Krevní nátěr je mikroskopický preparát sloužící k vyšetření krevního obrazu. Vyšetření nátěru periferní krve je často indikováno jako následný test, pokud jsou abnormální výsledky vyšetření krevního obrazu. Může být použito ke stanovení diagnózy, nebo ke sledování průběhu onemocnění krve. Dříve bylo toto vyšetření prováděno při každém vyšetření krevního obrazu manuálně. S nástupem automatizace do laboratoří je proveden diferenciální rozpočet automaticky přístrojem zároveň s vyšetřením krevního obrazu.
Provedení krevního nátěru
Nejprve použijeme dezinfekci pro očištění místa odběru. Následně odebíráme krev z bříška prstu nebo laterálního boku třetího nebo čtvrtého prstu nedominantní ruky, u dětí z paty či ušního lalůčku. První kapku, která se objeví, stíráme sterilním tamponkem z důvodu možného obsahu tkáňového moku. Druhou kapku krve již nanášíme na odmaštěné podložní sklíčko. Kapku umístíme na jednu stranu podložního skla (např. napravo) a druhým sklíčkem se pomalým pohybem přibližujeme ke kapce z druhé (levé) strany. Jakmile se sklo dotkne kapky, krev se kapilaritou rozprostře podél celé hrany. Plynulým pohybem rozetřeme krev v tenké vrstvě po podložním skle ve směru od kapky. Metodu provádíme ve vodorovné poloze tak, aby nátěr obsahoval jednu vrstvu buněk. Následuje oplach destilovanou vodou a usušení. Pro potřebu fixace používáme roztok May-Grünwaldův. Zaschlý nátěr se pokape koncentrovaným May-Grünwaldovým roztokem na 3-5 min. Poté necháme zafixovaný a obarvený krevní nátěr zaschnout a prohlížíme ho za pomoci imerzního objektivu (nekryjeme krycím sklíčkem). Při prohlížení pod mikroskopem používáme imerzní objektiv a imerzní olej.
Interpretace výsledků krevního nátěru
Samotný výsledek nátěru periferní krve nemusí vždy vést ke stanovení diagnózy. Častěji naznačuje přítomnost nějakého probíhajícího onemocnění, jeho tíži a nutnost provedení dalších vyšetření. Jestliže jsou zjištěny abnormality červených, bílých krvinek, nebo destiček, je provedeno manuální vyšetření pod mikroskopem. Vyšetření se často využívá k určení onemocnění, která ovlivňují jeden nebo více typů krvinek a ke sledování jejich následné léčby.
Z nátěru periferní krve se odečítá mikroskopický diferenciální rozpočet leukocytů. Typicky laborantka nalezne, spočítá a zhodnotí minimálně 100 bílých krvinek. Hodnotí se procentuální zastoupení jednotlivých typů leukocytů, jejich vzhled (morfologie) a stupeň zralosti. Absolutní nebo relativní počet jednotlivých typů leukocytů a jejich vzhled v nátěru periférní krve může být ovlivněn velkým množstvím chorob a chorobných stavů.
Kdy je vyšetření požadováno?
Pokud analyzátor krevních částic při vyšetření krevního obrazu a diferenciálního rozpočtu hlásí přítomnost abnormálních nebo nezralých buněk. Výsledné hodnoty mohou kolísat v čase.
Čtěte také: Recenze hydroizolačních nátěrů pro OSB desky
Součásti krevního nátěru:
- Červené krvinky: Normální zralé červené krvinky jsou jednotné velikosti 7 µm a na rozdíl od leukocytů nemají jádro. Jsou kulaté, zploštělé a uprostřed s prohlubní - bikonkávní. Vzhledem k obsahu hemoglobinu mají v nátěru periferní krve barvu od růžové po červenou se světlejším středem. Červené krvinky jsou terminálně diferencované bezjaderné bikonkávní elementy vyplněné hemoglobinem, který přenáší kyslík. V cirkulaci krve přežívají cca 120 dní, poté jsou odstraněny makrofágy. Anisocytóza: rozdílná velikost buněk. Může provázet anémii.
- Bílé krvinky (leukocyty): Bílé krvinky jsou krevní elementy, které opouštějí krevní řečiště a vstupují do tkání, kde vykonávají svou hlavní funkci, tzn. v obraně organismu. Všechny vznikají z kmenové buňky kostní dřeně. Ta se dále diferencuje (přeměňuje) do dvou odlišných linií bílých krvinek: myeloidní a lymfoidní řada. Název leukocyty je nesmírně široký, proto rozlišujeme leukocyty do dvou skupin. Bílé krvinky obsahují jádro a cytoplazmu. Je zde zajištěna spolupráce několika druhů bílých krvinek, leukocytů.
- Krevní destičky (trombocyty): Jsou bezjaderné krevní elementy, které sehrávají nezastupitelnou funkci při hemostáze (zástavě krvácení). Jsou fragmenty velkých buněk kostní dřeně - megakaryocytů. Vznikají z megakaryocytů v kostní dřeni. Nejedná se o skutečné buňky, ale pouhé fragmenty cytoplazmy megakaryocytů. Z jednoho megakaryocytu vznikne až 5000 fragmentů, tzn. krevních destiček. V cirkulaci žijí 9-12 dní, obvykle zanikají v endotelu cévy. Pokud dojde k poškození cévní stěny a ke krvácení, krevní destičky se aktivují, shlukují a slepují k sobě navzájem - tvoří agregáty a zahajují proces srážení krve. K zástavě krvácení je nutné mít dostatečný počet krevních destiček. Pokud je jich příliš málo, nebo nejsou dostatečně funkční, schopnost zacelit ránu je snížena a může dojít až k životu ohrožujícímu krvácení. Určování počtu krevních destiček je součástí krevního obrazu. V případě abnormálně nízkého nebo vysokého množství krevních destiček může být dále indikováno provedení mikroskopického diferenciálního rozpočtu se zaměřením na abnormality ve velikosti a tvaru krevních destiček, hodnocen jejich tvar a velikost. U některých lidí je produkováno příliš mnoho destiček, což má vliv na krevní srážení a ve smyslu vzniku trombózy.
Typy bílých krvinek a jejich charakteristika
Granulocyty:
- Neutrofily: Zralé neutrofilní leukocyty tvoří 50-70 % cirkulujících leukocytů. Jsou dominantními krvinkami u zdravých dospělých osob. Mají v cytoplazmě růžová nebo červená granula. V krevním řečišti jsou inaktivní, nicméně jsou to obvykle první leukocyty, které se objeví na místě infekce. Tam na základě chemotaxe fagocytují bakteriální buňky a jejich zbytky.
- Eozinofily: Jsou ve srovnání s neutrofily daleko méně početné a představují jen 1-4 % leukocytů. Jsou snadno rozpoznatelné v krevních nátěrech pro svou velikost a červenooranžová granula. V krevních nátěrech jsou to buňky stejně velké nebo nepatrně větší než neutrofily, avšak mají dvousegmentované jádro. Dalším rozdílem pak jsou veliká acidofilní granula (růžová až červená). Obecně jsou zastoupeny v nízkém počtu (1-3%). Eozinofilie se může vyskytovat u eozinofilní leukémie, u hypereozinofilního syndromu.
- Bazofily: Tvoří méně než 1 % cirkulujících leukocytů, proto je velice obtížné je na krevním nátěru nalézt. Mají velká černá granula a jsou nejméně početné ze všech typů bílých krvinek (1%). Jádro bazofila bývá rozdělené na dva laloky, které jsou nepravidelného tvaru a obsahují specifická granula. Tato granula mají oproti zbylým leukocytům méně pravidelný tvar, barví se bazicky (obvykle purpurově až modročerně). Zřídka se vyskytují a mohou být spolu s eozinofilií.
Agranulocyty:
- Lymfocyty: Lymfocyty jsou buňky s kulatými jádry a jsou nejčastějším typem agranulocytů v krevním nátěru. Jedná se o nejmenší typ leukocytů a tvoří přibližně 30 % všech leukocytů. Jsou menší buňky (10-12 µm), mají homogenní cytoplazmu a hladké a kulaté jádro. Přestože je to nejmenší typ leukocytu, je nesmírně důležitý, protože sehrává hlavní funkci imunitní odpovědi. Zralé lymfocyty dělíme do několika funkčně odlišných skupin dle svých povrchových molekul. Hlavní třídy lymfocytů zahrnují B-lymfocyty (pomocné), T-lymfocyty (cytotoxické) a tzv. NK buňky (z anglického natural killer cells). V porovnání s ostatními leukocyty vykazují výrazné odchylky ve velikosti.
- Monocyty a Makrofágy: Monocyty patří též do skupiny agranulocytů. Co jsou to monocyty? Monocyt je zralá buňka bílé krevní řady. Jsou to prekurzory dalších nesmírně důležitých buněk, a to makrofágů, osteoklastů, mikroglií a dalších buněk mononukleárního fagocytárního systému (MFS). Buňky pocházející z monocytů jsou buňky prezentující antigen a hrají velice důležitou roli v imunitní obraně tkání. Jsou to největší krvinky, které jsou součástí krve. Monocyty u zdravého člověka tvoří cca 3-8% z celkového počtu leukocytů (bílých krvinek). Vznikají v kostní dřeni, jsou vyplavovány do krve, kde pobývají asi 3 dny a pak cestují do tkání. V tkáních se mění na tkáňové nebo vázané makrofágy a stávají se součástí mononukleárního fagocytárního systému (MFS). Cirkulující monocyty obvykle žijí velice krátce, v tkáních žijí až měsíce. Zastoupeny jsou ve dřeni i v obvodové krvi. Monocyty mají v různých tkáních různé názvy. Monocyty pohlcují a ničí patogeny, poškozené buňky a jiné škodlivé částice. Monocyty migrují do tkání, kde se přeměňují na makrofágy nebo dendritické buňky. Makrofágy pohlcují patogeny a odstraňují odpad. Mohou také aktivovat adaptivní imunitu. Monocyty produkují cytokiny, které regulují zánětlivou odpověď. Odstraňují odumřelé buňky a podporují regeneraci tkání.
Existuje mnoho chorob a poruch, které mohou ovlivňovat počet a typ produkovaných krevních buněk, jejich funkčnost a životnost. Ačkoliv se do krevního oběhu uvolňují jen zralé krevní buňky, některé okolnosti mohou donutit kostní dřeň uvolnit nezralé a/nebo deformované krevní buňky. Nádorová nebo myeloproliferativní onemocnění - v nátěru periferní krve můžeme nalézt blasty, jedná se o nezralé leukocyty, které jsou standardně v kostní dřeni, kde postupně vyzrávají. Nezralé granulocyty jsou do periferní krve vyplavovány pouze za patologických stavů, např. traumatu, akutním infarktu myokardu. Leukocytóza (zvýšený počet leukocytů) nebo leukopenie (snížený počet leukocytů) indikuje různá onemocnění (např. monocytární leukémie). Monocytóza (zvýšený počet monocytů) se může vyskytnout u infekce nebo při rekonvalescenci po akutní nemoci. Monocytopenie (snížený počet monocytů) je často spojena s chemoterapií, radioterapií nebo některými léky.
| Typ buňky | Velikost (µm) | Popis cytoplazmy/granulí | Popis jádra | Funkce | Typický podíl u dospělých (%) |
|---|---|---|---|---|---|
| Monocyt | 18-22 | Bohatá, šedomodrá/kouřově zbarvená, někdy jemná azurofilní granula | Podkovovité, ledvinovité, laločnaté | Fagocytóza, prezentace antigenu, přeměna na makrofágy | 3-8 |
| Neutrofil | 10-18 | Růžová/červená granula | Segmentované (2-5 laloků) | Fagocytóza bakterií | 50-70 |
| Eozinofil | 10-15 | Velká červenooranžová/acidofilní granula | Dvousegmentované | Obrana proti parazitům, alergické reakce | 1-4 |
| Bazofil | 10-15 | Velká černá/purpurově-modročerná granula | Dvoulaločné, nepravidelné | Uvolňování histaminu, heparin | <1 |
| Lymfocyt | 10-12 | Homogenní, málo cytoplazmy | Hladké, kulaté | Specifická imunitní odpověď (B, T, NK buňky) | 30 |
Čtěte také: Drátěný plot – návod
Čtěte také: Vlastnosti protiskluzového nátěru na beton
tags: #krevni #nater #monocyt #makrofag #informace