Častým požadavkem, ale také přáním architekta, projektanta a investora je odvodňovací systém krytý stavební konstrukcí tak, aby byl tzv. „neviditelný“. Je více možností, jak vytvořit tento detail.
Klempířské řešení nadřímsových žlabů
Tradičně se pro provedení římsového žlabu používá klempířská konstrukce. Vzorové řešení římsového žlabu je graficky zpracováno ve všech verzích norem pro klempířské konstrukce od roku 1960. I v normě ČSN 73 3610:2008 je v příloze F uveden příklad řešení oplechování římsy se schématem římsového žlabu. Žlab, vytvořený dle detailu RHEINZINK-vně ležící nadřímsový žlab, je bezpečným a technicky jednodušším řešením.
Chyby při realizaci klempířských žlabů
Častou a zásadní chybou, která se u žlabu tohoto typu objevuje, je rozdělení žlabu na dva klempířské prvky - samotný žlab a lištu oplechování atiky. V místě přední návalky tak řemeslník vytvoří rizikové místo, kudy může voda vnikat do konstrukce objektu. Druhou technickou chybou je vyrobení zadní strany žlabu nižší, než je přední strana žlabu.
Pro bezproblémovou funkci žlabu je nutné řádné vyspádování 1%. Přední hrana žlabu přitom zůstává rovnoběžná s okapní hranou střechy, což je z estetického hlediska velmi pozitivní. Klempířský prvek (hranatý žlab specifického tvaru) musí být proveden jednodílně. Zadní strana žlabu musí být o 15 - 20 mm vyšší než přední strana žlabu.
U nadstřešního žlabu využívají klempíři často nejnižší možnou hranici podélného sklonu, aby se podařilo celou konstrukci žlabu skrýt za čelní masku. Malý podélný sklon žlabu pak zvyšuje riziko stojící vody ve žlabu, především při tání sněhu nebo při zanesení nečistotami.
Čtěte také: Montáž betonových žlabů Hornbach
Velmi často se používá pro odvodnění římsového žlabu žlabové hrdlo napojené na dno žlabu. Tím pádem odpadní potrubí, do kterého je žlabové hrdlo zasunuto, prochází konstrukcí římsy. Promrzlá konstrukce římsy v období, kdy dojde k oblevě, se ohřívá se zpožděním. Tak může snadno dojít k zamrznutí hrdla v době, kdy má odvádět větší množství vody z právě tajícího sněhu na střeše.
Stejně jako u jiných žlabů - střešních nebo podokapních si pak voda nalezne sebemenší netěsnost ve spoji, ale na rozdíl od podokapního žlabu tato voda proniká na konstrukce pod sebou. Musí ji zachytit oplechování římsy pod žlabem.
Problémy s tepelnou roztažností a korozí
Současné trendy zajišťování potřebného tepelného odporu obvodových konstrukcí velmi často využívají vnější kontaktní zateplovací systémy. Pak je třeba zateplit i římsu. U starších i nových objektů může vzniknout komplikovaný konstrukční detail, především v souvislosti s upevněním klempířské konstrukce oplechování římsy. U dodatečně zateplovaných starších objektů vždy dojde ke změně vzhledu římsy, výrazně se zvýší její přední strana. Je-li na střeše skládaná krytina, v drtivé většině případů bude kombinována s doplňkovou hydroizolační vrstvou. Odvodnění této vrstvy bude vytvářet další komplikace v řešení konstrukčního detailu okraje střechy s římsovým žlabem.
Stejně jako u jiných oplechování (okenních parapetů, říms ve fasádě, korun atik) je třeba zajistit důslednou separaci plechu od silikátové konstrukce podkladu. Kontakt s konstrukcemi z betonu, malty i jiných staviv, jsou-li vlhké, je velkým korozním rizikem pro mnohé druhy plechů.
Čelní maska římsového žlabu řešeného jako klempířská konstrukce bude vždy v některých směrech pohledu vykazovat určité nerovnosti povrchu způsobené zpracováním plechu a teplotní roztažností plechu. Všechny klempířské konstrukce musí být navrženy a realizovány tak, aby byly vhodně eliminovány důsledky teplotní roztažnosti plechu. Rozdělují se na dilatační úseky. V případě žlabu musí být všechny spoje vodotěsné, včetně těch mezi dilatačními úseky. Vodotěsné spoje mezi klempířskými prvky jsou pájené, vodotěsný dilatační spoj lze vytvořit jedině připájením speciálního klempířského prvku s integrovanou pružnou vložkou.
Čtěte také: Použití malých betonových žlabů v praxi
Střešní žlaby NedZink se musejí pájet za měkka na styku a na jiných spojovacích místech normovanými tavidly podle DIN EN 29454-1 a pájkami podle DIN EN 29453. Pájka musí být nanesena na spojovaných dílech v šířce 10 mm (ve svislých oblastech minimálně 5 mm).
Příklad problematické realizace římsového žlabu
Správné vyřešení celé sestavy konstrukcí souvisejících s římsovým žlabem vyžaduje komplexní pohled na problematiku stability, korozní odolnosti, těsnosti a teplotní roztažnosti klempířských konstrukcí. Je možné postupovat podle zásad uvedených v ČSN 73 3610:2008 nebo je nutné uplatnit zkušenost.
Následující ukázka jedné nešťastné realizace, jejíž posouzení si zadal investor stavby v Atelieru DEK, to potvrzuje. Do objektů školy, na kterých byl římsový plechový žlab realizován, silně zatékalo. Zatékání bylo stejné v objektech s původní krytinou z plechových prvků i v objektu s novou taškovou krytinou. Vady byly dokumentovány na objektu s novou taškovou krytinou. Žlab byl osazen bez žlabových háků na bednění přibité ke krokvím a na povrch konstrukce římsy. Osazení bez háků neumožnilo vytvořit dostatečný podélný spád. Klempířské prvky žlabu byly spojeny ve sklonité části plochy ležící na bednění drážkovým spojem, ve dně a přední straně žlabu jsou pájené. Drážkový spoj není vodotěsný, přitom je evidentní, že ve žlabu občas působí tlaková voda. Oplechování nad přední stranou římsy je spojeno nýtováním se žlabem. Sice je v rozvodí použit klempířský prvek s integrovanou pružnou vložkou, ale způsob připevnění a vzájemného spojení klempířských prvků vedou k praskání pájených spojů. Prostě to nemůže fungovat.
Tvar žlabu a podkladní konstrukce římsy vyžadují absolutní těsnost žlabu. Není zde k dispozici pojistná funkce oplechování římsy s okapem vně římsy, které by vyvedlo vodu z případné poruchy spoje žlabu.
Nové řešení nakonec vedlo k zakrytí římsy hydroizolačním povlakem z PVC-P fólie ukončeným na nově vytvořeném okapu a k osazení podokapního žlabu.
Čtěte také: Žlaby D400 s litinovou mříží pro náročné aplikace
Alternativní řešení: Žlab s povlakovou hydroizolační vrstvou
Příklad řešení římsového žlabu s povlakovou hydroizolační vrstvou z fólie PVC-P
Při realizaci střechy rodinného domu se skladbou TOPDEK (tepelná izolace je nad krokvemi) využívající desky DEKPIR TOP 022 jsme se podíleli na návrhu konstrukčního detailu okraje střechy. Tvar žlabu byl vytvořen tesařskou konstrukcí z dřevěných desek. Rozsah ploch opatřených hydroizolačním povlakem byl volen s ohledem na zajištění dostatečné bezpečnosti střechy před přelitím vody přes vnitřní okraj izolované plochy v případě zahlcení nebo ucpání odtoku. Bylo nezbytné vyřešit kontakt parotěsnicí vrstvy plnící zároveň funkci pojistné hydroizolační vrstvy s fóliovou hydroizolační vrstvou žlabu. Použila se plechová lišta. Dřevěný profil tvořící okraj tepelněizolační vrstvy je osazen tak, aby pod ním mohla vytékat případná voda proniklá na parotěsnicí vrstvu. Plechovou lištou se zároveň ukončila doplňková hydroizolační vrstva z difúzně propustné fólie. Pro připevnění, tvarování i ukončení hydroizolační fólie ALKORPLAN byly využity profily z plechu s vrstvou PVC-P.
U takto provedeného žlabu nehrozí problémy s řešením těsnosti spojů a dilatace klempířských prvků jako u plechových konstrukcí žlabů. I takto provedený žlab ale bude vyžadovat pravidelné prohlídky a čištění, aby nedocházelo k zanášení žlabu a byl umožněn bezpečný odtok vody. Realizace římsového žlabu s hydroizolačním povlakem je velmi zdařilá.
Skryté okapové systémy
Systém SIBA Modern
Nový skrytý okapový systém SIBA Modern je určen pro použití na objektech, kde je žádoucí pohledově skrýt celý okapový systém nebo jeho část pod fasádu. Výhodou skrytého okapového systému Siba Modern je bezpečné ukrytí celého, nebo části systému uvnitř fasády a jediným viditelným prvkem celého systému je vnější fasádní pohledový prvek.
- Těsnění svodové roury pro skrytý okapový systém SIBA Modern.
- Úchytný kroužek zajišťující PVC svodovou rouru skrytého okapového systému SIBA Modern.
- Svodová trubka z PVC pro skryté řešení svodu SIBA Modern.
Modulární štěrbinové žlaby ACO
Modulární štěrbinové žlaby ACO jsou variabilní stavebnicové systémy nerezových žlabů sestávající se z typizovaných prvků vyráběných v několika typových segmentech, které je možné spojovat do nejrůznějších sestav. Najdou využití všude tam, kde je kladen důraz na subtilní a nenápadné řešení odvodnění, jako jsou například bazény a wellness zařízení. Jsou vhodné pro použití jako dělící bariéra mezi mokrou a suchou částí objektu. Velmi oblíbené jsou v maso zpracovatelských závodech, ačkoliv v některých částech výroby jsou jistě vhodnější žlaby krabicové.
ACO Modular 8
ACO Modular 8 je štěrbinový žlab s šířkou vtokové štěrbiny 8 mm, vyráběný z nerezové oceli třídy 1.4301 nebo 1.4404. Jedná se o materiál, který zaručuje maximální odolnost a snadnou údržbu. Všechny prvky jsou podrobeny ochrannému procesu pasivace, který zaručuje ještě vyšší odolnost proti korozi. Štěrbinové odvodnění je velmi diskrétní, elegantní a úsporné; je k dispozici s vnitřním spádem dna nebo bez něj, aby vyhovovalo různým typům podlahových konstrukcí. Šířka štěrbiny pouhých 8 mm nebrání pohybu chodců a splňuje požadavky pro chůzi naboso.
ACO Modular 20 v hygienickém provedení
Systém Modular 20 v hygienickém provedení má upravenou geometrii profilu tak, že je vidět na všechny vnitřní plochy. Podle pravidla: „Jedině to, co je vidět, může být skutečně udržováno čisté,“ významně zvyšuje výsledky sanitace. Další významnou změnou oproti běžným štěrbinovým žlabům je odstranění pevně přivařených rozpěrných kolíčků ve štěrbině. To přináší jedinečnou příležitost pro mechanické čištění žlabu kartáčem, což jinak není možné. Žlab je opatřen vnějšími výztužnými žebry pro zajištění celkové pevnosti žlabu a pro účely instalace jsou uvnitř štěrbiny osazeny plastové rozpěrky, které působí proti sevření žlabu při betonáži. Tyto rozpěrky se po vytvrdnutí betonu odstraní. Jeho primární využití je v potravinářském průmyslu. I přes výztužná žebra je nutné počítat se sníženou nosností systému oproti standardnímu systému Modular 20, a sice do třídy zatížení R50, která je však pro většinu běžných provozů dostatečná.
- Bez pevných rozpěrek = snadné mechanické čištění
- Upravená geometrie profilu = možná vizuální kontrola
- Třída zatížení do R 50
- Primární oblast použití: Hygienicky rizikové výrobní prostory v potravinářském průmyslu, např. v masném průmyslu, vinařstvích, apod.
Štěrbinový kryt je zvláště vhodný do míst, kde se přes rošt často jezdí vozíky a manipulační technikou nebo kde je výhodné zabránit vniku hrubých nečistot do žlabu a předcházet tak jeho ucpání.
ACO Modular 20 klasické provedení
Systém Modular 20 je klasické provedení štěrbinového žlabu, kde jsou z důvodu poskytnutí vysoké pevnosti a stability žlabu ve vtokové štěrbině pevně navařeny výztužné rozpěrné kolíčky. To poskytuje vysokou pevnost systému až do třídy C250/N250. Jeho primární využití je především v průmyslových aplikacích, kde nejsou kladeny vysoké požadavky na hygienu prostředí. Díky vysoké nosnosti systému je vhodný rovněž do skladových prostor.
- Včetně pevných rozpěrek = horší možnosti čištění
- Standardní geometrie profilu = minimální vizuální kontrola (slepé úhly)
- Třída zatížení do N 250
- Primární oblast použití: Všechny průmyslové aplikace, kde je vyžadována vyšší nosnost a/nebo nejsou kladeny vysoké požadavky na hygienu prostředí
Štěrbinový kryt je zvláště vhodný do míst, kde se přes rošt často jezdí vozíky a manipulační technikou nebo kde je výhodné zabránit vniku hrubých nečistot do žlabu a předcházet tak jeho ucpání.
Typy roštů pro štěrbinové žlaby ACO Modular
| Typ roštu | Třída zatížení | Třída protiskluzu | Povrch | Hygienický design dle | Poznámky |
|---|---|---|---|---|---|
| Z jednoho kusu plechu (bez svarů) | L15 | R11 dle DIN 51130 | Mořený a pasivovaný | EN 1672, EN ISO 14159 a EHEDG dokumentu číslo 8, 13 a 44 | Snadná sanitace |
| Bezrámová konstrukce | R50 (nebo M125 pro Modular 20) | R11 dle DIN 51130 | Elektrolyticky leštěný | EN 1672, EN ISO 14159 a EHEDG dokumentu číslo 8, 13 a 44 | Zamezuje ulpívání nečistot ve spáře |
| Jednotlivé příčky plně svařeny s rámem | R50 (M125 nebo N250 pro Modular 20) | R11 dle DIN 51130 | Elektrolyticky leštěný | EN 1672, EN ISO 14159 a EHEDG dokumentu číslo 8, 13 a 44 | Absence spár usnadňuje vyčištění |
| S vtokovou štěrbinou 10 mm | R50 nebo M125 | R11 dle DIN 51130 | Mořený povrch, vrchní strana tryskaná | EN 1672, EN ISO 14159 a EHEDG dokumentu číslo 8, 13 a 44 | |
| Z válcovaných profilů | L15 | R11 dle DIN 51130 | Elektrolyticky leštěný | Nejsou ostré hrany příček, prevence zranění a degradace obuvi | |
| Perforovaný (čtvercové otvory 6x6 mm) | L15 | R9 dle DIN 51130 | Broušený, hladký | Ideální pro pocházení bosou nohou (bazény, sprchy, aquaparky) | |
| Designový (trojúhelníkové podélné pruty, šířka štěrbiny 5 mm) | L15 | R10 dle DIN 51130 | Broušený, hladký | Vhodný pro bosé nohy i jehlové podpatky, ideální v komerčním prostředí | |
| Designový s protiskluznou úpravou (šířka štěrbiny 5 mm) | L15 | Broušený, hladký | Vhodný i pro bosé nohy |
Obecné informace k žlabům a odvodnění
Lůžkové žlaby mohou být zavěšeny na háky a potom je úprava podobná jako u žlabu podokapního. Častěji však bývají mezistřešní žlaby vytvořeny jako žlaby lůžkové, v dřevěném nebo betonovém lůžku.
Tvar i průřez žlabu je dán konstrukčním uspořádáním střech. Obvykle bývají obdélníkového průřezu se zkosenými nebo zaoblenými rohy s oblým nebo rovným dnem. Jejich šířka je okolo 250 mm, až do 400 mm. Pro ploché střechy stačí žlab s okapovými plechy vcelku. Pro strmější sklony střech se spojí žlab se samostatnými okapovými plechy na dvojitou ležatou drážku.
Protože je u průmyslových budov možnost značného zanášení žlabu popílkem nebo jinou nečistotou, doporučuje se do hrdel vkládat drátěné košíčky a žlaby často čistit, aby se odpadní trouby neucpaly. Také se do mezistřešních žlabů vkládají laťové mříže jako ochrana proti zavalení sněhem a proti zdeformování při chůzi osob čistících žlab, nebo opravujících střechy.
Pro bezpečné odvádění dešťové vody ze střech a balkonů má rozhodující význam velikost průřezu dešťového svodu. K odpovídajícímu svodu se potom přiřadí patřičný žlab (tvar a rozměry), včetně navazujících prvků jako kotlíky a kolena. V oblasti odvodnění střech rozlišujeme mezi žlaby, které se nacházejí vně a uvnitř střechy.
Žlab umístěný „uvnitř“ střešní konstrukce vyžaduje obzvlášť pečlivé detailní naplánování. Střechy s vnitřními žlaby musejí mít minimálně dva odtoky nebo jeden odtok a jeden bezpečnostní odtok. Každý jednotlivý odtok musí být schopný odvést množství dešťové vody stanovené podle tabulky 8.
Normativní požadavky
V DIN EN 612 „Závěsné žlaby a dešťové svody z kovových materiálů, pojmy, rozdělení a požadavky“ jsou stanoveny všeobecné charakteristiky, označení, rozdělení a požadavky na kvalitu těchto výrobků. Tato evropská norma platí pro požadavky na průmyslově vyráběné žlaby a svody z kovových materiálů. Připojení žlabu na střechu by se mělo provádět, pokud je to potřeba, pomocí okapového plechu.
ČSN 73 3610:2008, článek 13.9: Mezistřešní a zaatikové žlaby se nedoporučuje řešit klempířskou konstrukcí. Použití lemování z plechu k napojení povlakové hydroizolace na svislé konstrukce (stěny, obruby světlíků, obruby výlezů apod.) není vhodné.
ČSN 73 1901:2011, článek 8.19.5: Zaatikové a mezistřešní žlaby se navrhují výjimečně. Tyto žlaby spolu s dostatečně velkou částí přilehlých střešních rovin mají být opatřeny povlakovou vodotěsnicí vrstvou. Rozsah ploch opatřených povlakovou vodotěsnicí vrstvou závisí na předpokládaném množství odváděné vody a na množství sněhu a ledu, který se může hromadit ve žlabu a jeho okolí.
RHEINZINK systémy odvodnění
Přednosti systému odvodnění RHEINZINK jsou především v přesnosti a jednoduchosti montáže. Žádné přizpůsobování a dodatečné úpravy. Žádné rozdíly kvality, žádné nenormované tloušťky plechu. Všechny prvky jsou vyrobeny z jednoho materiálu od jednoho výrobce a všechny prvky stejně patinují. Dlouhá životnost a bezúdržbovost systému je zárukou zhodnocení investice do titanzinku RHEINZINK.
Svodová roura s výztuhou (svod s ochranným zakončením)
Svodová roura s výztuhou splňuje jak bezpečnostní, tak estetické nároky ukončení odvodňovacího systému v terénu, vše ve vysoké kvalitě RHEINZINK. Na veřejně frekventovaných místech často dochází vlivem vnějších faktorů k poškození spodní části svodu. Investor má jen málo možností, jak tomu předcházet. Buď donekonečna měnit nové svody, nebo použít nevzhledné ocelové či litinové ukončení svodů nad terénem. RHEINZINK nabízí atraktivní řešení - svodové roury s neviditelnou výztuhou. Jde o plastovou rouru opláštěnou po celém obvodu a na celou výšku materiálem RHEINZINK „předzvětralý pro modrošedý“. Tento odvodňovací díl se vyrábí v délce 1000 mm o průměru 110 a 125 mm, takže umožňuje napojení svodů od průměru 76 mm až do 120 mm. Je důležité si uvědomit, že v případě poškození spodní části svodu dojde nejen k narušení jeho estetických parametrů, ale především k omezení jeho funkčnosti. Zúžením profilu svodu v jeho dolní části dojde ke snížení kapacity odváděné vody a případnému zamrzání, které může způsobit další poškození svodu.
Nové objímky RHEINZINK
Na přelomu roku 2010 a 2011 došlo k rozšíření sortimentu doplněním objímek svodů. Z materiálu RHEINZINK „předzvětralý pro břidlicově šedý“ jsou nově nabízeny objímky kruhové o průměrech 80, 100 a 120 mm, z materiálu RHEINZINK „předzvětralý pro modrošedý“ objímky kruhové o průměrech 60 a 150 mm a objímky hranaté, rozměr 100 x 100 mm.
tags: #nadrimsovy #zlab #konstrukce #informace