Tajemný Nový Svět najdete pod Loretou, kousek od ministerstva zahraničí. Původně čtvrť sloužících, pak obydlí městské chudiny, později domov řady umělců. Ulice Nový Svět vznikla kolem 16. století za doby panování prvních Habsburků. Bydleli tu lidé, kteří poskytovali servis Pražskému hradu. Později je vystřídala chudina.
Historie a proměny čtvrti Nový Svět
Rodina měla pro sebe jenom malinkou komůrku, šest až osm metrů čtverečních, jako třeba v domě U zlatého slunce. V těch malých komůrkách, kolikrát i bez oken, se mačkalo deset, dvanáct lidí. Na posteli, pokud tam byla, spávali rodiče. Děti ležely přímo na zemi v mračnech švábů, pod roztrhanými cáry. Byly to vlhké, tmavé, plesnivé byty, velmi zatuchlé. Policisté, pokud kontrolovali tyto domy, tak si dávali přes ústa kapesník, aby to vůbec vydrželi.
Kdybychom se tady ocitli v čase první republiky, tak bychom viděli, jak jsou tady na chodníku různé stolečky, židličky, na nich klábosící sousedé. V čase velkého prádla, byly mezi domy nataženy šňůry na prádlo, kde se sušívala prostěradla. Takže spíše než Prahu to připomínalo uličky neapolské.
Po druhé světové válce se do vyprázdněných bytů po chudině nastěhovali umělci, většinou alternativního ražení. Ruiny zvelebili a zároveň tam byli před režimem schovaní. Rapidní zlom přišel po roce 1989. Čtvrť se mění na byty velmi drahé a velmi žádané.
Slavní obyvatelé Nového Světa
V trojdomí přebýval malíř Jiří Anderle, který už se mezitím přestěhoval na Hanspaulku, kde namaloval obrazy pro tamější kostel sv. Matěje. Ale domeček nezůstal opuštěný. Na snímku Nového Světa z roku 1918 má ještě dům č. 6 dveře. Dům s orientačním číslem 6 (Černínská ulice) nemá dveře. Jak mi řekl pan Suchánek, tam bydlela jedna chudá paní. Když si uvědomím, jak jsou ty zdi u toho malého domku tlusté, tak tam zbývá jenom úplně pidi prostůrek, vlastně nějaký metr a čtvrt, takže paní tam musela spát jako šnek.
Čtěte také: Přečtěte si o důležitosti protipožárních nátěrů pro bezpečnost
Najdete ho v roubence U raka. Kdysi tu totiž tekl potok Brusnice, kde bylo obrovské množství raků. I tady byly chudinské byty. V jednom z nich bydlela švadlenka. Na konci 19. století v jednom z těch chudinských bytů bydlela Josefína Rabochová, za kterou sem docházel spisovatel Jakub Arbes. A my si musíme přiznat, že Jakub Arbes to nemyslel s nebohým děvčetem příliš vážně. Dokonce se za poněkud prosté děvče styděl, ovšem situace se rázem otočila, když Josefína otěhotněla. Arbes se zachoval jako chlap a už týden po narození malé Marie si ji bere za ženu. Jakub Arbes umísťuje do této roubenky děj dosti tragického romaneta, které se nazývá Zázračná madona.
Chaloupka měla i další zajímavé obyvatele. V šedesátých letech minulého století tady bydleli spisovatelé Arnošt Lustig a Ota Pavel. V roce 1987 koupil chaloupku současný majitel, výtvarník a fotograf Alexandr Paul. Jak však zjistil, roubenka byla napadená dřevomorkou.
Řada zdejších domků má ve svém slově název "Zlatý". Jenom namátkou, je tady dům U zlatého slunce, U zlaté hvězdy, U zlatého beránka, U zlaté hrušky, U zlatého noha - a tam žil svého času Tycho Brahe. Tycho Brahe byl dánský astronom, astrolog a alchymista. Když se o něm dozvěděl císař Rudolf II., tak vůbec neváhal, okamžitě si ho pozval do Prahy. Usídlil se v domě U zlatého noha, kde byl tenkrát i ubytovací hostinec. Rudolf II. mu pořídil na Pohořelci tzv. Kurzův dům, který již byl mnohem větší. Jak tady bydleli ti chudí lidé, tak si svůj okolní svět chtěli alespoň nějak pozlatit. Takže každý dům pojmenovali právě U zlatého něco.
Mnozí Pražané si pamatují, že v osmdesátých letech tu měl ateliér malíř Miloš Kurovský, který maloval přímo na ulici. Byl hodně upřímný, nevycházel dobře s minulým režimem a nesměl vystavovat. Kdybychom se tady v letech 1978 - 1990 pohybovali, tak bychom na zvoncích viděli nápis Kurovský - byt, Kurovský - ateliér. Byt měl v prvním patře domu U zlatého beránka. To první okénko bylo stále dokořán otevřené a tam mistr pracoval. Měl tam i tlustý sešit pověšený na tenkém provázku, kam jste si mohla napsat, jaký obrázek byste si případně chtěla dát namalovat. Za pěkného počasí pracoval přímo zde uprostřed ulice. Své výtvory potom vyvěšoval na protější ohradní zeď. Malíř Miloš Kurovský byl docela zajímavý samorost. Až do nejvyššího věku byl vždycky znázorňován s mladými modelkami, které mu dodávaly múzu. Malíř Miloš Kurovský tam byl do roku 1990, po restitucích se snad nějak nedohodl s novým majitelem domu.
Atmosféra v osmdesátých letech tam byla nádherná, protože do roku 1985 se v této ulici nacházely již poslední plynové lampy v Praze, které velmi syčely. A když ty lampy syčely, k tomu padaly sněhové vločky a do toho všeho z těch oken se metaly barevné záblesky Kurovského obrazů, tak to působilo značně romanticky. Jeho obrazy byly velmi pestré. Jsou na nich znázorněny různé příšery, příšerky, éterické ženské bytosti, nebo krajinky z jiných planet.
Čtěte také: Zákon o plotech
Známé obyvatele má Nový Svět dodnes. Bydlí tu například ředitel divadla Ungelt Milan Hein. Ještě nedávno tu byl režisér Ivo Novák, který natočil takové filmy jako Fešák Hubert nebo Léto s kovbojem. A také režisér Karel Kachyňa.
Malíři Prahy a její střechy
Praha je nádherná, barevná a inspirativní. V očích každého pozorovatele má trochu jiné rysy a charisma, což jí na kráse jen přidává. Mnoho umělců se nechalo okouzlit jejími uličkami, nábřežími a především malebnými střechami.
Antonín Slavíček (1870-1910)
Antonín Slavíček, grafik, kreslíř a malíř, pocházel ze slavné rodiny. Byl žákem Uměleckoprůmyslové školy v Praze, potom tři roky na akademii umění v Praze u profesora Ženíška. Roku 1898 odjel do Mnichova, kde se stal žákem profesora C. Marra na jeho malířské škole. Velmi na něj zapůsobil profesor grafické školy Petr Halm. Stal se jedním z prvních českých grafiků, získal i mnohá ocenění. Často odjížděl do Paříže a Londýna, zcestoval Belgii a Holandsko, třikrát byl v Itálii, v roce 1919 byl také na Slovensku. Byl mnoho let předsedou Sdružení čs. grafiků Holar, členem SVU Mánes, účastnil se mnoha výstav a je zastoupen v mnoha galeriích. Portrétoval Jana Kubelíka, A. Rodina, T. G. Masaryka, Rašína a další. Vytvořil také několik plastik, bronzovou plaketu generála Pellé pro Válečné muzeum v Paříži. Miloval Prahu, kterou často ztvárňoval ve svých dílech. Byl mistrem zejména leptu a litografie, maloval podobizny, zátiší, žánry i pohledy na města. Na svých zahraničních cestách často maloval mořské pobřeží. Tvořil také ex libris, ročenky a vánoční přání.
„Od roku 1905, kdy se uvolnil jeho malířský rukopis, směřuje svůj zájem kromě krajiny k obrazům ze svého rodného města, Prahy. Zajímá ho pulzující městský život, tržiště, nábřeží, promenády“, píše o Slavíčkovi Jana Orlíková, autorka jeho retrospektivní výstavy. Zajímavým krajinářským dílem je Pohled od Ládví IV z roku 1908, modrozeleně tónovaná kompozice s probleskujícími tóny oranžové a hnědé. Jedním z obrazů, které zapůjčila Národní galerie, je dílo s názvem Letenské sady (1907). V něm lze vystopovat vliv Renoirův, v tomto případě mám na mysli slavný obraz Bal du Moulin de la Galette (1876), který nabízí do té doby nevídanou hru světel a stínů. Jak Pohled na Ládví, tak Letenské sady mají již jen málo společného s chmurnými tóny Kameniček.
Vojtěch Kubašta (1914-1992)
Vojtěch Kubašta se narodil v roce 1914 ve Vídni. Cesta vídeňského rodáka českého původu za světovou proslulostí započala v pražské čtvrti Smíchov, kam se jeho rodiče v roce 1918 přestěhovali. Zde vystudoval základní školu i reálku. Od dětství rád kreslil, už za studií uplatnil své kreslířské a malířské schopnosti v loutkovém divadle v Domě Jana Amose Komenského, kde navrhoval loutky, maloval kulisy a vytvořil dodnes zachovanou oponu. Tady se také seznámil s principálem souboru a autorem divadelních her a povídek Čeňkem Sovákem. Po ročním abiturientském kurzu na Obchodní škole v Resslově ulici studoval v letech 1932-1938 architekturu na Českém vysokém učení technickém v Praze. Na škole působili vynikající profesoři - historici umění Oldřich Stefan, Václav Vilém Štech, Zdeněk Wirth, architekt Antonín Engel nebo malíř Oldřich Blažíček. Během studia vytvořil (společně s Rudolfem Ungerem, Robertem Ječným a Janem Hirdem Pokorným) první architektonické návrhy. Navštívil Bulharsko, Jugoslávii a Turecko, se spolužáky dokumentoval pro Zdeňka Wirtha mizející lidovou architekturu, kreslil a fotografoval na Plzeňsku, Vodňansku a Chotěbořsku.
Čtěte také: Plot pro váš domov
Vojtěch Kubašta ilustroval řadu dětských knih. V roce 1942 poznal nakladatele Otakara Štorcha-Mariena, díky kterému mohly vzniknout velkoryse vypravené litografické cykly pražských historických stavebních památek - Loretánské meditace s textem Jiřího Karáska ze Lvovic, Melancholie Strahova a Valdštejnský palác v Praze s texty historika Zdeňka Wirtha a Klementinum (1945) se studií Zdeňka Kalisty. Kolem roku 1953 vznikly první Kubaštovy prostorové realizace. O trojrozměrné knihy (tzv. pop-up books) a obrazy vydávané podnikem zahraničního obchodu Artia byl ve světě obrovský zájem. Doma bylo jeho dílo utajováno, do ciziny vyváženo ve statisícových nákladech a v mnoha jazykových mutacích. Největší úspěch měly Kubaštovy dětské knížky, překládaly se do sedmatřiceti jazyků a prodalo se pětatřicet milionů výtisků.
On byl výborný v tom, že všechno dělal sám, nejen obrázky, ale i technickou stránku prostorové knihy, což tenkrát zvládl jen málokterý výtvarník. Neustále vymýšlel další zlepšováky. V letech 1955 až 1965 vytvořil sto takových knih. Zdatný výtvarník pracoval až do své smrti v roce 1992, aniž by většina Čechů kdy znala jeho jméno a jeho životní příběh. „Táta a Trnka byli nejúspěšnější čeští výtvarníci na export,“ vzpomíná Kubaštova dcera Dagmar Vrkljanová, která dnes žije v Kanadě. Originální barevná signovaná litografie - Praha - Malostranské střechy v zimě (Pragensia) je jeho dílem. Obraz je nově adustován a zasklen.
Alexandr Oniščenko
Alexandr Oniščenko, který žije v Česku už téměř třicet let, se prosadil na mezinárodní scéně svými živými impresionistickými obrazy, které maluje unikátní technikou na černém plátně. Svůj osobitý styl popisuje jako "nový impresionismus". Minulý rok a letos představil svou práci i ukrajinské veřejnosti na několika výstavách v Oděse, Černihově a Kyjevě. Do portfolia Alexandra Oniščenka patří městské a přírodní scenérie, ale například i fotografie aktu. Jeho oblíbeným a nejznámějším motivem jsou ovšem půvabné střechy města Prahy malované z ptačí perspektivy. Jako malíř se začal projevovat již od dětství. Velmi brzy pochopil, že to nejdůležitější v životě je razit si vlastní cestu bez ohledu na okolnosti a životní zkoušky. V roce 1989 se Alexandr definitivně rozhodl pro černé plátno, paletovou špachtli, expresi a krásy světa. V roce 1991 se vzdal úspěšného života v Sovětském svazu. Rozhodl se zariskovat a přišel do Prahy.
Další umělci inspirovaní Prahou
- Oskar Kokoschka: Rakouský malíř prchl do Prahy před nacisty a nechal se jí očarovat. Namaloval tu bezmála dvacet fascinujících krajinných pláten zobrazujících pohledy na Prahu. Praha pro něj byla múzou - inspirující, osvěžující a motivující - a prožil v ní velmi plodné čtyři roky života.
- Clare Caulfield: Detailistku, umělkyni a grafičku z britského Yorkshiru inspiruje tep světových měst. Její portfolio obsahuje kresby z Paříže, Benátek, New Yorku, Říma, Istanbulu, Sydney a také Prahy.
- Leonid Afremov: Moderní impresionista, původem z Běloruska, který momentálně žije v Izraeli, své olejomalby vytváří pouze pomocí malířské špachtle. Praha patří mezi jeho oblíbená témata.
- Jurij Ševčuk: Ukrajinský umělec, kterého magická Praha chytla do svých spárů, pochází z Kyjeva. Jeho největší vášně - malování, architektura, městská panoramata a jazz a historická vozidla jsou hlavními náměty jeho obrazů. Od roku 1993 žije v Praze, která se tak obtiskla do mnoha jeho děl.
- Anastasia Mak: Ukrajinka Anastasia Mak (Makarenko) maluje ve stylu současného expresionismu. Anastasia je posedlá objevováním a zažíváním světa. A Praha ji dostala.
- Miki de Goodaboom: Prvotní vášní původem francouzské umělkyně byla matematika. Ve finále se přestěhovala do Španělska, kde si otevřela malířskou školu i galerii, a exaktní vědy odsunula na druhou kolej. I ona se nechala inspirovat Prahou.
- Slava Posudevsky: Ukrajinský umělec se narodil v malé vesničce Žeželliv. Pak se, stejně jako někteří jeho kolegové z tohoto seznamu, vrhl na studium architektury. Přestěhoval se do Prahy, kde žije, tvoří a sytí hlad turistů po akvarelech panoramat Prahy.
- Karel Chaba: Malíř pražských zákoutí a výtvarný samouk zachycoval Prahu specifickou formou. Spíše než o realistický obraz mu šlo o jeho vztah k městu, které miloval. Byl to venkovský chlapec, který Prahu poprvé uviděl jako dvacetiletý - a ten pohled mu zůstal.
- Maja Wronska: Architektka a ilustrátorka, která absolvovala Technologickou univerzitu ve Varšavě, se kromě architektury, interiérového designu, výroby 3D modelů a vizualizací věnuje také akvarelové kresbě. Modelem jí často stojí Praha.
- Vladimír Dominčev: Autor tohoto pohledu na pražskou noc se sice narodil v Rusku, kde i studoval, ale po emigraci do České republiky se přeorientoval na malbu. Praha si ho i s jeho štětcem omotala okolo prstu.
Tabulka: Přehled malířů spojených s Prahou a Novým Světem
| Jméno umělce | Období působení/život | Styl/charakteristika | Vztah k Praze/Nového Světa |
|---|---|---|---|
| Jiří Anderle | Žil v Novém Světě | Malíř | Původní obyvatel Nového Světa, přestěhoval se na Hanspaulku |
| Jakub Arbes | Konec 19. století | Spisovatel, romaneta | Spojen s roubenkou U raka v Novém Světě |
| Arnošt Lustig | 60. léta minulého století | Spisovatel | Obyvatel Nového Světa |
| Ota Pavel | 60. léta minulého století | Spisovatel | Obyvatel Nového Světa |
| Tycho Brahe | Žil v Praze za Rudolfa II. | Astronom, astrolog, alchymista | Ubytován v domě U zlatého noha v Novém Světě |
| Miloš Kurovský | 1978 - 1990 | Malíř, expresivní, pestré obrazy | Měl ateliér a byt v domě U zlatého beránka, maloval na ulici |
| Antonín Slavíček | 1870-1910 | Grafik, kreslíř, malíř, krajinář | Často ztvárňoval Prahu, především její městský život |
| Vojtěch Kubašta | 1914-1992 | Ilustrátor, grafik, architekt, tvůrce pop-up knih | Litografické cykly pražských památek (Malostranské střechy v zimě) |
| Alexandr Oniščenko | Žije v ČR téměř 30 let | "Nový impresionismus" na černém plátně | Oblíbený motiv: pražské střechy z ptačí perspektivy |
| Oskar Kokoschka | Exil v Praze (1934-1938) | Expresionismus | Namaloval téměř dvacet pražských krajinných pláten |
| Karel Chaba | Žil v Praze od 20 let | Malíř pražských zákoutí, samouk | Zachycoval svůj vztah k milovanému městu |
tags: #malir #ktery #maloval #prazske #strechy