Pokud s malbou začínáte, akrylové barvy by pro vás mohly být to pravé. Malba s nimi je relativně jednoduchá, není třeba velkého množství příslušenství a dají se sehnat zpravidla levněji než barvy olejové. Pojem akrylová barva se používá pro barvy na bázi polyakrylové pryskyřice, smíchané s barevným pigmentem. Pro začátek si při práci s akrylem vystačíme pouze s vodou, kterou lze barvy ředit a očistit štětce od barvy. Po zaschnutí jsou barvy voděodolné. Obecně se dá říct, že se jedná o rychlou malbu. Na rozdíl od oleje tak máme obraz hotový za jeden den a není třeba čekat na zaschnutí jedné vrstvy několik hodin až dní.
Po zaschnutí můžeme barvy přemalovat další vrstvou. Tou buď předchozí vrstvu zcela zakryjeme, nebo horní vrstvu naneseme pouze "lazurní", kdy je přes novou vrstvu ta původní vidět. Lazuru vytvoříme jednoduše větším naředěním akrylové barvy vodou či médiem. Jednotlivé odstíny mezi sebou můžeme míchat dle libosti (kombinovat lze i různé typy a značky). Trvanlivost barvy je všeobecně uváděna v rozmezí 30 - 50 let. Pro delší uchování malby doporučujeme nanést finální lak, který chrání před nečistotami a vyblednutím barev.
Typy akrylových barev
Vzhledem k tomu, že je dnes na trhu velké množství značek, druhů a složení akrylových barev, je třeba si pohlídat některé vlastnosti, podle toho, jak a co chceme malovat. Akrylové barvy se vyrábějí ze směsi pigmentů a syntetické pryskyřice a jsou založeny na vodní bázi, což je jejich hlavní výhodou a předností. Jejich technické vlastnosti jsou podobné olejovým barvám, ale k ředění akrylových barev a vymývání štětců potřebujeme jen vodu. Zároveň mají tu vlastnost, že rychleji usychají. Váháte-li, zda s akrylem začít, jsou tu i další argumenty pro: nemusíte používat žádná nevábně vonící ředidla.
- Polo pastózní barva v tubě, sklenici nebo kelímku: Nejrozšířenějším druhem akrylů, určená pro malbu na plátno i další materiály. Pokud je barva velmi hustá, zředíme ji vodou nebo médii. Akrylové barvy se prodávají ve formě BASIC (základní), SOFT BODY (středně husté), HEAVY BODY (hodně husté, barvy vysoké kvality) a FLUID (řídké, tekutější konzistence). Hustší barvy ocení většinou ti, kteří chtějí při malbě používat paletový nůž.
- Akrylový inkoust: Více zředěná akrylová barva, uzpůsobena plynulému používání násadkových per, markerů nebo airbrush pistolí. Oproti přírodním barevným tuším a inkoustům mají syntetické akrylové inkousty výraznější odstíny a větší kryvost. Inkousty se mezi sebou dají kombinovat pouze pokud jsou na akrylové bázi.
- Vinyl-akrylové barvy: Obsahují pružný vinyl, který napomáhá při nanášení a dobře kryje. Jsou tedy vhodné na pružné a členité materiály.
- Akrylové barvy pro serigrafii: Nanáší se na síto a opakovaně se s nimi tiskne přes síťovou šablonu.
- Akrylát ve spreji: Ideální pro jednolitý a rovnoměrný nástřik barvy. Oproti syntetickým sprejům jsou ty akrylové vhodné i pro použití v interiéru. Trysky je nutné čistit vodou, aby nedošlo k ucpání.
- Akrylové barvy na textil: Po zažehlení do látky jsou voděodolné a tu lze dále prát v pračce. Ředí se vodou a jejich aplikace je jednoduchá pomocí štětce, spreje, tisku, apod. V nabídce jsou barvy už připravené pro aplikaci na textil nebo je lze pomocí speciálního média vyrobit z jakékoli akrylové barvy.
Malířské techniky s akrylem
Akrylové barvy nabízejí širokou škálu technik díky své rychlosti schnutí a možnosti vrstvení.
- Malba ve vrstvách: Často se využívá technika suchého štětce, tedy bez ředění barev vodou. Výhodou jsou sytější odstíny a viditelné plné tahy štětcem. Suchým štětcem nemusíme pouze barvy roztírat, ale můžeme je na podklad nanášet poťukáváním, což vytvoří jemnější hranice mezi barvami. Pokud barvu zředíme vodou, jednotlivé vrstvy budou více transparentní.
- Mokré do mokrého: Dosáhneme nevídaných efektů, pokud budeme nanášet barvu štětcem do mokrého povrchu. Akryl v tu chvíli připomíná techniku akvarelu, kdy se barva více rozpíjí a tvoří různorodě barevné mapy.
- Pointilismus (tečkování): Podobně jako u olejových barev můžeme i s akrylem vyzkoušet techniku pointilismu. V takovém případě používáme paletu základních barev, které se opticky mísí a vytváří nové barevné spektrum.
- Malba špachtlí: Barvu lze na podklad nanášet i pomocí špachtle, ideálně pokud chceme docílit prostoru a textury v malbě. Špachtle se hodí spíš na větší formáty obrazů.
- Sgrafito: Technika, při které do nezaschnuté vrstvy barvy vyrýváme ostrým předmětem motiv.
- Pouring: Velmi oblíbená technika lití barev na plátno. Pro techniku pouringu použijeme médium, které akrylové barvy velmi zředí a umožní jejich "lití" po plátně.
- Jiné materiály: Pro nanášení barvy lze použít i měkké materiály, jako jsou houbičky, molitanové a tupovací štětce, válečky, apod.
Příprava podkladu a materiály
Akrylovou barvou lze malovat na všechny možné povrchy. Díky tomu, že je barva nanášena ve velmi tenkých a přitom kryvých vrstvách, získáváme možnost malovat prakticky na cokoliv. Pokud ještě zvolíme vhodné barvy pro určitý materiál, je tato možnost úplná.
Čtěte také: Vlastnosti tekuté lepenky
Je důležité, aby byly povrchy hladké, bez prasklin, rýh nebo dolíků. Barva se totiž při stříkání na těchto nerovnostech hromadí a značně je zvýrazňuje. Proto by mělo každé práci předcházet důkladné prohlédnutí povrchu následované jeho úpravou.
Papír a lepenka
Papír je nejrozšířenějším a nejčastěji používaným podkladem. Jeho výhodami je cenová dostupnost, kvalita, velké množství formátů, gramáží a nejrůznějších úprav. Umělci používají různé druhy lepenek a kartónů, které jsou z jedné strany opatřeny malovací vrstvou. Jedná se o papírovou desku o tloušťce několika milimetrů, jejíž plocha je potažená papírem, který může být hladký nebo mírně zdrsněný.
- Pro airbrush: Hodí se tlusté kartóny nebo čtvrtky s vysokou gramáží. Při řezání masek a fólií přímo na papíře hrozí jeho proříznutí u tenkých papírů. Navlhčování papíru zředěnými barvami u tenkých papírů může způsobit deformace a kroucení. Velké kartóny a čtvrtky se lépe napínají na kreslicí prkno či stojan.
- Texturovaný papír: Povrch není hladký, ale plastický. Tyto papíry se používají hlavně u malby pastelem, protože v prohlubních v povrchu lépe zadržují pigment.
- Papír lisovaný za studena: Drsný a hrubý povrch, na kterém se barva usazuje na vyvýšených místech a vytváří mapy a textury. Přilnavé masky na tomto papíře obtížně drží a detailní práce je obtížná. Jedinou výhodou je, že barva na tomto papíře velmi dobře drží.
- Papír lisovaný za horka: Hladký, často i lesklý povrch, vhodný pro velmi detailní práce, jemné a ostré čáry či křivky. Fólie a masky přilnou snadno. Malba inkoustem se tak rychle nevpíjí, jako u hrubšího papíru.
- Šepsovaná lepenka: Cenově dostupnější varianta. Art board je papírová deska opatřena plátnem a natřena šepsem.
Kapa a Forex desky
Používané hlavně v reklamní a aranžérské praxi. Jde o sendvič kartonu, kde vnitřní vrstvu tvoří polyuretanová nebo polypropylenová pěna. Plošné rozměry desek jsou obrovské a lze z nich načezat cokoliv. Jedná se o jeden z nejvhodnějších povrchů pro malbu, protože deska je rovná, nekroutí se, je velice lehká i při velkých formátech a je okamžitě použitelná bez předchozích složitých úprav.
Sádrokarton
Ideální řešení malby větších rozměrů. Na trhu je rozsáhlá nabídka sádrokartonových panelů, jejichž cena je velmi příznivá. Sádrokarton je tvořen sendvičem z tuhých kartónových ploch, mezi nimiž je vrstva sádry. Některé sádrokartony mají impregnační úpravy, takže jsou odolné proti vlhkosti nebo vyšším teplotám.
- Příprava: Na desku je možné malovat přímo, ale většinou je opatřena vrstvou z recyklovaného papíru. Je dobré sádrokarton opatřit bílou vrstvou šepsu nebo akrylové barvy. Obvykle stačí mírně naředit bílý Balakryl a natřít jím sádrokarton z obou stran, čímž se vyrovná pnutí vrstev a deska se neprohne vlivem vlhkosti. Nátěr je možné brousit nebo hladit.
- Alternativní úprava: Další možností je polepení papírem nebo fólií. Papírem nalepíme na sádrokarton z obou stran lepidlem na tapety.
- Řezání: Řezání desek je snadné, stačí nůž a lišta nebo pravítko.
- Křehkost: Při práci se sádrokartonem mějte stále na paměti jeho křehkost! Zvláště rohy jsou náchylné k odlamování nebo tříštění.
Dřevo
Klasický materiál používaný jako podklad pro malbu. Důležité je si uvědomit, že dřevo věkem a prostředím “pracuje” a podléhá tak objemovým a tvarovým změnám. Všechny dřevěné povrchy je nutné opatřit malovací vrstvou, kterou může tvořit buď nalepený papír nebo vrstva nátěru či šepsu. Platí pravidlo, že tak, jak ošetříme přední stranu, bychom měli upravit i stranu zadní. Tím se tlaky vyrovnávají a deska se stabilizuje.
Čtěte také: Pískovaná asfaltová lepenka – kompletní průvodce
- Sololit: Patrně nejrozšířenější materiál využívaný jako malířský podklad. Jedna strana desky je hladká a druhá má povrch prolisovaný texturou mřížky. Tenké sololity jsou náchylné ke kroucení a bobtnání vlivem vlhkosti. Dobrý způsob, jak zajistit desce stabilitu, je slepit dva sololity k sobě, mřížkovanými stranami. Povrch je zalisovaný a díky tomu velmi hladký.
- Laťovka: Pevná a odolná, ale u velkých ploch se vlivem vlhkosti může projevit mírné kroucení. Povrch desky závisí na použité svrchní vrstvě, obvykle se podaří sehnat celkem hladké desky.
- Dřevotříska: Patrně nejstabilnější povrch pro malbu. Deska je díky výrobnímu procesu absolutně homogenní a nepodléhá prakticky žádnému vnitřnímu pnutí nebo absorpci vlhkosti. Je velmi pevná a odolná. Nevýhodou je její vysoká hmotnost.
- Překližka: Tvořená tenkými dřevěnými vrstvami, skládány léty kolmo k sobě. Čím více vrstev překližka má, tím je pevnější, ale také podléhá více vnitřnímu pnutí. Překližka je vcelku odolná vůči vlhkosti pocházející z malby, ale okolní teplota a vlhkost ji mohou deformovat. Překližka má jednu špatnou vlastnost - odklížené vrstvy dřeva mohou vlivem vlhkosti krabatět a praskat.
Další povrchy
- Plast: Desky jsou odolné, ale drahé. Nepodléhají vlhkosti a nemají prakticky žádné vnitřní pnutí. Náchylné jsou ovšem na zvýšení teploty. Plast odpuzuje vodu, takže použití barev na vodní bázi je nemožné.
- Kov: Kovové podklady jsou velmi náročné na povrchovou úpravu a je nutné brát v úvahu také jejich termomechanické vlastnosti. Kovové desky se pískují a opatřují krycí vrstvou.
- Sklo: Povrch musí být patřičně upravený. Akrylové barvy na skle celkem dobře drží, zvláště v tenkých vrstvách, kde nehrozí přílišné loupání.
- Plátno: Klasický povrch vyžaduje prakticky stejnou přípravu, jako pro malbu olejem nebo jiným médiem. Plátno je dobré opatřit vrstvou šepsu. Malířské plátno se vyrábí nejčastěji z bavlny nebo lnu, ale taky juty nebo jiného syntetického či přírodního vlákna.
- Textil: Látkovými podklady budeme myslet hlavně různé části oblečení nebo transparenty. Důležité je zjistit, jaké poměry materiálů jsou v látce zastoupeny a podle toho zvolit příslušnou barvu. Akrylovými barvami můžeme malovat také na textil ze syntetických i přírodních vláken. Čím hustší tkanina je, tím jasnější budou barvy po zaschnutí.
- Kámen: Malba na kámen je velmi populární, ale ne každý kámen je vhodný. Ideální jsou mořské hladké kameny či břidlice s větší rovnou plochou.
Média pro akryl
Média jsou různé verze emulzí používaných při výrobě akrylových barev, kterými lze měnit vlastnosti barev, aniž by se snížila jejich kvalita. Média nám mohou být velice užitečná k tomu, abychom si přizpůsobili konzistenci barev, zpomalili schnutí, zvýraznili strukturu podkladu či upravili závěrečnou malbu. Po použití médií jsou barvy více tekuté, ale ne zředěné. Také zvyšují jejich průhlednost. Jsou hlavními nástroji při glazurování.
Na druhé straně gely dovolují měnit průhlednost a hloubku barev, bez nutnosti jejich zředění. Malty, ať už použité samostatně nebo smíchané s barvami, umožňují vytvářet zajímavé materiálové efekty, reliéfy atd.
- Zpomalovač schnutí (retardér): Prodlužuje dobu schnutí až o několik hodin. Retardéry jsou tekuté nebo gelové.
- Médium pro Pouring: Zředí akrylové barvy a umožní jejich "lití" po plátně.
- Médium pro krakelování: Pro tvorbu prasklinek v malbě, často se hodí pro dosažení "starého efektu".
- Modelovací pasta a strukturovací gely: Pro dosažení struktury a 3D efektů v malbě. Pasty a gely mohou být hladké ale i různě hrubé, s příměsí například písku, skleněných kuliček nebo malých krystalků.
- Finální lak: Chrání hotovou malbu před znečištěním, zlepšuje jejich odolnost a trvanlivost, zvyšuje hloubku barev a vyrovnává rozdíly v lesku. Dostupné jsou laky buď tekuté, které se nanáší štětcem, nebo ve spreji. Bývá dostupný v lesklé nebo matné verzi.
Nástroje a údržba
Pro práci s akrylem vybíráme vhodné štětce v závislosti na zamýšleném motivu. Pro detailní malbu volíme spíše jemnější, které nezanechávají stopu. Pro hutnější texturální malbu jsou vhodné hrubší a pevnější. V nabídce najdeme štětce se syntetickým nebo přírodním vlasem. Platí pravidlo mít spíše méně ale za to kvalitnější štětce.
Pro delší životnost štětců je podstatné, jak se o ně staráme. Zaschlou akrylovou barvu už z vlasu jednoduše nedostaneme, proto je dobré, aby štětce zůstávaly ve vodě, ne však příliš dlouho. Platí tedy pravidlo štětce po každé práci očistit od barvy, opláchnout a vysušit. Pro čištění štětců a odstranění barvy je vhodné používat speciální mýdla či čističe. Snažíme se při mytí nedotýkat prsty přímo štětin. Nakonec štětec omyjeme pod tekoucí vodou a necháme volně osušit, ideálně ve svislé pozici štětinami nahoru.
Pro přípravu a míchání barev můžeme používat dřevěnou, porcelánovou nebo umělohmotnou paletu; z obou je však poměrně obtížné odstranit zaschlou barvu. Existují také palety na jedno použití: jsou to papírové bloky, jejichž listy mají tvar palety. Pokud malujeme na plátno, vyplatí se pracovat s malířským stojanem, na který si plátno připevníme.
Čtěte také: Modifikace IPA lepenky
| Typ podkladu | Vlastnosti a doporučení |
|---|---|
| Lepenka a karton | Cenově dostupná, vhodná pro začátečníky, různé povrchové úpravy. Pro airbrush volit tlusté kartony. |
| Kapa a Forex desky | Lehké, pevné, rovné, nekroutí se, okamžitě použitelné. Ideální pro prezentace a modely. |
| Sádrokarton | Vhodný pro větší rozměry, příznivá cena. Doporučuje se základní nátěr šepsem nebo bílou akrylovou barvou. Křehký. |
| Dřevo (sololit, laťovka, dřevotříska, překližka) | Klasický podklad, "pracuje" s vlhkostí. Nutná úprava obou stran pro stabilitu. Dřevotříska nejstabilnější, ale těžká. |
| Plast | Odolný, stálý, ale drahý a náchylný na vysoké teploty. Vyžaduje speciální barvy a primery. |
| Kov | Náročný na povrchovou úpravu. Vyžaduje pískování, epoxidovou pryskyřici a polyuretanový lak. |
| Sklo | Vyžaduje speciální úpravu povrchu (pískování, základní nátěr). Akrylové barvy na něm drží, zvláště v tenkých vrstvách. |
| Plátno | Klasický povrch, doporučuje se šepsový nátěr. Vyrábí se z bavlny, lnu, juty. |
| Textil | Látky z přírodních i syntetických vláken. Nutné vybrat barvu určenou na textil, po zažehlení voděodolné. |
| Kámen | Hladké mořské kameny nebo břidlice s rovnou plochou jsou ideální. Měly by být čisté a odmaštěné. |
tags: #lepenka #vhodná #na #malbu #akrylem