Při výběru keramických obkladů a dlažeb je důležité zaměřit se na řadu parametrů a vlastností. Úspěšná realizace vyžaduje kromě bezchybné pokládky a dodržení všech technologických postupů také splnění požadavků na samotné keramické obkladové prvky.
Materiál a typy dlažeb
Důležitý by pro nás měl být v první řadě materiál, ze kterého je dlaždice vyrobena. Dnes můžeme v tomto směru rozlišit několik druhů dlažeb:
- Glazované dlažby s klasickým střepem
- Glazované se střepem slinutým
- Slinuté neglazované dlažby
- Dlažby typu cotto
Každá z těchto variant má své použití na různém stupni specializace.
Glazované dlaždice
Glazované dlaždice mají povrch pokrytý vrstvou barevné glazury, jež jim dává důležité estetické charakteristiky (barvu, lesk, odstín, dekor apod.) i technologické vlastnosti (tvrdost apod.). Glazura je sklovitá hmota, která se v tekuté formě nanáší na povrch obkládaček či dlaždic. Podstatou glazury jsou křemičité složky, živce, taviva (kyselina boritá, zinečnatá), barvicí pigmenty a jiné chemické přísady. Je nutné poznamenat, že recepturu má každý výrobce svoji vlastní, v závislosti na surovinách, které používá. Vypalovány mohou být jednou (střep společně s glazurou), dvakrát (glazované na již vypálený střep), případně třikrát (při nanášení speciálních dekorací na již vypálenou glazuru). Střep dlaždice může být červený (vhodný pouze pro interní použití), nebo slinutý (vhodný do exteriéru i interiéru). Čím tmavší je glazura, tím je stupeň otěruvzdornosti nižší.
Neglazované dlaždice
Neglazované dlaždice jsou jednolité v celé své tloušťce. Mohou být přírodní nebo s různými povrchovými úpravami. Dlaždice mohou mít porézní (nasákavý) nebo kompaktní (nenasákavý) podklad (střep). Kompaktní, nenasákavý střep se zvláště u tzv. vysoce slinutých dlaždic svými vlastnostmi blíží porcelánu. Porézní střep je charakteristický přítomností pórů, které jsou na sebe různě napojeny. Čím je podklad poréznější, tím je větší absorpce vody, což je důležitá charakteristika každého typu dlaždic.
Čtěte také: Metody zkoušení cementu v tlaku
Slinuté dlaždice
Slinuté dlaždice jsou vyrobeny z těženého přírodního materiálu (jíly, hlíny, kaolin, živec) rozemletého na prášek, slisovaného za vysokého tlaku a vypáleného za teplot nad 1 100 °C. Materiál se dokonale spojí (sline), takže výsledná hmota nemá téměř žádné póry, má velmi nízkou nasákavost (vždy pod 3 %, někdy i pod 0,1 %) a odolá extrémnímu zatížení. Univerzálním a momentálně také hojně používaným typem dlažeb jsou slinuté dlažby s glazurou. Mají glazurou uzavřený povrch a tím pádem také absolutní nepropustnost povrchu na straně jedné a dobré mechanické vlastnosti slinutých dlažeb, kde máme zaručenou mrazuvzdornost, na straně druhé.
Slinuté neglazované dlaždice jsou velmi vhodné pro pracovní prostředí s velkým provozem. Díky probarvenému střepu a absenci glazury budou místa případného porušení velmi málo nápadná. Zejména s novými technologiemi, a to s plně digitálním nanášením materiálu do lisovací formy, umožnilo odstranění největší vady neglazovaných dlaždic - omezení v tvorbě dekoru dlaždice. Dnes patří mezi nejvíce vyráběné a nejkvalitnější dlažby. Výhodou je také možnost povýrobní úpravy povrchu, jako je lapování nebo leštění. Dostáváme tak materiál s nevšedními mechanickými vlastnostmi, pevnější a odolnější než žula v dokonalém zpracování a variabilitě. Slinutý materiál je prakticky neporezní s běžnou porezitou okolo 0,03 % a tudíž absolutně mrazuvzdorný. Vysoce slinuté dlaždice a obklady představují velmi kompaktní stejnorodý materiál. Tyto dlaždice a obklady mají velmi nízkou nasákavost (menší než 0,1 %), takže prakticky vůbec neabsorbují vodu ani jiné látky. Jsou dokonale mrazuvzdorné i v extrémních podmínkách častého střídání teplot pod a nad bodem mrazu. Vzhledem k stejnorodé struktuře a probarvení celé hmoty střepu je vzhledově a tedy i barevně naprosto stálý. Dlaždice typu gres porcellanato se vyznačují vysokou pevností v ohybu, proto se vysoce slinuté dlaždice používají ve frekventovaných komerčních objektech. Design vysoce slinutých obkladových prvků nejčastěji připomíná různé druhy kamene používaného ve stavebnictví (žula, diorit, porfyr, mramor), vyrábí se však i jednobarevné dlaždice a obklady.
Dělení dlaždic a jejich vlastnosti
Základní rozdělení dlaždic je podle nasákavosti, typu střepu a technologie výroby. Dlaždice mohou být lisované nebo tažené. Lisované dlaždice vznikají z jemných granulí, jež se tvarují v lisu za vysokého tlaku. Tažené dlaždice se dělají ze suroviny v podobě těsta, jemuž se vtiskuje tvar protlačováním přes příslušné tvarované ústí speciálního lisu. Dlaždice mívají různé tvary a rozměry (tj. formáty). Nejčastěji to bývají čtverce nebo obdélníky, existují také šestihrany či osmihrany. K dlaždicím se nabízí řada doplňkových prvků, jako jsou stupně, schodové tvarovky, požlábky, sokly, okapnice a různé dekorační doplňky.
Obklad x dlažba
Obklady jsou určené pouze na stěny, dlažbu je možné použít na podlahy i na obklad stěn. Zatímco dříve bylo určení obkladů a nebo dlažby jasné, u moderních materiálů se velmi často jako obklad používá technicky vzato dlažba. Přední výrobci keramických materiálů dnes už mezi obklady a dlažbami nedělají žádné rozdíly, a tak je můžete využít obojím způsobem.
Mechanické charakteristiky a pevnost
Mechanické charakteristiky dlaždic vyjadřují odolnosti vůči zátěži, jako je pevnost v ohybu a zatížení na mezi pevnosti. Pevnost v ohybu je obecně tím větší, čím nižší je nasákavost. Čím větší je tloušťka dlaždice, tím větší je zatížení na mezi pevnosti. Například tloušťka 7 až 12 mm je vhodná pro běžné užití v bytových prostorách, hygienických zařízeních, v administrativních budovách apod. Dlaždice o tloušťce od 12 do 20 mm vydrží provoz s vysokým mechanickým namáháním, například ve skladech a dílnách. Díky moderním technologiím výroby v keramickém průmyslu se v dnešní době vyrábí slinuté dlaždice o tloušťce 3-6 mm, které jsou také velmi odolné a je možné je použít nejen jako obklad, ale při správné pokládce i jako dlažbu. Tvrdost dlažeb se vyjadřuje běžnou stupnicí tvrdosti (MOSH) od 1 do 10 (nejtvrdší). Kvalitní dlažby mají tvrdost mezi 6 a 9. Tato hodnota se udává u slinutých dlažeb a bývá často zaměňována se stupněm otěru. Čím tlustší dlaždice, tím větší bývá její pevnost.
Čtěte také: Proces tvrdnutí betonu
Nasákavost a mrazuvzdornost
Absorpce vody (nasákavost) poskytuje možnost měření pórovitosti a má vztah k odolnosti vůči mrazu i jiným charakteristikám. Čím větší absorpce vody, tím méně se například dlaždice hodí do venkovního prostředí a také do vlhkých prostorů. Nasákavost samozřejmě úzce souvisí s mrazuvzdorností. Zkouška nasákavosti se provádí postupem uvedeným v normě ČSN EN ISO 10545-3. Obkladové prvky se nejprve vysuší a zváží. Po nasycení vodou ve vakuu nebo varem se opět zváží. Přírůstek hmotnosti k suché váze vztažený na suchou hmotnost se udává v %. Obklady a dlažby určené pro venkovní použití musí být mrazuvzdorné. Aby materiál odolal silným mrazům a nepopraskal, nesmí příliš nasávat vodu. Mrazuvzdorná dlaždice odpovídá příslušným normám ohledně odolnosti vůči působení mrazu.
Klasifikace keramických obkladových prvků podle nasákavosti (dle ČSN EN 14411 ed.):
| Nasákavost (E) | Použití |
|---|---|
| E > 10 % | Jen pro vnitřní obklady stěn |
| 0,5 < E ≤ 3 % | Univerzální použití pro obkladové prvky, obklady podlah a stěn interiérů |
| E ≤ 0,5 % | Vysoce odolné dlaždice, mrazuvzdorné podlahy namáhané otěrem, v exteriérech a interiérech, fasády, balkony, terasy |
Zásadně nejsou mrazuvzdorné všechny bicoturní obklady, monoporózní obklady a dlažby na červeném střepu.
Otěruvzdornost
Otěruvzdornost vyjadřuje u glazovaných dlaždic odolnost proti mechanickému poškození povrchu glazury otěrem - obroušením v závislosti na hustotě provozu chodců, druhu a stupni znečištění podlahy. Podle této odolnosti se rozdělují dlaždice do pěti kategorií, které určují vhodnost použití z hlediska parametrů technických. Skupiny otěruvzdornosti se značí mezinárodní zkratkou PEI. Nejvyšší je PEI 5, může se používat i do veřejných prostor, PEI 4 se dá použít kamkoli do soukromých prostor kromě garáží, PEI 3 doporučujeme již jen na WC a do koupelen, kde jsou nároky nejnižší. Obrusnost je odolnost proti hloubkovému opotřebení neglazovaných keramických prvků. Zkouší se podle normy EN ISO 10545-6.
Vhodnost použití dle stupně otěruvzdornosti (PEI):
- PEI - I: Pouze do soukromých koupelen a WC na stěnu.
- PEI - II: Pouze soukromé obytné plochy s nízkou zátěží, kde se chodí v přezůvkách nebo naboso - např. koupelny, WC, ložnice.
- PEI - III: Bytová dlažba - pouze soukromý sektor se střední zátěží - např. kuchyně, balkony, terasy, obývací pokoje, chodby - NE vstupní prostory a veřejné prostory jako hotely, nemocnice atd.
- PEI - IV: Do vnitřních i venkovních prostorů s intenzivním užíváním a místností s přímým kontaktem s venkovními prostorami. Např.: všechny prostory dle skupiny III, bary, restaurace, obchody a hotely s menším provozem, garáže, školy, nemocnice, kanceláře a výstavní haly s výjimkou dlaždic pod pokladnami a pulty prodejen a ploch s těžkou dopravou, extrémně zatížené.
- PEI - V: Extrémně odolná glazura a vysoký stupeň zeskelnění zajišťují i po mnoha letech stejný vzhled i při maximálním namáhání. Použití např. ve veřejných prostorách s vysokou frekvencí chodců.
Protiskluznost
K hodnocení protiskluzových vlastností dlaždic bohužel neexistuje jednotná metodika. Nejčastěji se používá hodnocení DIN 51130, tj. škála R9-R13, přičemž nejnižší hodnotu má R9 a nejvyšší R13. Při volbě dlažby do exteriéru si dejte pozornost na kluzkost povrchu. I mrazuvzdorné materiály určené pro venkovní použití totiž mohou klouzat, což při použití na terase či balkoně představuje bezpečnostní riziko. Typickým příkladem jsou lesklé typicky mramorové povrchy.
Označení protiskluznosti dle DIN 51130:
- R9: úhel skluzu 5 až 10° - doporučené použití: vstupy do domů, terasy.
- R10: úhel skluzu 10 až 19° - doporučené použití: toalety, malé kuchyně, sanitární prostory.
- R11: úhel skluzu 19 až 27° - doporučené použití: mycí linky, prádelny.
- R12: úhel skluzu 27 až 35° - doporučené použití: mrazírny, mlékárny.
- R13: úhel skluzu přes 35° - doporučené použití: rafinerie tuků, koželužny, jatka.
Další normou, používanou pro hodnocení protiskluzových vlastností při bosé chůzi je norma DIN 51097 a hodnotách A, B a C, přičemž nejnižší hodnotu má A a nejvyšší C. Tato norma se vztahuje na provozy, kde je možné stát nebo chodit bosýma nohama za mokra, např. ochozy okolo bazénů, hromadné sprchy, dna v neplaveckých bazénech s hloubkou menší než 80 cm, dna v neplaveckých bazénech s vlnobitím, schody vedoucí do vody max.
Čtěte také: Pevnost betonu v tlaku
Rozměrové vlastnosti, kalibrace a rektifikace
I při sebepečlivější výrobě obkladů a dlažeb může dojít k mírným odchylkám rozměrů. Maximální odchylky však musí splňovat normy a nesmí se od udaného rozměru výrazně lišit. V katalogu je udán deklarovaný formát (např. 333x333mm). Skutečně dodané dlaždice však mohou být v rozměrech od 327 do 339 mm. V jednom balení mohou tolerance rozměru činit podle normy +- 0,5% - tedy u formátu 333x333 může být rozdíl až +- 1,67mm, to znamená, že celkový rozdíl mezi dolní a horní hranicí normy může u tohoto formátu činit až 3,34 mm. Jmenovité rozměry jsou běžné označení rozměrů keramických obkladových prvků. Deklarované rozměry jsou konkrétní výrobní rozměry.
Kalibrace: Zabroušení hran vypálené hotové dlaždice, které eliminuje přirozené kolísání rozměrů keramiky a snižuje rozměrové tolerance jednotlivých prvků na minimum. Kalibrované dlaždice (rektifikované) lze efektně a velmi efektivně pokládat s minimální spárou a dosahovat tak velmi homogenního vyznění podlahy. Doporučuje se pokládat dlažbu na spáry min 4mm, u dlažeb s nepravidelnými okraji na spáry podstatně větší. Tím se eliminuje nežádoucí optický efekt - že spáry nevychází proti sobě.
Rektifikace (Rett.): Na konci výrobního procesu je hotová dlaždice zaříznuta na přesný rozměr (přesnost zabroušení hrany dosahuje cca 0,2mm). Rektifikovanou dlažbu / obklady lze aplikovat s minimální spárou pro celistvější vyznění plochy (za předpokladu pokládky na ideálním povrchu a se šikovným obkladačem). Zboží bývá označeno Rett. Rektifikované dlaždice jsou doporučovány zvláště u větších formátů k dosažení celistvého vzhledu. Slinuté dlaždice s povrchovou úpravou (lapované, leštěné) mají vždy rektifikovanou hranu. Rektifikované dlaždice lze pokládat s minimální spárou. Doporučuje se tl. min. spáry 2 mm.
Rozměrové nesrovnalosti se mohou vyskytnout mezi základní dlaždicí (obkladem) a dekoračním prvkem, jako je listelo, bombato, matita, inserto, battiscopa… Tyto prvky se vyrábí odlišnou technologií a používají se někdy i odlišné materiály. Na tyto prvky není norma na rozměrovou stejnost - kalibraci.
Planarita
Mezi základní geometrické parametry patří rovinnost plochy obkladového prvku (tzv. „planarita“). Vlivem vysokých teplot v peci dochází při výpalu střepu k nejrůznějším deformacím, přičemž mezi ty nejdůležitější patří průhyb. Norma stanoví, že průhyb dlaždic nesmí přesáhnout 0,5% z rozměru dlaždice. To znamená, že prohnutí dlaždice o rozměru 40x40 cm nad či pod ideální rovinu nesmí přesáhnout 2 mm. Odchylky v „planaritě“ najdeme prakticky u každé dlaždice bez rozdílu kupní ceny a technologie výroby. U menších formátů jsou tyto odchylky méně znatelné, u velkých formátů (nad 30 cm) bývají viditelné pouhým okem. Dlažba o formátu 30x60 má maximální limit prohnutí 3mm. Takovéto dlaždice nikdy nepokládáme s odsazením o 1/2. Toto mírné prohnutí se nejvíce projeví právě při pokládce půl na půl. Vzájemné přesazení prken tedy nikdy nesmí být kladeno na polovinu (jako cihly), ale nejlépe na 1/3 nebo ještě méně.
Tonalita a šarže
Tonalita - barevnost povrchu obkladu či dlažby je označována číslem na obalu. Může se lišit oproti vystavovanému vzorku - podle výrobní šarže - a to směrem k sytějšímu odstínu nebo směrem k bledšímu odstínu. Do jednoho balení se opět seřazují dlaždice s přibližně stejným odstínem. Kolísání odstínů barev, struktury povrchu nebo kresby může být také záměrné. U rustikálních obkladů a dlažeb se často do jednoho balení míchají různé tonality, čímž se dosahuje lépe efektu přírodního materiálu, který je v přírodě též různě a nepravidelně tónován. Také se do jednoho balení skládají dlaždice s odlišným vzhledem (různá kresba povrchu, přechod od světlejšího odstínu k tmavšímu, rozdílně strukturovaný povrch, imitace vad dlaždice - prasklina, dírka, ošlapané místo…). Před pokládkou je nutno vybalit a poté pokládat dlažbu z více krabic, aby byl chtěný nepravidelný efekt vidět a aby se předešlo reklamaci nestejné tonality. Rozdíly v tonalitě mohou nastat při skládání speciálních prvků k obkladu či dlažbě. Protože výroba těchto speciálních prvků je technologicky a často i materiálově odlišná, není možné dosáhnout naprosto stejného tónu, jako u základní dlaždice. Shodnost tónů je nutno posuzovat po přiložení srovnávaných komponentů pod vzájemným úhlem, pod kterým budou nalepeny.
Šarže (výrobní šarže): Dlaždice jsou kromě kódu daného zboží označeny ještě kalibrem a tónem, první udává velikostní skupinu a druhý odstín. Pokud dokupujete po delší době stejné zboží, je doporučeno uvádět při objednání i tato čísla, protože jednotlivé šarže se mohou odstínem i velikostí nepatrně lišit. Je vhodné používat keramické obkladové prvky z jedné výrobní šarže. Kód výrobní šarže si doporučujeme poznamenat.
Typy pokládky dlažby
- Na střih: Jednotlivé kusy jsou pokládány rovnoběžně se stěnou a spáry probíhají v klasické čtvercové nebo obdélníkové síti.
- Na koso: V tomto případě je dlažba pokládána pod úhlem 45° vzhledem ke stěně.
- Na vazbu: Je nejvíce využívána pro pokládku obdélníkových formátů. Jednotlivé kusy jsou proti sobě posunuty. Posunutí může být různé, ale nejčastěji se jedná o posun pravidelný o polovinu délky (tzv. cihelná vazba).
Závěrem
Existuje spousta obkladů a dlažeb, které se dělí podle více kritérií. Je třeba říci, že tak široká škála vlastností není vůbec zbytečná. Pokud se v obkladech a dlažbách neorientujete, tento článek vám pomůže se zorientovat.
tags: #mez #pevnosti #obkladu #informace