplikuje se na stěnu špric, neboli cementový postřik. Jedná se o řídkou směs cementu, vody a písku frakce 0 - 4 mm. Cementový postřik na stěnu nahazujte zednickou lžící, lépe však zednickou naběračkou. Rychlým švihem se postřik rozprskne po stěně a vytvoří na ni hrubý podklad pro další krok omítání. Než však na stěnu nahodíte cementový postřik, navlhčete ji. K tomu výborně poslouží například konev s násadou na zalévání. Celou stěnu navlhčete, aby nevysávala vodu z cementového postřiku.
Příprava pro silně savé a hladké podklady
Silně savé podklady, jako je pórobeton, vyžadují zvláštní ošetření. K tomu je třeba podklad nejprve ošetřit hloubkovým základním nátěrem, aby se zabránilo příliš rychlému vysychání omítky. Nerovnosti je třeba vyplnit vyrovnávací maltou a pro zlepšení přilnavosti se doporučuje použít speciální adhezní můstek, který je přizpůsoben danému materiálu. Sklovitě hladké podklady (např. monolitické konstrukce z betonu, polystyrenové tvarovky) opatříme kontaktním nátěrem pro zvýšení přídržnosti omítky k podkladu.
Postup omítání krok za krokem
Omítání vnitřních stěn lze rozdělit do třech základních kroků. Pokud se budete držet tohoto návodu na omítání, minimalizujete riziko, že se vám vnitřní omítka nepovede. Nezapomeňte, že omítání nelze provádět za všech teplotních podmínek. Většinou se jedná o teploty od 5 do 35 °C. S nízkou teplotou může dojít k narušení struktury a následnému opadání omítky.
Čtěte také: Postup a zásady při nanášení hydroizolace
1. Příprava omítkové směsi
Konzistence malty na omítání má velký vliv nejen na průběh omítání, ale i na výslednou kvalitu vnitřních omítek. Maltu na omítání namícháte z hašeného vápna, cementu, říčního či kopaného písku a příp. vody. Jedná se o klasickou vápennocementovou omítku namíchanou tradičním způsobem. Poměr složek malty je 1:1:3 - 1:1:5, tedy 1 lopata vápna, 1 lopata cementu a 3 - 5 lopat písku. Konzistence malty musí být taková, aby dobře lepila (malta je „mastná“) a aby držela na lžíci obrácené vzhůru nohama. Malta na omítání nesmí být ani moc řídká, ani hustá. Pokud bude malta hustá, nepřilne na stěnu a opadá. Pokud bude malta příliš řídká, bude naopak stékat ze stěny.
Pro sádrové omítky Rimat nasypeme směs do čisté nádoby s čistou vodou. Po úplném pohlcení vodou se směs nechá 3-5 minut nasáknout. Směs se dokonale rozmíchá.
2. Nahazování omítky
Před samotným nahazováním omítky je potřeba zeď lehce navlhčit. Stačí jemné pokropení vodou, ideálně konví s kropicí hlavicí. Při samotném nahazování omítky použijte zednickou naběračku (fanku) nebo zednickou lžíci. Naberte omítkovou směs a uvolněným pohybem zápěstí ji nahoďte na stěnu. Pohyb ruky při omítání je nejdůležitější a závisí na něm uchycení malty na stěně. Při pomalém švihu omítka neulpí na povrchu stěny a opadne, při rychlém pohybu se rozprskne do všech stran a většina skončí na zemi.
Stěna se omítá od spodu nahoru. Omítka se nahodí mezi omítníky přibližně v půl metru širokém pásu a poté se pomocí hliníkové latě či dřevěné ohoblované desky strhne do roviny. Jakmile máte omítnutou celou stěnu, po mírném zavadnutí omítky vyjměte omítníky. Jak omítka zatvrdne, prázdná místa po omítnících zamázněte maltou a srovnejte do roviny.
Použití omítníků a armovací tkaniny
Než se však k omítání stěny přikročí, je třeba připravit omítníky, podle kterých se bude omítka strhávat. K tomu slouží omítníky, které se aplikují do nahozených „buchet“ omítky a vyrovnají do roviny pomocí vodováhy, olovnice a hliníkové latě. Na stěnu se nahodí „buchty“ omítky v rastru cca 1,2 x 1,2 m (příp. 1,5 x 1,5 m). Do těchto buchet se vloží omítníky tvořené dřevěnými latěmi či pevným ocelovým drátem o průměru cca 6 - 8 mm. Pokud omítáte stěny z tvárnic, lze pro omítání použít ocelové rychloomítníky, které se na stěnu nalepí na tenkou vrstvu malty.
Čtěte také: Techniky omítání fasád
Dále si vytipujte místa, kde by omítka mohla praskat. To je většinou u napojení příček a nosných stěn, nebo v případě starších domů na místech, kde jsou drobné, staticky nevýznamné praskliny. Tyto místa je dobré vyztužit výztužnou sítí - tzv. perlinkou. U vnějších omítek se armovací tkanina aplikuje především na rodinné domy bez přesahu střechy, domy s výškou nad 2 podlaží a pro bytové domy. V tomto případě se nejprve nanesou 2/3 tloušťky omítky, srovná se fasádní latí a poté se do ní zapracuje armovací tkanina. Po ztuhnutí se omítka doplní na konečnou tloušťku.
3. Finální úpravy a schnutí
Nyní máte hotovou jádrovou omítku, na kterou lze aplikovat poslední vrstvu - fajnovou štukovou omítku. Jádrová omítka však musí vyzrát, doba zrání je závislá na tloušťce omítky. 1 mm omítky schne přibližně 1 den. Jádrovou omítku necháváme vysychat zhruba 2-3 týdny v závislosti na její tloušťce, teplotě a vlhkosti prostředí.
Štuková omítka, lidově nazývaná fajnová omítka, se natahuje na navlhčenou jádrovou omítku. Štuková omítka se dá koupit jako pytlovaná směs. Pro zhotovení finální štukové omítky je potřeba dobře připravit směs, která musí mít opět takovou konzistenci, která dobře drží na lžíci, nestéká, ale při natahování na stěnu se také nedrolí a neopadává. Štuková omítka se natahuje v tenké vrstvě (asi 2 - 4 mm), a to v několika směrech pomocí ocelového hladítka. Na hladítko se naberou dvě lžíce štukové omítky, hladítko se přiloží na stěnu pod úhlem cca 30° - 40° a tažením nahoru se štuková omítka aplikuje na stěnu v několika rovnoběžných pruzích. Poté se nechá omítka zavadnout zhruba 20 - 40 minut a následně přichází na řadu filcování. Filcování se provádí pěnovým nebo molitanovým hladítkem.
Na jádrovou omítku můžeme vytvořit několik variant finální povrchové úpravy. Namátkou lze použít plastické stěrky pro vytvoření reliéfu, nebo tzv. benátský štuk, který připomíná mramor. Po vyzrání omítky se často řeší i drobné úpravy povrchu, jako je lehké přebroušení nebo lokální srovnání nerovností. Pokud je potřeba povrch ještě jemně sjednotit, může práci výrazně usnadnit bruska na omítky nebo vhodné ruční nářadí pro finální úpravy.
Tabulka: Přehled doporučených postupů pro různé typy podkladů a omítek
| Typ podkladu | Typ omítky | Příprava podkladu | Tloušťka omítky (příklad) | Poznámky |
|---|---|---|---|---|
| Nové cihelné zdivo | Vápennocementová, sádrová | Očištění, navlhčení | Jádrová: 1,5 cm; Štuková: 2-4 mm | Použití omítníků pro rovinnost. |
| Staré cihelné zdivo (vlhké) | Sanační omítka | Odstranění původní omítky (20 mm), sanace vlhkosti, cementový postřik (špric) | Dle specifikace sanačního systému | Nutné odstranit příčinu vlhkosti. |
| Pórobeton (Ytong) | Sádrová omítka | Bez penetrace/perlinky (nad 4 mm tloušťky omítky) | Od 4 mm | Pro zachování tepelněizolačních vlastností. Perlinka jen v kritických místech. |
| Extrémně savé podklady | Sádrová, vápennocementová | Základní penetrační nátěr Rigips (pod 4 mm tloušťky omítky) | Dle typu omítky | Zamezení rychlému vysychání omítky. |
| Hladké podklady (beton, polystyren) | Sádrová, pastová | Kontaktní nátěr pro zvýšení přídržnosti | Dle typu omítky | Zajištění adheze omítky k hladkému povrchu. |
Vnější omítky na jednovrstvé zdivo
Fasáda je vizitkou každého domu. Vedle estetické funkce chrání stěny před znečištěním, škodlivými mikroorganismy a povětrnostními vlivy. Omítnutí jednovrstvého obvodového zdiva je lehčí, než se zdá. Před samotným zahájením prací je nejprve nutné změřit vlhkost zdiva takzvaným vlhkoměrem. Pohybovat by se měla do 6 hmotnostních procent v letním období a do 4 hmotnostních procent v zimě. Dále je potřeba ověřit, zda ve zdivu nejsou spáry mezi cihlami širší než 5 milimetrů. Aby byl podklad rovný, používá se k vyplnění drážek a spár zdicí malta (např. Porotherm Profi Thermo-UNI). Lze také použít polyuretanovou pěnu (PU). Po jejím vytvrdnutí se musí pěna vyříznout do hloubky cca 3 cm a tento prostor opět vyplnit zdicí maltou. Vyhneme se tím riziku vzniku trhlin v těchto místech.
Po přípravě podkladu se usazují omítkové lišty, které vymezují budoucí rovinu omítky. Používají se různé druhy lišt - rohové, soklové lišty a okenní profily. Soklové lišty se usazují podle budoucí úrovně spodní hrany zdiva do zdicí malty. Rohové lišty se osazují do zdicí malty, která je v rohu zdiva nanášena s rozestupy zhruba po půl metru. Okolo oken se poté nalepí okenní profily, které zajišťují pružné připojení omítkových vrstev k rámu oken či dveří.
Hned následující den se může začít omítat. Moderní lehčené omítky, které se používají na tepelněizolační zdivo Porotherm obvykle nevyžadují vrstvu v podobě tradičního cementového šprice. Plocha zdiva bez armovací tkaniny se omítá ve dvou pracovních krocích metodou čerstvá do čerstvé. Druhá vrstva se aplikuje ihned po jejím lehkém zavadnutí (15-20 minut) a doplní se na konečnou tloušťku. Poté dojde ke stažení H-latí, ale už ne pouze nahrubo jako u vrstvy první, ale naopak přesně do roviny. Na omítce můžeme po jejím zatuhnutí provést seškrábnutí takzvaným škrabákem. Tím docílíme toho, že se nám otevře struktura, uvolní se napětí a omítka bude dobře vysychat.
Ještě před finální barevnou úpravou se na omítku nanese penetrační přípravek, který slouží ke snížení a sjednocení nasákavosti omítky. Na připravenou plochu po penetraci je už konečně možné nanést omítku ve zvoleném barevném odstínu. Materiál se nanáší nerezovým hladítkem a okamžitě se do plochy strukturuje krouživými pohyby plastovým hladítkem. Následně se plocha strukturuje na čisto.
Důležité rady a tipy
- Při omítání je důležité dodržet správný směr práce.
- Pro rovnoměrné stažení omítky a vytvoření pevného podkladu je důležité mít kvalitní nářadí.
- Omítání rohů stěny tradičním způsobem se provádí pomocí dřevěné ohoblované desky, která se zednickými skobami upne z jedné strany stěny tak, aby přečnívala přes roh o takovou šířku, jakou má mít omítka. Tato deska musí být v jedné rovině s omítníky na omítané stěně - její hrana slouží pro strhávání nahozené jádrové omítky.
- „Při samotném výběru barvy fasády doporučuji dodržet několik základních pravidel. Vyhýbat se hodně tmavým odstínům, které zvyšují tepelné namáhání fasády a povrchové napětí. Nedoporučuji ani hladké povrchové úpravy. I ty totiž zvyšují povrchové napětí. Barvu je nejlepší volit v odstínu o 2 až 3 stupně světlejší, než je ta vybraná.
tags: #nanaseni #omitky #na #cihlu #návod