Dřevěná fasáda je nejen esteticky přitažlivá, ale také funkční. Její montáž je pro truhláře, tesaře, nebo i zručného kutila vcelku jednoduchá věc, ale vyžaduje pečlivou přípravu a dodržení správných technologických postupů. Dřevo jako přírodní materiál nabízí výborné izolační vlastnosti, přirozenou regulaci vlhkosti a skvělou schopnost přizpůsobit se různým architektonickým stylům. Kromě toho, že zkrášlí dům, dodá mu vynikající zvukovou a tepelnou izolaci.
Příprava na stavbu dřevěné fasády
Úspěšná montáž fasády začíná důkladnou přípravou. Před samotným zahájením prací je nutné provést několik kroků, které ovlivní kvalitu výsledku a životnost celé konstrukce.
Posouzení stavu stávající konstrukce
Než začnete s montáží, je důležité zkontrolovat stav stávající obvodové konstrukce. Zjistěte, zda je podklad rovný, suchý a bez známek plísní nebo hniloby. V případě rekonstrukce staršího objektu může být nutné provést sanaci zdiva nebo výměnu poškozených částí.
Výběr vhodného dřeva
Pro dřevěnou fasádu se nejčastěji používají jehličnaté dřeviny jako smrk, modřín nebo borovice. Důležité je, aby bylo dřevo sušené (ideálně na 12-16 % vlhkosti) a ošetřené proti škůdcům a houbám. Pro delší životnost se doporučuje použít dřevo s vyšší hustotou nebo tepelně upravené (thermowood). Trvanlivost hodně ovlivní i výběr dřeva. Mimořádně odolný je sibiřský modřín, ale i z palubek ze smrku či palubek z borovice je možné vytvořit kvalitní a trvanlivou fasádu.
Nejčastěji používané dřeviny pro fasády
- Smrk: V Evropě nejvíce používaná dřevina se na fasády a hlavně štíty používá již stovky let. Životnost na fasádě bez nátěru je kolem 50 let, proto se již několik století vždy povrchově upravuje. Dříve to bylo volskou krví s různými přísadami, přes různé karbolky a vyjeté oleje, až po současné moderní a ekologické vodou ředitelné lazury.
- Borovice: Nepatrně tvrdší než smrk, ale celkově hodně smolnatá dřevina. S některými nátěrovými hmotami se nesnáší a lze je aplikovat až po celkovém odmaštění dřeva. Životnost na fasádě je zhruba 60 let. Na prudkém slunci roní (hlavně ze suků) pryskyřici, což poškozuje povrchovou úpravu a na tmavém nátěru vytváří žlutavé fleky.
- Sibiřský modřín: Pro svoji medově žlutohnědou barvu, vysokou odolnost a životnost (nad 100 let) a příznivou cenu patří sibiřský modřín, hned po levném smrku, mezi nejvyhledávanější dřeviny na fasády. Kromě fasád je sibiřský modřín pro svoji hustotu (cca 750 kg/m3) a tvrdost (3,0 Brinnela) vhodný i na podlahy do exteriéru i interiéru.
- Thermo dřeviny: Pro úpravu na thermo dřeviny se používají běžné dřeviny (smrk, borovice, jasan, buk), které se tepelně upravují, aby se zlepšily některé jejich vlastnosti, a to především stálost a životnost. Thermo dřeviny není potřeba povrchově upravovat, a pro svoji stálost se hodí i do vlhčího a nestálého prostředí jako jsou terasy, bazény, jezírka.
- Exotické dřeviny: Jedná se především o dřeviny z jižní Ameriky (Massaranduba, Jatoba, Ipe (Lapacho), Garapa, Tatajuba, Quaruba Tinga, Louro Tomaquaré, Tigerwood), severní Ameriky (Cedr), jihovýchodní Asie (Teak, Eben, Bangkirai, Kapur, Kempas, Meranti, Merbau, Kokos, Bambus) a Afriky (Teak, Abachi, Dusie, Wenge, Iroko, Mahagon). Toto je jen část exotických dřevin, které se do Čech dováží.
Projektová dokumentace a plánování
Bez kvalitního projektu se neobejdete. Plánování zahrnuje nejen vzhled a rozměry fasády, ale i technické detaily jako dilatační spáry, větrací mezery, způsob kotvení a návaznost na ostatní stavební prvky (okna, dveře, rohy, sokl). Dbejte na to, aby byla spodní konstrukce rovná.
Čtěte také: Jak postavit gabionový plot svépomocí?
Aklimatizace dřeva
Než se pustíte do samotné montáže, je nutné nechat obkladové palubky aklimatizovat, aby jejich rozměry i tvar zůstaly stejné. Dřevo může nabobtnat nebo se seschnout tím, že pohlcuje vlhkost nebo vysychá tak dlouho, až se jeho obsah vlhkosti dostane do rovnováhy s okolním vzduchem. Ideální je, když je vlhkost palubek stejná jako okolní vzduch, pak zůstávají rozměry i tvar stejné. Nechejte je ležet zabalené pod střechou tak, aby k nim mohl vzduch, ale aby nemokly. Doporučená vlhkost pro venkovní použití je 12% - 19%. Nejlepší však je počkat, až palubky dosáhnou stejné vlhkosti, jakou mají jiné dřevěné prvky z venkovní strany domu. Vše ověříte pomocí vlhkoměru. Podle vlhkosti dřeva se pak liší pracovní postup. „Pokud je vlhkost obkladu 17% - 20%, můžete palubky při montáži dorážet k sobě. Když je vlhkost nižší, musíte je povolovat, aby se při stoupající vlhkosti nevyboulily“.
Typy obložení dle vlhkosti a aklimatizace
- Obložení ze dřeva sušeného v sušárně (12-18% vlhkosti): Upřednostňuje se pro svoji konzistenci, stabilitu, snadné natírání a celkovou charakteristiku. Tyto výrobky jsou při výrobě sušeny na obsah vlhkosti 12-18 %. Jsou nejlépe připraveny k okamžitému použití. Pokud obložení během dopravy na stavbu nenavlhlo, může se okamžitě montovat, a to s výjimkou horkého a suchého prostředí, kde se obvykle vyžaduje jeho uskladnění v dobře větraném prostředí po dobu 3 až 5 dnů.
- Obložení sušené na vzduchu nebo v sušárně (cca 19% vlhkosti): Tyto výrobky je třeba nechat aklimatizovat na podmínky okolního prostředí tak, že jednotlivé díly obložení narovnáme svisle na proklady umístěné v pravidelných vzdálenostech v suchém skladovacím prostředí po dobu 7-10 dnů.
- Obložení z nevyzrálého nebo mokrého dřeva: Vyžaduje delší čas pro aklimatizaci než obložení z vyzrálého dřeva. Jednotlivé díly oddělte svisle umístěnými proklady takovým způsobem, aby byly vždy dva díly vedle sebe a po dobu nejméně 30 dnů je uložte do dobře větraného suchého prostředí, ve vlhkých podmínkách i déle. Při koupi nevyzrálého obložení doporučujeme profily jako například rýhovaný, fasetovaný nebo lištový, u nichž se počítá s jejich seschnutím.
Dokud není dřevo namontováno, potřebuje ochranu před působením přímého slunečního záření, nasáknutím vodou, nečistotami a dalšími vlivy. Obložení uskladněte ve vodorovné poloze nad zemí za použití prokladů a ochrany před vlhkostí, aby nedocházelo k absorpci vlhkosti od spodu. Přikryjte ho krytem nepropouštějícím vodu, který zdvihnete uprostřed tak, aby se na krytu nevytvářely kaluže vody. Neutěsňujte zcela, neboť je třeba, aby mohl vzduch dobře cirkulovat. Ideální je obložení před použitím uskladnit v uzavřené budově, například v garáži.
Povrchová úprava dřeva
Povrchovou úpravu vždy provádějte před montáží. Minimálně jednou ji naneste i z rubové strany profilu. Palubky natírejte před montáží, minimálně jednou vrstvou i z rubové strany. Pokud nátěr neobsahuje přípravky proti plísním, houbám a dřevokaznému hmyzu, doporučujeme napustit palubky takovýmto přípravkem před nanášením vlastního nátěru. Nejvíce se používají tenkovrstvé lazury, oleje a vosky. U většiny nátěrových hmot jsou nutné dvě vrstvy. Také hranoly roštu ošetřete ochranným nátěrem. Na koncích palubek si pak předvrtejte otvory pro šrouby. Na každém konci desky jeden, a to alespoň 5 cm od kraje. Díky tomu nebudou profily praskat.
Před montáží (na stavbě) se doporučuje nanést svrchní nátěr na všechny povrchy (včetně koncových částí). Druh nátěru se určí v závislosti na požadovaném vzhledu. Všechny řezy musí být bez ohledu na to, v jakém ročním období se montáž provádí, ošetřeny nátěrem. Vlákna na konci všech dřevěných výrobků absorbují kapaliny 250x rychleji než ostatní dřevěné strany. Stoprocentní akrylovolatexové základní nátěry jsou přípustné, jsou-li podle svého výrobce schopny poskytnout příslušné ošetření. Tam, kde teploty klesají pod 10 °C, ať už během aplikace nebo během tuhnutí, použijte k ošetření koncových vláken obnažených v důsledku řezů provedených při montáži alkydový olejový základní nátěr na dřevo. Uříznuté díly ošetřené na koncích alkydovým olejovým základním nátěrem mohou být namontovány před zaschnutím, aniž by se tím narušila účinnost ochrany.
Nezbytné nářadí na dřevo pro montáž fasády
Pro kvalitní a bezpečnou montáž dřevěné fasády je nutné mít k dispozici správné nářadí. Níže uvádíme seznam základního i doplňkového vybavení, které by nemělo chybět žádnému řemeslníkovi ani zručnému kutilovi.
Čtěte také: Asfaltové šindele: Kompletní návod k instalaci
Měřící a značící nářadí
- Metr a svinovací pásmo: pro přesné měření délek a rozměrů.
- Vodováha a laserový nivelátor: zajišťují rovinnost a přesnost montáže.
- Úhelník a značící tužka: pro přesné značení řezů a spojů.
Řezací nářadí
- Pila okružní (kotoučová): pro rovné řezy prken a latí.
- Přímočará pila: vhodná pro zakřivené nebo detailní řezy.
- Pokosová pila: ideální pro přesné úhlové řezy (např. u rohů).
Spojovací nářadí
- Akumulátorový šroubovák nebo vrtačka: pro šroubování latí a obkladových prken.
- Hřebíkovačka: urychluje práci při připevňování obkladů.
- Kladivo: pro drobné úpravy a zatloukání hřebíků.
Ostatní vybavení
- Bruska: pro začištění hran a povrchů.
- Lešení nebo pracovní plošina: pro bezpečný přístup k vyšším částem fasády.
- Ochranné pomůcky: rukavice, brýle, sluchátka, respirátor.
Postup montáže dřevěné fasády krok za krokem
Samotná montáž fasády se skládá z několika fází. Každá z nich musí být provedena pečlivě, aby byla zajištěna dlouhá životnost a estetická kvalita výsledné fasády. Dřevěná fasáda je vystavena množství různých vnějších vlivů.
Konstruktivní (stavební) ochrana dřeva
Konstruktivní (stavební) ochrana dřeva zabrání tomu, že dřevo zůstane trvale mokré. Tak zajistíte účinně a bez chemie to, že ve vaší dřevěné fasádě nevznikne žádný prostor pro škůdce. Příležitostné, krátkodobé zatížení vlhkostí (déšť) není žádný problém, dokud druh konstrukce zajistí to, že voda nepronikne do dřeva a po každém zvlhčení zase rychle uschne. Protože dřevo řezané napříč vláknem pohlcuje vlhkost podstatně rychleji než podélné dřevo, musí být strany čel u fasádních profilů chráněny před pronikající vlhkostí. Nahoru směřující strany čel chraňte dostatečně velkými střešními přesahy, zakrytím z plechu nebo podélným dřevem. U konců čel směřujících dolů usnadníte rychlé odtékání vody zaříznutím pod 15°- 20° (okapnice), kde může voda odkapávat.
Montáž roštu a větrání
Fasádní profil se na fasádu montuje na dřevěný rošt. Rošt musí být vytvořen tak, aby za fasádou mohl proudit vzduch směrem nahoru a aby mohl nahoře unikat. Aby se zabránilo trvalému zvlhčování dřevěné fasády například zkondenzovanou vodou a zaručilo se rychlé uschnutí také u vnitřních stran prken, musí být dřevěné fasády zásadně odvětrány zezadu. Pomocí kontra laťování, které je vodorovně namontováno na svislé základní laťování, vzniká za fasádními profily dutina, kterou cirkuluje suchý proud vzduchu. Dbejte na neomezenou možnost přívodu a odvodu vzduchu. Rozteč roštu musí být přiměřená tloušťce fasádního profilu, a třeba zohlednit, zdali jde o profil s perem a drážkou nebo bez nich.
Instalace podkladního roštu je klíčová. Rošt tvoří nosnou konstrukci pro obklad. Obvykle se skládá z vodorovných a svislých latí, které se připevňují ke stěně pomocí hmoždinek nebo kotev. Mezi latěmi musí být dodržena větrací mezera (min. 20 mm), která umožní odvod vlhkosti a prodlouží životnost dřeva. Rošt se montuje k nosné konstrukci svisle či vodorovně. Když nosné latě montujete vodorovně, je třeba přes ně namontovat ještě svislé kontralatě. Vzdálenost mezi jednotlivými hranoly roštu musí být přiměřená tloušťce palubky. Co nejvíce dbejte na to, aby byl rošt rovný a aby kontralatě byly kolmo k obkladu. Zkontrolujte to pomocí olovnice a srovnávací latě. Větší nerovnosti, jako jsou kameny či zbytky omítky, odstraňte, menší vyrovnejte dřevěnými klínky umístěnými pod nosné latě, v místě upevnění hmoždinkami. Aby neunikalo teplo, neměly by se hranoly šroubovat zvenčí přímo do zdi. Místo jednoho silného hranolu můžete použít dva či více tenčích. Ten první přišroubujte na hmoždinku do zdi, další připevníte na ten první. U větších hranolů lze hmoždinkami přidělat na zeď kovové úhelníky a na ně přikotvit hranoly. Úhelníky pak překryjete izolací. Na svislé kotvení se většinou používá dlouhá vodováha. Přikotvíte si okrajové latě, ostatní pak připevňujete podle šňůry napjaté mezi ty okrajové.
Typy upevnění krokví ke zdi
V praxi dominují dva způsoby připevnění krokví ke zdi budovy:
Čtěte také: Jak na podlahu z OSB desek?
- Přímé přišroubování přes izolační vrstvu: První z nich je přišroubování nosné konstrukce pod desky přímo přes izolační vrstvu a zakotvení do zdi budovy. Přičemž izolační vrstva má obvykle tloušťku 15cm-20cm, navíc nutná dilatace 2cm nám dává celkem průměrně 19,5cm, přes které musí šroub projít, než se zakotví ve zdi asi na 7cm. Délka potenciálních šroubů bude tedy přes 26cm. Vzniká tedy riziko, že při tak velké délce šrouby pod vlivem tíhy desek budou náchylné k trhlinám, protože celá hmotnost desek a druhé úrovně krokví bude působit na šrouby mimo jejich hranici, a šroub navíc není nijak podporován ve vrstvě izolace. Proto doporučujeme taková řešení pouze v případě izolace do 15cm tloušťky s použitím distančních šroubů s co nejlepšími parametry.
- Montáž distančních konzol (hliníkový úhelník): Výrazně levnější a praktičtější alternativou je montáž distančních konzol ve formě hliníkového úhelníku. Toto řešení nám na jedné straně zaručuje stabilní podporu krokví, i při nadprůměrných zatíženích a velké tloušťce izolace, a zároveň umožňuje vyrovnání první vrstvy krokví, což je značně obtížnější při použití distančních šroubů. Konzole obvykle vypouštíme o 2cm-4cm za obrys izolace. Vertikální lať připevňujeme ke konzolám. Vertikální lať má obvykle průřez 30×60 nebo 45×70, aby se příliš nezvětšoval objem budovy a umožnilo se použití kratších konzol, částečně vertikální latě zasuneme do vlny. Lať vyčnívá za obrys vlny o 2cm-4cm a tímto způsobem vytváříme cirkulaci vzduchu ve vertikále.
Tepelná izolace a parozábrana
Pokud je fasáda součástí zateplení, mezi latě se vkládá minerální vata nebo jiný izolační materiál. Na vnější stranu se instaluje difuzně otevřená fólie, která chrání izolaci před vlhkostí a zároveň umožňuje odvětrání. Do větrané fasády se používají středně tuhé desky většinou čedičové izolace, například Isover Fassil či Isover Fassil NT. Obvykle by měla být deska tepelné izolace o cca 1 cm širší než samotný rošt. Ve svislém roštu a někdy i ve vodorovném roštu je nutné desky tepelné izolace přikotvit. Druh kotvících prvků záleží na použité tepelné izolaci, jejich počet většinou na konstrukci větrané fasády. POZOR: Dejte si pozor, abyste nepoužili hmoždinky na jiný typ podkladu. Použití difuzních fólií na tepelnou izolaci je doporučené u větraných stěn, kde vrchní plášť fasády není celistvý a hrozí zafoukání vody či sněhu do prostoru větrané mezery. Větraná mezera by měla mít minimální šíři 2 cm, doporučeny jsou ale centimetry 4 (tepelná izolace se může někdy boulit a v zúžené mezeře proudí hůře vzduch). Důležitou součástí větrané mezery jsou také ochranné mřížky u nasávacího a výstupního otvoru.
Při montáži distančních konzol je nejlepším řešením výběr kamenné vlny. Důvod je docela prostý. Šrouby používáme po montáži izolace a konzole je nejlepší přišroubovat ke zdi před položením vlny/polystyrenu, protože jinak budeme muset vyřezat obdélníky o rozměrech základny konzole, což bude na jedné straně obtížné a přispěje k vytvoření mnoha tepelných mostů. Výběr kamenné vlny nám umožní její snadné propíchnutí hliníkovými částmi konzole o tloušťce 3mm. Stačí přiložit arch vlny na určené místo, konzole se na vlně otisknou, bude možné provést řezy ve vlně na těchto místech a protáhnout vlnu přes konzole. Po protažení bude vlna těsně přiléhat ke konzolám z obou stran a zajistí tepelnou izolaci. V případě polystyrenu podobný pokus skončí neúspěchem, protože arch polystyrenu na místě řezu se může rozdrobit a určitě nebude těsně přiléhat ke konzolám z obou jejich stran, což zvyšuje tlak na vznik tepelných mostů. Dále připevňujeme k vertikálním latím paropropustnou membránu ve formě folie.
Montáž obkladových prken
Prkna se připevňují na rošt pomocí nerezových vrutů nebo skrytého kotvení. Důležité je dodržet dilatační spáry (cca 2-5 mm) mezi jednotlivými prkny a správnou orientaci (vodorovně, svisle nebo šikmo). Palubky obkládejte vodorovně, perem nahoru. Při kotvení použijte kvalitní, dlouhodobě nekorodující materiály. Spojovací hřebíky nebo vruty musí procházet 3 cm do podkladního hranolu. Pro upevňování jsou nejlepší volbou nerezové spojovací materiály a to obzvláště v případě, kdy budete obložení natírat průhledným nebo poloprůhledným mořidlem. Ostatní druhy upevnění včetně elektrolyticky pokovených a mechanicky pozinkovaných se nedoporučují. Mohou zkorodovat a rozpadnout se a také nepříznivě reagovat s přírodními konzervačními látkami přítomnými ve dřevě, což by mohlo mít za následek skvrny a šmouhy. Pro obklady ze sibiřského modřínu se doporučuje použití vrutů. Připevňování pomocí hřebíků není u sibiřského modřínu vhodné. Obložení je třeba připevnit ke každému sloupku nebo podkladu pomocí hřebíků nebo vrutů umístěných maximálně 60 cm od středu.
Způsoby kotvení palubek
Palubky s perem a drážkou:
- Skrytý způsob: kotvení palubek do pera pozinkovanými kolářskými hřebíčky nebo nastřelovacími hřebíčky o délce min. 45 mm a více. To je takzvaný skrytý způsob.
- Viditelný způsob: dle šíře palubky jedním nebo dvěma vruty z nekorodující (nejlépe pevnostní) oceli. Při tomto (tzv. viditelném) způsobu kotvení Vám v případě použití obyčejných hřebíků může pod hlavičkou hřebíku vzniknout tzv. „slza“, kterou odstraníte pouze broušením. Proto se vyplatí větší investice i do hřebíků.
Fasádní profily bez pera a drážky:
- Skrytý způsob: lze pracovat se speciálními nerezovými příchytkami, které se zezadu dvěma vruty přichytí na profil a spárou mezi profily se ukotví na rošt. To je neviditelný způsob kotvení, efektní, ale finančně náročný.
- Viditelný způsob: levněji vyjde, když palubky připevníte jedním či dvěma vruty z nekorodující ocele.
Obložení z palubek s perem a drážkou lze montovat vodorovně nebo svisle. Při vodorovném pokládání obložení začněte ve spodní části plochy a postupujte směrem vzhůru, přičemž okraje s drážkami směřují dolů. Obložení z cedru a ThermoWoodu o šířce až 15 centimetrů můžete přibíjet skrytě tak, že hlavičky hřebíků nebo vrutů nebudou vidět, avšak obložení musíte připevnit vždy k nosnému sloupku. Hřebík musí procházet každou patou drážky. Širší obložení lze připevňovat pomocí dvou hřebíků na jeden díl. V případě svislého pokládání obložení začněte v jednom rohu takovým způsobem, aby okraj s drážkou směroval k přilehlé zdi. Pomocí vodováhy zajistěte přesné položení prvního prkna. Je možné, že okraj s drážkou prvního prkna bude pro zajištění dokonalého spojení potřebovat upravit. Obložení se připevňuje k vodorovným latím, které se nachází mezi sloupky nebo k latím pod omítkou. Stejně jako v případě vodorovného pokládání obložení můžete jednotlivé kusy o šířce až 15 centimetrů připevňovat tak, že hlavičky hřebíků nebudou vidět, avšak v případě širších prken obložení budou viditelné.
Úprava rohů
Pro rohy fasády a špalety jsou tři možnosti.
- Překrývaný: všechny rohy se zalištují buď masivní rohovou lištou, nebo dvěma k sobě kolmo slepenými prkénky, tvořícími masivní rohovou lištu. Nevýhodou je zatékání vody při dešti a větru, špatné vysychání a krátká životnost. Rohová prkna jsou oblíbenou a snadnější alternativou rohů s pokosem. Tloušťka rohového prkna bude záviset na tloušťce obložení. Nejběžnější tloušťky se pohybují v rozsahu 1,9 až 3,1 cm. Rohová prkna se pokládají na opláštění tak, že obložení je těsně přisazeno k úzkému okraji prken. Rohová prkna a konce obložení se přibíjejí hřebíky k rohovým sloupkům, které zajišťují dřevo jako spoj bez požadavků na údržbu. Navrhování střech s převislými okapy, které chrání rohy před povětrnostními vlivy, také napomáhá tvorbě bezproblémových spojů.
- Přiznaný: palubky nebo fasádní profily se zaříznou k sobě pod úhlem 45 stupňů, ale nedorazí se k sobě, nechá se mezi nimi rovnoměrná mezera cca 3-5 mm, aby po dešti čelní konce rychle uschly. Výhodou je vysoká životnost. Rohy s pokosem nabízejí profesionální úpravu. Používají se nejčastěji pro vodorovně pokládané obložení (např. zkosené obložení). Rohy s pokosem vyžadují kvalitní tesařské dovednosti. Všechny díly musí do sebe těsně zapadat po celé hloubce pokosu.
- Segmentový: používá se nejčastěji při tzv. segmentové fasádě, kdy se palubky nebo profily nenastavují, ale jsou rozděleny svisle vyčnívajícími hranolky, mezi které se zařezávají.
Pokud vám zkušenosti či jiné okolnosti neumožňují použít techniku pokosené hrany, je možné obložení ve vnitřních rozích dokončit pomocí latě 5x5 cm. Může být připevněno i k přilehlým zdem a to pomocí latě, která zakrývá spoj. Jestliže připevňujete obložení v rozích pomocí latě, seřízněte okraje pod úhlem 45 stupňů a vytvořte tak spoj s přesahem. Toto je důležité obzvláště v případě, že obložení pokládáte svisle.
Dokončovací práce
Po montáži následuje instalace lemovacích prvků (rohové lišty, soklové profily, parapety) a finální nátěr. Doporučuje se použít UV stabilní nátěry, které chrání dřevo před stárnutím a ztrátou barvy. Pokud budete palubky zkracovat, řezy důkladně přetřete povrchovým nátěrem. Právě jimi vniká vlhkost do palubek nejrychleji. Spodní a horní zakončení fasády je třeba opatřit mřížkou, abyste zabránili vniknutí hlodavců, ptáků a hmyzu za palubky. Mřížky se dají použít plastové, stejně jako se používají na střechy na kontralatě, nebo hliníkové.
Před montáží obložení se ujistěte, že došlo k montáži oplechování, které zabraňuje pronikání vlhkosti do zdiva a prostoru střechy. Oplechování je důležitá součást zabezpečení zdiva proti pronikání vlhkosti. Oplechování odvádí proudy vody směrem od budovy do stanovených drenážních kanálů. Vodorovné oplechování pokládejte tak, aby přesahovalo v místech všech zásahů do zdí (tj. okolo všech oken a dveří) a na všech místech změny materiálu nebo změny směru jeho pokládání (např. lišty, prvky proti vodě nebo zabudování jakéhokoliv alternativního materiálu). Oplechování by mělo být vždy zahnuto směrem dolů a mělo by zajišťovat odtok vody ode zdi. Obložení nebo obruby by měly končit asi půl centimetru nad okrajem oplechování. V místech, kde se setkává oplechování s obrubou nebo jinými materiály, nepokládejte žádné těsnění. Účelem oplechování oken a zárubní dveří je zachytávat vodu v prostoru za obložením a odvádět ji směrem ven.
K utěsnění mezer okolo oken, dveří, rohů a dalších venkovních spojů vystavených působení vody použijte vysoce účinný těsnicí materiál na bázi pryskyřičného latexu, pryskyřice, pryskyřičného silikonu, polyuretanu, polysulfidu nebo termopolymerové gumy. Čistý silikon a čisté těsnicí materiály nejsou pro dřevěné fasádní obložení vhodné a nedoporučují se. Tento způsob utěsnění nepředstavuje trvalé řešení a vyžaduje pravidelnou údržbu. Jestliže nebudete utěsnění kontrolovat a udržovat, může dojít k jeho poškození. V důsledku toho začne zachytávat vodu a vytvářet tak značné problémy s vlhkostí. Nepoužívejte tedy tuto formu řešení jako jedinou překážku působící proti vlhkosti. Neaplikujte těsnicí materiál v místech, kde by mohl zabránit odvádění vlhkosti.
tags: #postup #montáže #roštu #dřevěné #fasády