Moderní technologie přináší různé praktické činnosti i materiál do současného stavebnictví. Díky tomu je v nabídce několik různých materiálů, které se dají bez problémů využít na vybudování velmi kvalitní podlahy. Mezi favority se bezpochyby řadí lité podlahy, které jsou velmi oblíbené. Přece jenom vítězí u nich rychlost pokládky. Skutečně celá aplikace může trvat jen pár hodin, samozřejmě se vše odvíjí od plochy, která se bude vytvářet. Také se s materiálem dobře pracuje, tudíž podlahy budou krásně rovné a navíc při správném výběru budou dostatečně pevné.
Lité podlahy jsou skvělé nejen v tom, že se rychle pokládají, ale také se dají využít v případě budování podlahového topení. Skutečně je naleznete jak v rodinných domech, tak dokonce i v průmyslových, administrativních nebo zdravotnických objektech. Určitě jsou nejlepším řešením, avšak je nesmírně důležité se ještě zamyslet, jakou lze položit minimální tloušťku lité podlahy a také zdali bude prostor suchý nebo se přece jenom zde objevuje vlhkost. To vše může hodně ovlivnit celkovou kvalitu podlahy.
Konstrukce podlahy a její varianty
Lité podlahy nám umožňují si zvolit odpovídající tloušťku, která bude odpovídat prostorům. Nejčastějším výběrem je 40-50 mm, ale lze samozřejmě realizovat i nižší tloušťky. V podlahovém souvrství, tvořeném nejprve vyrovnávací vrstvou, následně tepelně nebo zvukově izolační vrstvou a separační PE fólií, má litý potěr význam především pro plošný přenos užitného zatížení na tyto vrstvy. Kromě toho tvoří potřebný pevný a rovný podklad pro finální nášlapnou vrstvu.
1. Podlahy spojené s podkladem
Podlahy spojené s podkladem, lidově řečeno "natvrdo", jinak také podlahy spřažené s podkladem, se používají tam, kde není požadavek na zateplení nebo útlum kročejového hluku. Nejčastěji jsou to případy, kdy je nutné vyrovnat stávající plochu, např. stávající betonovou podlahu. Pokud je původní konstrukce savá, většinou je nutné aplikovat penetrační nátěr, aby litá podlaha nepřišla o vodu.
2. Podlahy na separační vrstvě
Použití a vlastnosti konstrukce podlahy na separační vrstvě jsou téměř shodné jako u podlahy spojené s podkladem, původní podlahu od nové ale dělí separační vrstva. To je vhodné, pokud se aplikuje nová podlaha na podklad s prasklinami, kdy by penetrační nátěr nefungoval a litá podlaha by mohla přijít o reakční složku. Separační vrstva také umožní pohyb vrchní desky, např. vyrovnání nebo dorovnání podlahy na potřebnou výšku.
Čtěte také: Vlastnosti lité betonové podlahy
3. Těžká plovoucí podlaha (na izolační vrstvě)
Betonové desce (nejčastěji anhydritová podlaha) uložené na izolační vrstvě se říká těžká plovoucí podlaha. Moderní skladba podlahy zahrnuje tepelné nebo kročejové izolace. Podle situace volíme celkovou skladbu podlahy, jinak se navrhuje podlaha v přízemí a jinak v patrech. Tento druh podlah je určený pro podlahy v občanské výstavbě. Jako tepelná izolace se nejčastěji používá polystyren, jako kročejová izolace se pak používá elastifikovaný polystyren. U podlah na izolační vrstvě je nutné používat kvalitní betonové podlahy, ideálně lité, které mají garantované pevnosti. Minimální doporučená pevnost betonové podlahy v tahu za ohybu je 4 MPa - to je možné garantovat jen u samonivelační cementové nebo anhydritové podlahy. Izolační vrstvu by měla od lité podlahy vždy oddělovat separační vrstva.
4. Podlahy s podlahovým vytápěním
Jedná se o stejný typ konstrukce jako těžká plovoucí podlaha, jen je podlaha doplněna o topné médium - to mohou být trubky (PEX, PERT, PB..) v případě teplovodního podlahového vytápění, nebo odporové topné elektrické kabely, neboli topný potěr. Lité anhydritové podlahy mají u této konstrukce také výhodu v tom, že lépe vedou teplo a vyžadují minimum dilatací, proto jsou ideální pro zhotovení betonové podlahy na podlahovém topení. U podlah s podlahovým vytápěním je kladen větší nárok na zateplení než u podlah bez něj.
Typy litých potěrů
Anhydritová litá podlaha
Jedná se o litou podlahu na bázi sádry. Je to nejlepší volba pro podlahové topení, bytové a komerční prostory. V oboru anhydritových podlah se pohybujeme už od prvních realizací anhydritu v ČR. Minimální tloušťka lité podlahy z anhydritového potěru činí 30 mm.
Vzorová kalkulace: 110 m2 v tloušťce 6 cm - 52 280 Kč bez DPH - cena je včetně práce, materiálu, čerpání, broušení a dopravy.
Cementová litá podlaha
Cementové lité podlahy volíme v případě, že není například z důvodu vlhkosti prostředí, možné užít litou anhydritovou podlahu. To je například v prádelnách, halách s vlhkými provozovnami, ve veřejných lázních, bazénech, umývárnách a sprchách. Cement užijeme pod konečnou nášlapnou vrstvu podlahy. Je to nejlepší volba pro garáže, lehký průmysl a prostory, které mohou být vystaveny trvalé vlhkosti (domy bez hydroizolace, prostory okolo bazénu, průmyslové prádelny a kuchyně, atd.). Minimální tloušťka cementového potěru pak 45 mm. Nutnost vyšší tloušťky cementového potěru je dána jeho větším smršťováním a větší mírou deformace při vysychání a zrání. Případné snižování tloušťky je pak možné volbou vyšší pevnostní třídy.
Čtěte také: Kamenný koberec: Využití
Moderní betonové lité podlahy mají oproti původním zavlhlým cementovým potěrům několik výhod. Mezi ně patří snadnější způsob realizace podlahy, rychlejší vylití. Náklady na tuto podlahu jsou v konečném výsledku také nižší. Betonová podlaha je homogenní na celé své ploše. Není potřeba ji dále hutnit. Je vhodná pro podlahové topení, dochází k obtečení trubek topení bez vzniku dutin. Tato litá podlaha je pochozí zhruba po 24 hodinách. Zatížit ji můžete týdnu zhruba se 60% zatížením. Cementový samonivelační potěr je složen z cementu, písku, vody a přísad, které umožňují pokládku s tolerancí +- 2 mm/ 2 m. Tento potěr se dováží v tekutém stavu autodomíchávači přímo na stavbu. Pokládka probíhá pomocí speciálního čerpadla přímo na podlahu k tomu určenou.
Vzorová kalkulace: 110 m2 v tloušťce 6 cm - 62 080 Kč bez DPH - cena je včetně práce, materiálu, čerpání, broušení a dopravy.
Pěnobeton Poroflow
Jedná se o cementové pěny, které mají dobré tepelně izolační vlastnosti a podle typu mohou být smíchány s polystyrenovými kuličkami. Používají se na vyplnění a vyrovnání podkladu podlah, pokud je v něm velké množství rozvodů, jako spádové potěry pod izolace střech, teras a pultů, výplňový materiál pro klenby atd. Spolehlivou metodou je použití vyrovnávacího pěnobetonu Poroflow, který zároveň plní izolační funkci.
Vzorová kalkulace: 50 m2 v tloušťce 10 cm - 35 000 Kč bez DPH - cena je včetně práce, materiálu, čerpání a dopravy.
Realizace betonové podlahy krok za krokem
Krok 1: Příprava podkladu - beton
Stejně jako je stabilita stavby závislá na kvalitních základech, tak i bezproblémová funkčnost, spolehlivost podlah přímo závisí na připraveném podkladu. Nadměrné nerovnosti a množství instalačních rozvodů je vhodné nejprve vyrovnat. Podklad musí být čistý, zbavený veškerých nečistot, olejových a mastných skvrn, cementového mléka, nesoudržných částí. Materiály ovlivňující přídržnost (nátěry, stěrky apod.) musí být odstraněny. Povrch podkladu musí být přebroušen nebo ošetřen frézou či brokováním. Minimální přídržnost povrchových vrstev (přídržnost v tahu) musí být min. 1,5 MPa.
Čtěte také: Použití lité betonové dlažby
Penetrační nátěr weberpodklad floor nejprve naředíme s čistou vodou v poměru 1 : 3 (1 díl podklad floor, 3 díly vody). Aplikaci provádíme válečkem nebo štětcem. Na nesavé a problematické povrchy (mírně znečištěné povrchy od barev nebo zbytků lepidel) se používá penetrace weberpodklad haft neředěný.
Krok 2: Aplikace - weberfloor epox
Hmota se připraví postupným vmícháním 1 pytle (25 kg) do 5 litrů čisté, studené vody pomocí míchadla (nástavec ruční vrtačky). Větší objem vody než 5 litrů na pytel negativně ovlivňuje vlastnosti aplikované samonivelační hmoty (možnost vzniku trhlin, šlemů apod.). Doba míchání je 2 minuty. Necháme cca 3-5 minut odležet, poté ještě jednou krátce promícháme. Doba zpracovatelnosti je do 10-15 minut. Namíchanou hmotu rovnoměrně naléváme na připravený podklad z míchacích nádob a upravíme nerezovou podlahářskou šavlí nebo raklí tak, aby byla celistvě rozprostřena na podkladu v příslušné tloušťce.
Krok 3: Penetrace podkladu - weberepox P100
Weberepox P100 je dodáván ve vhodném mísicím poměru. Pro aplikaci je nezbytné důkladné smísení složky A se složkou B, a to tak, že se vlije složka B do složky A a pomocí pomaluobrátkového čistého míchadla (300-400 ot./min.) dojde k důkladnému smísení obou složek. Následně se celá směs přelije do čisté nádoby a znovu promíchá. Doba míchání je 2-3 min. Při mísení je nutno dbát, aby do materiálu nebyl zbytečně vmícháván vzduch. Takto připravený materiál musí být zpracován během jeho doby zpracovatelnosti. Na podklad se aplikuje nylonovým nebo velurovým válečkem, rovnoměrně po celé ploše. Další možné technologie jsou gumovou stěrkou, stěrkou s pilovými zuby, stříkáním metodou AIRLESS atd. Penetrace musí naprosto dokonale uzavřít povrch.
Krok 4: Nátěr/stěrka - weberepox P128
Weberepox P128 je dodáván ve vhodném mísicím poměru. Pro aplikaci je nezbytné důkladné smísení složky A se složkou B, a to tak, že se vlije složka B do složky A a pomocí pomaluobrátkového čistého míchadla (300-400 ot./min.) dojde k důkladnému smísení obou složek. Následně se celá směs přelije do čisté nádoby a znovu promíchá. Doba míchání je 2-3 min. Při mísení je nutno dbát, aby do materiálu nebyl zbytečně vmícháván vzduch. Takto připravený materiál musí být zpracován během jeho doby zpracovatelnosti. Na podklad se aplikuje nylonovým nebo velurovým válečkem, rovnoměrně po celé ploše. Další možné technologie jsou gumovou stěrkou, stěrkou s pilovými zuby, stříkáním metodou AIRLESS atd.
Technologie realizace lité podlahy: Aplikovat v odpovídající spotřebě nejlépe kovovou stěrkou s vodicím trnem na napenetrovaný podklad. Aplikovaný weberepox P128 není třeba odvzdušňovat odvzdušňovacím válečkem s hroty, je-li podklad řádně napenetrován. Vyskytnou-li se v hmotě weberepox P128 vzduchové bubliny z nedokonale uzavřeného podkladu, musí dojít k odvzdušnění ihned po aplikaci na plochu. Weberepox P128 je dodáván v různých odstínech RAL. Do čerstvého nátěru weberepox P128 vhazujeme dekorativní akrylátový chips v příslušné barevné kombinaci.
Krok 5: Lak - weberepox P131
Weberepox P131 je dodáván ve vhodném mísicím poměru. Pro aplikaci je nezbytné důkladné smísení složky A se složkou B, a to tak, že se nejprve promíchá zvlášť složka A, poté se vlije složka B do složky A a pomocí pomaluobrátkového čistého míchadla (300-400 ot./min.) dojde k důkladnému smísení obou složek. Následně se celá směs přelije do čisté nádoby a znovu promíchá. Doba míchání je 2-3 min. Při mísení je nutno dbát, aby do materiálu nebyl zbytečně vmícháván vzduch. Takto připravený materiál musí být zpracován během jeho doby zpracovatelnosti vhodnou technologií. Nanášení laku se provádí štětcem nebo válečem s krátkým chlupem 4 mm pro epoxidové materiály.
Časté problémy a řešení
Propadlá a popraskaná nová podlaha
Propadlá a popraskaná nová podlaha bývá noční můrou řady projektantů, realizačních firem i investorů. Dopátrat se, zdali udělal chybu projektant, realizační firma nebo výrobce některého z použitých materiálů, bývá zpravidla vyhroceným procesem.
Návrh podlahové konstrukce
Vlastní návrh podlahy musí zohlednit základní vstupní údaje, kterými jsou velikost a typ zatížení, pevnost podkladní tepelné izolace a tuhost roznášecí desky. Podlahová konstrukce je z hlediska statiky komplikovaná v tom, že tuhá deska „plave“ na měkkém podkladě. Tak je logické, že tah a tlak v desce včetně jejich velikosti se nám dle změny působícího zatížení zásadním způsobem mění. Ze statického hlediska se jedná o působení tenké Kirchhoffovy izotropní desky na pružném Winkler-Pasternakově podkladě. Pro běžné podlahy s celkovým zatížením do 7,5 kN/m2 tak na základě provedeného statického rozboru vystačíme při standardním dodržení technologie s betonovou deskou tl. 50-60 mm z betonu B20, vyztuženou sítí W4 150/150 mm (tl. 50 mm), nebo W4 200/200 (tl. 60 mm). Bez statického posudku a při technologické kázni našich staveb se totiž musíme vždy pohybovat významně na straně bezpečnosti.
Kari síť v roznášecí vrstvě
Častým dotazem nejenom laické veřejnosti bývá, zdali do roznášecí vrstvy podlahy patří kari síť. Pokud se to pokusíme zjednodušit a věnujeme se podlahám s běžným zatížením, tj. v rodinných domech apod., můžeme roznášecí desky těžkých plovoucích podlah rozdělit na desky betonové a anhydritové. V případě betonových desek navrhujeme vzhledem k malé pevnosti betonu v tahu výztuž (nejčastěji kari síť) vždy, výjimečné případy (malé podlahy apod.) bez výztuže je třeba vždy doložit statickým posudkem. Výztuž ukládáme osově do středu desky. Je to efektivní poloha z hlediska umístění, zároveň při smrštění desky nedochází k přírůstkovým momentům. Kromě vlastního umístění výztuže je třeba dodržet symetrický rozptyl vodního součinitele po průřezu a následná péče při zrání betonové desky.
Podlaha na terénu
Dnešní úsporné objekty vyžadují v podlahách na terénu poměrně velké tloušťky tepelné izolace. Běžně se setkáváme s tloušťkami izolantů od 120 mm pro standardní domy, přes 150-200 mm pro nízkoenergetické až po 200-300 mm pro pasivní domy. Pro izolace větších tlouštěk s malým dotvarováním a bez akustických požadavků (izolace na terénu apod.) se používají nejčastěji pěnové izolanty, zejména pěnové polystyren. Tyto materiály mají při plnoplošném působení zatížení pro běžné případy dostatečnou únosnost.
Pokládka izolace
Působící zatížení tak nepřenáší izolační deska plnoplošně, ale pouze bodově (např. z 20-50 % plochy). V podlaze tak vznikají dutiny, které se snaží dle působícího zatížení postupně dosednout. Typickým případem je pokládka na asfaltové hydroizolační pásy, kde se na každém běžném metru nachází spoj pásů s navýšením cca 3 mm. Pokud nedojde k vyrovnání této (a dalších) nerovnosti vhodným způsobem, deska EPS je podepřena pouze cca z 20 %. Podobně působí případné vzniklé dutiny mezi jednotlivými vrstvami izolačních desek, které vznikají z titulu tolerancí tlouštěk desek, jejich pokládkou na nečistoty na spodní vrstvě apod. Z výše uvedeného vyplývají jednoduché zásady pro pokládku. Desky izolantu je třeba pokládat tak, aby se minimalizovaly dutiny. Ideálním řešením není ani pokládka EPS na podsyp s větší zrnem. Také velká zrna podsypu se dokáží do tepelné izolace zatlačovat, než se vyrovná napjatost v konstrukci. Z tohoto důvodu se například v systémech Rigidur požaduje mezi podsyp a tepelnou izolaci vždy vložit alespoň tenkou pevnou desku Rigidur. Malé dotvarování plnoplošně působící tepelné izolace je dobře patrné z obrázku, kdy skladba Isover EPS 100Z 2×50 mm při plošném zatížení 2000 kg/m2 (0,02 MPa) vykazuje deformaci pouze cca 1 mm tj. výrazně pod deklarovanou max.
Případová studie: Sedání podlahy v rodinném domě
Vždy je velmi poučné si teoretická doporučení ukázat na příkladu konkrétní stavby. V současnosti je v řešení sedlá podlaha rodinného domku na Ostravsku. Podlahová konstrukce je dle vyjádření majitele již několik měsíců stará a stále sedá, současné sednutí se pohybuje až do cca 7 mm. Největším překvapením byla systémová deska podlahového topení. Ze spodní strany obsahuje tenký rastr výšky cca 6 mm. V rámci řešení předmětné podlahy rodinného domu byly v laboratoři Isover provedeny zkoušky zatížení tlakem skladby podlahy bez desky podlahového topení a s deskou za účelem ověření deformace při zatížení s napětím 0,02 MPa. Výsledky jsou více než výmluvné tj. plnoplošně podepřené desky Isover EPS 100Z tl. 2×50 mm vykázaly při zatížení 2000 kg/m2 deformaci okolo 1 mm (deklarovaná hodnota max. 2 %, tj. max. 2 mm), zatímco stejná skladba doplněná touto podivnou deskou podlahového topení se spodními výstupky vykázala při shodném zatížení deformaci 6× vyšší! Z toho vyplývá, že předmětná deska PT je pro tento typ skladby podlahy zcela nevhodná. Podrobné informace k navrhování podlah naleznete v katalogu Isover pro izolaci podlah.
Důležité parametry litých potěrů
-
Minimální a maximální tloušťka: Minimální tloušťka lité podlahy z anhydritového potěru činí 30 mm, v případě cementového potěru pak 45 mm. Maximální vhodná tloušťka litých potěrů je cca 80 mm, nad tuto tloušťku je vhodnější použít k tomu určené betony. Nejčastěji používaná tloušťka roznášecí vrstvy litého potěru v bytové výstavbě je 40 - 50 mm. V současnosti je ale v určitých případech možné realizovat také potěry tloušťky již od cca 25 mm, v závislosti na použitém systému nebo konstrukci.
-
Únosnost: Minimální možná tloušťka roznášecí vrstvy (dáno normou nebo konkrétním výrobcem pro daný produkt) se navrhuje převážně dle plánovaného zatížení (případně se zohledňuje také stlačitelnost podkladu). Čím je větší tloušťka lité podlahy, neboli její konstrukční výška, tím je vyšší její únosnost. Potřebujete-li podlahovou konstrukci více zatížit, musí mít odpovídající pevnost. Co do pevnostních parametrů jsou však potěry AnhyLevel a CemLevel totožné. Dosahují pevnosti 20 - 30 MPa v tlaku a 4 - 6 MPa v tahu za ohybu, což je až 10x více než tradičním způsobem pokládané suché betonové směsi. Jako podkladní izolace se používá nejčastěji podlahový polystyren, kamenná vlna nebo extrudovaný polystyren XPS (při vysokém zatížení). Dosažení standardu pro pasivní a nízkoenergetické domy zpravidla vyžaduje u podlah suterénů využít izolaci o tloušťce až 300 mm. Míra stlačitelnosti podkladu pak ovlivňuje potřebu minimální tloušťky potěru. Čím měkčí, resp. stlačitelnější izolace, tím větší ohybové napětí musí roznášecí vrstva (potěr) při zatížení zvládnout.
-
Smršťování a kroucení: Cementový potěr má oproti anhydritovému vyšší tendenci ke smršťování (cca 20x větší). Vlivem určitých faktorů může docházet k odlišnému smršťování na povrchu oproti spodnímu okraji, čímž vzniká obecně známé kroucení cementových potěrů. Velikost těchto deformací závisí na mnoha faktorech. Smršťování může vznikat u cementových potěrů i po několika měsících nebo dokonce letech. Jakmile cementový potěr vyzraje, ustálí se jeho vlhkost na určité hodnotě (cca 2 - 2,5 %). Při rychlé změně vlhkosti, dochází k tzv. druhotnému smršťování, které způsobuje deformace - kroucení. Čím je tloušťka menší, tím větší má potěr tendenci se kroutit. Tento jev je nejčastější u potěrů dlouhodobě bez povrchové krytiny, nátěrů apod., které zamezují prudkým změnám. Bude-li tedy na povrchu cementového potěru finální krytina, volí se tloušťka standardně. Pokud bude potěr bez povrchové ochrany, tj.
-
Útlum hluku: S ohledem na požadavek na útlum váženého vzdušného hluku (mluvené slovo, hudba apod.) musí konstrukce stropu obsahovat nejen kročejovou izolaci, ale také právě těžký hutný materiál. Tímto materiálem může být už samotná stropní konstrukce. V případě lehkých stropů tuto funkci plní litý potěr, který toto pásmo hluku tlumí také. Čím je větší objemová hmotnost a tloušťka potěru, tím je útlum výraznější. Je-li použita u lehkého stropu pouze kročejová izolace, dojde pouze k útlumu nízkých, dunivých zvuků. Nedojde však k útlumu tónů vysokých (mluvené slovo, hudba apod.). Pro útlum těchto zvuků je nutné do podlahové konstrukce instalovat těžký a hutný materiál, např. anhydritový nebo cementový potěr. Pro představu: Pokud bychom do výplně okna vložili jen lehký materiál, např. polystyren, byl by veškerý hluk z ulice slyšet. Avšak použitím hutného materiálu, jako sklo, dojde k útlumu tohoto hluku. Sklo tloušťky 2x 4 mm tak dokonale tlumí zvuky z ulice. Obdobně v konstrukci podlahy působí lité potěry. Ale pokud by na sklo dopadal déšť nebo kroupy (odpovídá kročejovému hluku na lité podlaze) k jeho útlumu nedojde.
-
Podlahové vytápění: Minimální tloušťka roznášecí vrstvy je ovlivněna charakteristikou zvoleného systému podlahového vytápění. Každý systém vykazuje specifickou tloušťku, rozvody teplovodního topení například 16 mm, zatímco fólie jsou podstatně tenčí. Potěr vylitý mezi trubkami podlahového topení není možné po statické stránce počítat do celkové výšky roznášecí vrstvy z litého potěru, počítá se až výška nad rozvody topení. Celková výška včetně rozvodů topení a potěru může být ve speciálních případech jen 24 mm.
-
Dilatace: Jak již bylo zmíněno, cementový potěr se přirozeně smršťuje více než potěr anhydritový. Při smršťování velkých ploch vzniká vysoké tahové napětí, převyšující pevnost samotného potěru. Důsledkem je vznik prasklin. Redukce tohoto napětí se řeší smršťovacími spárami (dilatace), které napětí velké plochy rozdělí rovnoměrně do ploch menších. S požadavkem na větší dilatační celky je vhodné zvyšovat také tloušťku potěru.
-
Vlhkost: Na anhydritový potěr můžeme pokládat finální krytinu až po dostatečném vysušení (cca na hodnotu 0,5 %), uzavření vlhkosti v podlaze by mohlo značně snížit pevnost potěru. Cementový podklad naopak může obsahovat vyšší zbytkovou vlhkost, cca 5 %. Stále ale platí, že čím větší je tloušťka vrstvy z litých potěrů, tím více vody se musí odpařit. Časový nárůst není v tomto případě lineární, ale geometrický.
Nabídka služeb
S realizací podlah máme více než 10ti leté zkušenosti. Provádíme lité podlahy pro rodinné domy, bytové domy, haly a komerční prostory.
-
Betonové podlahy: Nejefektivnější stavební materiál, který není třeba představovat. Nabízíme betonové podlahy do garáží, betonování základových desek, zalévání šalovacích tvárnic, betonování venkovních ploch, atd. Cena se odvíjí podle typu betonu, zpracování a potřebné stavební mechanizace.
-
Izolace: V rámci dodání těžkých plovoucích podlah nabízíme pokládku a dodání zejména EPS a XPS podle určené stavební výšky na laser, tak abyste měli ideální spotřebu materiálu.
Vzorová kalkulace: Pokládka a dodání EPS 100 - 110 m2 v tloušťce 15 cm - 37 200 Kč bez DPH - cena je včetně práce, materiálu a dopravy.
-
Hydroizolace: Nabízíme hydroizolaci podlah a to buď asfaltovými pásy nebo HDPE folií včetně injektáže zdiva.
tags: #lita #betonova #podlaha #skladba