V pražském Karlíně bylo v loňském roce veřejnosti otevřeno nové kulturní zázemí s názvem Přístav 18600. Tento nový prostor vznikl úpravou místa ve východním cípu Rohanského ostrova, které do té doby sloužilo jako černá skládka. Jedná se o volnočasové prostředí pod otevřeným nebem, pro nějž bylo třeba vytvořit trvalé a odolné vybavení. V této souvislosti se zde objevil tzv. "ztracený" betonový nábytek, který dodává místu jedinečný postindustriální charakter.
Výroba a účel "ztraceného" betonového nábytku
Výroba „ztraceného“ nábytku je velice jednoduchá. Je zapotřebí pouze menší zahrádka, ruční nářadí, nakladač, trocha zbytkového betonu, kari síť a pár ocelových prutů. Prvním krokem jsou zemní práce, při nichž se pomocí zemního vrtáku, rýče a lopaty vyhloubí a vymodeluje požadovaný tvar. V následujícím kroku se na základě statického posudku tvar vyarmuje, přičemž je vhodné počítat i s manipulačními úchyty. Poté se celý objem jednoduše vyplní betonem. Povrch se upraví hlazením, případně kletováním, a prvek se ponechá v zemi pár dní „uzrát“ bez dalšího ošetřování.
Stůl má rozměry 250×150 cm, lavice pak 250×50 cm. Betonu je potřeba zhruba do 0,6 m³ na stůl a 0,3 m³ na lavici. Proces „odbedňování“ se skládá ze dvou fází: z vyzdvižení prvku ze země a z následného očištění koštětem a tlakovou vodou. Celkem byly vyrobeny čtyři stoly a osm lavic. Tyto prvky tvoří nedílnou součást nového veřejného prostoru a odolávají vlivům počasí i vandalismu, čímž zajišťují dlouhodobou funkčnost.
Historie a archeologické objevy v Karlíně
Příběh Karlína se však neomezuje jen na moderní úpravy. Archeologové zde již několik měsíců pečlivě zkoumají nepříliš obvyklé naleziště, a to hřbitov z 18. a 19. století. V místě budoucí administrativní budovy tak nyní můžeme najít otevřené hrobky, zbytky dřevěných rakví a všudypřítomné lidské kosti.
Historie tohoto naleziště sahá do 30. let 18. století, kdy byl založen hřbitov pod svahem Vítkova pro chovance pražské Invalidovny. Dnes se jedná přibližně o prostor Pernerovy a Korybutovy ulice v Praze 8 - Karlíně. Z doby kolem poloviny 18. století pochází hřbitovní kaplička Korunování Panny Marie, která na místě dosud stojí. Její výstavba souvisí s rokem 1753, kdy měl být hřbitov rozšířen, aby sloužil k pochovávání zemřelých vojáků pražské posádky, a to jak důstojníků, tak mužstva.
Čtěte také: Postup a realizace při ztrátě plastového obrubníku
Války a rozšíření hřbitova
Významný nárůst pohřbů se zde odehrával za válek o rakouské dědictví, a to již od roku 1740, kdy musela svou pozici na českém trůně obhájit mladá panovnice Marie Terezie, a za následných válek s Pruskem. Dalším důležitým milníkem pro vývoj podoby karlínského hřbitova byl rok 1784. Právě tehdy, tři roky po vydání tolerančního patentu, zde měl být založen hřbitov evangelický, i když již o pár let dříve zde existovala krypta a malý prostor pro pochovávání nekatolických důstojníků a norimberských kupců.
Koncem 18. století tak vznikla dispozice celého komplexu, která vydržela až do jeho zrušení po více než stu let. Velkou část zaujímal hřbitov pro vojáky (mužstvo), kolem kapličky se rozkládal hřbitov důstojnický a jimi obklopeny byly dva hřbitovy evangelické, helvetský a luteránský.
Oběti Napoleonových válek a další historické události
Velké události napoleonských válek, které postihly takřka celý evropský kontinent, po sobě zanechaly oběti i na karlínském hřbitově. Zejména v roce 1813 po bitvách u Drážďan, Chlumce a Přestanova zažila Praha nečekaný příval tisíců, ba desetitisíců raněných a umírajících vojáků z armád spojeneckých, tj. rakouské, pruské a ruské, i francouzské. Nemocnice ani pomocné lazarety naprosto nedostačovaly, a řada zraněných a nemocných tak umírala i na ulicích. Velká část - řádově tisíce - jich měla být pochována právě na vojenském hřbitově u Invalidovny.
Čtyřiceti pěti ruským důstojníkům, v Praze zemřelým, byl u kapličky za finanční podpory cara Alexandra I. dokonce vystavěn pomník. Nejvíce obětí však bylo z řad obyčejného mužstva. Nebožtíkům mělo denně po celý podzim vykopávat hroby na padesát trestanců. Není divu, že většina těl končila ve společných šachtových hrobech. Dalšími většími událostmi, které podle dobových zpráv zanechaly na karlínském hřbitově stopy, byly revoluční rok 1848 a prusko-rakouská válka v roce 1866.
Zrušení hřbitova a následný vývoj
Koncem 19. století se směrem od Prahy blížilo rozrůstající se předměstí Karlín a hřbitov začal být na obtíž. Impulsem k jeho zrušení byla velká povodeň v září roku 1890, avšak jednání o tom se ještě několik let vlekla. Nakonec bylo rozhodnuto v roce 1894 - hřbitov byl oficiálně zrušen. Ještě v roce 1895 byl však na hřbitově pro mužstvo jako poslední pochován jistý vysloužilec Josef Tyfa. O deset let později, tedy roku 1905, byly ukončeny exhumace, odehrávající se po dobu jednoho a půl roku, při nichž měly být odvezeny ostatky pěti tisíců vojáků a některé náhrobky. Většina byla uložena na Olšanských hřbitovech v jednotlivých i hromadných hrobech.
Čtěte také: Jak vybudovat betonový základ pro bránu
Koncem roku 1905 byly vojenské hřbitovy předány karlínské obci, a to ve značně neutěšeném, zdevastovaném stavu. Mezi lety 1906 a 1911 odkupovalo město Karlín pozemky evangelických hřbitovů a na místě byla po dorovnání vrstvou navážek zřízena obecní pokusná a zásobní zahrada. Přitom ale již počátkem roku 1906 byl schválen prodej obecních pozemků Akciové společnosti, dříve Breitfeld, Daněk a spol. Trvalo tedy několik dalších let, než na ploše vyrostly tovární haly těchto strojíren, od roku 1927 zvaných ČKD.
Archeologický výzkum po povodni 2002
Po povodni roku 2002 došlo k odstranění budov a zůstala plocha pokrytá betonem. Po deseti letech, kdy zde probíhala spontánní postindustriální „džunglizace“, došlo ke změně v souvislosti s plánovaným projektem velké administrativní budovy „AFI Karlín Business Centre“. Betony byly odstraněny a v lednu roku 2013 se do země zakousla lžíce bagru kvůli třem dlouhým sondám zjišťovacího archeologického výzkumu. Na základě jejich vyhodnocení si archeologové dovedli udělat představu o tom, co je v zemi čeká, stanovit strategii následného předstihového záchranného výzkumu a samozřejmě se dohodnout s investorem, který jej hradí. Kvůli své povaze byl výzkum koncipován jako archeologicko-antropologický a jeho terénní část trvala od poloviny června do závěru listopadu. Prozkoumán byl prostor hřbitovů vojenského pro mužstvo a obou evangelických.
Stav nálezů a zajímavé objevy
Mezi nemovité nálezy patří kamenná ohradní zeď evangelických hřbitovů, zděné cihlové hrobky nebo obruby hrobových jam, hluboké kamenné základové zdi hospodářských budov z počátku 20. století a zasypaná studna. Z movitých nálezů je třeba zmínit rakve: většinou dřevěné, stlučené železnými hřebíky, v různých stupních zachovalosti, některé zdobené kovovými aplikacemi a s držadly po stranách nebo lakované a také několik zdobných ze zinkového plechu.
Dále se v řadě případů nacházely u nebožtíků drobné devocionálie, předměty náboženské povahy jako pohřební krucifixy ze dřeva, kosti, kovu (mosazi či bronzu) nebo výjimečně keramiky, růžence z různých materiálů (kosti, dřeva, klokočí, skla) s drobnými křížky, vzácně i medailonky. Vzácností nebyly součásti oděvu, zejména různé knoflíky nebo špendlíky; v některých případech se zachoval i textil nebo kůže z obuvi. Ozdoby jako náušnice nebo prstýnky se vyskytly jen velmi zřídka.
Stav dochování se značně lišil případ od případu. Dokumentovány byly lidské kostry ve velmi dobrém stavu, ale i zcela rozložené. Občas byly na ostatcích přítomny i zbytky vlasů, ochlupení, nehtů, výjimečně i ne zcela rozložených měkkých tkání. Stejně jako u lidských pozůstatků byl stupeň zachování variabilní i u zmíněných artefaktů, především těch z organických materiálů. Na vině je celá řada faktorů působících dohromady, počínaje časem, stabilitou prostředí, hydrologickým režimem, typem zeminy a její kyselostí, organismy, blízkostí kovů nebo jiných pohřbených těl a pokračuje dalšími vlivy. Jedná se tedy ve výsledku vždy o určitý průsečík komplexních procesů.
Čtěte také: Montáž betonových plotových panelů
Do muzejních sbírek putovaly i části pískovcových náhrobků a podstavců pod kříže, byť ve značně fragmentárním stavu. Mezi nimi byla i část sochy zobrazující ženu v nařaseném rouše nebo dva náhrobní kameny s nápisy (s čitelnými roky 1796 a 1810). Veškeré tyto ne právě četné zlomky byly vyzvednuty z druhotných poloh - buď ze zásypů hrobek či z navážek z počátku 20. století.
Nejzajímavější nálezy
- Zinková rakev: V jedné z hrobek byla nalezena zinková rakev, v níž byla uložena starší žena v šatech zdobených výšivkami, a to dokonce i z drobných skleněných korálků.
- Pitevní rakve: Několik tzv. pitevních rakví z vojenského hřbitova obsahovalo neanatomicky poskládané části skeletu oddělené čistými řezy. Antropologové soudí, že se jednalo o pitvy anatomické, nikoliv patologické.
- Masové hroby: Hromadné neboli šachtové hroby pravděpodobně pocházejí již ze slezských válek a větší z válek napoleonských. Velkou měrou jsou v nich pochováni mladí muži. Uložení se liší mírou piety - od těl vyskládaných vedle sebe (a na sebe) stejným směrem v řadách po naházená nepravidelně a bez projevu úcty.
- Pohřební křížky a krucifixy: Byly nalezeny četné soubory těchto předmětů, odrážející lidovou zbožnost.
Přínos výzkumu
V první řadě je třeba uvést, že během terénní fáze výzkumu byl získán významný vzorek jedinců (na půl druhého tisíce) z více než tisícovky hrobů, a to z několika skupin - vysloužilců a invalidů a jejich rodin, padlých vojáků a civilního obyvatelstva evangelických vyznání. Jedná se o velký soubor, na němž se dá řešit řada otázek biologické antropologie. Jen namátkou například různé projevy onemocnění, následků zranění a fyzických zátěží. Pro historii lékařství mají význam doklady pitev nebo amputací.
Přínosem je samozřejmě i kolekce nalezených artefaktů spojených s touto funerální komponentou - devocionálie, rakve a jejich variabilita. Nabourány mohou být představy o úzkostně prostém způsobu pohřbívání u osob protestantských vyznání - bez výbavy v pouhých rubáších. Honosný pohřeb byl bezpochyby vypraven i ženě pochované v hrobce se svou zubní protézou, která sama o sobě nebyla samozřejmostí ani levnou záležitostí. Ostatně tento předmět, datovaný ante quem před rok 1894, se dotýká zase dějin zubního lékařství.
Výzkum rovněž vnese nová fakta do poznání minulosti komplexu karlínských hřbitovů. Zejména co se týče jejich zakládání a rozšiřování, spoléhali jsme dosud na více či méně nejasné, někdy si protiřečící historické zmínky. Tak například se na základě terénních pozorování zdá, že evangelické hřbitovy vznikly na úkor staršího hřbitova vojenského, z nějž se dochovaly jen hroby nejhlubší, a že společná ohradní zeď vznikla jednorázově, zatímco dělicí zeď mezi nimi vykazovala chaotičtější úpravy. Celkově shrnuto se zde naskýtá ve velkém měřítku pohled na typ pramene, který archeologicky často zkoumán nebývá. Výzkum takové ohrožené archeologické komponenty nepředstavuje pouze zákonnou nutnost, nýbrž je i etickou povinností archeologů.
Podzemní chodby a tvrze
Zatímco Karlín odhaluje podzemní poklady v podobě hrobů a historických fragmentů, celkově se v České republice objevuje fascinace podzemními chodbami a tvrzemi. Geolog Vladimír Liska se profesně zabýval výzkumem hradů a tvrzí a je pro podzemí velkým nadšencem.
Tvrze jsou malá venkovská opevněná sídla, nedosahující velikosti hradů. Mnoho tvrzí se nedochovalo, zanikly v průběhu staletí. Mnoho naopak bylo rozšířeno v zámky a některé tvrze se zachovaly, i s vodním příkopem. Některé tvrze přechází svojí velikostí již v hrad. U tvrzí bez vodního opevnění existovaly často i únikové chodby.
Únikové chodby jsou tam více připouštěny proto, že tvrz - lehce opevněné sídlo venkovského šlechtice - nemohla dlouho odolávat nájezdníkům, natož vojsku. Tvrze neměly velký strategický význam. Chránily majitele před útoky lapků nebo zlobivými sousedy. Útočníkům šlo o to je vyloupit, ženy zneuctít a útok završit vypálením, aby nevzniklo centrum odplaty. Úniková chodba tedy byla jedinou životní spásou.
Příklady podzemních chodeb u tvrzí
- Slatina: Tvrz na silnici z Brandýska přes Třebušice do Olovnice je i přes mnohé stavební zásahy neodmyslitelnou dominantou obce. Ze sklepů vedla klenutá chodba do bývalého zemanského statku (č.p.1 a 2). Byla cca tři metry široká a dva vysoká, z čehož lze usuzovat, že se zde počítalo s přesunem nějakého zboží. Další východ z chodby vyúsťoval do jiného sklepa, nalézajícího se v blízkosti zemanských statků. Při posledních úpravách v roce 1993 se přišlo v severozápadním traktu na vstupy do podzemí, o kterých se nevědělo a účel je zatím neznámý. Po prodeji této nemovitosti došlo k zasypání zmíněné chodby, která v části vyústění byla zazděna.
- Velká Dobrá: Tato tvrz se nacházela pět kilometrů jižně od Kladna. V 19. století, kdy bylo již dávno v trendu vše staré bořit, ničit, zasypávat, zazdívat, byla tvrz srovnána se zemí. V roce 1960 se Vladimír Liska od svého bývalého spolužáka z Velké Dobré dozvěděl o podzemní chodbě, vedoucí ze zdejší bývalé tvrze. Ve zdivu zámečku z 18. století se zachoval sklep, z něhož vede chodba v délce čtyřiceti metrů. V roce 2002 však byla chodba již delší dobu zazděná, protože z ní majitelům do sklepa lezly myši.
- Byseň: Tvrz se nacházela čtyři kilometry západně od Slaného. Poprvé se připomíná v roce 1316, jako sídlo vladyků z Bysně. Nový majitel ji v roce 1588 koupil a přestavěl renesančně. Jeho syn se zúčastnil Stavovského povstání a byla mu proto se vším majetkem zabavena. Koupil ji neblaze proslulý Bořita z Martinic a hned nevzhledně přestavěl na barokní sýpku. Tvrz chátrala a byla v první polovině 19. století srovnána se zemí. Při planýrování se našlo mnoho lidských kostí, a v přilehlém ovocném sadu, je ve skále vytesaný a posléze obezděný sklep. V druhé polovině 19. století vypadl v tomto sklepu ze stěny kámen a objevila se podzemní chodba. Vedla asi dvacet metrů východním směrem a poté se stáčela na východ v délce asi padesáti metrů.
- Trpoměchy: Sídlo vzniklo již ve 13. století, ale první jmenovitý majitel je uváděn až roku 1591. Roku 1834 při dobývání pařezů byly na poli vykopány základy zdí tvrze, postavené z velkých pískovcových kvádrů. Ve zbořeništi byla nalezena podkova, bronzový řetěz, hliněné koule velikosti kulí do ručnice, špice šípu, kachel s poprsím rytíře se spuštěným hledím, mince s velmi dlouhým náboženským textem, ale hlavně zlatý uherský dukát krále Zikmunda. Byla však též odkryta chodba vedoucí k vrchu Řipec. Při ohledávání terénu kopce Řipec narazil Vladimír Liska na vyústění klenuté chodby, která pokračuje dál a prudce klesá směrem k Trpoměchům. Při čištění chodby se objevily kosti, které zprvu připomínaly kosti lidské, ale nakonec se ukázalo, že patří velkému psovi nebo vlkovi. Chodba byla z opukových kamenů a byla zanesená.
- Vaneč: V obci Vaneč se na pozvolném kopečku zachovaly zbytky tvrze, kterou připomínají pouze podpěrné pilíře na zdi nevýrazné široké stavby. Ve dvoře se nachází hospodářská budova, v jejíž boční zdi je zachován vstup do zaklenutého podzemí. Zprvu svažující se šíje zavede na křižovatku chodeb, jejíž jedno rameno je zazděné a druhé zasuté balvany a drolivou skálou. V čelní stěně odbočující cihlou klenuté chodby sklepa se nachází vstup do chodby o velmi nízkém profilu. Tato chodba mohla pro snadnou dostupnost tvrze být opravdu jedinou záchranou a ukazuje, že to nejsou hrady, ale tvrze, které v tematice únikových chodeb napomáhají. Chodba je polozanesená a vybudovaná stejnou technologií jako ta na hradě Kyšperku.
- Stráž nad Nežárkou: Hrad, který měl dvakrát namále. Z gotiky zbyla jen věž s břitem a na ni ještě posadili cibulovou báň. Z části nad řekou udělala jakási italská společnost lom na kámen. V podzemí pak lze spatřit a v rámci prohlídky projít únikovou chodbu tesanou ve skále, která měla vést až k řece. Desítky let se o ní nevědělo, protože byla zanesena sutí a krámy. Bohužel byla ubourána lomem. Nemohla být štolou odvodňovací či dokonce kanalizací, protože je ve stejné úrovni jako sklepní kóje na potraviny. O pár desítek metrů dál, pak je v jiném sklepení zazděný portál chodby, která měla vést pod nechráněný kostel, který stojí kousek od vnějšího opevnění. Chodba mohla zkrátit cestu panstva na bohoslužbu nebo umožnit útěk duchovního do hradu v případě nebezpečí.
- Vlašim: Hrad - zámek ve Vlašimi má oba nejžádanější atributy, a to nikoliv pouze v pověstech - tajnou chodbu a poklady hned dva. Perfektně zachovalá ve skále tesaná je sklepní místnost s původní dlažbou, z které vede odvodňovací štola i úniková chodba. Vchod nalevo se po několika metrech snižuje a byl štolou odvodňovací. To co napravo připomíná studánku, je chodbou únikovou, vedoucí k vnějšímu opevnění.
- Cebiv: Zdevastovaný barokní zámek Cebiv stojí na místě bývalé tvrze. Část podzemí zde spadá do ranku podceňovaných tvrzí. Z rohu jednoho sklepa vede chodba tesaná ve skále. Svými parametry se dá řadit mezi chodby únikové. Ať byl ale její původní účel jakýkoliv, musela někam vést, protože v rámci "po nás potopa" do ní byla svedena kanalizace a splašky z kuchyně JZD.
Sklady trhavin a další podzemní objekty
Kromě historických tvrzí a jejich chodeb se v krajině objevují i další zajímavé podzemní objekty, často spojené s průmyslovou a válečnou historií.
- Sklad trhavin nad Žebětínským lomem: V lesích okolo Kohoutovic je možné si všimnout betonového objektu s temným otvorem. Bližší průzkum odhalí, že jde o drobnou stavbu, patrně skladu rozbušek, na kterou lze často v blízkosti lomů narazit. Dvojice závěsů a oko pro petlici připomínají, že skladovací prostor bylo původně možné uzavřít plechovými dvířky. Zbytky důkladného oplocení areálu na samém okraji Brna jsou jednou z připomínek bývalého skladu průmyslových výbušnin, který se zde původně nacházel.
- Protiletadlový kryt v Kohoutovicích: Nebýt podivného umístění, dal by se masivní betonový objekt považovat za podstavec pozůstalý po soše titánských rozměrů. Po vystřízlivění z romantických představ je potřeba si přiznat, že pod kompenzačním ohybem parovodu je nadzemní protiletecký kryt pro ukrytí zaměstnanců nádraží.
Kulturní zázemí Karlín, se svým "ztraceným" betonovým nábytkem a hlubokými historickými vrstvami, představuje fascinující průsečík minulosti a současnosti, odhalující nejen pohřbené příběhy, ale i inovativní přístupy k tvorbě veřejného prostoru.
tags: #kulturní #zázemí #Karlín #ztracený #betonový #nábytek