Při práci s omítkami a malbami je klíčová správná příprava a aplikace. Nejrůznějším odlupkům a prasklinám se na omítkách či malbách nevyhneme. Opravy v domácnosti spočívají většinou v nanesení omítky a následné výmalbě nebo tapetování. Proto je potřeba dětské malůvky odstranit, plakáty si mládež odstraňuje většinou sama. Ať už máme na stěnách cokoliv, nikdy nám stěny nevydrží 100% krásné, čisté a nepoškozené. Mnohonásobně to platí o rodinách, kde jsou děti. Malé děti mají tendenci po stěnách kreslit a patlat špinavými prstíčky. Větší ratolesti pak stěny rády zdobí plakáty svých idolů. Bohužel všechny tyto projevy našich dětí mají také své následky právě na stěnách a ty je potřeba opravovat a čistit. Jak opravit vytrženou omítku nebo malbu? Je na to pár dobrých rad a nápadů. Rozhodně to neznamená oškrábat poškozenou omítku nebo si jít rozmíchat nový kbelík barvy.
Opravy poškozené omítky a malby
Odloupnutá omítka a praskliny
Co dělat, pokud se nám odloupne kus omítky nebo s plakátem půjde dolů i část malby? Nejrůznější praskliny, nerovnosti a odfouklé části můžeme vyřešit díky šlehanému tmelu. Šlehaný tmel je jedinečný velmi jemný tmel v konzistenci šlehačky, určený k okamžitému použití bez nutnosti následného broušení. Je to jemná pastovitá hmota, která se velmi lehce a dobře tvaruje, superlehká, bílá, bez zápachu. Tmel se vám bude velmi snadno a dobře tvarovat. Je vodou ředitelný, při vysychání se nesmršťuje, a proto se nepropadá ani nepraská. Šlehaný tmel lze přetírat barvami, je určen pro použití v interiéru i exteriéru. Využívá se zvláště ve stavebnictví k opravám prasklin a hlubokých trhlin, ale třeba i v modelářství. Vyplatí se mít vždy doma po ruce kelímek tmelu na omítky. Tmel je použitelný na omítku, sádrokarton, zdivo, dřevo a štuk. Je ideální pro opravy prasklin v panelových zdech i stropech. Tmel není potřeba nijak předpřipravovat, stačí jen otevřít kelímek a nabrat tmel špachtlí. Drobné praskliny v malbě nebo omítce zakryje opravný tmel. Ideální je, pokud máte na stěnách nestandardní odstín, který jste si nechali speciálně namíchat ve studiu barev, abyste si buďto trochu barvy schovali do zásoby, nebo se budete muset opět obrátit na odborníky a nechat si barvu namíchat.
Poškozené tapety
Poškození na tapetě lze zpravidla poměrně snadno odstranit. Můžete opravit i skvrny nebo trhliny - pokud máte v zásobě ještě zbytek tapety: Skvrnu nebo díru bez okolků vyřízněte a vyměňte je za přesně padnoucí nový kus. I zde vám může pomoci tmel. Roztřepané otvory po hmoždinkách nebo malé trhliny jsou nepříjemné, neboť hrozí odtržení většího kusu tapety. Hotový tmel naneste jednoduše přímo z tuby a hmotu pomocí špachtle rozetřete na poškozené místo.
Typy omítek a jejich příprava
Vnitřní omítky tvoří povrchovou úpravu zdí z tradičních cihel nebo tvárnic a pórobetonu. Jejich podstatný úkol, kromě estetického, spočívá v ochraně stěny před mechanickým poškozením. Další funkce mohou i být akustická, tepelně izolační, protipožární, fungicidní nebo antistatická. Podle způsobu provedení dělíme omítky na jednovrstvé, dvouvrstvé nebo nástřiky. Každý druh podkladu vyžaduje speciální přípravu.
Vápenné omítky
Omítky vápenné se zhotovují z říčního i kopaného písku a vápna. Jen kopaný písek (příliš hlinitý) a málo vápna, je nekvalitní. Označuje se jako omítka hubená. Bývá hodně rozpraskaná. Vyskytují se na příčkovém zdivu apod. Tato fáze přípravy znamená zpevňování omítky vápenným mlékem. Postupně přidáváme vodu a mícháme míchadlem. Schnutí pačoku: nátěr má pomalu zasychat, aby dobře vytvrdl. Je-li omítka příliš suchá, postříkáme ji předem vodou. Na pačokované omítce malujeme nejdříve za tři týdny. Vápenná omítka je po úplném proschnutí na povrchu neutrální a lze na ni malovat jak emulzními nebo disperzními temperami, tak i jednoduchými barvami vodovými. Podmínkou je, aby zeď byla úplně suchá. Malování (včetně penetračního nátěru) lze provádět pouze na dobře vyzrálou vápennou omítku (14 až 21 dní).
Čtěte také: Parametry vrtačky na beton
Cementové omítky
Omítky cementové jsou tvrdé a neprodyšné. Vyskytují se v dílnách, prádelnách apod. Jsou tvrdé, hladké, žíravé. Cement se přidává i k vápenným maltám, aby omítky ztvrdly v celé vrstvě. Obyčejně se přidává 5 až 10% cementu v poměru k obsahu vápna. Pro svou hladkost a žíravost jsou málo vhodné pro malířské práce. Zvětrání žíravých látek přirozenou cestou trvá asi půl až jeden rok. Cementové plochy je nutno po dobu tuhnutí a ještě alespoň 2 následující dny zkrápět vodou, aby omítka úplně zatvrdla. Základní podmínkou pro jakoukoli malbu na cementovém podkladě je, aby podklad byl starý alespoň 2 roky. Ze staré, již malované cementové omítky odstraníme vrstvu barvy, a to umytím vodou pomocí krátké štětky. Obroušení skelným papírem č. 2-3 a napouštění např. roztoky, které zpevní podklad. Dále neutralizovat solné nebo octové (octem). Všechny neutralizační roztoky nanášíme štětkou nebo štětcem.
Štukové omítky
Nejběžnější omítkou je dvouvrstvá štuková vápenná omítka. První, zdrsněná vrstva - jádro z hrubé malty vápenocementové (MVC) o tloušťce 15-20 mm (podle nerovnosti stěny i více). Při požadavku zvýšené pevnosti se pro podkladovou vrstvu použije malta cementová (MC). Maltu vápenocementovou i maltu cementovou lze použít v různých pevnostech (MVC 15, MVC 20, MVC 25). Druhá, vrchní vrstva - hladká je z vápenné jemné malty (štuk), nanáší se v minimální vrstvě (2-4 mm). Přesto, že se této omítce říká hladká („fajnová“), má povrch se strukturou danou zrnitostí omítkoviny, která se pohybuje podle zrnitosti frakce od 1 do 2 mm. Štuková omítka, lidově nazývaná fajnová omítka, se natahuje na navlhčenou jádrovou omítku. Štuková omítka se dá koupit jako pytlovaná směs. Pro zhotovení finální štukové omítky je potřeba dobře připravit směs, která musí mít opět takovou konzistenci, která dobře drží na lžíci, nestéká, ale při natahování na stěnu se také nedrolí a neopadává. Štuková omítka se natahuje v tenké vrstvě (asi 2 - 4 mm), a to v několika směrech pomocí ocelového hladítka. Na hladítko se naberou dvě lžíce štukové omítky, hladítko se přiloží na stěnu pod úhlem cca 30° - 40° a tažením nahoru se štuková omítka aplikuje na stěnu v několika rovnoběžných pruzích. Poté se nechá omítka zavadnout zhruba 20 - 40 minut a následně přichází na řadu filcování. Filcování se provádí pěnovým nebo molitanovým hladítkem.
Sádrové omítky
Sádru používáme bílou. S ní ihned pracujeme, tj. navlhčíme je vodou. Potom vyplníme sádrou a uhladíme stěrkou. Omítka se po oškrábání a rozmytí (viz škrábání staré malby) nechá dokonale zaschnout. Vysádrujte větší nerovnosti. Na velké díry je dobré pouřít šedou sádru. Navlhčit vodou. Po vyrovnání a krátkém zavadnítí sádru rozmyjeme. Jinak by popraskala. Sádra je neutrální, a proto na ni můžeme malovat všemi technikami, kromě freskové. Dnes se omítka pro malbu obvykle nepřipravuje ze sádry čisté, ale z její kombinace s vápnem. Na 2 až 3 díly vápna se dává 1 díl stavební sádry. Sádra pomalu tuhne, a proto se s ní dobře a jednoduše pracuje. Po zaschnutí sádru obruste nejlépe brusnou mřížkou.
Tabulka typů omítek a jejich vlastností
| Typ omítky | Složení | Vlastnosti | Použití | Poznámky k přípravě |
|---|---|---|---|---|
| Vápenná omítka | Vápno, říční/kopaný písek | Nekvalitní při málo vápna (hubená), praská; prodyšná | Příčkové zdivo, interiéry | Zpevnění vápenným mlékem, pomalé schnutí, malovat nejdříve za 3 týdny |
| Cementová omítka | Cement, písek | Tvrdá, neprodyšná, hladká, žíravá | Dílny, prádelny, exteriéry | Zvětrání 0.5-1 rok, neutralizace roztoky, zkrápění vodou 2+ dny |
| Štuková omítka | Jádro z MVC/MC, hladká vrstva z vápenné jemné malty | Hladká, ale s jemnou strukturou (1-2mm zrnitost) | Interiéry, dokončovací vrstva | Aplikace na navlhčenou jádrovou omítku, filcování |
| Sádrová omítka | Sádra (čistá nebo s vápnem) | Neutrální, pomalu tuhne, snadná práce | Opravy nerovností, interiéry (kromě fresky) | Navlhčení před aplikací, rozmyjeme po zavadnutí, broušení po zaschnutí |
Míchání barev a materiálu
Míchání barev v Sada Malování podle Čísel je zásadní změna - dodává hloubku, vytváří plynulé přechody a posouvá vaše umělecké dílo z amatérského na ohromující úroveň. V Davincified věříme, že každý může zvládnout techniky míchání s trochou praxe a správným vedením. Pokud jsou vaše akrylové barvy příliš husté, míchání se stává náročnějším. Míchání je dovednost, která se zlepšuje s časem a odhodláním. Zvládnutí míchání barev v Sada Malování podle Čísel může dramaticky zlepšit hloubku a realismus vašeho uměleckého díla. Dodržováním těchto kroků od Davincified budete na cestě k vytváření hladkých přechodů a maleb profesionální kvality. Jste připraveni posunout svou hru v malování podle čísel na vyšší úroveň? Experimentujte s těmito technikami míchání na vašem dalším projektu Davincified a sledujte, jak se vaše malby promění v skutečná mistrovská díla.
Tipy pro míchání barev
- Míchání mokré do mokrého: Je ideální pro pozadí nebo velké plochy, kde chcete plynulé barevné přechody.
- Vrstvení: Je zvláště užitečné pro přidání jemných zvýraznění nebo stínů.
- Zkouška: Než se pustíte do hlavního plátna, vyzkoušejte si techniky míchání na kousku papíru nebo starém plátně.
- Nářadí: Mějte po ruce více štětců.
Příprava malty
Konzistence malty na omítání má velký vliv nejen na průběh omítání, ale i na výslednou kvalitu vnitřních omítek. Maltu na omítání namícháte z hašeného vápna, cementu, říčního či kopaného písku a příp. vody. Jedná se o klasickou vápennocementovou omítku namíchanou tradičním způsobem. Poměr složek malty je 1:1:3 - 1:1:5, tedy 1 lopata vápna, 1 lopata cementu a 3 - 5 lopat písku. Konzistence malty musí být taková, aby dobře lepila (malta je „mastná“) a aby držela na lžíci obrácené vzhůru nohama. Malta na omítání nesmí být ani moc řídká, ani hustá. Pokud bude malta hustá, nepřilne na stěnu a opadá. Malta se zednickou lžící nahazuje na zeď, předem navlhčenou několikerým postřikem měkké vody nebo vody vápenné. Když je nahozená vrstva dostatečně silná, přitlačí se lžící a zarovná asi dvoumetrovým pravítkem. Vápenná kaše s pískem a vodou se mísí v dřevěných nádobách (kalfasech), které musí být stejně jako všechno ostatní nářadí a pomůcky naprosto čisté. Vypraný písek stejnoměrného zrna musí být úplně suchý, protože vlhký se s vápnem špatně váže. Vápna se přidává právě tolik, aby vyplnilo mezery mezi zrnky písku, tj. asi jedna čtvrtina až třetina, podle objemu. Taková malta se při schnutí méně smršťuje a méně praská nežli malta s přebytkem vápna. Písek určený do spodní vrstvy se mísí s jednou třetinou roztlučených tašek nebo cihel, přesátých na hrubém sítě, a ke třem dílům této kombinace se přidá jeden díl vápna. Tato směs se ponechává dva dny v klidu, uzavřena poklopem, který brání přístupu vzduchu.
Čtěte také: Míchání betonu krok za krokem
Malování na omítku
Příprava podkladu pro malbu
Malbu z omítky odstraníme umytím vodou pomocí štětky. Vodu často vyměňujeme. Při odstraňování staré malby ze sádrové omítky nesmíme použít škrabku, abychom omítku nepoškodili. Je-li omítka zvětralá, znovu ji napustíme - zpevníme například řídkou fermežovou barvou nebo klihovou vodou apod. Nejprve zjistíme, v jakém stavu plochy jsou. Musíme často zbavit starých vrstev, např. seškrabáním. Dále napouštění, např. roztoky, které zpevní podklad. Pracovat můžeme jen na zcela vyschlé omítce. Dále je třeba vyspravit větší spáry či praskliny. Poté je možno provést první řidčí nátěr klihovou nebo disperzní barvou. Broušení skelným papírem. Novodobými napouštědly, např. fermeží. Na omítku napuštěnou fermeží můžeme malovat i natírat olejovými nebo syntetickými barvami.
Freska
Příprava omítky pro fresku připouští jisté změny postupu. Dost často se místo čtyř nanášejí pouze tři vrstvy. Při této technice se maluje na čerstvou, ještě vlhkou omítku barvami utřenými i ředěnými vodou. Současně se ztvrdnutím povrchu omítky ztvrdne i celá malba a stane se nerozpustnou. Chemická reakce probíhá jenom tehdy, je-li omítka čerstvá, ještě mokrá; jejím vyschnutím se slučovací proces přerušuje. Ze začátku, dokud je omítka úplně mokrá, je průběh reakce volnější než při jejím schnutí. Je celkem přirozené, že čím dále omítka dosychá, tím více hydroxidu vystoupí na povrch a tím pevněji jsou barvy vázány. Je proto důležité, aby podklad fresky - omítka i zdivo - si co nejdéle podržel vodu a jenom pozvolna ji předával k povrchu. Takovou vlastnost má zejména zdivo cihlové a vápenná písková omítka, popř. směs vápna s úlomky terakotové pálené hlíny, která vodu intenzivně nasává. Vápenná vazba barev vzniká na intonaku poměrně brzy, nejdéle po sedmi až dvanácti hodinách. Tím je zároveň vymezená lhůta, v níž musí malíř svou práci ukončit. Pod povrchem však trvá chemická přeměna mnohem déle, u velmi silných zdí celá staletí, a i pak zůstává proces nedokončen: na řeckých stavbách a egyptských pyramidách byl ve spodních vrstvách omítek nalezen hydroxid vápenatý nezměněný. Intonaku může být buď z mramorové moučky, a pak má úplně hladký povrch, na němž barvy získávají akvarelovou průhlednost, nebo má povrch hrubší a je to tzv. intonako pískové, které má teplejší nádech. S ním se nánosy barev snadno pojí, takže malba může být hmotnější, pastóznější. Před nanesením intonaka se zeď několikrát jemně pokropí vodou a v levém rohu nahoře, kde se s malbou fresky začíná, se vyznačí plocha, kterou má intonako přikrýt. Malta se jemně zředí vodou, ve velmi tenké vrstvě se nahodí na označenou plochu a asi po dvaceti minutách se nanáší malta normální hustoty, ovšem i ta v tenké, jen několik milimetrů silné vrstvě, a ihned se začne jemně hladit dřevěným hladítkem. Tím se získá mírně zrnitý povrch, který dobře přijímá barvu. Většina malířů dává přednost pískovému, hrubšímu povrchu před dokonale vyhlazeným intonakem. Naprosto hladké intonako získáme ocelovým, pečlivě vyleštěným hladítkem. Hladítko se navlhčí a téměř bez tlaku se krouživými pohyby hladí omítka. Současně se omítka zvlhčuje a přebytečná malta, vytlačená okraji hladítka, se odstraňuje houbou. K přenášení kresby z kartónu se přikročí ihned, jakmile se intonako “zatáhne” natolik, že snese lehké přitlačení prstem, aniž se proboří. Perforovaná pauza se přiloží přesně na patřičné místo a lehkými krouživými pohyby se přejíždí plátěným tampónem, naplněným jemnou práškovitou uhlovou černí. Intonako nanášíme jen na tak velkou plochu, na níž stačíme malbu ukončit za jeden den. Druhý den před započetím práce odřízneme nedokončené části malby a naneseme intonako čerstvé. Spojovací linie vyplníme pomocí špachtle maltou a srovnáme hladítkem nebo špachtlí. Podklad pro fresku je silně zásaditý, žíravý; můžeme proto použít pouze těch barev, které jsou v zásaditém prostředí stálé. K dobrému zatvrdnutí omítky do hloubky pod povrch je třeba, aby freska vysychala zvolna a co nejdéle. Úplným vyschnutím omítky se proces tvrdnutí přerušuje. Největší pevnosti nabudou fresky schnoucí po několik týdnů v chladném a deštivém počasí.
Použitelné barvy pro fresky
Patří k nim: preparované vápno, titanová běloba, stálá běloba, okry žluté, tmavé a červené, sieny přírodní a pálené, kademnaté žluti a červeně, žluť Hansa, země zelená, kysličník chromitý, ftylocyaninová zeleň a modř, kobalt, manganová modř, Coelinova modř, ultramarín, kobalt fialový světlý, železitá čerň, manganová čerň, révová čerň. Běloba pro fresku se podle staromistrovského receptu připravuje z hašeného vápna. Tato běloba ale málo kryje. Proto se v novodobé fresce používá běloby stálé, k níž se přidává běloba titanová.
Sgrafitto
Omítky pro sgrafito uvnitř budovy mají totéž složení jako omítkové vrstvy pro fresku. Postup: Nejdříve se na zdivo nahodí hrubá neobarvená malta a nechá se několik týdnů prosychat. Pak se připraví malta téhož složení, jaké má pro střední omítkovou vrstvu fresky, a zabarví se minerálními pigmenty. Pro interiérové sgrafito lze použít freskových pigmentů. Pro sgrafito na průčelí budovy je nejvhodnější manganová čerň, železitá čerň nebo červený kysličník železitý. Zvolený pigment se rozmíchá s vodou několik dní předem na pastu a ta se opatrně přidává k maltě. Obarvená malta se nahodí v tloušťce 4 až 5 mm a po jejím zatáhnutí se nanáší vrstvička bílé nebo lehce zbarvené světlé omítky, připravené z velmi jemného říčního písku a dobře uleželého vápna v poměru 5 : 7. Kresba nebo obrysy ploch se vyznačí týmž způsobem jako u fresky; přiloží se papír s kresbou a její obrysy se nepříliš ostrým hrotem vytlačí do vlhké omítky. Ihned potom se přikročí k práci železnými nástroji, nožíky, škrabkami a sochařskými špachtlemi. Plochy se vybírají škrabkami lžičkového tvaru, linie se vyškrabávají nebo vyrývají.
Dekorativní omítky s šablonami
Krok za krokem vám ukážeme, jak vyrobit neobyčejnou dekoraci, která může zdobit nejen stěnu! Vyrobíme ji pomocí malířské šablony z knihy Nakleo Single Collection série a dekorativní omítky, jako podklad budou použity dřevěné desky. Naše instrukce vás budou přímočaře provázet vaší prací. Doufáme, že se nám s jeho pomocí podaří rozptýlit veškeré pochybnosti týkající se této metody výzdoby interiéru a přesvědčit vás, že to není tak těžké!
Čtěte také: Betonová směs
Potřebné nástroje:
- Šablona pro malování Nakleo
- Jemnozrnný brusný papír
- Lak na dřevo
- Dekorativní omítka
- Stěrka na barvu
- Maskovací páska
- Plochý štětinový kartáč
Příprava substrátu:
Před zahájením práce s malířskou šablonou si připravte potřebné materiály a nástroje. Nejprve byste měli očistit povrch, na kterém chcete vytvořit vzor, a jemně jej obrousit jemnozrnným smirkovým papírem. Následně povrch pokryjte vrstvou laku na dřevo. Takto dobře připravený substrát byste měli nechat uschnout. Pokud použijete hotovou dekorativní omítku, nemusíte se starat o další přípravu - výrobek můžete začít nanášet hned po otevření balení.
Připevnění šablony:
Před připevněním šablony si připravte několik kusů maskovací pásky a mějte je nejlépe po ruce. Umístěte výrobek na vybraný povrch a nastavte jej do správné polohy. Jakmile se rozhodnete, že je poloha správná, opatrně připevněte šablonu pomocí předem připravené pásky. V tomto případě nedoporučujeme používat lepidlo ve spreji - mohlo by zničit výsledný efekt.
Nanášení omítky:
Po přiložení šablony začněte nanášet hmotu. Pokryjte jím celou plochu vzoru tak, aby nezůstala žádná prázdná místa. Čím silnější je nanesená vrstva, tím je vzor vypouklejší. Jakmile se rozhodnete, že je vzor řádně pokryt hmotou, můžete začít šablonu odstraňovat. Postupujte jemně, abyste nerozmazali nanesenou strukturu. Při tomto postupu může dojít k drobným protahováním nebo dutinám betonu a zubatým hranám na povrchu omítky, ale v tu chvíli byste neměli provádět žádné opravy. Celý povrch nechte zaschnout.
Úprava vzoru:
Jakmile zjistíte, že je hmota dostatečně zpevněná, můžete nežádoucí prvky obrousit a hrany vyhladit smirkovým papírem. Nakonec očistěte dekor - můžete k tomu použít jakýkoli kartáč nebo nějaký plochý.
tags: #michani #malby #na #omitku #navod