Linoleum je plně přírodní podlahová krytina, dnes známá například pod obchodním názvem Marmoleum. Jedná se o typ podlahové krytiny původem z přírody, vyráběný z několika přírodních materiálů. Obsah linolea tvoří ztužený lněný olej (linoxyn), borovicová pryskyřice, namletá drť z kůry dubu korkového, dřevěné piliny a minerální plnivo, například vápenec. Dekor podlahovin dotváří obsažené pigmenty.
Historie vzniku linolea
Vynálezcem linolea byl Angličan Frederick Walton. V polovině 19. století si náhodně všiml pružnosti ztuhlého lněného oleje - linoxynu, který mu ztuhl na plechovce s olejovitou barvou. Lněný olej ale oxiduje a tuhne velice pomalu. Pro urychlení procesu jej Walton zahřál společně s octanem olovnatým a síranem zinečnatým. Namáčel do něj kusy bavlněné látky či lnu, aby se postupně vytvořil silnější povlak. Ten pak seškrábl, rozpustil s benzenem a přivedl na svět nový typ voděodpudivého laku, například pro impregnaci látek. Výroba však byla pomalá a zájem o lak malý. V jeho továrně navíc došlo k požáru.
Walton to ale nevzdal a začal skoro odznovu. Aby byla výroba rychlejší, směs dále vyvíjel. Přimíchal do ní piliny a korkový prach, aby směs tolik nelepila a dříve zatuhla. Frederick Walton si nechal roku 1863 patentovat nový výrobní proces, a to včetně možnosti potisku či ražby na svrchní stranu nově vzniklého materiálu. Co z toho vzniklo? Nová podlahová krytina s názvem Kampticon. Použil velice podobný název již existující podlahové krytiny Kamptulicon, kterou vynalezl a nechal si patentovat Elijah Galloway v roce 1843. Pro větší odlišení Walton brzy svůj nový Kampticon přejmenoval na dnes už známé Linoleum. Název složil z latinských slov linum, což znamená len, a oleum, latinsky olej. Linoleum se stalo úspěšným ve Staines, blízko Londýna, díky masivní reklamní kampani, otevření dvou obchodů přímo v Londýně a také novým vzorům linolea.
Další vývoj a konkurence
S linoxynem experimentovali i jiní vynálezci. William Parnacot si nechal v roce 1871 patentovat odlišný způsob výroby. Do nádrže se lněným olejem vháněl horký vzduch, čímž výrazně urychlil oxidaci a ztuhnutí, jež navíc uspíšil následným ochlazením. Celý proces zkrátil na dobu pár dní. Na trhu se postupně objevovaly podobné produkty i od jiných výrobců. Od Parnacota práva na výrobu zakoupila i společnost, která začala na trh dodávat novou podlahovou krytinu Corticine. Název pochází z latinského slova cortex - kůra.
I přes silnou konkurenci se Waltonovi povedlo Linoleum obchodně dostat až do Spojených států a několika evropských zemí. Největším výrobcem linolea na světě se stalo skotské město Kirkcaldy ve správní oblasti Fife, zhruba 20 km severně od Edinburghu. Walton postupně s výrobou expandoval i do USA. Městečko společnosti neslo název Linoleumville, časem přejmenované na Travis. Postupem času vznikaly ve Spojených státech i další továrny na linoleum - například American Nairn Linoleum Company zakladatele Sira Michaela Nairna v Kearny, v New Jersey, postupně přejmenované na Congoleum-Nairn Company, a následně na Congoleum Corporation of America. 14 let po vynalezení Linolea Frederick Walton o svůj patent přišel. Nelíbilo se mu uvedení označení jeho podlahoviny v názvu konkurenční společnosti American Nairn Linoleum Company.
Čtěte také: Dokonalé zakončení linolea a PVC
Další produkty a vlastnosti linolea
Walton vyvinul i další materiály - už v roce 1877 například Linoleum Muralis, známější spíš jako Lincrusta. Jednalo se o velice odolnou linoleovou tapetu. Byla dostupná i v zajímavých dekorech sádry, dřeva nebo kůže. Zákazníci si mohli pořídit modernější podoby linolea s mramorovým nebo pruhovaným jaspé dekorem. K mání byla i napodobenina granitu. Mezi další podoby linolea patřila intarzovaná verze s geometrickými vzory a obrazci. V prostorech s velkou zátěží, například na lodích, si oblíbili ještě více odolné Battleship Linoleum. Bylo vyvinuté tak, aby splňovalo tehdejší požadavky a nároky amerického námořnictva na podlahovinu pro paluby válečných lodí a ponorek, místo dřeva. Nevýhody linolea, mezi které tehdy patřila vyšší hořlavost, se ukázaly po útoku na Pearl Harbor. Na začátku 20. století se linoleum rozšířilo z podlah také do tvůrčích ateliérů umělců.
Vzestup a vývoj PVC podlah
Antikonce linolea, PVC (polyvinylchlorid), se poprvé syntetizoval německým chemikem Eugenem Baumannem v roce 1872. Až vědec Waldo Semon úplnou náhodou v roce 1926 během pokusu o tvorbu lepidla objevil, jak změkčit polyvinylchlorid. Ve 30. letech se tak začal vinyl používat jako podlahová krytina. Vinylové podlahy zažily svůj debut v roce 1933 na mezinárodním veletrhu A Century of Progress International Exposition v Chicagu, který oslavoval technologické inovace. Téměř 50 milionů návštěvníků vidělo tuto novou podlahovou krytinu a obdivovalo její odolnost a nízkou cenu.
Kvůli nedostatku materiálů během 2. světové války se však vinylové podlahy staly vzácností. Velikého boomu se vinyl dočkal až v 50. a 60. letech. V 60. letech už vinylové podlahy nabízely rozsáhlou škálu vzorů, jako květinové, dřevěné nebo kostkované. Přibyla i různá vylepšení jako třeba „no-wax“ povrch nebo měkčený vinyl pro větší pohodlí. Rozmach vinylu v 70. letech pokračoval. V této době se zvýšila poptávka po dřevěných podlahách, ale vysoká cena a náchylnost k poškození vedla k vývoji vinylových prken, která imitovala dřevo. Tato prkna byla ideální do vlhkých prostorů, jako koupelny nebo sklepy.
V roce 1947 nastoupil velice vážný konkurent linolea, a to umělohmotné PVC, které nabízí mnohem širší škálu barev. Tak v 70. letech minulého století přišel u přírodního linolea naprostý útlum až zastavení výroby. Poté co PVC boom opadl, si zákazníci začali uvědomovat rozdíly mezi umělým PVC a linoleem.
Rozdíly mezi linoleem a PVC
Rozdíl mezi linoleem přírodního původu a umělým PVC materiálem je znatelný na první pohled. Linoleum je totiž stejně probarvené až na nosnou podložku. Oproti tomu PVC podlahovina má zpravidla střední nosnou vrstvu bílou či jemně krémovou. Dekor podlahy je natištěný na její svrchní straně a tvoří minimální tloušťku této podlahové krytiny.
Čtěte také: Podlahy od linolea po imitace mramoru
Vinylové podlahy na bázi PVC, které jsou novodobou alternativou k přírodním materiálům, prodělaly poměrně velkou změnu a ušly dalekou cestu. Dnes už se nejedná o materiál plný jedovatých látek, který časem ztvrdne a začne praskat. Současné vinylové podlahy nabízejí fotorealistické 3D vzory, které imitují dřevo, kámen, beton, pískovec, atd. Jsou rezistentní proti poškrábání, voděodolné a snadno se udržují. Vinyl má již i mnoho dalších funkcí - například snížení statické elektřiny uvnitř domu. Ekologická provedení těchto podlah jsou bez škodlivých chemikálií. Přitom cena vinylu za čtvereční metr vysoce konkuruje i méně odolným podlahovým krytinám.
Výroba PVC podlah v Československu - Fatra, a.s.
Výroba vinylových podlah je v prostředí České republiky nesmazatelně spojována s podnikem Fatra, a.s., který tyto podlahy začal vyrábět v roce 1949. V tomto poválečném období, kdy mnoho firem přecházelo zpět ke standardní klasické výrobě, Fatra začala vyrábět laminované podlahoviny. Na rekonstruovaných gumařských strojích - tříválcových kalandrech Baťa a bubnových lisech Buzuluk - byla zahájena výroba a zároveň toto období s sebou nese i mnoho nápadů na inovace. V roce 1950, kdy se výroba rozvíjela společně s dalšími produkty, bylo podáno 365 zlepšovacích návrhů a podnik byl prohlášen údernickým závodem.
Podlahoviny z dílny Fatra se těší velké oblibě a firma investuje. V roce 1954 čtyřválcová jednotka Buzuluk vyrábí podlahoviny vyšší kvality. Problémem ovšem bylo zásobování PVC. Zatímco svět upravoval PVC do jemného prášku v horkovzdušných rozprašovacích sušárnách, Fatra si první dodávky z tuzemska mlela na obilných mlýnech a materiál dál technicky upravovala. Strojní zařízení scházelo zcela. Přestože Československé strojírenství mělo světovou úroveň, na plastikářský boom reagovalo pomalu. Fatra ovšem disponovala zdatnými konstruktéry, technology a techniky, kterým se říkalo „myslivci“, ti zpočátku upravovali gumárenské stroje, následně vyráběli jednoduché jednoúčelové zařízení.
Inovace a specializované podlahoviny
Podlahové krytiny z dílny Fatry slavily úspěch a mnoho institucí se na ni obracelo s netypickými požadavky. Pro Národní divadlo v Praze a Státní divadlo v Brně byla vyrobena speciální podlahovina pro baletní scénu. Firma reagovala na požadavky trhu a modernizovala svou výrobu. Tu představovala zejména kontinuální plastifikace na hnětiči Svit. V roce 1962 byla zdokonalena technologie lisování PVC podlahoviny a o dva roky později Fatra přikročila ke zpracování tuzemských suspenzních polymerů PVC pod označením Slovinyl, a tak začíná výroba dlaždic z podlahové krytiny PVC. Jednalo se o vysoce plněnou podlahovou krytinu vyráběnou na bubnových lisech, které zaručovaly rozměrovou stálost materiálu. Výsekové rozměry čtverců byly 25 x 25 cm.
Rok 1968 patřil k průlomovým a ve Fatře byla uvedena do provozu vysoce výkonná výrobní linka typu Anger, na které se vyráběla vytlačovaná podlahovina. V následujícím roce se rozběhla další linka tohoto typu na výrobu svařované podlahoviny z válcovaných fólií s roční kapacitou 3 miliony m². Denní výkon na lince více než trojnásobně převýšil kapacitu výroby vytlačované podlahoviny. Následující rok se z Fatry stává národní podnik s provozovnou v Olomouci. Ve výrobě podlahové krytiny byl zaznamenán nárůst oproti předchozímu roku o 88,9 % a ve srovnání s rokem 1965 o 171,3 %. Začíná tedy éra PVC podlahovin.
Čtěte také: Problém tmavých skvrn na PVC: Co dělat?
Fatra v 70. a 80. letech
Rok 1970 se pojí s výrobou podlahoviny s tepelnou a zvukovou izolací na plstěné podložce s názvem Lamitex a tapet FAT s papírovou vložkou s nánosem silikonu. Zájem zákazníků získala kobercová podlahovina Nafatex.
Historie série podlahovin značky Elektrostatik sahá až do roku 1975. Tyto speciální podlahoviny určené pro operační sály, rentgenová pracoviště, výpočetní střediska, telekomunikační objekty svou nultou sérií odstartovaly jednu z nejdéle trvajících značek na trhu PVC podlahovin vůbec. Při položení na uzemněnou vodivou síť dokáží odvádět elektrostatický náboj. Podlahovina je dodávána v rolích o šířce 1 m a tloušťce 2 - 3 mm. Další vývoj se soustředil na dlaždice a v roce 1977 firma zahájila výrobu lisované elektrostaticky vodivé homogenní podlahoviny Fatrantis Prim ve čtvercích o rozměru 600 x 600 mm na lisech vlastní konstrukce. Dovážené suspenzní typy PVC byly nahrazeny Neralitem ze Spolany Neratovice.
Rok 1981 patří mezi roky, kdy Fatrantis zažívá rozvoj. Stávající prostory ve válcovně jsou nedostačující, a proto byla výroba dílců přemístěna do jiné budovy a zároveň byla rozšířena o 3 etážové lisy, zkonstruované a vyrobené ve Fatře. Ve Fatře se připravují na velký boom podlahovin. V roce 1984 byla zastavena výroba heterogenních podlahovin řady Standard v šíři 1 000 mm. Lisovaná podlahovina Rekord získává titul nejlepšího výrobku ministerstva průmyslu za rok 1984. Vinylové podlahy se těší popularitě, a to i na poli sportovních povrchů. V roce 1985 se podlahoviny rozšířily o speciální druh Fatrasport, určený pro sportovní objekty. Díky vysoké poptávce a neustále se rozvíjejícím trendům bylo pro služby v pokládce podlahovin a izolačních fólií vytvořeno aplikační středisko. Psal se rok 1990 a středisko poskytovalo informace a školilo podlaháře z celého Československa.
Současné PVC podlahy
O rok později, v roce 1991, byly vyřazeny ze směsí PVC stabilizátory na bázi kadmia a byla zavedena výroba lisované podlahoviny Favorit. České vinylové podlahy se stávaly více žádaným produktem na mezinárodním poli. V roce 1999 Fatra dodává na trh první tenisový hrací povrch LINO FATRA - Sporting T. Podlahové krytiny nabírají na síle a jejich podíl na tržbách se v roce 2002 dostává na přední příčky.
Přelomový rok v historii podlahových krytin nastává v roce 2003, kdy byla zahájena výroba podlahoviny nového typu THERMOFIX. Na německých strojích s technologickými prvky fatrovských konstruktérů, mechaniků, strojařů a technologů začíná nová éra vinylových podlah v České republice. Vinylové dílce představují věrnější imitace dřevěných dílců a svým designem a provedením nechávají PVC podlahy v rolích daleko za sebou. Tento přerod chápání nejen aplikátorů, ale i zákazníků je postupný, ale o to více turbulentní. Začíná růst poptávka po hobby podlahovinách, které by si lidé mohli svépomocí položit ve svých domovech.
Vzniká tak kolekce FatraClick, která v sobě slučuje klasické plovoucí podlahy a vinylové dílce. Další plovoucí vinylové dílce RS-click vycházejí ze stávající kolekce Thermofixu. Thermofix je populární, Fatra tedy rozšiřuje výrobkový sortiment lepených dílců o řadu Imperio, která je kvalitativně na stejné úrovni a liší se pouze parametry. Nové kolekce jsou vytvářeny na období 2 a více let. PVC podlahy, známé také jako lino, patří mezi nejčastější podlahové krytiny díky své snadné údržbě, výhodnému poměru ceny a kvality, a nespočtu dekorů, z nichž můžete vybírat. Samotná montáž PVC podlahy je jednoduchá - ideální je vybírat šířku podle rozměrů místností.
Tloušťka a třída zátěže PVC podlah
PVC podlahy se dodávají v různých tloušťkách, přičemž platí, že tenčí varianta je paradoxně odolnější vůči zátěži, což zvyšuje jejich životnost. PVC se vyrábí v šířkách role 1 m, 1,5 m, 2 m, 2,5 m, 3 m, 3,5 m, 4 m a 5 m. Šíři vybírejte tak, abyste měli v místnosti co nejméně spojů, nejlépe, když budete mít místnost pokrytou jedním kusem. U šířky role 5 m je třeba myslet na to, jestli PVC v této délce dokážete vynést například do podkroví a při manipulaci jej nezlomíte. Pokud jej zlomíte, s velkou pravděpodobností jej zničíte. Proto je tato šířka převážně vhodná do přízemí nebo tam, kam jste schopni dostat materiál oknem nebo balkonem. Pokud PVC do dané místnosti nemůžete dostat, zvažte možnost výběru jiného materiálu, například vinylové podlahy, která se skládá z lamel a manipulace s balíky je mnohem snazší. Nebo vybírejte PVC z menších šíří s vědomím, že jej budete spojovat z více kusů.
Jaká tloušťka PVC je nejlepší?
PVC se vyrábí v různých tloušťkách od 1,7 mm, 1,9 mm, 2 mm, 2,10 mm až po 3,8 mm, 4 mm, 4,3 mm i 7 mm. Mnoho lidí si myslí, že čím silnější, tím odolnější, ale toto pravidlo zde neplatí. Naopak, nejvíce odolné PVC bývá tenčí a pevnější, aby se při chůzi v botách neprorazilo. Má více probarvený a odolnější povrch a je především určené do zátěžových prostor, jako jsou kanceláře, chodby nebo restaurace. Do bytových prostor se PVC vybírá hlavně podle třídy zátěže a dekoru, a až pak se řeší tloušťka a jeho podklad. Některá PVC mají filcovou podložku a některá ne. Pokud hledáte komfort a teplo od nohou a v dané místnosti nehrozí velké riziko proražení, vybírejte PVC s filcovou podložkou nebo s vyšší tloušťkou. Tam, kde hrozí proražení (kuchyně, zádveří) je lépe vybírat PVC bez filcu a klidně i zátěžovější.
Jaká třída zátěže bude nejlepší?
Správná třída zátěže pro bytové prostory se označuje čísly 21 až 23, pro komerční prostory čísly 31, 32, 33, 34 a pro průmyslové prostory čísly 41, 42, 43. Pro bytové účely tedy můžete vybírat zátěžové třídy od 21 do 41, podle toho, jak se vám líbí dekor a kam je PVC určeno. Do ložnice, kde jste málo, postačí zátěž 21 až 31. Do obývacího pokoje s normálním provozem doporučujeme zátěž 31 až 33, a pro obývací pokoje s vysokou zátěží doporučujeme zátěž 32 až 41. V každé kategorii vám pomůžeme vybrat to nejvhodnější PVC s ohledem na vhodné zátěžové třídy a vaše potřeby.
Následující tabulka shrnuje doporučené třídy zátěže pro různé prostory:
| Prostor | Doporučená třída zátěže | Příklad |
|---|---|---|
| Bytové prostory | 21-23 | Ložnice, obývací pokoj s nízkou zátěží |
| Komerční prostory | 31-34 | Kanceláře, chodby, restaurace |
| Průmyslové prostory | 41-43 | Továrny, sklady |
| Ložnice (nízký provoz) | 21-31 | |
| Obývací pokoj (normální provoz) | 31-33 | |
| Obývací pokoj (vysoká zátěž) | 32-41 |
Péče o PVC podlahy
- Zkontrolujte si, že máte nábytek chráněný filcovými podložkami. Tím předejdete zbytečným škrábancům a vaše podlaha bude stále vypadat jako nová.
- Kolečka u těžkého nábytku (např. křesla) nahraďte kluzáky a nezapomeňte i tady přidat ochranný filc. Takto se vyhnete otlakům a poškození, které mohou kolečka způsobit.
- Samozřejmostí by měla být podložka pod kancelářské židle (kolečkové). Chráníte tak nejen PVC, ale i pohodlí a zdraví všech, kdo židle používají.
- Nutností je také správně zvolený čisticí přípravek. Odmašťovacímu přípravku se obloukem vyhněte, ten vašemu PVC ubližuje. Používejte profesionální čistící přípravky, které zachovají jeho krásu.
Nejnovější trendy ve Fatře
Vývoj doplňkového sortimentu pokračuje do dnešní doby a zvyšuje komfort uživatelů. Tempo vývoje se zrychluje a nápaditost vývojářů je obdivuhodná. Pracovníci oddělení technické přípravy výroby podlahových krytin spolu se švýcarským partnerem věnovali téměř rok vývoji unikátního typu podlahoviny, která umožňuje snadnou pokládku bez lepení a zároveň díky vinylovému povrchu odolává vlhkosti. Výsledkem je vinylová plovoucí podlaha s názvem FatraClick, která kombinuje všechny přednosti vinylových a laminátových plovoucích podlah. Na trh vstoupila v roce 2011 a má přinejmenším stejné šance uspět, jako již zavedené značky evropských výrobců. Jedná se o to nejnovější, co Fatra v danou dobu v podlahovinách nabízí. V roce 2018 uvádí novou kolekci Thermofix ART, která se svými rozměry zcela vymyká stávajícímu sortimentu. Jednotlivé dílce kolekce ART představují věrohodnější imitaci dřevěných palubek a svým rozměrem 1829 x 180 mm nabízejí zákazníkům luxusní a designový produkt. V roce 2020 se opět můžeme těšit na novinky v podobě 2 metry širokých podlahových krytin v rolích značky LINO a nové kolekci FatraClick 2020, která nabízí i 3 dekory imitující přírodní kámen.
tags: #linoleum #tloustka #80 #leta #informace