Asfaltové směsi, dehet a výrobky z dehtu jsou odpady vznikající při rekonstrukci a výstavbě silnic, frézování vozovek nebo opravách ploch. Tyto materiály vyžadují při nakládání mimořádnou pozornost kvůli častému výskytu polycyklických aromatických uhlovodíků (PAU).
Klasifikace asfaltových směsí a rizika
Zásadní rozdíl je mezi moderními asfaltovými směsmi (na bázi bitumenu) a starými asfaltovými vrstvami s obsahem dehtu. Asfaltové směsi a výrobky z dehtu obsahují především minerální kamenivo (štěrk, písek, drť), pojiva (bitumen nebo dehet), plniva a případné modifikátory. Staré asfaltové vrstvy s obsahem dehtu jsou považovány za nebezpečný odpad kvůli obsahu PAU a dalších karcinogenů. Přítomnost dehtu v asfaltu nelze rozpoznat pouhým okem - rozhodující je chemický rozbor na obsah PAU.
Nebezpečný odpad
- Dehet v asfaltu představuje vysoké ekologické riziko - obsahuje karcinogenní látky.
- Asfalt s obsahem dehtu (17 03 01*) vyžaduje zvláštní nakládání. Musí být laboratorně analyzován, evidován jako nebezpečný odpad a předán pouze oprávněné osobě ke zpracování nebo odstranění ve specializovaném zařízení.
- Nebezpečný odpad vzniká při rekonstrukci starších silnic, parkovišť a průmyslových ploch, kde se dříve používal uhelný dehet. Tento materiál nesmí být recyklován.
- Zvláštní kategorií jsou pak odpady z uhelného dehtu a výrobků z dehtu (17 03 03*), které vznikají např. při údržbě, čištění nebo likvidaci zařízení, kde se dehet vyráběl či používal (např. izolace mostů, střech, průmyslových podlah, koksoven nebo dehtoven).
Běžný odpad
- Běžný asfalt bez dehtu (17 03 02) je cennou druhotnou surovinou a lze jej po recyklaci znovu využít při výrobě asfaltových směsí nebo jako podkladový materiál.
Legislativní rámec a povinnosti
Odpad skupiny 17 03 tak vzniká především při dopravních stavbách a údržbě infrastruktury, a to ve značném množství. Odpad této skupiny se často podceňuje - zejména starší vozovky obsahující dehet mohou být mylně zařazeny jako běžný stavební odpad. To vede k závažným porušením zákona o odpadech, riziku pokut a potenciálnímu ohrožení zdraví lidí i životního prostředí.
Zákon o odpadech č. 541/2020 Sb. a prováděcí vyhlášky
V lednu letošního roku nabyl účinnosti dlouho připravovaný zákon č. 541/2020 Sb., o odpadech. V červenci pak vyšla nejdůležitější prováděcí vyhláška č. 273/2021 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady.
Původce odpadu
Důležitou změnou v zákoně o odpadech ve vztahu k výstavbě pozemních komunikací je vyjasnění toho, kdo je původcem odpadu vznikajícího při činnosti prováděné více osobami nebo pro vlastníka věci, ze které vzniká odpad. Podle § 5 je primárně původcem odpadu osoba, která fyzicky provádí činnost, při které dojde ke vzniku odpadu. Zákon umožňuje smluvní určení jiné osoby jako původce vznikajícího odpadu. Samotné povinnosti původce odpadu se zásadně nemění.
Čtěte také: Asfaltová lepenka a životní prostředí
Povinnosti původce stavebních a demoličních odpadů
- Původce musí mít zajištěno převzetí vznikajících stavebních a demoličních odpadů do odpadového zařízení písemnou smlouvou ještě před jejich vznikem.
- Zákon v § 15 odst. 2 písm. f) podrobněji než předchozí právní úprava vymezuje požadavky na nakládání s vybouranými stavebními materiály tak, aby bylo možné zajistit jejich opětovné použití nebo recyklaci.
- Vyhláška o podrobnostech nakládání s odpady u základního popisu odpadu, který musí původce předat v případě odpadů určených k uložení na skládku nebo k zasypávání, požaduje nově zdůvodnění, proč není možné s odpadem nakládat na vyšším stupni hierarchie odpadového hospodářství.
- Obsah průběžné evidence odpadů a ročního hlášení o produkci a nakládání s odpady se v letech 2021 a 2022 řídí podle přechodných ustanovení vyhláškou č. 383/2001 Sb., použijí se tak všechny staré formuláře a také dosavadní kódy.
- Při hlášení v roce 2022 za rok 2021 už platí nový limit pro ohlášení u nebezpečných odpadů, který se navýšil ze 100 kg na 600 kg.
- I obce jako původci odpadu mají povinnost určit kód odpadu a způsob nakládání. Nečinnost nebo špatné zařazení vede k odpovědnosti za škodu v případě kontaminace.
Vzorkování a analýza
Nový zákon o odpadech sjednocuje požadavky na vzorkování. Vzorkování pro jakékoliv účely v rámci zákona o odpadech může provádět pouze certifikovaná odborně způsobilá osoba nebo autorizovaná laboratoř nebo odborné pracoviště. U vzorkování pro účely zasypávání nebo ukládání na skládku nemusí vzorky odebírat osoba odlišná od vlastníka odpadu, mohou tak činit i zaměstnanci původce odpadu.
Shromažďování a skladování odpadů
Odpady mohou být shromažďovány v místě vzniku nejvýše po dobu 1 roku. Pokud by chtěl původce mít odpady v místě vzniku po delší dobu, musí si zařídit sklad odpadů. Ve skladu odpadů je možné mít odpady 3 roky před využitím, ale pouze jeden rok před odstraněním. Sklad původce, ve kterém skladuje výhradně vlastní ostatní odpady v celkovém množství do 100 t, nepodléhá povinnosti získat povolení krajského úřadu, má pouze povinnost ohlásit provoz před jeho zahájením.
Výjimka pro jednorázový odvoz odpadu
Zákon rovněž obsahuje novou výjimku, která umožňuje původci odpadu jednorázově si odvézt odpad, který vznikl v jednom místě mimo provozovnu v množství menším než 20 t, na svou provozovnu, považovat jej za odpad vzniklý v této provozovně a v této provozovně jej shromažďovat. To je praktické zejména pro drobné opravy.
Zasypávání a ukládání na skládky
V souladu s upravenou rámcovou směrnicí o odpadech je nově využívání odpadů na povrchu terénu pojmenováno jako zasypávání. Zásadní změnou je zákaz možnosti využívat tímto způsobem jakékoliv odpady, které nejsou inertní. Vyhláška nově nastavuje dvě sady limitů pro obsah škodlivin v sušině a nově i požadavek na stanovování škodlivin ve výluhu. Vyhláška zachovává požadavek na stanovování ekotoxicity. Přechodná ustanovení umožňují s výjimkou omezení pro inertní odpady postupovat do konce roku 2023 dle vyhlášky č. 294/2005 Sb.
Od roku 2030 bude zakázáno na skládku ukládat veškeré odpady, které mají výhřevnost vyšší než 6,5 MJ/kg v sušině nebo nedosahují parametru biologické stability nebo jsou vymezeny v prováděcí vyhlášce jako recyklovatelné odpady. Do seznamu recyklovatelných odpadů jsou zahrnuty mimo jiné rovněž odpady 170101 Beton a 170302 Asfaltové směsi neuvedené pod číslem 17 03 01. Na asfaltové směsi ZAS-T1 a ZAS-T2 s celkovým obsahem PAU nižším než 50 mg/kg se bude v roce 2009 vztahovat při uložení na skládku poplatek 900 Kč za tunu. Asfaltové směsi s obsahem nižším než 50 mg/kg není možné využívat na technické zabezpečení skládek, tedy nově neexistuje možnost ukládat je na skládku bez poplatku.
Čtěte také: Postup likvidace asfaltové lepenky krok za krokem
Vyhláška č. 130/2019 Sb. - Znovuzískané asfaltové směsi (ZAS)
Dne 1. 6. 2019 nabyla účinnosti vyhláška č. 130/2019 Sb., o kritériích, při jejichž splnění je asfaltová směs vedlejším produktem nebo přestává být odpadem. Tato vyhláška přináší jasná pravidla v rozdělení asfaltů, které byly, nebo budou z komunikací vybourány, a způsoby jejich zpracování. Tím vzniklo jasné rozdělení na vedlejší produkty a na odpady.
Podle aktuální legislativy je nutné u asfaltových směsí ověřit obsah polycyklických aromatických uhlovodíků (PAU). Asfaltová směs se stává nebezpečným odpadem tehdy, pokud obsahuje PAU v koncentraci nad limit stanovený vyhláškou. Pokud překročí mezní hodnoty stanovené v příloze č. 1 vyhlášky č. 130/2019 Sb., stane se odpadem.
Kategorizace ZAS podle obsahu PAU
Vyhláška dělí ZAS na čtyři třídy (T1 až T4), kdy limitní hodnotou je obsah PAU v sušině.
| Třída ZAS | Obsah PAU v sušině | Možnosti zpracování (vedlejší produkt) | Možnosti zpracování (odpad) |
|---|---|---|---|
| T1 a T2 | Nízký (splňuje parametry) | Zpracování za studena nebo za tepla, běžně užívaná surovina pro vznik výrobku. | Není odpadem. |
| T3 | Max. 300 mg/kg v sušině (běžná hodnota cca 150 mg/kg) | Využití jako vedlejšího produktu pouze při zpracování za studena na místě (např. obsypy krajnic, nezátěžové cesty). | Zpracování za tepla v režimu odpadů v zařízeních provozovaných podle zákona o odpadech (§ 14 odst. 1). |
| T4 | Vyšší než T3 | Využití jako vedlejšího produktu pouze při zpracování za studena na místě (např. obsypy krajnic, nezátěžové cesty). | Zpracování za tepla v režimu odpadů v zařízeních provozovaných podle zákona o odpadech (§ 14 odst. 1). |
Vzorkování a analýza pro zařazení ZAS
Aby bylo možné asfalt zařadit do příslušné třídy, je potřeba provést vzorkování. Rozbor asfaltu musí provést akreditovaná laboratoř nebo akreditované odborné pracoviště. Počet vzorků se odvíjí od velikosti stavby:
- U diagnostickým průzkumem posuzované, opravované či obnovované stavby, která bude vybourávána, je nutné analyzovat alespoň jeden vzorek na 20 000 m2 s dílčím vzorkem na každých 5000 m2.
- Z už vybourané znovuzískané asfaltové směsi (například v obalovnách) si vyhláška žádá jeden vzorek za každých 20 000 tun.
- Vzorek navíc musí odebrat proškolená osoba.
Doporučuje se analyzovat složení frézované vrstvy, zejména u starších vozovek (před r. 1990). Pokud rozbor odhalí, že asfalt kritéria nesplňuje, doporučuje se zanalyzovat jednotlivé vrstvy silnice. Ve většině případů je znečištěná jen jedna z vrstev, nebo dokonce jen její část. Tím lze minimalizovat množství odpadu, který se musí skládkovat nebo upravit na místě za studena.
Čtěte také: Likvidace asfaltové lepenky v Praze: Kompletní průvodce
Ekonomické aspekty a recyklace
Recyklace asfaltových směsí může být překvapivě efektivní - zejména u frakcí, které neobsahují dehet a nebezpečné PAU. Recyklovaný asfalt (tzv. R-materiál) se využívá při výrobě asfaltových směsí nebo jako podkladový materiál. Při výrobě asfaltové směsi se používá asfaltové pojivo, což je ropný destilát. R-materiál již toto pojivo obsahuje a jeho využitím se šetří nejen kamenivo, ale také spotřeba ropného produktu.
Při využívání ZAS je důležitý nejen technologický, ale i ekonomický pohled. V případě určení vhodné technologie lze zvažovat, jak velké množství ZAS bude možné přimíchat do nové směsi, aby výsledná hodnota PAU nepřekročila 25 mg/kg v sušině výrobku. Lze očekávat hodnotu zhruba okolo 10 % příměsi. V ČR existuje asi 20 zařízení provozovaných podle § 14 odst. 1 zákona o odpadech (obalovny), které umožňují zpracovávat ZAS za tepla společně s novým materiálem.
Pro zpracování ZAS za tepla se také často používaly a používají zařízení tzv. BAGELY. Pokud v těchto zařízeních existují zásoby ZAS, bylo možné do 31. 8. 2019 provést vzorkování, analýzy a následné zpracování. Pokud to provozovatelé takových zařízení nestihli, nově již musí požádat krajské úřady o souhlas ve smyslu § 14 odst. 1 zákona o odpadech.
Z ekonomického pohledu nová vyhláška znamená v mnoha případech i změnu nákladů při využití ZAS, související s provedením analýzy asfaltů a s případným převedením ZAS do režimu odpadů.
Asfaltové hydroizolační pásy
V rámci odborné činnosti se objevují dotazy týkající se klasifikace odpadu tvořeného asfaltovými hydroizolačními pásy. Problém nastává v případě, kdy jsou asfaltové pásy demontovány a odvezeny na skládku či sběrnu odpadu. Kvůli nesprávnému zatřídění jsou bohužel často považovány za nebezpečný odpad (obsahující dehet nebo azbest), na což doplácí odborně neinformovaní spotřebitelé a řemeslníci. Nastává odmítnutí sběru takového odpadu nebo vysoká sazba za jeho přijmutí.
- V České republice bylo používání dehtů pro hydroizolační materiály definitivně ukončeno v roce 1969.
- Azbest byl přidáván do asfaltové hmoty během výroby některých asfaltových pásů (např. Aralebit, Bitagit, Cufolbit, Arabit-S, Plastbit), avšak pro výrobu stavebních výrobků byl zakázán zákonem č. 157/1998 Sb.
- Asfaltové pásy jsou vyráběny výlučně z ropných asfaltů a dalších komponent, jejichž likvidace nebo expozice nepředstavuje žádné nebezpečí. Tyto materiály spadají pod katalog odpadu 17 03 02.
Při rekonstrukcích je finančně nejvýhodnější varianta snažit se zachovat co nejvíce z původní skladby včetně asfaltových pásů, které často poslouží jako funkční parozábrana.
Pro demontované skladby s asfaltovými pásy se doporučuje zjistit původní dokumentaci nebo rok původní realizace. Prakticky všechny asfaltové pásy ze staveb mladších 20 let nemohou obsahovat dehet.
tags: #likvidace #asfaltove #smesy #informace