Otázka dilatační spáry v podkladu pod podlahu se často přehlíží, přesto je pro správné fungování laminátové podlahy či dřevěné a jiné podlahy nezbytná. Stejně tak dilatační spára musí být použita při pokládce podlahového topení. Správné provedení dilatačních spár v podlaze je nesmírně důležité. Dilatace podlah je maličkost, která všechno drží pohromadě a chrání Vaši práci.
Co je to dilatační spára a proč je důležitá?
Když slyšíte slovo dilatace podlahy, možná si říkáte, že to zní moc odborně, ale ve skutečnosti je to úplně jednoduché. Jedná se o úzký prostor ponechaný mezi dvěma prvky budovy, speciálně vytvořené mezery, které umožňují správné rozložení sil při provozu konstrukčních a dokončovacích prvků. Dilatace je všeobecně původem latinský výraz pro proces rozpínání, zvětšování, roztahování nebo rozšiřování objemu. Ve stavebnictví je to i pojmenování prostoru, který záměrně vymezíme nebo ponecháme na rozpínání materiálu. Takové mezery se často vyskytují mezi betonovým potěrem a stěnou nebo mezi dvěma stěnami nebo podlahami v různých místnostech.
Dilatace umožňuje pohyb laminátové, dřevěné, vinylové podlahy a jiné podlahové krytiny, to znamená rozměrové změny podlahy s měnící se teplotou a vlhkostí, tak aby mohla podlaha mít plovoucí systém. Pevné látky totiž při zahřívání zvyšují své objemy a současně se mění i jejich hustota. Rozdíl teplot v podlaze způsobuje, že každá deska podlahy má jiný pohyb, to znamená, že se jinak rozšiřuje.
Provádíme dilatační spáry především proto, abychom zabránili destrukci plovoucí podlahy a konstrukčních prvků budov. Pokud dilatační spáru nevytvoříte, podlaha nemá kam uhnout, vzniká tlak, který může vést k deformaci nebo praskání podlahových dílců. Dobře vytvořená dilatační spára zabraňuje deformaci povrchu, praskání podkladu a poškození plovoucí podlahy či dlažby. Správné provedení dilatačních spár zabraňuje destrukci podlahy a celé budovy.
Typy dilatačních spár
Dilatace v podlaze můžeme rozdělit do několika skupin. Mezi nejčastěji používané typy patří:
Čtěte také: Jak na betonovou podlahu
- Obvodová dilatace: Obvykle umisťujeme dilatační spáry těsně ke stěně, sloupům a schodištím. Spára je tloušťka celého potěru a dokonale jej oddělí od zbytku stavebních prvků.
- Mezilehlé dilatační spáry: Můžeme jimi také rozdělit místnost na více částí, především tehdy, pokud v rámci jednoho prostoru je osazeno více smyček podlahového topení a ty budou regulovány odlišně (na různé teploty v různém čase). Nebo je část podlahy (například půl místnosti) netopená. Používá se také, když je povrch podlahy tak velký, že musí být použito dodatečné dělení, aby se přenášené napětí správně vyrovnalo. U betonů je to obvykle nad 30 m2.
- Konstrukční dilatační spáry: Tyto spáry umožňují čelit negativním vlivům přenášení zatížení, které vznikají při smršťování a roztahování stavebních materiálů. Zabraňují tedy poškození celé budovy. Pomáhají odolávat zatížení, které vyplývá především z teplotních rozdílů. Takové dilatační spáry se dělají podél stěn v případě balkonů a teras. Používají se také v místech, kde je podlahové vytápění.
- Smršťovací spáry: Při smršťování betonové směsi položené do podlahy dochází ke vzniku vlásečnicových trhlin. Těm se předejde u větších ploch rozvržením a vytvořením jalových spár. Jedná se o naříznutí betonu ve vrchní vrstvě a tímto oslabením se zde při zrání řízeně vytvoří spára.
- Pracovní spára: Pracovní spára je ta, kde se betonáž přerušuje. To je spíše u velkých hal.
- Antivibrační dilatace: Tato konkrétní dilatace se používá tam, kde je vysoká pravděpodobnost vibrací. Jedná se o místa v blízkosti těžebních oblastí, oblasti náchylné k zemětřesení a průmyslové závody, kde se pracuje s velkými stroji.
Kdy je potřeba dilataci v betonu?
Kromě již zmíněných situací je dilatace nutná:
- Při velké ploše místnosti. U betonů je to obvykle 30 a více m2. Naproti tomu anhydritové lité podlahy mohou mít plochy až 900 m2 bez dilatace.
- Při protáhlém tvaru místnosti, v přechodech ve dveřích, zúžení apod.
- U cementových betonových podlah je nutné provádět časté dilatace podlah v ploše, je nutné oddělovat topné okruhy a někdy je nutné provádět dilatace v ploše u větších místností i když mají pravidelný tvar.
Postup při vytváření dilatačních spár
Při pokládce podlahových krytin je všeobecně důležité dbát na dobře připravený podklad. Kromě vhodného podkladu je nutné použít dilataci. Správně provedené dilatační spáry ve dveřích a místech, kde se podlaha stýká se zdí, zabrání mnoha nepříznivým změnám plovoucí podlahy, podlahy, kde je podlahové topení a další. Přítomnost dilatačních spár je tedy nutná, proto by se vždy měla provádět dilatace betonového potěru.
Vytvoření správné mezilehlé dilatace znamená vytvoření systému menších betonových dílců, které umožňují jejich volné rozpínání. Potěr na podlahu je vrstva, která tvoří nosnou plochu pod finální podlahovou krytinu. Může být vyroben z různých materiálů a díky správným přísadám bude pevný, odolný nebo flexibilní. Dilataci provádíme tak, že v potěru vytvoříme nebo ponecháme potřebné mezery.
U betonového potěru s obvodovou dilatační spárou spáru nevyplňujeme. Taková dilatační spára, která po obvodu většinou zůstává bez jakékoliv dodatečné výplně, vyžaduje pak, aby mezi podlahou a stěnou, tj. kolem podlahy se připevnily soklové lišty, které skryjí dilatační spáry. Pokud dáváte přednost vyplnění spáry, tak použijte pěny nebo dilatační pásy. Mezilehlé spáry ale musíme vyplnit, a proto vybíráme vhodnou utěsňovací pásku nebo pružný tmel.
Správná dilatační spára by měla mít tloušťku 10 - 20 mm.
Čtěte také: Vše o betonových plotech v Ostravě
Dilatace u podlahového vytápění
Dilatace jsou při realizaci podlahového topení důležité asi tak jako guma v trenýrkách. Pokud „zapomeneme” na dilatace, případně je odbydeme, prasknout nám může jak podlaha, tak podlahovka. Správné dilatace potěrů u podlahového topení jsou tedy především ty, které tam jsou. Dilatační linie, spáry musejí respektovat topografii meandru podlahovky i rozložení plochy konstrukce podlahy. A samozřejmě by se měly překrývat i s dilatačními liniemi povrchové vrstvy dlažby na potěru. Dilatační spáry a vytápěcí okruhy je nutné vzájemně ladit. Trubkové rošty je třeba naplánovat a položit tak, aby v žádném případě nekřižovaly dilatační spáry. Přes ně může vést jedině připojovací potrubí. V těchto případech musí být trubky procházející dilatační spárou chráněny návlekovou izolací nebo chráničkou. Tvrdé podlahové krytiny, například keramické, musí kopírovat dilatační spáry potěru. Musí být přiznány až po horní hranu krytiny. Výplň dilatační spáry se realizuje flexibilní spárovací hmotou.
Dilatace u anhydritových podlah
Anhydritové podlahy jsou na tom jinak než betonové. Dilatace ve dveřích, i přesto že to není nezbytně nutné, doporučujeme provádět až po zhotovení anhydritové podlahy a to i v případě podlah s podlahovým topením. Místa v přechodech se nařezávají do hlouby cca 10-20 mm. Anhydritová podlaha pak praskne v zeslabeném místě a nehrozí tak poškození finální vrstvy. V případě bytů je pak vhodné provést klasické dilatace s měkkou vložkou. Stačí tak provést jen u hlavních dveří bytu. Pokud se to udělá správně, tak by se měl anhydrit dilatovat pouze mezi dveřmi a na těch místech, kde dojde v prostoru ke zúžení půdorysu pod 2/3, nebo kde se s topením nepočítá.
Nejčastější chyby při vytváření dilatace
Při vytváření dilatace se často dělají výrazné chyby. Vyvarováním se jim, prodlužujete nejen odolnost a životnost podlahy, ale rovněž celé stavby. Nejde ale jen o vzhled. Může dojít i k tomu, že se poškodí samotný materiál, popraskají spoje nebo se dokonce zničí okolní stěny. Oprava takového problému bývá složitá, často je potřeba podlahu znovu položit.
- Chybějící dilatační spáry: Při vynechání dilatační spáry v krátké době dojde k popraskání potěru, a tím - zničení podlahových panelů nebo dlaždic na něm umístěných. Pokud dilatační spáry nejsou realizovány přesně podle naprojektovaného plánu, jde o porušení normy. Položením dlažby bez přizpůsobení spáře v podkladu by skutečně mohlo dojít k přenesení praskliny i do dlažby. Taková vada se následně velmi špatně a draze opravuje.
- Zalití konstrukčních dilatačních spár: Dost často se stává, že spáry zatmelíte, pak přelejete samonivelační hmotou, položíte, nalepíte PVC podlahu a po pár týdnech je malér na světě. Pokud zalejete konstrukční dilatační spáry na podlaze, v takovém případě nepomáhá ani pokládka dlažby na flexibilní lepidlo.
- Nesprávná tloušťka spáry: Správná dilatační spára by měla mít tloušťku 10 - 20 mm.
- Chybějící výplň: Mezilehlé spáry je nutné vyplnit vhodnou utěsňovací páskou nebo pružným tmelem.
Specifika dilatací u různých podlahových krytin
Každý materiál má své vlastní potřeby, ale jedno mají společné, potřebují dilataci podlahy.
- Dřevěné podlahy: Dřevo je živé, pořád reaguje na vlhkost, takže u něj se dilatační mezera nechává větší, klidně i 15 mm.
- Laminátové podlahy: Laminátové podlahy také potřebují prostor, i když jsou trochu méně citlivé. U nich stačí většinou 10 mm.
- Vinylové a SPC podlahy: Vinyl a SPC podlahy jsou hodně stabilní, ale i tady se doporučuje alespoň 5-8 mm mezera, hlavně u stěn.
- Keramická dlažba: U keramické dlažby je nutné dilatační spáru přiznat i v dlažbě, aby nedošlo k prasknutí. Výplň dilatační spáry se realizuje flexibilní spárovací hmotou.
Příklad z praxe
V rodinném domku je naplánované podlahové topení, které bude zalito do anhydritového nebo betonového potěru. Jsou tam dejme tomu 3 topné smyčky, které nabíhají samostatně a mohou mít různé teploty. Tento rozdíl teplot v podlaze způsobí, že každá deska podlahy má jiný pohyb, pnutí. To znamená jinak se rozpíná. S tímto procesem musíte počítat, pokud si dáte instalovat podlahové topení.
Čtěte také: Jak správně realizovat betonovou podlahu
Většina současných rodinných domů má spojenou obývací a kuchyňskou část v jeden celek, což představuje podlahovou plochu obvykle větší než 30 až 40 m2 a tedy u betonových podlah větší než maximální povolená plocha bez dilatace. Dle obkladače je nutné dilatační spáru přiznat i v dlažbě, toto řešení se mi opravdu nelíbí, jelikož při pohledu z chodby by tato spára byla ihned viditelná. V daném případě je asi již pozice spáry daná. Položením dlažby bez přizpůsobení spáře v podkladu by skutečně mohlo dojít k přenesení praskliny i do dlažby. Taková vada se následně velmi špatně a draze opravuje. Bude tedy vhodné spáru vytvořit a pohledově nějak potlačit. Silikon v barvě spáry je vhodné řešení.
Pokud se uvažuje o podlahových krytinách pevně spojených s podkladem, je nutné zvolit technologii pokládky podkladních betonů nebo anhydritů, které nevyžadují dilatování v ploše.
Na nám. Přemysla Otakara II. byla realizována skladba EPS 100z tl. + EPS 100z tl. + beton v tl. V celé místnosti bude dlažba Marazzi Treverkhome 20 x 120 x 1,05 cm, která dále pokračuje v celém dolním patře RD. Ve Vašem případě se jedná o dilatačně smršťovací spáru, která je vytvořena v podkladu. Ta se musí přiznat i do podlahových krytin, které jsou kontaktně spojené s podkladem, tedy lepené.
Dilatační spáry v konstrukcích pozemních staveb
Stavby, které jsou vydány přirozeným změnám teploty ovzduší, je třeba rozčlenit na části, které se mohou chovat samostatně. Pokud se tak nestane, konstrukce se sama rozdělí podle obecných fyzikálních zákonů a vnitřních a vnějších tvarových a materiálových vlastností stavby.
Poruchy vyvolané objemovými změnami
Teplotní účinky vyvolávají u stavebních konstrukcí délkové změny. Nejsou nebezpečné tehdy, může-li se stavební konstrukce nebo prvek neomezeně roztahovat či stahovat, například jsou-li konstrukce uloženy na pohyblivých podporách (ložiskách) nebo na kyvných stojkách, nebo jsou-li rozděleny na části v takových vzdálenostech, že výsledek napětí z délkových změn nezpůsobí žádná nadměrná namáhání ve vlastních nebo přilehlých nosných prvcích. Při vzájemném překrývání objemových či teplotních změn a při větších délkách stavby může také dojít k tak velkým roztažením nebo stlačením a tedy k silovému namáhání konstrukce tak, že dojde k překročení pevnosti stavebních materiálů a nezbytné protažení se projeví trhlinami. Bohužel jsou tyto trhliny „divoké“, tj. jsou různě rozmístěné.
Smršťování
Smršťování nastává při úbytku vlhkosti (vysychání) betonu a jeho účinek je pak dán zmenšením objemu. Vysychání začíná vždy na povrchu a při jeho rychlém průběhu na povrchových oblastech konstrukci brání vlhké jádro volnému stahování povrchu. Účinek je udáván hodnotou cca 0,25 mm/m, často ale i výrazně vyšší v závislosti na typu betonu. Tím vznikají tahová napětí, která u betonových konstrukcí, u nichž se účinkům smršťování zabraňuje nevhodnou konstrukční úpravou, vyvolávají vznik trhlin. Zvlášť nepříznivě se projevují účinky smršťování při betonování nádrží, vodojemů kanálů apod., neboť smršťováním vznikají trhlinky, porušující vodotěsnost. Smršťování probíhá nejintenzivněji v prvém období po zabetonování (ve 3 až 6 týdnech) a během prvního roku. Čelí se mu vhodným konstrukčním opatřením a pracovními postupy při betonování.
Dotvarování
Dotvarování je vlastnost betonu charakterizovaná růstem trvalých deformací konstrukce za účinku trvalého nebo dlouhodobě působícího zatížení. Účinky dotvarování jsou tím větší, čím dříve po vybetonování je konstrukce zatěžována a čím její průřezy jsou subtilnější.
Úmyslně vytvořené spáry
Úmyslně vytvořené spáry mezi jednotlivými částmi konstrukce se nazývají dilatační nebo rozdělovací. Dilatační spáry by měly být, pokud je to možné, přímé a měly by procházet bez přerušení všemi částmi budovy zdola nahoru, tedy od základů až po střechu. Teplotními dilatačními spárami není vždy třeba dělit základy, neboť ty leží na podloží v oblasti téměř konstantní teploty, takže u nich nedochází k rozměrovým změnám teplem a také smršťování je výrazně menší než u horní stavby.
Dilatačními spárami oddělujeme od sebe také ty části budov, které jsou založeny na různých základových půdách a kde lze očekávat nestejnoměrné sedání. Obvykle se navrhuje šířka dilatačních spár 15 až 25 mm. Realizace se pak zajistí vložením vhodné vrstvy stlačitelného materiálu. Do spár se též vkládají různé trny či továrně vyrobené prvky.
Dilatační spáry se v hotové stavbě skutečně svírají a rozevírají, nebo se v nich při různém zatížení a sedání základů posunuje jeden díl stavby svisle podle části druhé. Musí být upraveny tak, aby se přilehlé stavební součásti těmito pohyby neporušovaly. Nesmí se tedy přes spáru provést např. omítka. Dilatační spára se přizná a obvykle se překryje lištou, nebo se ponechá volná.
Tabulka 1: Výpočet pohybu dilatačního celku od teplotních změn
| Délka dilatačního celku (m) | Teplotní rozdíl (°C) | Koeficient tepelné roztažnosti betonu (mm/m/°C) | Celkový pohyb (mm) |
|---|---|---|---|
| 57,2 | 50 | 0,01 | 28,6 |
| 57,2 | 70 | 0,01 | 40,04 |
Poznámka: Tabulka ukazuje příklad výpočtu pohybu dilatačního celku pro betonové konstrukce. Je zřejmé, že hodnoty pohybů mohou být při extrémních teplotních rozdílech poměrně značné.
tags: #lesteny #beton #dilatace