Zateplení minerální vatou je jedním z nejúčinnějších a nejčastěji používaných způsobů, jak snížit energetické ztráty domu, zvýšit komfort bydlení a prodloužit životnost stavby. Minerální vata je izolační materiál přírodního původu, který využívá tepelně-izolační vlastnosti minerálních vláken. Dle původu vláken ji rozlišujeme na skelnou a kamennou. Oba druhy mají vynikající tepelné vlastnosti, jsou paropropustné a nehořlavé, což eliminuje riziko vzniku plísní a hniloby.
Tento článek vás krok za krokem provede celým procesem - od přípravy podkladu a výběru správné tloušťky až po aplikaci finální omítky, a to jak pro fasádní zateplení, tak pro izolaci střech a stropů.
Typy minerální vaty a jejich vlastnosti
Minerální vata se dělí na dva hlavní typy, které se liší svými specifickými vlastnostmi a oblastmi použití:
Kamenná vlna (čedičová vata)
- Jedná se o izolační materiál vyráběný z vláken čediče spolu s diabasem, vysokopecní struskou a recyklátem z minerálních vláken, které se dohromady propojí cementovým pojivem.
- K výrobě se používá speciální rozvlákňovací stroj, který za vysokých teplot zajistí tvorbu vláken, ke kterým se potom při chladnutí přidají zbylé suroviny.
- Výsledkem jsou izolační desky či izolační role s výbornými tepelnými vlastnostmi. Čedičová vlákna navíc zajišťují vysokou protipožární odolnost.
- Nevýhodou oproti skelné vatě je vyšší hmotnost a tuhost. Pro fasády jsou vhodnější desky z kamenné vaty kvůli vyšší pevnosti a odolnosti.
Skelná vata
- Jedná se o novodobější a modernější variantu minerální vaty, která se vyrábí roztavením skla a rozvlákněním jeho struktury.
- Do izolační směsi se poté přidá ještě písek, který spolu se sklem tvoří dvě hlavní složky výsledného produktu.
- Díky tlaku společnosti na využívání recyklovatelných materiálů se při výrobě skelné minerální vaty používá až 80 % recyklovaných skleněných střepů.
- Díky moderním technologiím výroby bylo dosaženo toho, že skelná vata již „nekouše“ a nezpůsobuje kožní problémy tak, jako tomu bylo v minulosti.
- Její použití se omezuje pouze na nezatížené a nepochůzné konstrukce, jelikož se lehce stlačí.
Společné vlastnosti minerální vaty
- Minerální izolace má vynikající tepelně-izolační vlastnosti a na rozdíl od jiných materiálů plní i funkci akustické izolace.
- Umožňuje domu dýchat a je nehořlavá. Třída reakce na oheň je A1, tedy nejvyšší možná.
- Kamenná vlna je charakteristická vysokou schopností propouštět vodní páru (ve srovnání s izolacemi na bázi plastů i více než desetkrát). Její použití při zateplování fasády tak vždy přispívá k aktivnější bilanci vlhkosti.
- Vykazuje velmi dobré tepelně izolační vlastnosti, je vhodná pro budovy zděné i pro dřevostavby, pro novostavby i rekonstrukce.
- Protože desky z minerální vlny nemají téměř žádnou tepelnou roztažnost, nedochází u nich v průběhu roku k žádným objemovým změnám.
Srovnání typů izolací
| Vlastnost | Minerální vata | Polystyren |
|---|---|---|
| Tepelná izolace | Výborná | Velmi dobrá |
| Paropropustnost | Vysoká | Nízká |
| Požární odolnost | Nehořlavá (A1) | Hořlavý (EPS) |
| Zvuková izolace | Výborná | Průměrná |
| Cena | Vyšší | Nižší |
Zateplení fasády minerální vatou: Krok za krokem
Zateplení fasády pomocí minerální vaty je proces, který vyžaduje pečlivost a dodržení technologických postupů pro zajištění dlouhodobé funkčnosti. Vše začíná volbou typu a tloušťky izolačního materiálu.
1. Příprava podkladu
Kvalitní příprava podkladu je klíčem k dlouhodobé funkčnosti fasádního zateplení. Vnější kontaktní zateplovací systémy nejsou určeny pro vyrovnávání nerovností na fasádách.
Čtěte také: Sádrokarton a obklady: Jak na to
- Očištění fasády: Odstraňte všechny nečistoty, prach, mastnotu, mech a uvolněné části omítky. Použijte vysokotlaký čistič nebo kartáč. Zaprášený, špinavý podklad je nutné mechanicky očistit, omést, případně otryskat tlakovou vodou.
- Oprava trhlin a nerovností: Vyplňte praskliny a díry vhodnou stěrkovou hmotou. Nerovnosti větší než 10 mm je nutné vyrovnat. Zvětralý povrch je nutné mechanicky očistit, odsekat, případně otryskat s použitím vhodné technologie. Mech, plísně, houby je nutné mechanicky očistit, stěnu je následně vhodné ošetřit desinfekčním přípravkem. Přípustná tolerance odchylky od rovinnosti je +/- 1 cm na délku 1 m, tak aby se ETICS spojil s podkladem bez pomocí hmoždinek.
- Penetrace: Aplikujte penetrační nátěr pro sjednocení savosti podkladu a zajištění lepší přilnavosti lepidla.
- Příprava klempířských prvků: Nezapomeňte připravit klempířské prvky a kotvy - rozšíření o tloušťku izolace (hromosvod, satelit, parapety, římsy…).
- Kontrola únosnosti podkladu: Podklad musí být únosný - schopný udržet nalepené fasádní desky s nástřikem před kotvením. Opravy nesoudržných podkladů se provádí s předstihem, aby mohlo dojít k dostatečnému vyschnutí opravovaných ploch (min. 14 dní).
2. Výběr a tloušťka izolačního materiálu
Desky se prodávají v různých tloušťkách, tu správnou zvolte podle parametrů v projektu. Tloušťka se volí podle požadovaného tepelného odporu - nejčastěji 120-200 mm. Izolační desky jsou lehké a díky jejich relativní tuhosti se s nimi snadno pracuje.
- Rozměry: Standardní rozměry desek jsou 1000 × 600 mm.
- Další materiály: Lepicí a stěrková hmota, hmoždinky, perlinka (armovací tkanina), rohové profily, zakládací lišty, finální omítka.
3. Montáž zakládací lišty
Zakládací lišta slouží jako vodorovný základ pro první řadu izolačních desek a zajišťuje rovinnost celé plochy.
- Určení výšky: Určete výšku založení - obvykle 30-50 cm nad terénem.
- Připevnění: Pomocí vodováhy a šňůry vyznačte rovinu a připevněte lištu hmoždinkami do zdi (min. 3 ks na 1 bm).
- Spojování lišt: Lišty spojte pomocí spojek a rohy řešte rohovými profily. Vzájemné napojení zakládacího profilu se provádí s mezerou 2 mm s použitím plastových spojek.
- Utěsnění: Vzniklý prostor mezi zakládacím profilem a stěnou objektu se vyplní silikonovým tmelem tak, aby po montáži izolantu nevznikly dutiny a tím se zabránilo eventuálnímu vzniku „komínového efektu“.
- Napojení s armovanou stěrkou: Pro navázání s plošně armovanou stěrkou na povrchu systému použijte plastový profil se síťovinou, který se nacvakne na zakládací lištu.
4. Lepení minerální vaty
Lepidlo se nanáší po obvodu desky a ve třech bodech v ploše desky. Deska by měla být přilepená na min. 40 % plochy. U lamel s kolmým vláknem se lepidlo nanáší celoplošně s pomocí ozubeného hladítka.
- Příprava desek s nástřikem: U izolačních desek i lamel, které nejsou opatřeny silikátovým nástřikem, se před nanesením lepícího tmelu musí do desky vtlačit tenká (penetrační) vrstva tmelu. Tento krok u izolací se silikátovým nástřikem odpadá.
- Aplikace lepidla: Naneste lepidlo na zadní stranu desky - po obvodu a 3-5 terčů do středu. Desku přiložte ke zdi a pevně přitlačte. První řada desek usazovaných do zakládacího profilu se těsně přitiskne k přední straně profilu tak, aby jej nepřesahovala a ani nebyla zapuštěna.
- Pokládka na vazbu: Desky klaďte zdola nahoru, horizontálně a na vazbu (střídavě jako cihly) s minimálním přesahem 20 cm.
- Kontrola rovinnosti: Kontrolujte rovinnost pomocí latě a vodováhy.
- Spáry: Spáry mezi deskami nesmí být větší než 2 mm. Větší spáry vyplňte minerální vatou, ne pěnou nebo montážní pěnou.
- Rohy otvorů: Rohy otvorů musí vycházet do plochy desky. V rozích musí tvořit tvar písmene L. Svislé i horizontální spáry musí být od rohů vzdáleny min. 100 mm. U okenních otvorů roh ostění nebo nadpraží tvoří hlavní izolační deska nebo lamela. Izolace ostění a nadpraží se vlepí do vzniklé mezery.
- Odřezky: Použití odřezků desek je možné jen v případě, že jejich šířka je větší než 15 cm. Takovéto odřezky je možné použít pouze v ploše stěny. Odřezky desek menší než polovina izolační desky se nesmí osazovat na nárožích, v koutech, podhledech, v místech navazujících na ostění, nadpraží a parapetů výplní otvorů.
5. Kotvení hmoždinkami
Upevnění zateplovacích desek či lamel pomocí talířových fasádních hmoždinek se dělá po přiměřeném zatuhnutí lepícího tmelu (zpravidla 24-48 hodin po nalepení izolace). Kotvení, druh hmoždinek, jejich počet, polohu vůči výztuži a rozmístění v ploše ETICS určuje projektová dokumentace.
- Typ hmoždinky: Typ hmoždinky zvolte podle materiálu zdiva (plastové s kovovým trnem, talířové). Pro fasádní desky s podélnou orientací vláken se zpravidla používají hmoždinky s průměrem talířku 60 mm, pro lamely s kolmou orientací vláken s talířkem 140 mm. Pro kotvení fasádní izolace z kamenné vlny se používají hmoždinky s kovovým šroubovacím nebo zarážecím trnem.
- Počet hmoždinek: Na 1 m² použijte 6-8 hmoždinek. V exponovaných místech (rohy, okna) až 10 ks/m². Často je nutné použít dvojnásobný počet kotev oproti standardu.
- Délka hmoždinek: Délka kotev se stanovuje s ohledem na tloušťku izolace a s ohledem na skutečné provedení podkladu. Délka hmoždinky se obecně stanovuje jednoduchým výpočtem - hloubka kotvení v nosné konstrukci + stávající omítka + lepící tmel s izolantem = délka hmoždinky.
- Vrtání: Vrt pro osazení hmoždinky se provádí kolmo k podkladu. U desek s minerální izolací se s vrtáním začne až po propíchnutí desky vrtákem. Průměr vrtáku se stanoví dle druhu použité hmoždinky. Do vysoce porézních hmot a hmot s dutinami se otvory vrtají bez příklepu. Hloubka vrtu se provede o 10 mm delší, než je předepsaná kotevní délka hmoždinky.
- Osazení: Talíř osazené hmoždinky nesmí narušovat rovinnost základní vrstvy. Talířek kotvy musí být při povrchové montáži zatlačen do izolace tak, aby byl skryt v rovině tepelné izolace. Pokud vystupuje z povrchu fasády nebo je do ní naopak zaražen tak, že došlo k potrhání povrchu izolační desky, je třeba kotvu vyměnit. Nejmenší vzdálenost osazení hmoždinky od rohů se doporučuje 10 cm.
- Zápustná montáž: Existuje i možnost tzv. zápustné montáže hmoždinek, která eliminuje vytváření tepelných mostů a omezí vliv bodových tepelných vazeb, nežádoucích pro kvalitu zateplení. Při zápustné montáži je talířek hmoždinky zapuštěn pod povrch tepelné izolace a následně překryt krycí zátkou z minerální vlny.
- Po kotvení: Po zapuštění kotev přetáhněte stěrkovou hmotou místa, kde jsou hmoždinky umístěny tak, aby povrch izolace tvořil jednolitou plochu.
6. Armovací vrstva
Armovací vrstva chrání izolaci a tvoří podklad pro finální omítku. Je tvořena stěrkovou hmotou a výztužnou tkaninou (perlinkou). Před započetím armování se osadí všechny ukončovací, dilatační, těsnící lišty a zesilující vyztužení. Nejdříve se armují nároží, hrany, ostění, nadpraží objektu a další určené plochy v projektové dokumentaci. K tomu se použijí plastové nebo nekorodující rohy s již zabudovanou sklovláknitou tkaninou.
Čtěte také: Jak lepit dlažbu na asfaltový pás?
- Nanášení stěrky: Základní vrstva se na fasádní izolace z kamenné vlny nanáší zpravidla ve dvou krocích. Nejprve se nanáší vyrovnávací vrstva v tloušťce min 2 mm. S pomocí ozubeného hladítka s velikostí zubu 10 × 10 mm se nanáší na podklad vrstva malty (lepidla).
- Vkládání perlinky: Do čerstvé hmoty vložte perlinku (výztužnou síťovinu) - překrytí pásů min. 10 cm. Síťovina se pokládá shora. S pomocí hladítka se vtlačí do tmelu a tmel protlačený síťovinou se uhladí do výsledné roviny.
- Detaily: Před nanesením první celoplošně armované základní vrstvy začistěte detaily fasády, například rohy, ostění a nadpraží oken. Pro rohy použijte zakončovací rohové profily s integrovanou síťovinou. Vkládají se do tmelu naneseného na roh a s pomocí hladítka se začistí do výsledného tvaru. V místech jako jsou rohy dveřních a okenních otvorů se obdobným způsobem položí pomocná diagonální výztuž o rozměru nejméně 300 × 200 mm.
- Tloušťka: Základní vrstva se provádí v tloušťce 3-6 mm. Po zaschnutí naneste druhou vrstvu stěrky a vyhlaďte do roviny.
- Dilatace: V místech dilatací se použijí speciální dilatační profily s nakašírovanou sklovláknitou tkaninou.
- Armování otvorů: Ve styku okenního ostění a nadpraží se provede vyztužení pásem armovací tkaniny v šíři ostění (nadpraží) a to min 15 cm od rohu na každou stranu.
7. Finální omítka
Finální omítka chrání celý zateplovací systém před povětrnostními vlivy a zároveň dotváří estetický vzhled fasády. Před prováděním omítky a nátěrů se zajistí ochrana před znečištěním všech přilehlých konstrukcí, osazených prvků a prostupujících konstrukcí.
- Penetrace: Po úplném vyschnutí armovací vrstvy (cca 5-7 dní) naneste penetrační nátěr v barvě omítky.
- Výběr omítky: Vyberte typ omítky - akrylátová, silikonová, silikátová nebo minerální. Nejčastěji se používá silikonová pro její odolnost a samočisticí vlastnosti. U vnějších kontaktních zateplovacích systémů se jako finální povrchová úprava používá nejčastěji některý z typů tenkovrstvých omítek s velikostí zrna od 1,5 do 5 mm.
- Aplikace: Nanášejte omítku hladítkem v rovnoměrné vrstvě (zrnitost 1,5-2 mm). Strukturu vytvořte krouživými nebo vodorovnými pohyby plastovým hladítkem. Ucelené plochy se provádí v jednom pracovním kroku bez přerušení.
Izolace stropů a střech minerální vatou
Zateplení stropu a střešních konstrukcí domu minerální vatou patří stále mezi nejpoužívanější způsob, jak zabránit nechtěným únikům tepla těmito konstrukcemi. Navíc jde o druh zateplení, který si můžete s větší dávkou šikovnosti vyhotovit i svépomocí. Izolace stropu minerální vatou však není tak jednoduchá záležitost, jak se může zdát, a je potřeba si předem nastudovat pár užitečných rad a informací, jak o samotném izolačním materiálu, tak také o způsobu a postupu jeho aplikace.
1. Příprava a výběr materiálu
- Výběr vaty: Jestliže se chystáte zateplit půdu, kde nebudete chodit, tak můžete použít skelnou vatu. V případě zatěžovaných konstrukcí je vhodnější vata kamenná.
- Přenášení a rozbalení: Přenášení izolací je snadné jako nošení tašky. Na roli je naznačeno, kde obal rozříznout odlamovacím nožem. Izolaci celou rozviňte a naklepejte, aby se do ní dostal vzduch a nabyla na objemu.
- Řezání: Na skelnou vatu položte prkno, podle kterého budete řezat. Sešlápněte rovnoměrně prkno a podle něj nožem odřízněte izolaci. U deskové izolace (čedičová vata) nesešlapávejte a použijte speciální nůž na řezání izolací. Vyvarujte se nepřesného řezání desky pod úhlem. Než budete řezat pásy minerální vaty, dobře změřte rozteč mezi každými dvěma krokvemi. Ta bývá málokdy všude stejná, a pokud by pásy do prostoru neseděly, bude mezerou unikat teplo.
2. Pokládka parozábrany
Parozábrana (parotěsnicí fólie) je nezbytnou součástí zateplení. Bez ní by se do konstrukce dostala vodní pára obsažená ve vzduchu, a to by mělo svoje následky: nižší účinnost izolace, degradaci materiálů nebo vznik plísní. Vzhledem k velmi nízké hodnotě faktoru difuzního odporu výrobků z minerální vlny je téměř vždy nutné použít kvalitní parozábranu.
- Spoje: Jednotlivé pásy parozábrany musí být neprodyšně spojené. V místě, kde navazujete dalším dílem folie, ponechte překlad minimálně 10 cm široký a pořádně ho přelepte parotěsnicí páskou.
- Napojení: Parozábrana musí být po jejím obvodu napojena na stávající konstrukci tak, aby byla vytvořena vzduchotěsná obálka budovy a pára neprostupovala netěsnostmi v místě napojení.
- Funkce: Kvalitně provedená parozábrana plní zejména u střech objektů, které mají nosnou konstrukci z trapézového plechu a vodotěsnou izolaci volně položenou a mechanicky kotvenou, také funkci vzduchotěsné vrstvy.
3. Pokládka tepelné izolace
Jakmile je hydroizolační vrstva připravena, tak můžete začít pokládat jednotlivé vrstvy tepelné izolace. Desky z minerální vlny lze pokládat i jen v jedné vrstvě. Z hlediska větší spolehlivosti se však obvykle doporučuje (zejména u lehkých střech) minimalizovat vznik případných tepelných mostů pokládkou této tepelné izolace ve dvou navzájem posunutých vrstvách s prostřídanými spárami.
- Jednotlivé vrstvy: Jednotlivé desky nebo pásy pokládejte pečlivě vedle sebe tak, aby mezi nimi nebyly žádné mezery, kudy by mohlo prostupovat teplo (vznikly by tzv. tepelné mosty, které zhoršují výsledný efekt izolace stropu).
- Více vrstev: Jakmile uložíte první vrstvu, tak se můžete pustit do postupného ukládání vrstvy druhé, úplně stejným způsobem. Méně kvalitní materiál totiž po tom, co se po něm při pokládání druhé vrstvy dost pohybuje, nemusí zpátky nabýt svůj tvar a mohou v něm zůstat vytlačené stopy. To potom vede k vytvoření tepelných mostů, kudy může v budoucnu unikat teplo.
4. Tloušťka tepelné izolace
Jakou tloušťku tepelné izolace pro zateplení stropu minerální vatou použít? To záleží na stávající skladbě zateplovaného stropu. Minimálně by měl být strop zateplen 160 mm izolace, v lepším případě pak 200 mm izolace a více. S určením tloušťky tepelné izolace vám pomůže projektant, energetický specialista či odborník z realizační firmy. Podle normy musí mít izolace tloušťku aspoň 300 mm. V našich klimatických podmínkách by mělo platit: pět dílů izolace nad parozábranou, jeden díl pod ní. Nejkvalitnější materiály jsou k dispozici v tloušťkách 50 až 300 mm.
Čtěte také: Jak správně lepit OSB desky
5. Zakrytí difúzní hydroizolační fólií
Pokud jste ale vše provedli správně a máte položené všechny požadované vrstvy tepelné izolace, tak už zbývá jen poslední krok. Tím je zakrytí minerální vaty difúzní hydroizolační fólií. Tento krok by měl zajistit ochranu před prachem a případnou vlhkostí ze střechy (příp. vlhkosti zkondenzované na výše položených konstrukcích), ale hlavně umožňuje bezpečný průchod vlhkosti z minerálních vláken. Díky tomu nedojde k plesnivění či hnilobě minerální vlny.
6. Specifické aplikace minerální vaty na střechách
Výrobky z minerální vlny se používají jako tepelná izolace jednoplášťových plochých střech a dvouplášťových plochých i šikmých střech. V souvislosti s touto tepelnou izolací je nutno připomenout, že ČSN 73 1901 :99 „Navrhování střech" uvádí v poznámce č. 2 k článku 5.10: "Pro povlakové hydroizolační vrstvy nepochůzných střech se doporučují soudržné podklady o pevnosti v tlaku nejméně 40 kPa při 70% stlačení" (40 kPa = 4 t/m²).
- Lepení k parozábraně: Desky z minerální vlny lze přilepit k parozábraně z asfaltového pásu buď pomocí horkého oxidovaného asfaltu AOSI 85/25, nebo pomocí speciálních lepidel za studena. Na trhu jsou i speciální parozábrany, které jsou na horním povrchu opatřeny samolepící vrstvou, jež umožňuje po aktivaci plamenem hořáku přilepit i tuto tepelnou izolaci k podkladu.
- Mechanické kotvení: Desky z minerální vlny lze také samostatně přikotvit k podkladu skrz parozábranu mechanickými upevňovacími prvky s přítlačnou podložkou. Tato technologie se často používá u střech s nosnou konstrukcí z trapézového plechu. Nejpoužívanější technologií provádění povlakové vodotěsné izolace na tepelnou izolaci z minerální vlny je volná pokládka hydroizolačních fólií s jejich přikotvením k podkladu skrz tepelnou izolaci a parozábranu pomocí upevňovacích prvků s přítlačnými podložkami.
- Natavování asfaltových pásů: V případě používání vodotěsné izolace z asfaltových pásů s technologií jejich natavování na tepelnou izolaci z minerální vlny je zpravidla nutné použít jen výrobky s nakašírovanou vrstvou asfaltu zajišťující spolehlivé natavení vodotěsné izolace. Pokud se jedná o přímé natavování asfaltových hydroizolačních pásů na povrch tepelné izolace z minerální vlny, je významný rozdíl, natavuje-li se jakkoli kvalitní modifikovaný asfaltový pás přímo na povrch desky z minerální vlny, nebo na její povrch opatřený kašírováním asfaltem již od výrobce. Malá soudržnost nataveného asfaltového pásu s tepelnou izolací z minerální vlny může být způsobena také tím, že při natavování pásu dojde do určité hloubky k ožehnutí povrchu tepelně izolační desky z minerální vlny plamenem hořáku. Vysoká teplota plamene propanbutanového hořáku totiž může způsobit termický rozklad pojiva minerální vlny v oblasti zahřáté nad +300 °C. Při pouhém natavení asfaltového pásu na nenakašírovaný povrch desky je proto dle mého názoru nutné ještě mechanické kotvení této povlakové izolace k podkladu.
- Spádové vrstvy: Pomocí výrobků z minerální vlny je také možné vytvářet spádové vrstvy střešního pláště (podobně jako u pěnového polystyrenu) a lze také pomocí tzv. kozích hřbetů vytvořených z dvoustranně spádovaných desek přespádovat úžlabí ke střešním vtokům. Z minerální vlny se vyrábí i dnes nezbytné náběhové klíny 50/50 nebo 60/60 až 100/100mm, osazované do přechodu vodotěsné izolace z asfaltových pásů z vodorovné izolace na svislou (například u atik).
- Požární odolnost: Tepelná izolace z minerální vlny je z hlediska své hořlavosti zařazena dle ČSN EN 13501-část 1 do třídy reakce na oheň A1. Proto se tato tepelná izolace používá s vhodnou vodotěsnou izolací zejména tam, kde je vyžadována vyšší požární odolnost střešního pláště.
Další aplikace minerální vaty
Izolace bytových příček
Bytová příčka má hned dvě užitečné funkce: rozděluje jeden prostor na dva a zajišťuje akustickou izolaci. Ideální kombinaci v tomto případě představuje příčka ze sádrokartonu doplněná minerální vatou.
- Postup prací: nejdřív postavte příčku, pak až vylijte podlahu a nainstalujte podhled.
Kročejová izolace
Dupání nebo hluk předmětů spadlých na zem se dá účinně vyřešit jen tzv. kročejovou izolací. Ta totiž eliminuje zvuky vznikající přímo kontaktem se stavební konstrukcí. Ideální tloušťka izolace je 20 - 40 mm. Z hlediska účinnosti nemá cenu pokládat vrstvu silnější než 50 cm. Izolace neslouží ke zvýšení ani k vyrovnání podlahy.
- Akustická páska: Bez akustické pásky to nepůjde: vytváří totiž dilatační spáru mezi roznášecí deskou a stěnou - brání tak bočnímu přenosu hluku.
Izolace soklu
Izolace soklu je často opomíjená, přitom důležitá část zateplení. Díky izolaci soklu nepromrznou obvodové základy ani části terénu pod stavbou.
tags: #lepeni #mineralni #vaty #tloustka #navod