Mikroskopie nátěru kostní dřeně je zásadní diagnostickou metodou v hematologii, která umožňuje detailní vyšetření krvetvorby a morfologie buněk. Aspirát kostní dřeně se u dospělých získává punkcí z manubria sterni, v oblasti 2.-3. iliaca posterior superior kosti kyčelní. Zákrok se provádí po místním znecitlivění (např. injekčně). Před punkcí je nutno očistit kůži dezinfekčním prostředkem. Punkční jehlou s mandrénem se propíchne skrze kůži, podkoží a hrudní kost. Nátěr kostní dřeně je nutné provést ihned po odběru, při doporučené teplotě 18 až 26 °C.
Vyšetření se často využívá k určení onemocnění, která ovlivňují jeden nebo více typů krvinek a ke sledování jejich následné léčby. Mnoho chorob a poruch může ovlivňovat počet a typ produkovaných krevních buněk, jejich funkčnost a životnost. Ačkoliv se do krevního oběhu uvolňují jen zralé krevní buňky, některé okolnosti mohou donutit kostní dřeň uvolnit nezralé a/nebo deformované krevní buňky.
Příprava nátěru
Krevní nátěr je mikroskopický preparát sloužící k vyšetření krevního obrazu. Nejprve použijeme dezinfekci pro očištění místa odběru. Následně odebíráme krev z bříška prstu nebo laterálního boku třetího nebo čtvrtého prstu nedominantní ruky, u dětí z paty či ušního lalůčku. První kapku, která se objeví, stíráme sterilním tamponkem z důvodu možného obsahu tkáňového moku. Druhou kapku krve již nanášíme na odmaštěné podložní sklíčko. Kapku umístíme na jednu stranu podložního skla (např. napravo) a druhým sklíčkem se pomalým pohybem přibližujeme ke kapce z druhé (levé) strany. Jakmile se sklo dotkne kapky, krev se kapilaritou rozprostře podél celé hrany. Plynulým pohybem rozetřeme krev v tenké vrstvě po podložním skle ve směru od kapky. Metodu provádíme ve vodorovné poloze tak, aby nátěr obsahoval jednu vrstvu buněk. Pro potřebu fixace používáme roztok May-Grünwaldův. Zaschlý nátěr se pokape koncentrovaným May-Grünwaldovým roztokem na 3-5 min. Následuje oplach destilovanou vodou a usušení. Poté necháme zafixovaný a obarvený krevní nátěr zaschnout a prohlížíme ho za pomoci imerzního objektivu (nekryjeme krycím sklíčkem).
Hodnocení nátěru
Při prohlížení pod mikroskopem používáme imerzní objektiv a imerzní olej, nejčastěji při 1000násobném zvětšení. Krevní buňky a krevní paraziti (např. „rohaté“ buňky) se hodnotí při 1000násobném zvětšení. Větší buňky se vyskytují převážně v okrajích nátěru. Pro hodnocení kvality je v rámci zpřesnění doporučováno hodnocení 200 i více leukocytů. Z nátěru periferní krve se odečítá mikroskopický diferenciální rozpočet leukocytů. Typicky laborantka nalezne, spočítá a zhodnotí minimálně 100 bílých krvinek. Hodnotí se procentuální zastoupení jednotlivých typů leukocytů, jejich vzhled (morfologie) a stupeň zralosti.
Samotný výsledek nátěru periferní krve nemusí vždy vést ke stanovení diagnózy. Častěji naznačuje na přítomnost nějakého probíhajícího onemocnění, na jeho tíži a nutnost provedení dalších vyšetření. Poměr granulocytární a červené řady v nátěru kostní dřeně je důležitým ukazatelem.
Čtěte také: Jak na nové silikonové těsnění
Typy krevních buněk
- Červené krvinky (erytrocyty): Normální zralé červené krvinky jsou jednotné velikosti 7 µm a na rozdíl od leukocytů nemají jádro. Jsou kulaté, zploštělé a uprostřed s prohlubní - bikonkávní. Vzhledem k obsahu hemoglobinu mají v nátěru periferní krve barvu od růžové po červenou se světlejším středem. Jsou terminálně diferencované bezjaderné bikonkávní elementy vyplněné hemoglobinem, který přenáší kyslík. V cirkulaci krve přežívají cca 120 dní, poté jsou odstraněny makrofágy. Anisocytóza značí rozdílnou velikost buněk a může provázet anémii.
- Bílé krvinky (leukocyty): Bílé krvinky jsou krevní elementy, které opouštějí krevní řečiště a vstupují do tkání, kde vykonávají svou hlavní funkci, tzn. v obraně organismu. Název leukocyty je nesmírně široký, proto rozlišujeme leukocyty do dvou skupin: myeloidní a lymfoidní řada. Bílé krvinky obsahují jádro a cytoplazmu. Všechny vznikají z kmenové buňky kostní dřeně. Ta se dále diferencuje (přeměňuje) do dvou odlišných linií bílých krvinek: myeloidní a lymfoidní řada. Absolutní nebo relativní počet jednotlivých typů leukocytů a jejich vzhled v nátěru periferní krve může být ovlivněn velkým množstvím chorob a chorobných stavů. Nádorová nebo myeloproliferativní onemocnění mohou vést k nálezu blastů, což jsou nezralé leukocyty, které jsou standardně v kostní dřeni, kde postupně vyzrávají.
- Neutrofily (10-18µm): Mají v cytoplazmě růžová nebo červená granula. Jsou dominantními krvinkami u zdravých dospělých osob. Mají fialovočervené jádro, které je většinou tvořeno třemi segmenty. Zralé neutrofilní leukocyty tvoří 50-70 % cirkulujících leukocytů. V krevním řečišti jsou inaktivní, nicméně jsou to obvykle první leukocyty, které se objeví na místě infekce. Tam na základě chemotaxe fagocytují bakteriální buňky a jejich zbytky.
- Eozinofily (10-15µm): Jsou snadno rozpoznatelné v krevních nátěrech pro svoji velikost a červenooranžová granula. Obecně jsou zastoupeny v nízkém počtu (1-3%). Jádro je většinou brýlovitého tvaru. Eosinofily jsou ve srovnání s neutrofily daleko méně početné a představují jen 1-4 % leukocytů. V krevních nátěrech jsou to buňky stejně velké nebo nepatrně větší než neutrofily, avšak mají dvousegmentované jádro. Dalším rozdílem pak jsou veliká acidofilní granula (růžová až červená).
- Bazofily (10-15µm): Mají velká černá granula a jsou nejméně početné ze všech typů bílých krvinek (1%). Granula bazofilů jsou fialovočervená, jádro je laločnaté. Bazofily tvoří méně než 1 % cirkulujících leukocytů, proto je velice obtížné jej na krevním nátěru nalézt. Jádro bazofila bývá rozdělené na dva laloky, které jsou nepravidelného tvaru a obsahují specifická granula. Tato granula mají oproti zbylým leukocytům méně pravidelný tvar, barví se bazicky (obvykle purpurově až modročerně).
- Lymfocyty (10-12 µm): Jsou menší buňky, mají homogenní cytoplazmu a hladké a kulaté jádro. Jsou buňky s kulatými jádry a jsou nejčastějším typem agranulocytů v krevním nátěru. Jedná se o nejmenší typ leukocytů a tvoří přibližně 30 % všech leukocytů. Přestože je to nejmenší typ leukocytu, je nesmírně důležitý, protože sehrává hlavní funkci imunitní odpovědi. Zralé lymfocyty dělíme do několika funkčně odlišných skupin dle svých povrchových molekul. Hlavní třídy lymfocytů zahrnují B-lymfocyty (pomocné), T-lymfocyty (cytotoxické) a tzv. NK buňky (z anglického natural killer cells). V porovnání s ostatními leukocyty vykazují výrazné odchylky ve velikosti.
- Monocyty: Patří též do skupiny agranulocytů. Jsou to prekurzory dalších nesmírně důležitých buněk, a to makrofágů, osteoklastů, mikroglií a dalších buněk mononukleárního fagocytárního systému. Buňky pocházející z monocytů jsou buňky prezentující antigen a hrají velice důležitou roli v imunitní obraně tkání. Cirkulující monocyty obvykle žijí velice krátce, v tkáních žijí až měsíce.
- Krevní destičky (trombocyty): Jsou bezjaderné krevní elementy, které sehrávají nezastupitelnou funkci při hemostáze (zástavě krvácení). Vznikají z megakaryocytů v kostní dřeni. Nejedná se o skutečné buňky, ale pouhé fragmenty cytoplazmy megakaryocytů. Z jednoho megakaryocytu vznikne až 5000 fragmentů, tzn. krevních destiček. V cirkulaci žijí 9-12 dní, obvykle zanikají v endotelu cévy. Pokud dojde k poškození cévní stěny a ke krvácení, krevní destičky se aktivují, shlukují a slepují k sobě navzájem - tvoří agregáty a zahajují proces srážení krve. K zástavě krvácení je nutné mít dostatečný počet krevních destiček. Pokud je jich příliš málo, nebo nejsou dostatečně funkční, schopnost zacelit ránu je snížena a může dojít až k životu ohrožujícímu krvácení. U některých lidí je produkováno příliš mnoho destiček, což má vliv na krevní srážení a ve smyslu vzniku trombózy. Určování počtu krevních destiček je součástí krevního obrazu. V případě abnormálně nízkého nebo vysokého množství krevních destiček může být dále indikováno provedení mikroskopického diferenciálního rozpočtu se zaměřením na abnormality ve velikosti a tvaru krevních destiček, hodnocen jejich tvar a velikost.
Důležité hodnoty a jejich interpretace
Výsledné hodnoty mohou kolísat v čase.
- Leukocytóza - zvýšený počet leukocytů.
- Leukopenie - snížený počet leukocytů.
- Neutrofilie - zvýšený počet neutrofilů.
- Neutropenie - snížený počet neutrofilů.
- Lymfocytóza - zvýšený počet lymfocytů.
- Lymfopenie - snížený počet lymfocytů.
- Eozinofilie - zvýšený počet eozinofilů.
- Bazofilie - zvýšený počet bazofilů.
- Monocytóza - zvýšený počet monocytů.
- Trombocytopenie - snížený počet trombocytů.
Vyšetření nátěru periferní krve je často indikováno jako následný test, pokud jsou abnormální výsledky vyšetření krevního obrazu. Může být použito ke stanovení diagnózy, nebo ke sledování průběhu onemocnění krve. Dříve bylo toto vyšetření prováděno při každém vyšetření krevního obrazu manuálně. S nástupem automatizace do laboratoří je proveden diferenciální rozpočet automaticky přístrojem zároveň s vyšetřením krevního obrazu. Jestliže jsou zjištěny abnormality červených, bílých krvinek, nebo destiček, je provedeno manuální vyšetření pod mikroskopem.
Čtěte také: Jak se stanovují ceny malířských nátěrů?
Čtěte také: ochrana teakového nábytku
tags: #mikroskopie #nateru #kostni #drene